DUEL 3

[Andrew]

Zrovna jsme došli k tomu, že není kdo by rozhodoval. Nedávno jsme také došli k tomu, že osobnost je jen soubor myšlenek. Takže KDO rozhodne, jestli z něčeho máš radost?????? Podívej se pořádně!
Mysl.

MYSL? Vážně? Vážně se díváš? Nebo jen narychlo odepisuješ, co tě první napadne? TOHLE je špatná odpověď. Tohle je odpověď, kterou říkáš aniž bys bral v úvahu všechno, co jsme tu doposud řekli. To znamená, že se doopravdy nedíváš na to, co ti říkám. To znamená, že se doopravdy nesnažíš a jen ztrácíš můj čas. Pochop, že ti v ničem nepomůže, co ti řeknu. Musíš se sám dívat a popisovat co vidíš. Musíš sám najít pravdu, když se tě na něco zeptám. Musíš sám přijít s pravdivou odpovědí.

...
Jak by to mohla být mysl? Chceš říct, že jestli v tobě vznikne pocit radosti velmi záleží na tom, co říkají myšlenky? Tohle jsi mi chtěl říct??? Jestli ano, pak jsi to měl říct takhle! Nebudu za tebe hledat správné odpovědi. To musíš sám.

Nevím, co je ego. Jestli myslíš já, tak jak by ti mohlo bránit? Jak? Když nerozhoduje? Když neexistuje? Jak bys přepsal tuhle větu
Awwwww, brání, jsem s ním zototožněný

S čím jsi ztotožněný? S já? Kdo je s tím já ztotožněný? Já? Takže máš dokonce dvě já?

No jo neexistuje, není tam. A pořád na něm jedu.
Co dělám špatně?

Vidíš jak strašně si protiřečíš? Vidíš to? Nebo to vidím jen já?

Víš co? Podívej se sám. Projdi si pár posledních příspěvků, pak si projdi své odpovědi a to jak nelogicky si jedna druhé odporují. Jestliže říkáš, že tam nic nevidíš, tak proč tu mluvíš o tom že "jsem (já) s ním (s já) ztotožněný"??? Dyť je to nesmysl. Na všechno přijdeš, jakmile to rozložíš na ty prvky, kde je to jasně vidět. Když to rozložíš na myšlenky, pocity, reakce, bolest, závislost, cokoli.

Teď mi vysvětli všechno cos mi chtěl říct. Udělej to jasně, jako bys to vysvětloval malému dítěti, ale zároveň tak, aby to byla naprostá pravda. Aby to tak, jak to popisuješ opravdu v tvém těle fungovalo. A nechci jednu větu. Chci abys mi to pořádně popsal. Pořádně, zevrubně, všechno co vidíš. Jak všechno funguje. Jak vzniká iluze já, co k ní přispívá, jak ve skutečnosti funguje všechno co se v tobě děje.

Goro dnes už to nezvládnu, už jsem na to unavený. Rozeznávat tyhle věci mi nejde, vždy jsem se rád vyhýbal věcem ve kterých se nepohybuji s jistotou. A rozebírání souvztažností jak funguje mysl/psychologie je jedna z nich. Třeba když řeknu pocit a emoce, nevidím mezi tím rozdíl a kdybych si třeba i 10x přečetl jaké jsou mezi tím rozdíly tak to častokrát spletu. Tady nejde o to že bych nebyl dostatečně inteligentní, ale o to že zkrátka každý člověk - i já, některé věci ovládá a jiné ne. Technologie a kreativita to je moje, ale třeba matematika a chemie je pro mě španělská vesnice.

Víš co? Podívej se sám. Projdi si pár posledních příspěvků, pak si projdi své odpovědi a to jak nelogicky si jedna druhé odporují. Jestliže říkáš, že tam nic nevidíš, tak proč tu mluvíš o tom že "jsem (já) s ním (s já) ztotožněný"??? Dyť je to nesmysl. Na všechno přijdeš, jakmile to rozložíš na ty prvky, kde je to jasně vidět. Když to rozložíš na myšlenky, pocity, reakce, bolest, závislost, cokoli.

okay zítra budu pokračovat a zkusím to
nevím s co to je s čím jsem ztotožněný, nějak mi to uniká nebo ti to nedokáži vysvětlit, zkusím to zítra.

