OTÁZKY A ODPOVĚDI

[Goro]

Tak tedy ještě trochu víc té krutosti. Může se stát, že prohlédneš, že poznáš nahou pravdu a je Ti jasné, že žádná cesta neexistuje, protože není nikdo, kdo by mohl odněkud někam cestovat. Budeš to vykládat ostatním, aby to konečně pochopili, ale když se podíváš ještě pozorněji, tak neexistují ani žádní ostatní.

Proto jsem říkal "dělám to pro tvé dobro (jo je to nesmysl, ty neexistuješ)".

A když tohle dívání taky pustíš, tak je tady ten normální život, ve kterém je pravda vším, co je - i s tím snem o oddělenosti a návratem k sobě třeba i skrz Boha, se kterým lze hovořit.

Jde jen o to, jak tomu řekneš. Pravda je vším co je, ale také vše co vidíš a slyšíš je lež.

Vejdou se sem i ty čakry a jejich čistění a astrální cestování a mimosmyslové vnímání a všechny ty hrátky mysli.
A když Ti například doktoři řeknou, že máš rakovinu a do měsíce umřeš, tak se z toho třeba neposereš.

No tak vejde se ti tam cokoli. Jde jen o to, nejdřív si uvědomit, že je to nesmysl. Pro radost už můžeš dělat cokoli.

[Návštěvník]

de jen o to, jak tomu řekneš. Pravda je vším co je, ale také vše co vidíš a slyšíš je lež.

Pak nemá cenu se zabývat se tvými lži o neexistenci já.

Proto jsem říkal "dělám to pro tvé dobro (jo je to nesmysl, ty neexistuješ)".

Říká se, že cesta do pekla je vroubena větami typu: "Dělal jsem to jen pro tvé dobro!" apod.

[Já je]

A teď trochu nezbytné krutosti. Pamatuj, že to dělám pro tvé dobro (jo, je to nesmysl, ty neexistuješ). Takže poslouchej. Čakry, třetí oka, čtvrtá oka, karma, astrální cestování, minulé životy, věštění, mimozemšťani, Aštar Šaron, léčení duchem, hovory s bohem atd. atd. atd. jsou všechno jen hlouposti. Hračky pro ego, které tě mají zabavit na další život. Další věc čím se zabývat, další věc po které toužit, než již budeš konečně spokojený. Hlouposti!!! Zahoď všechny ty nesmysly! Nechápeš, že všechno je jen sen? Není žádná realita! Když vylezeš na rozhlednu a vidíš do všech stran mnoho kilometrů, co je první centimetr kam až nevidíš? Co je těsně za obzorem? Je tam vnitřní strana tvojí lebky. Nechápeš, že žiješ ve snu, který sám tvoříš svou námahou, touhou a strachem? Podaří se ti probudit 6. čakru? Muhahahaha. Kolik úsilí a víry tomu dáš? Kdyby sis přečetl v té tvé moudré knize, že ji máš v konečníku, tak ji tam určitě mít budeš. Kdyby si věřil, že získáš energii tím, že budeš chodit s prstem v zadku, samozřejmě se to stane. A naopak, kdybych se převlekl za primáře, řekl ti že máš rakovinu a ukázal rentgenové snímky, do roka je po tobě. Chápeš??? Všechno je to jen velká hra, ve které obelháváš sám sebe. Sám píšeš všechny ty knihy, kterým pak věříš. Vždycky sáhneš v knihkupectví po té pravé, která potvrdí to, čemu zrovna věříš. Je to celé k smíchu. Jak náročné je podle tebe probudit tu tvojí čakru? Muhahaha. Kolik let ti to bude trvat? A co budeš dělat pak? Budit další? Kdy si uvědomíš, že jsi otrok hloupostí, které na sebe sám vymýšlíš?

A to si představ, že je vše opačně.
Po knihách sáhneš až tehdy, jen aby jsi se přesvědčil, že tutéž skutečnost, jako prožíváš nyní ty, už před tebou někdo jiný také zažil, našel pro to vhodné názvy, vyprávěl o tom ostatním. Není to tak, jak se domníváš ty, jak si vyšpekulovalo tvé neexistující já, jen proto, že nic jiného dosud nepoznalo, je to tak, jak o tom píše moje existující já a spousta moudrých knih.

