DUEL 3

[Andrew]

Když říkáš, že se snaží nesouhlasit mysl, jak se snaží nesouhlasit? Jaké myšlenky tě napadly?

No jelikož už asi dva týdny si odrážím řadu myšlenek které příjdou - tedy chci říct že se s nimi již neidentifikuji, už hned odcházejí. A tady mám již pevně rozhodnuto že se chci mysli zbavit a tak ani žádné nesouhlasné myšlenky nepřichází.
Ovšem toto je třeba případ jen tohoto konkrétního tématu, jsou témata se kterými ten hlas v hlavě (a i já se s ním stále plně ztotožňuji) plně podporuje a tak pracuje sebedestruktivně.

Když říkáš já neodporuji, koho tím myslíš?

Ta část, která není mou myslí/egem.
Ovšem tady mám otázku já: Je v bezmyšlenkovém stavu nějaké já? Totiž pokud není - znamenalo by to, že mysl jen převlékla jen kabát. Jak se říká na svaté ego.

Podívejme se na všechno, co teď v "tvém" těle existuje. okay
Jsou tam myšlenky, pocity, vzpomínky, touhy, reakce, návyky, funkce těla, atd. okay
To všechno dohromady spolu perfektně spolupracuje. okay
Myšlenky jsou ten hlas co je "slyšet" v hlavě, říká tělu co dělat, to okamžitě reaguje a plní úkoly, do toho samo dýchá, při mluvení ústa vyslovují myšlenky, které se objevují v hlavě, chození je naučený proces těla, které udržuje rovnováhu a zapojuje obrovské množství svalů, při reakcích na nové podněty se oči zaměřují tím směrem, mozek vyhodnocuje nejvhodnější reakci, tělo reaguje pohybem atd. atd. atd. okay

Dýchání, chození, mluvení, dívání, cokoli co děláš. okay

Je k něčemu z toho, potřeba někoho, kdo by dýchal, kdo by se díval, kdo by chodil, kdo by myslel, kdo by mluvil? Nebo by opravdu mohlo být jen dýchání, chození, mluvení, dívání, myšlení?

Wow tak takto jsem se na to nikdy nedíval, a cítím že ano.

[Goro]

Ovšem tady mám otázku já: Je v bezmyšlenkovém stavu nějaké já? Totiž pokud není - znamenalo by to, že mysl jen převlékla jen kabát. Jak se říká na svaté ego.

Jistěže v bezmyšlenkovém stavu není žádné já. Je nějaké já v myšlenkovém stavu? Nebo jsou to jen myšlenky?

Wow tak takto jsem se na to nikdy nedíval, a cítím že ano.

Sleduj to. Pozorně sleduj tělo. Kdykoli někam půjdeš, sleduj svoje tělo. Sleduj, jak se hýbe. Rozhoduješ o každém kroku? Rozhoduješ o tom, která noha udělá jaký pohyb? Hýbeš vědomě rukama, celým tělem? Když na tebe někdo zavolá, rozhodneš se, že otočíš hlavou? Když si zavazuješ tkaničky, říkáš vždy každému prstu, jak se pohnout? Jestli si myslíš, že o těchto pohybech rozhoduješ podvědomě, jak by ses mohl rozhodovat, aniž bys o tom věděl? Sleduj svoje tělo, těch pohybů, které dělá bez tvého rozhodnutí je neskutečná spousta.

[Andrew]

Jistěže v bezmyšlenkovém stavu není žádné já. Je nějaké já v myšlenkovém stavu? Nebo jsou to jen myšlenky?

Výborně "já" je jen myšlenky. Jaká to svoboda!

Sleduj to. Pozorně sleduj tělo. Kdykoli někam půjdeš, sleduj svoje tělo. Sleduj, jak se hýbe. Rozhoduješ o každém kroku? Rozhoduješ o tom, která noha udělá jaký pohyb? Hýbeš vědomě rukama, celým tělem? Když na tebe někdo zavolá, rozhodneš se, že otočíš hlavou? Když si zavazuješ tkaničky, říkáš vždy každému prstu, jak se pohnout? Jestli si myslíš, že o těchto pohybech rozhoduješ podvědomě, jak by ses mohl rozhodovat, aniž bys o tom věděl? Sleduj svoje tělo, těch pohybů, které dělá bez tvého rozhodnutí je neskutečná spousta.