[Goro]

Goro já o tom všem teď přemýšlel a toto je situace která je se stupňuje v tomto týdnu:

(....)

.... ale je zajímavé že v tuto chvíli cítím v pozadí klid.

Andrew, díky za upřímnost. Opravdu, celý ten příspěvek byl skvělý. Jestli se ti má povést to, o co tu jde, pokračuj v takové upřímnosti. Na takhle upřímný příspěvek ti rád odpovím.

Pojďme na to.

V tuhle chvíli tě drží zpět dvě věci.
První věc je strach:

Já vlastně nevím co bude následovat a to mě děsí.
Když se to stane, na čem budu zítra fungovat?
Vzdát se budoucnosti, jediné mé spásy?
Úplně z toho šílím.
Tak mi řekni co se stane.
Do dnes mi v hlavě hrála mysl, já, příběhy... a najednou co se stane?
Víš já nevím jestli jsem to správně teď vysvětlil, jde o to že se bojím že ztratím budoucnost, že se prostě vzdám, rezignuji, kapituluji. (To jsou skutečné pocity teď způsobené egem/já.) Že zbytek života už bude jen mizérie, prázdná hlava, prázdná mysl, že mi vše bude už jedno, žádné nadšení, touhy za čím se honit...

Nikdo po tobě nechce, aby ses vzdal budoucnosti. Nemusíš se bát, že bys o něco existujícího přišel. Myšlenky - ten hlas v hlavě zůstane. Vlastně zůstane všechno co je teď. Nejde tu o žádný exorcismus. Není to vymítání ďábla, i když to tak může vypadat. Jde tu jen o to se podívat, jestli opravdu všechno to co se děje, se děje nějaké reálné entitě, kterou nazýváš já, nebo se to jen děje. Jestli ta entita tu vůbec někdy byla. Všechno ostatní, všechno nadšení, touhy, myšlenky, i ty otravné, strach, radost ze života, to všechno zůstává. To všechno zůstává. Jediné, co se může stát a pravděpodobně stane, bude to, že uvidíš všechny ty dosavadní věci, jako například strach, takové jaké opravdu jsou. Tedy trochu méně děsivé a trochu méně totální. Kupříkladu strach z neúspěchu, nebo ztrapnění, věci pramenící z opečovávání té iluze já budou vypadat pravděpodobně jinak (směšně).

Slibuji si od toho to co jsem zažil před třemi týdny v prvním zážitku vědomné přítomnosti. Stav ve kterém jsem byl na chvíli svobodný od neštatného a dysfukčního já.

Nic si od toho neslibuj. Rozhodně si neslibuj nějaké zážitky. Všechno dosavadní zůstane. Tak to zatím ber. Jestli se něco změní, nebude to žádný orgasmický zážitek, nebude to žádný božský klid. Nic takového. Jestli přijdou nějaké změny budou pomalé a postupné a budou vyplývat jen z toho, jak se změní vnímání sebe sama, problémů a světa okolo. Nechci tu provádět nějaký marketing, ale nikdo z probuzeních si nikdy neztěžoval. Je to jako když si najednou uvědomíš, že to, co tě tak dlouho tlačilo, byl jen kamínek v botě. Vyklepeš ho a jdeš dál. Za chvíli si na něj ani nevzpomeneš.

Druhá věc je pasivita:

Teď na sobě pozoruji netrpělivost, negativitu, a sebetrestání, že k tomu ještě pořád nedošlo.
Dá se říct že negativita mě hodně ovládla a že tak "nabručeně čekám až dojde k tomu odstotožnění.