[Já je]

Tak vidíš, jednou jeden Goro si kdesi na internetu přečetl anglicky cosi o neexistenci já, nadchl se tou ideou, pak si k tomu sehnal další literaturu a videa a tvrdě zpracovával své já, aby ho přesvědčil, že vůbec neexistuje, protože to kdesi kdosi napsal.
A sotva toto udělal, hned s tím poznáním o neexistenci já vyrazil na internetová diskusní fóra a jal se předvádět své poznání kruté pravdy o neexistenci já. Mnohy i za pomocí tzv. krutých i sprostých slov (nejspíš mělo jeho neexistující já velmi chudou slovní zásobu, kterou podědilo po tom svém já, co bylo bohužel ještě v pubertě a vyžívalo se v používání sprostých slov, jak to dělávala většina dospívajících chlapců).
Kdyby raději tento hoch pracoval na pročištování a kultivaci svého já, udělal by pro celý svět mnohem víc, než tím omíláním nesmyslů z knih o neexistenci já - takže suma sumárum, Goro si strčil prst do konečníku a našel tam svou krutou pravdu, protože to bylo napsáno v nějaké knize, do které se zamiloval.

[Návštěvník]

Nejdůležitějším cílem člověka je nalezení vnitřního míru. Na samém prvopočátku naší pozemské existence je nám svět prezentován na základě protikladů. Tyto protiklady je potřeba si jednak uvědomit, pochopit a následně sloučit. Bez pochopení principu protikladů není možné jejich uvědomění, natož pak jejich odbourání. Aby bylo možné protiklady a protichůdnosti v našem myšlení odbourat, je potřeba je nejprve sloučit. Po sloučení dochází k vymizení protikladů. Protiklady již nejsou. Systém duálního myšlení zaniká ve večné jednotě pravdy. Když neexistují protiklady, nastává mír. Mír a svoboda. Protiklady jsou dualita ve všem, a dualita jsou protikldy ve všem. Ve všech rovinách duálního systému, tzn. v myšlenkách, v pocitech i v emocích. Pokud myslíme jedním směrem, okamžitě do našeho myšlení vstupuje i druhý směr jako protiklad k prvému. V tomto spočívá genialita duální lidské bytosti. Nastává pak proces nekonečného hodnocení všeho, co se kolem nás i v nás děje. To, který způsob hodnocení zvolíme, je dáno naším vnitřním naladěním, které je ale determinováno našimi zkušenostmi z minulosti.
Rozluštění duality a vymanění se z vnitřních konfliktů je právě ono uvědomění si světa nebytí ve vnitřním světě bytí. Jakmile odhalíme skutečnou kvalitu nebytí uvnitř nás, posouvá se rámec nebytí za hranice našeho bytí. Postupně se nám pak může podařit omezit naše bytí pouze na bytí, nikoliv na bytí a nebytí.
Nebytí však chce bytí ukořistit. Dualita je jako vodník, který mění bytí v nebytí a přebírá postupně vládu nad světem. A pokud se někdo, ve svém vývoji za svobodou, dostane do tohoto krajního mezníku překonání vlastních dilemat a konfliktů, tak zároveň disponuje veškerými možnostmi, aby přechod z nebytí do stavu bytí zvládl.
Vědomí neustále osciluje mezi několika realitami. Jenom jedna z nich je ta skutečná...

[návštěvník J]

Nechápeš, že všechno je jen sen? Není žádná realita! Když vylezeš na rozhlednu a vidíš do všech stran mnoho kilometrů, co je první centimetr kam až nevidíš? Co je těsně za obzorem? Je tam vnitřní strana tvojí lebky. Nechápeš, že žiješ ve snu, který sám tvoříš svou námahou, touhou a strachem?

pochopit - přímo si uvědomit, že jsme ve skutečnosti bez-hlavy není v režii jednotlivce, teda té psychosomatické jednotky se jménem já ...

se divím, že tě tohle ještě může tak rozjet Goro

[návštěvník J]