Vědomě? Ne.
A tyto rozhodnutí vystupují z toho co je mimo úroveň myšlení?

[Goro]

Výborně "já" je jen myšlenky. Jaká to svoboda!

Je já jen myšlenky, anebo myšlenky jen o já mluví, popisují ho, říkají jaké já je, ale to o čem mluví ve skutečnosti neexistuje?

Vědomě? Ne.
A tyto rozhodnutí vystupují z toho co je mimo úroveň myšlení?

Jak by to mohly být rozhodnutí, kdyby byly mimo úroveň myšlení? To, o čem jsme mluvili, jsou všechno opravdu jen reakce, spolupráce těla a myšlenek, naučené procesy, atd. atd. atd.

Jak je to ale v případě velkých rozhodnutí? Svatba, rozvod, výpověď v práci - jak dochází k takovým rozhodnutím?

[Andrew]

Je já jen myšlenky, anebo myšlenky jen o já mluví, popisují ho, říkají jaké já je, ale to o čem mluví ve skutečnosti neexistuje?

Neexistuje.

Jak by to mohly být rozhodnutí, kdyby byly mimo úroveň myšlení? To, o čem jsme mluvili, jsou všechno opravdu jen reakce, spolupráce těla a myšlenek, naučené procesy, atd. atd. atd. okay

Jak je to ale v případě velkých rozhodnutí? Svatba, rozvod, výpověď v práci - jak dochází k takovým rozhodnutím

Na úrovni mysli skrze pomyslné váhy pro a proti. Nebo na základě závislosti (podmínečná láska = lásku cítí ego = závislost na něčem vnějším)

[Goro]

Neexistuje.

Jsi si jistý? Neber nic z toho co řeknu jako pravdu. Musíš si vše zjistit sám, aby sis byl jistý.

Na úrovni mysli skrze pomyslné váhy pro a proti. Nebo na základě závislosti (podmínečná láska = lásku cítí ego = závislost na něčem vnějším)

Kdo rozhodne, co si dáš zítra k obědu?

[Andrew]

Je já jen myšlenky, anebo myšlenky jen o já mluví, popisují ho, říkají jaké já je, ale to o čem mluví ve skutečnosti neexistuje?

Neexistuje.

Jsi si jistý? Neber nic z toho co řeknu jako pravdu. Musíš si vše zjistit sám, aby sis byl jistý.

Neexistuje.

Na úrovni mysli skrze pomyslné váhy pro a proti. Nebo na základě závislosti (podmínečná láska = lásku cítí ego = závislost na něčem vnějším)

Kdo rozhodne, co si dáš zítra k obědu?

Kombinace něčeho co by se dalo označit jako instinkt (bezmyšlenkový proces) - co je dobré to si dám.
A druhý aspekt je mysl, která vybírá třeba z konzervativního menu jelikož mysl nerada zkouší nové věci. (to je jen jeden příklad)

[Goro]

A co takhle?

Není nikdo, kdo by rozhodoval. Vše je předem rozhodnuto na základě vaší předchozí zkušenosti. Když budu přesně vědět, co vám chutná, budu přesně vědět, jaké jídlo si vyberete z každého menu. Teď můžete namítat, že na to ten den třeba zrovna nebudete mít chuť, ale to je pouze důsledek nějaké jiné skutečnosti (měli jste to k jídlu včera, máte podrážděný žaludek atd.). Když budu vědět i tohle, budu přesně vědět, jak se rozhodnete. V jakémkoli rozhodnutí, kdybych dokonale znal vaší minulost, vždy bych věděl, jak se rozhodnete. Protože pro vás to ve skutečnosti není žádné rozhodnutí. Je to předem dané.

Může to být takhle?

[Andrew]

A co takhle?