Ano. Všiml jsem si toho. Souvisí to nejspíš s tím strachem výše. Promysli si to. V klidu, pomalu a bez nějakého stresu či strachu se zeptej, jestli můžeš díváním a popisováním toho co vidíš, o něco důležitého opravdu přijít. Je možné jen díváním něco zkazit? Pokud zjistíš, že opravdu chceš to, o co se tu snažíme, že opravdu chceš vidět pravdu za každou cenu, jestli ti o to jde, pak je čas odhodit pasivitu a začít zkoumat. Dívat se, popisovat, dělat vše, na co se tě ptám pořádně. Popsat co můžeš a přijít s pravdivou odpovědí. Klidně dlouhou. Klidně s popisem toho jak jsi k tomu přišel, klidně s příklady ze života. Vše s upřímností, s jakou jsi napsal tenhle příspěvek. Pak nemám strach, že bys to za chvilku nezvládl. Ok? Jediné co tě drží je strach. Jediné co tě drží je strach. Je oprávněný? Můžeš se i tak podívat?

[Goro]

Goro dnes už to nezvládnu, už jsem na to unavený. Rozeznávat tyhle věci mi nejde, vždy jsem se rád vyhýbal věcem ve kterých se nepohybuji s jistotou. A rozebírání souvztažností jak funguje mysl/psychologie je jedna z nich. Třeba když řeknu pocit a emoce, nevidím mezi tím rozdíl a kdybych si třeba i 10x přečetl jaké jsou mezi tím rozdíly tak to častokrát spletu. Tady nejde o to že bych nebyl dostatečně inteligentní, ale o to že zkrátka každý člověk - i já, některé věci ovládá a jiné ne. Technologie a kreativita to je moje, ale třeba matematika a chemie je pro mě španělská vesnice.

Andrew, tohle nikomu moc nejde. Proto jsme tady. Kdyby to lidem šlo samo, nebyly by duely. Taky nevidím rozdíl mezi pocitem a emocí. Podle mě je to to samé. Není tu nutná žádná extra slovní výbava, nebo termíny z psychologie. Stačí mluvit co nejjasněji a tak, aby to pochopilo i malé dítě. Všechno co uvidíš, když se podíváš, jak ve skutečnosti tělo a všechno co dělá funguje je jednoduché a snadno popsatelné. Stačí se pozorně dívat, a pak to pomalu přehrát znovu "aha - teď přišla myšlenka - aha najednou se pohnuly ruce - aha a úkon ukončen, přichází pocit - aha a teď mi myšlenka řekla udělal jsem to já". Ok? Není to složité. Jde tak popsat cokoli co se děje. Často, u těch menších věcí tam ani myšlenka není, vejdeš třeba do místnosti a ruka automaticky stiskne vypínač a rozsvítí světlo. Takových věcí je tisíce. Nám jde jen o to projít ještě jednou to parkoviště a přesvědčit se, že tu žádné červené volvo není.

Takže hurá na to:

Teď mi vysvětli všechno cos mi chtěl říct. Udělej to jasně, jako bys to vysvětloval malému dítěti, ale zároveň tak, aby to byla naprostá pravda. Aby to tak, jak to popisuješ opravdu v tvém těle fungovalo. A nechci jednu větu. Chci abys mi to pořádně popsal. Pořádně, zevrubně, všechno co vidíš. Jak všechno funguje. Jak vzniká iluze já, co k ní přispívá, jak ve skutečnosti funguje všechno co se v tobě děje.

[Andrew]

Goro pokoušel jsem se k tomu něco napsat. Ale teď to nedovedu. O víkendu jsem projížděl celou diskuzi od začátku, kdybych ji začal znova odpovědi by byli asi na 95% stejné. Neznám lepší.
V mysli jsem teď zablokovaný, já vám ikdyž namítneš že jsou to jenom myšlenky mluvící o já a o všem co potřebují zjistit a že to není potřeba, je to na jisté úrovni uvolňující, ovšem mám teď ve všech těch pojmech absolutní bordel, a jsem tíhle bordelem v mysli zablokovaný na jednom místě. Netuším co ode mne chceš slyšet, když se ptáš na některé z těch otázek, a o co horší, já teď sám sobě nejsem schopen povědět "pravdu". Jsem teď zablokovaný a to je v háji.
Prosímtě dej mi čas, ať si to všechno přerovnám. Nemám teď na to sílu se pohnout z místa.