Nejdůležitějším cílem člověka je nalezení vnitřního míru. Na samém prvopočátku naší pozemské existence je nám svět prezentován na základě protikladů. Tyto protiklady je potřeba si jednak uvědomit, pochopit a následně sloučit. Bez pochopení principu protikladů není možné jejich uvědomění, natož pak jejich odbourání. Aby bylo možné protiklady a protichůdnosti v našem myšlení odbourat, je potřeba je nejprve sloučit. Po sloučení dochází k vymizení protikladů. Protiklady již nejsou. Systém duálního myšlení zaniká ve večné jednotě pravdy. Když neexistují protiklady, nastává mír. Mír a svoboda. Protiklady jsou dualita ve všem, a dualita jsou protikldy ve všem. Ve všech rovinách duálního systému, tzn. v myšlenkách, v pocitech i v emocích. Pokud myslíme jedním směrem, okamžitě do našeho myšlení vstupuje i druhý směr jako protiklad k prvému. V tomto spočívá genialita duální lidské bytosti. Nastává pak proces nekonečného hodnocení všeho, co se kolem nás i v nás děje. To, který způsob hodnocení zvolíme, je dáno naším vnitřním naladěním, které je ale determinováno našimi zkušenostmi z minulosti.
Rozluštění duality a vymanění se z vnitřních konfliktů je právě ono uvědomění si světa nebytí ve vnitřním světě bytí. Jakmile odhalíme skutečnou kvalitu nebytí uvnitř nás, posouvá se rámec nebytí za hranice našeho bytí. Postupně se nám pak může podařit omezit naše bytí pouze na bytí, nikoliv na bytí a nebytí.
Nebytí však chce bytí ukořistit. Dualita je jako vodník, který mění bytí v nebytí a přebírá postupně vládu nad světem. A pokud se někdo, ve svém vývoji za svobodou, dostane do tohoto krajního mezníku překonání vlastních dilemat a konfliktů, tak zároveň disponuje veškerými možnostmi, aby přechod z nebytí do stavu bytí zvládl.
Vědomí neustále osciluje mezi několika realitami. Jenom jedna z nich je ta skutečná...

"To co každý hledající hledá, bez ohledu na to jakou duchovní stezku následuje, nemůže být nic jiného než klid a mír, který je přítomen ve stavu hlubokého spánku.

Důležitou podmínkou klidu v hlubokém spánku je nepřítomnost jakéhokoliv zakušitele tohoto klidu. Neexistuje tam žádný hledající, který by cokoliv hledal ani někdo kdo by něco dělal, aby něco získal.

Aby se mohl mír a klid hlubokého spánku objevit v bdělém stavu nezáleží na tom, jestli je zároveň nepřítomen projev a jeho fungování (život tak jak ho známe), a nebo jestli se jedná o bdělý stav je zapotřebí stejné podmínky: nepřítomnost konajícího, který by usiloval o jakékoliv dosažení.

Pouze Zdroj, Prvotní Energie zdánlivě koná a vytváří zdánlivé dění v konceptuálním vesmíru bdělého stavu, skrze miliardy lidských bytostí. Naprosté pochopení tohoto jednoduchého faktu a k tomuto pochopení může pouze samovolně dojít je samo o sobě ´osvícení´ nebo ´Seberealizace´, nebo mír a klid."

zdroj: http://www.turija.cz/article/90272.bals ... tola-5-12/

překlad Pavel Štěpka

[Petra]

Já je, já není... Kdo to tvrdí? Kdo se o to hádá? Kdo si myslí, že má pravdu a ten druhý ne?
Vůbec nic se nezměnilo. Dva se hádaj, stejně jako vždy, akorát jeden z nich si už nechce říkat já. A jak si ted chce říkat? Ne-já? Vždyt je to úplně jedno, jak si bude říkat. Chová se uplně stejně (blbě), jako kdyby si říkal já...
Prostě tady je něco nebo někdo, co nebo kdo si myslí, že má pravdu a ten druhý či druzí ne. A jestli si říká já nebo ne, na tom bohužel vůbec nic nemění.

[Návštěvník]

Máš pravdu, já a nejá se mydlí po hlavě lopatičkami.

[Já je]

Máš pravdu, já a nejá se mydlí po hlavě lopatičkami.

Neexistující já nemůže existující já mlátit po hlavince lopatičkou, protože nemá žádné ručičky, do kterých by vzalo tu lopatičku.
A existující já může do neexistujícího já mydlit lopatičkou do alelujá, a furt se nic neděje, jen se trochu zvedne vítr na pískovišti.
Takže se tu nikdo s nikým ani nemůže prát, to, že se něco takového děje, je jen váš dojem, vzniklý díky všem předchozím vašim zkušenostem s ostatními já, když jste třeba ještě já nějaké měli.

[Malý Vlk]

+

Děkuju vám!

[Návštěvník]

Máš pravdu, já a nejá se mydlí po hlavě lopatičkami.

Neexistující já nemůže existující já mlátit po hlavince lopatičkou, protože nemá žádné ručičky, do kterých by vzalo tu lopatičku.
A existující já může do neexistujícího já mydlit lopatičkou do alelujá, a furt se nic neděje, jen se trochu zvedne vítr na pískovišti.
Takže se tu nikdo s nikým ani nemůže prát, to, že se něco takového děje, je jen váš dojem, vzniklý díky všem předchozím vašim zkušenostem s ostatními já, když jste třeba ještě já nějaké měli.