Není nikdo, kdo by rozhodoval. Vše je předem rozhodnuto na základě vaší předchozí zkušenosti. Když budu přesně vědět, co vám chutná, budu přesně vědět, jaké jídlo si vyberete z každého menu. Teď můžete namítat, že na to ten den třeba zrovna nebudete mít chuť, ale to je pouze důsledek nějaké jiné skutečnosti (měli jste to k jídlu včera, máte podrážděný žaludek atd.). Když budu vědět i tohle, budu přesně vědět, jak se rozhodnete. V jakémkoli rozhodnutí, kdybych dokonale znal vaší minulost, vždy bych věděl, jak se rozhodnete. Protože pro vás to ve skutečnosti není žádné rozhodnutí. Je to předem dané.

Může to být takhle?

No může, ale co to tedy je? Mě se zdá že toto je popis mysli.

[Goro]

V jakémkoli rozhodnutí, zvažuješ něco jiného, než předchozí zkušenosti?

[Andrew]

V jakémkoli rozhodnutí, zvažuješ něco jiného, než předchozí zkušenosti?

Možná nerozumím přesně otázce, ale třeba při tvoření můžu vytvářet něco originálního (inspirace).

Jinak přemítám běžná denní rozhodnutí a ty jsou podhle rozvrhu mysli = dřívějších zkušností. A některá rozhodnutí jsou navíc sebepoškozující. Tohle je vězení mysli. Myšlenky.

[Goro]

Možná nerozumím přesně otázce, ale třeba při tvoření můžu vytvářet něco originálního (inspirace).

Jinak přemítám běžná denní rozhodnutí a ty jsou podhle rozvrhu mysli = dřívějších zkušností. A některá rozhodnutí jsou navíc sebepoškozující. Tohle je vězení mysli. Myšlenky.

Při tvoření určitě můžeš vytvořit něco originálního. Ale když se rozhoduješ, máš před sebou nějaké možnosti, mezi kterými se rozhoduješ, rozhoduješ se na základě něčeho jiného, než předchozích zkušeností? Je to pak opravdu rozhodování, nebo jen posouzení předchozích zkušeností?

Říkáš, že já neexistuje. Musíš si být naprosto jistý. Proto je čas se podívat. Není to složité, nevyžaduje to žádnou velkou námahu. Když se teď díváš na počítač, všechno co musíš dělat, abys ten počítač viděl, je mít otevřené oči. Ne o moc větší námahu stačí vynaložit, když se díváš, jestli je v tobě nějaké já. Takže se podívej. Co vidíš v tomhle konkrétním okamžiku?

[Andrew]

Při tvoření určitě můžeš vytvořit něco originálního. Ale když se rozhoduješ, máš před sebou nějaké možnosti, mezi kterými se rozhoduješ, rozhoduješ se na základě něčeho jiného, než předchozích zkušeností? Je to pak opravdu rozhodování, nebo jen posouzení předchozích zkušeností?

Ano v těchto případech je to na základě zkušností/informací.

Co vidíš v tomhle konkrétním okamžiku?

Nemůžu v sobě najít nic. Goro - ale co tedy jsem? Nebo je i tato otázka "co tedy jsem" vytvořena myslí a egem? Nemůžu najít já.

[Andrew]

Co je tedy malé dítě, řekněmě ve věku 2 let, kde ještě mysl není vyvinuta.
Trvalý stav bez mysli.

Je to jen pocit? Nemůžu si to vybavit, něco tam je, cítím že mě to tam táhne, ale netuším co to je.

[Goro]

Co je tedy malé dítě, řekněmě ve věku 2 let, kde ještě mysl není vyvinuta.
Trvalý stav bez mysli.

Já není mysl, k tomu už jsme došli. Nevím, jak to má dítě ve věku 2 let. Nepamatuji si to. Myslíš, že nemá myšlenky? To pochybuji. Myslím si, že nemá ještě vytvořenou iluzi já.

Je to jen pocit? Nemůžu si to vybavit, něco tam je, cítím že mě to tam táhne, ale netuším co to je.