[Andrew]

Sedím. Respektive je tu proces "sezení". Na klíně mám položený notebook. Respektive "na klíně je položený notebook. Můj notebook je respektive jen "notebook" neztotožněný se mnou. Jednoho dne až se rozhodne jít do křemíkového nebe, příjde jiný notebook, který budu používát. Respektive bude proces "používání notebooku". (musím se přenaučit používat slovo notebook a používat výraz laptop, v zahraničí "notebook" je výraz pro knihz záznamů, to bude proces "přeučení se").
Ale teď jsem tady a teď. Nebo je jenom tady a teď. A je tu proces sezení.
Vedle těla, je kočka. Je perfektně přítomná, hledá něco s co by mohla prozkoumat nebo s čím si hrát.
Příjde ke tělu. Chce hladit.
Ruka ji začíná hladit. Impuls vyslal mozek. Je zde uvedena informace kde hladit a kde ne na základě předchozích zkušeností.
Proces hlazení probíhá. Není tu žádné já. Jenom ten proces hlazení. Hlazení probíhá nejlépe jak může být.
Kočka vrní, to je známka toho že se jí to líbí a mozek dostává zpětnou vazbu / feedback.
Zdá se že kočka není zatížena starostí o budoucnost, svůj vzhled, nebo politickou situací v Lybii, zdražením nafty... nechává ji to klidnout. Jen hledá cestu jak nejpříjemněji strávit tento moment. Teď u ní pozoruji proces olizování nohy. A teď zase proces nahlížení do krabice.Teď proces sezení a zírání směrem k mé hlavě.

Má mysl teď pracovala na popisování procesů které se kolem mne dějí.
Bylo to tak správně nebo i toto se nějak po odstotožnění změní?

[Goro]

Sedím. Respektive je tu proces "sezení". Na klíně mám položený notebook. Respektive "na klíně je položený notebook. Můj notebook je respektive jen "notebook" neztotožněný se mnou. Jednoho dne až se rozhodne jít do křemíkového nebe, příjde jiný notebook, který budu používát. Respektive bude proces "používání notebooku". (musím se přenaučit používat slovo notebook a používat výraz laptop, v zahraničí "notebook" je výraz pro knihz záznamů, to bude proces "přeučení se").
Ale teď jsem tady a teď. Nebo je jenom tady a teď. A je tu proces sezení.
Vedle těla, je kočka. Je perfektně přítomná, hledá něco s co by mohla prozkoumat nebo s čím si hrát.
Příjde ke tělu. Chce hladit.
Ruka ji začíná hladit. Impuls vyslal mozek. Je zde uvedena informace kde hladit a kde ne na základě předchozích zkušeností.
Proces hlazení probíhá. Není tu žádné já. Jenom ten proces hlazení. Hlazení probíhá nejlépe jak může být.
Kočka vrní, to je známka toho že se jí to líbí a mozek dostává zpětnou vazbu / feedback.
Zdá se že kočka není zatížena starostí o budoucnost, svůj vzhled, nebo politickou situací v Lybii, zdražením nafty... nechává ji to klidnout. Jen hledá cestu jak nejpříjemněji strávit tento moment.

Tadááá. No vida, že to jde. Skvěle Andrew!!!

Teď u ní pozoruji proces olizování nohy. A teď zase proces nahlížení do krabice.Teď proces sezení a zírání směrem k mé hlavě.

Ty ho nepozoruješ a nedívá se směrem k tvé hlavě - Teď je pozorován proces ... zírání směrem k hlavě.

Má mysl teď pracovala na popisování procesů které se kolem mne dějí.

Není to tvá mysl, jen mysl. Nedějí se kolem tebe, dějí se kolem těla.

Bylo to tak správně nebo i toto se nějak po odstotožnění změní?

Bylo to správně, ale po probuzení se to nijak od teď nezmění. Myšlenky budou pořád mluvit o já, při řeči či psaní budeš pořád používat zájmena, všechno bude stejné, jen budeš vědět a vidět, že já ve skutečnosti neexistuje, že je to jen iluze. Jde nám jen pro teď to popsat tak, jak je to ve skutečnosti, až si budeš vším jistý a vidět, že já ve skutečnosti neexistuje, můžeš zas psát normálně.

[Goro]

Jak jsi na tom, Andrew?

[Andrew]

Goro, včera už jsem nestihl napsat.