A že mu věnuješ tolik pozornosti, když neexistuje :-), asi si rádo hraješ, že :-)

[Návštěvník]

Nejhorší, co se může stát, je nic.
Proto pročišťujme, pozorujme, uvědomujme si, bádejme, meditujme, modleme se, milujme, radujme se, plačme, pišme, diskutujme, stavějme bábovičky, šlapejme po nich, lopatičkou po hlavě se častujme, atd. , vše je lepší, než nic.

[Já je]

A že mu věnuješ tolik pozornosti, když neexistuje :-), asi si rádo hraješ, že :-)

Jistě, mé já se to naučilo od jiného já, které velmi rádo vypráví o tom, že už jen konceptuálně blbne. Tak podle jeho vzoru takto tady blbnu také.
Pardon, to byl překlep, já si tu konceptuálně hraji a nejraději s tím já, co o sobě tvrdí, že neexistuje.

[Návštěvník]

Nejhorší, co se může stát, je nic.
Proto pročišťujme, pozorujme, uvědomujme si, bádejme, meditujme, modleme se, milujme, radujme se, plačme, pišme, diskutujme, stavějme bábovičky, šlapejme po nich, lopatičkou po hlavě se častujme, atd. , vše je lepší, než nic.

Máš s tím jistě bohaté zkušenosti.

[Goro]

Kdyby existoval ďábel, tohle by řekl, aby Vás udržel jako své otroky:

Nejhorší, co se může stát, je nic.
Proto pročišťujme, pozorujme, uvědomujme si, bádejme, meditujme, modleme se, milujme, radujme se, plačme, pišme, diskutujme, stavějme bábovičky, šlapejme po nich, lopatičkou po hlavě se častujme, atd. , vše je lepší, než nic.

Nutnost něco stále dělat je přesně to, co tě drží od úplného a naprostého osvícení. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Zastavit a nemyslet na nic.

[Petra]

Máš pravdu, já a nejá se mydlí po hlavě lopatičkami.

Neexistující já nemůže existující já mlátit po hlavince lopatičkou, protože nemá žádné ručičky, do kterých by vzalo tu lopatičku.
A existující já může do neexistujícího já mydlit lopatičkou do alelujá, a furt se nic neděje, jen se trochu zvedne vítr na pískovišti.
Takže se tu nikdo s nikým ani nemůže prát, to, že se něco takového děje, je jen váš dojem, vzniklý díky všem předchozím vašim zkušenostem s ostatními já, když jste třeba ještě já nějaké měli.

No, já žádné já nemám. Kde bych ho taky měla mít, že? Já jsem já.

[Já je]

No, já žádné já nemám. Kde bych ho taky měla mít, že? Já jsem já.

Kdo kde je, kdo si to uvědomuje? A proč se běžně uvědomuje zrovna tam a ne jinde nebo všude?

[Jarda Malej]

Goro:
Nutnost něco stále dělat je přesně to, co tě drží od úplného a naprostého osvícení.
Ve skutečnosti je to přesně naopak. Zastavit a nemyslet na nic.

Tedy "zastavit a nemyslet na nic?"
Toť stav úplného a naprostého osvícení?

Kdosi říká:

.. pročišťujme, pozorujme, uvědomujme si, bádejme, meditujme, modleme se,
milujme, radujme se, plačme, pišme, diskutujme, ..

Goro k tomu dodává:

Ve skutečnosti je to přesně naopak

Tedy ne-pročišťovat, ne-pozorovat, ne-uvědomovat si, ne-meditovat ....?
Tak je to správně? Či je zde tím opakem míněno něco jiného?

[Petra]

Kdyby existoval ďábel, tohle by řekl, aby Vás udržel jako své otroky:

Koho chceš zachranovat před otroctvím, když tady podle tebe nikdo není? Myšlenky? Těla? Cítění?

Nejhorší, co se může stát, je nic.
Proto pročišťujme, pozorujme, uvědomujme si, bádejme, meditujme, modleme se, milujme, radujme se, plačme, pišme, diskutujme, stavějme bábovičky, šlapejme po nich, lopatičkou po hlavě se častujme, atd. , vše je lepší, než nic.

Nutnost něco stále dělat je přesně to, co tě drží od úplného a naprostého osvícení. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Zastavit a nemyslet na nic.

To je fakt. Ale aby to bylo možné, musí předcházet dlouhá příprava.