Tak se na to podívej. Může to být jen pocit? Odpověď na všechno získáš, když se sám podíváš.

[Goro]

Nemůžu v sobě najít nic. Goro - ale co tedy jsem? Nebo je i tato otázka "co tedy jsem" vytvořena myslí a egem? Nemůžu najít já.

Je pro něco, pro cokoli potřeba já? Pro jakoukoli činnost která tě napadne? Když vezmeš jakoukoli činnost, a budeš ji pozorovat, můžeš jí rozložit na to, že za ní mohou myšlenky, reakce, tělo, naučené procesy, automatické pohyby, vzpomínky, pocity, atd. atd. nebo někde vidíš to já?

[Andrew]

Je to jen pocit? Nemůžu si to vybavit, něco tam je, cítím že mě to tam táhne, ale netuším co to je.

Tak se na to podívej. Může to být jen pocit? Odpověď na všechno získáš, když se sám podíváš.

Zkoušel jsem to, tohle je ale jen střípek, jako třeba když se ti něco v noci zdá a ráno už si z toho moc nedokážeš vzpomenout. Tak netuším jestli i tak se nehoním za větrem.
Byl jsem ale dříve mnohem svobodnější, identita se časem stala natolik nepřátelskou, nelidskou... šílenou. Že život byl trápením.

Edit: a nemělo to východisko. Problém je totiž mysl samotná.

[Andrew]

Nemůžu v sobě najít nic. Goro - ale co tedy jsem? Nebo je i tato otázka "co tedy jsem" vytvořena myslí a egem? Nemůžu najít já.

Je pro něco, pro cokoli potřeba já? Pro jakoukoli činnost která tě napadne? Když vezmeš jakoukoli činnost, a budeš ji pozorovat, můžeš jí rozložit na to, že za ní mohou myšlenky, reakce, tělo, naučené procesy, automatické pohyby, vzpomínky, pocity, atd. atd. nebo někde vidíš to já?

Je pro něco, pro cokoli potřeba já?

Tak podívej - například rád (bych) kreslil, ovšem díky tomu že se mi do toho *vstupuje* já, tak nekreslím jelikož na mě vybalí hned několik důvodů které to znemožní.
Dokáži si představit že by tahle činnost se obešla bez já.

Domnívám se že já je přebytečná věc. A není skutečná, neexistuje. Mohl bych se jí pustit.

[Goro]

Zkoušel jsem to, tohle je ale jen střípek, jako třeba když se ti něco v noci zdá a ráno už si z toho moc nedokážeš vzpomenout. Tak netuším jestli i tak se nehoním za větrem.

Nevím, co tím myslíš.

Byl jsem ale dříve mnohem svobodnější, identita se časem stala natolik nepřátelskou, nelidskou... šílenou. Že život byl trápením.
Edit: a nemělo to východisko. Problém je totiž mysl samotná.

Co je identita. Osobnost? Osobnost se skládá jen z myšlenek. Co je mysl? Jen myšlenky. Jaký má smysl bojovat s myšlenkami? Myšlenky tu vždycky budou a vždy budou komentovat vše okolo. Není důvod s nimi bojovat. Já není myšlenky. Myšlenky jsou.

[Goro]

Tak podívej - například rád (bych) kreslil

Je tu touha kreslit...

ovšem díky tomu že se mi do toho *vstupuje* já, tak nekreslím

Já do ničeho nevstupuje. Já neexistuje.

jelikož na mě vybalí hned několik důvodů které to znemožní.

Myšlenky mluví o důvodech, proč nekreslit, díky tomu slábne touha kreslit...

Dokáži si představit že by tahle činnost se obešla bez já.

Každá činnost se obejde bez já, protože já nedělá nic už teď a nikdy nedělalo.

Domnívám se že já je přebytečná věc. A není skutečná, neexistuje. Mohl bych se jí pustit.

Jestli opravdu neexistuje, tak čeho se pouštět? Kdo by se měl čeho pouštět? Jediné co musíš udělat, je podívat se, jestli někde v tobě nějaké já existuje.