Později v pondělí večer jsem dostal tento klíč http://www.youtube.com/watch?feature=pl ... UDyy1rUSVQ
Ukázalo se že je to velký klíč, došlo k odstotožnění. Určitě bych jej nedokázal pochopit, kdyby jsi mne nedovedl k tomu "odstotožnění činností" - že tam není "já". Zkoušel jsem a zvykal jsem si v pondělí i včera na změny pohledů.

První dojem který jsem cítil během Moojiho meditačky bylo *nepopsatelné* pročištění od mysli, myšlenek i forem, vpodstatě jsem se krok za krokem stal ničím.
Mysl plná "bolavých myšlenek" přestala být mnou a ztichla.
Mooji jde i dál, a poukáže na různé aspekty a struktury mysli, že nejsou mnou. A došlo k dalšímu odstotožnění.
Došlo také k dalším věcem, které nejsem schopen detailně popsat, je to jako osvobození od totalitního režimu, k něčemu kde snad ani něco jako "režim" neexistuje.

Vrací se také pocity, které jsem zažil při první vědomné přítomnosti. - Díky odstotožnění. Najednou jsem nelimitován starým režimem. Chápání dějů díky tobě se stalo také neosobním, a nejen to.
Vím že se to teď bude stupňovat, vyzkouším si odstotožnění v různých situacích.
Je to jako si vyzkoušet co všechno umí nové auto.

Goro myslíš si, že je to na této úrovni všechno nebo je ještě něco co by jsi mi mohl ukázat?

[Goro]

Goro, včera už jsem nestihl napsat.

Později v pondělí večer jsem dostal tento klíč http://www.youtube.com/watch?feature=pl ... UDyy1rUSVQ
Ukázalo se že je to velký klíč, došlo k odstotožnění. Určitě bych jej nedokázal pochopit, kdyby jsi mne nedovedl k tomu "odstotožnění činností" - že tam není "já". Zkoušel jsem a zvykal jsem si v pondělí i včera na změny pohledů.

První dojem který jsem cítil během Moojiho meditačky bylo *nepopsatelné* pročištění od mysli, myšlenek i forem, vpodstatě jsem se krok za krokem stal ničím.
Mysl plná "bolavých myšlenek" přestala být mnou a ztichla.
Mooji jde i dál, a poukáže na různé aspekty a struktury mysli, že nejsou mnou. A došlo k dalšímu odstotožnění.
Došlo také k dalším věcem, které nejsem schopen detailně popsat, je to jako osvobození od totalitního režimu, k něčemu kde snad ani něco jako "režim" neexistuje.

To je skvělé. Opravdu. Jsem rád, že je ti lépe, že to má na tebe pozitivní účinky. To je přeci to, o co nám jde.

Vrací se také pocity, které jsem zažil při první vědomné přítomnosti. - Díky odstotožnění. Najednou jsem nelimitován starým režimem. Chápání dějů díky tobě se stalo také neosobním, a nejen to.
Vím že se to teď bude stupňovat, vyzkouším si odstotožnění v různých situacích.
Je to jako si vyzkoušet co všechno umí nové auto.

Zkoušej to. Každopádně tě musím upozornit, že když vzteku nebo strachu řekneš - nejsi můj strach, jsi jen strach, nebo nejsi můj vztek, jsi jen vztek, příliš ti to nepomůže. Pomůžou ti jiné techniky, například zaměření na to prázdno, které vidíš uvnitř, ale o tom můžeme mluvit později, až s tímhle skončíme.

Goro myslíš si, že je to na této úrovni všechno nebo je ještě něco co by jsi mi mohl ukázat?

To bohužel nevím, protože nevím na čem teď jsi, co teď vidíš. Mohl bys mi to popsat? Zaměřit se při tom na to, jestli existuje nějaké já, podívat se hluboko do sebe a říci, co vidíš? Pak budeme vědět, jestli už jsi na konci, nebo nikoli. Každopádně to co tu hledáme je něco permanentního. Neposlouchal jsem zatím tu meditaci, a mohl to být přesně ten poslední moment, co jsi potřeboval k probuzení, ale pokud ne a pokud to bylo něco, co časem odezní, tak nám jde o něco jiného. Jde nám o to, abys dosáhl něčeho trvalého, něčeho, co už nezmizí, nebo nevyprchá. Ok? Chceme tě probudit . Jsem fakt rád, že je ti líp...

[Andrew]

V meditačce se postupně projíždějí tyto pohledy a je tam dostatek času se vždy podívat do sebe jestli tam něco je.
Jinak během dnes když se mi objevují mentální obrazy nebo myšlenky, které ještě před pár dny byly skutečnými "bloky" a "problémy", daří se je během pár sekund odpálit, jelikož jsem si vědom, že se jedná jen o iluze. Ty iluze by si chtěli "hrát".

Tady je takový check list, jednotlivých oblastí které se v meditačce projíždějí. Toto je asi 1/3 meditačky.

Kód: Vybrat vše

Being aware of thoughts, you are beyond thoughts.
Being aware of desire, you are beyond desire.
Being aware of attachment, you are beyond attachment.
Being aware of sense, you are beyond sense.
Being aware of object, you are beyond object.
Being aware of body, you are beyond body.
Being aware of intellect, you are beyond intellect.
Being aware of emotions, you are beyond emotions.
Being aware of time, you are beyond time.
Being aware of space, you are beyond space.
Being aware of image, you are beyond image.
Being aware of doubts, you are beyond doubts.
Being aware of believe, you are beyond believe.
Being aware of distance, you are beyond distance.
Being aware of separation, you are beyond separation.
Being aware of concepts, you are beyond concepts.
Being aware of imagination, you are beyond imagination.
Being aware of mind, you are beyond mind.
Being aware of thoughts, you are beyond thoughts.
Being aware of memory, you are beyond memory.
Being aware of assumptions, you are beyond assumptions.
Being aware of change, you are beyond change.
Being aware of name, you are beyond name.
Being aware of forms, you are beyond forms.
Being aware of judgment, you are beyond judgment.
Being aware of personality, you are beyond personality.

Ve zbytku meditačky, se projíždí různé věci, meditačka má skoro 40 minut, a je nasázená jedním vhledem za druhým.

Udělal jsem si i ze zbytku výhah, ale jen pár věcí, navíc useknutých - připomínají mi jen důležité pasáže pro připomenutí.
Proto ten výtah tady dávat nebudu.

Tu novou svobodu bych popsal asi takto:
První věc je osvobození (odztotožnění) od mysli, myšlenek, já, doměnek, paměti, vnitřního soudce a obviněného, pochybností ... .
Druhá věc je nicota, je to spíš pocit, vniřního nic, co zvláštně uklidňuje.
Třetí věc je zanikání oddělenosti, možná to souvisí s tou nicotou, ale najednou prostě psychologický strach, neurotické chování.. mizí. Zbývá tu klid.
Čtvrtá věc je změna vnímání, řekl bych že ego balí kufry a začíná se stahovat. Vědomě na to dohlížím, tím že když příjde nějaká myšlenka a namíří na mě kolt, sice mě to ještě překvapí, ale pak si už jen uvědomím že je iluzí a jsem v klidu.
Dnes jsem slyšel o jednom člověku po odstotožnění, který říkal, že po odstotožnění to bylo jako být nahý. Naked. Nemyslel to jako fyzicky nahý, ale svlečené všechny masky a zátěže mysli, které si člověk sebou tahá. Prostě to vše odložit, a jen tak stát.

Možná to co v takové chvíli kdy vše odložím a jen tak stojím... možná to co cítím - cítím poprvé v životě, ale možná jsem to cítil kdysi dávno když jsem byl dítě a mohl jsem být tím čím jsem opravdu byl. Kdo ví. Ale dnes si tak připadám, svobodný s pocitem že je to O.K. takhle být.

Byl jsem egocentrická výkonná svině nebo stroj, jo tím jsem opravdu byl. A teď mám radost, protože tahle chladná maska je iluze, a je načase ji odložit.

Ještě je tu jedna zvláštní věc - vůle. Mohu teď něco změnit (třeba na svém chování nebo zvycích) a najednou to už není problém; Dříve bych přešlapoval na místě a pak si vypracoval plán na přeučení, který by trval několik týdnů nebo měsíc. Teď ne. Vůle je zpět a mohu měnit své návyky jednoduše rozhodnutím jako lusknutím vypínače.

[Andrew]

Zaměřit se při tom na to, jestli existuje nějaké já, podívat se hluboko do sebe a říci, co vidíš?

Zaměřím se a jsem tam, je tam klid, stillness.

Nevím žádné světla nebo nějaký obraz.
Ikdyž někteří lidé něco podobného mají já jsem nikdy nic takového nezažil, jestli se ptáš na toto.

Je tu pocit klidu a nic se neděje. Všechno najednou zmlkne.

[Goro]

Existuje já?

[Andrew]

Existuje já?

Nenašel jsem ho.
"Já" bude zřejmě jen přelud vytvořený egem/myslí.
Cítím změnu ve vnímání, odchod z relity vnímání s "já", do reality jiné, které je much greater než realita s "já".

Existuje já?
Ano, jako přelud.

[Goro]

Výborně! Jsi si jistý? Jsi si naprosto jistý? Podívej se pořádně! Je uvnitř nějaké já? Jakékoli já? Nebo je na místě, kde by mělo být jen prázdnota?

[Andrew]

Výborně! Jsi si jistý? Jsi si naprosto jistý? Podívej se pořádně! Je uvnitř nějaké já? Jakékoli já? Nebo je na místě, kde by mělo být jen prázdnota?

Je tam práznota.
Klid.
Tma.

Jediné co by mohlo rušit je mysl, ale ta má zavřenou pusu, protože je tu pozornost dovnitř.
Mysl čeká, až poronost zkončí a bude moct zase vykládat.
To je asi jedniný element, který se tam tlačí, ale to je počítám normální.

[Goro]

Výborně! Jsi si jistý? Jsi si naprosto jistý? Podívej se pořádně! Je uvnitř nějaké já? Jakékoli já? Nebo je na místě, kde by mělo být jen prázdnota?

Je tam práznota.
Klid.
Tma.

Jediné co by mohlo rušit je mysl, ale ta má zavřenou pusu, protože je tu pozornost dovnitř.
Mysl čeká, až poronost zkončí a bude moct zase vykládat.
To je asi jedniný element, který se tam tlačí, ale to je počítám normální.

Výborně! Říkáš, že já existuje jako přelud. Přelud ale přece neexistuje. Je to jen přelud, iluze. Nic reálného. Je to tedy stejné s já? Existuje já? Nebo jsou jen myšlenky, pocity, reakce, tělo, návyky, bolest, naučené vzorce chování atd. atd. atd.?

Ať je já přelud, nebo neexistuje, kdo mi tedy píše? Kdo? Můžeš to popsat v tenhle konkrétní okamžik, jako jsi to udělal s tou kočkou?

[Andrew]

Výborně! Říkáš, že já existuje jako přelud. Přelud ale přece neexistuje. Je to jen přelud, iluze. Nic reálného. Je to tedy stejné s já? Existuje já? Nebo jsou jen myšlenky, pocity, reakce, tělo, návyky, bolest, naučené vzorce chování atd. atd. atd.?

Ať je já přelud, nebo neexistuje, kdo mi tedy píše? Kdo? Můžeš to popsat v tenhle konkrétní okamžik, jako jsi to udělal s tou kočkou?

Je to vědomí. Co je vědomí netuším. Já tu není jsou to jen systémy jako to tělo, reakce, myšlenky atd.
Je tu něco v čem se všechno tohle děje. A to nazvu vědomím.

[Goro]

Je to vědomí. Co je vědomí netuším. Já tu není jsou to jen systémy jako to tělo, reakce, myšlenky atd.
Je tu něco v čem se všechno tohle děje. A to nazvu vědomím.

Kdo mi tedy píše? Jak probíhá proces psaní sem?

[Andrew]

Sedím, vytváří se myšlenky co napsat do počítače. Tělo (ruce) píší text. Psané věty a myšlenky jsou produkovány v mysli.

[Goro]

Sedím, vytváří se myšlenky ...

Kdo sedí?