Dan píše:Spíš jako když si člověk se zdravýma očima uvědomí že nosí dvojky dioptrie. Jak si to mohl nevidět, si potom řekneš. Děláte z toho zbytečně strašnou vědu. Existuje já? Neexistuje, hotov, žádný konec vesmíru, debilních lidí nebo stresu.
hotovo, žádný konec vesmíru, debilních lidí nebo stresu.
Přijde mi jednoduší ochutnávat pomeranč, než o tom mluvit.
Goro píše:Kdo si to uvedomuje? Nikdo si to neuvedomuje. Je jen uvedomeni. Vse co je - je jen vedomi. Takze i uvedomeni je vedomi. Znamena to ze ja existuje? V zadnem pripade. Nikdy neexistovalo. Vzdy bylo jen to jedno/vedomi.
Návštěvník píše:Protože není v něčích tělech,ta těla jsou ve vědomí stejně jako tělo, které předtím vnímal jako svoje tělo.Když je oslovuje, provádí samomluvu.
Syndrom uzamčení (anglicky: Locked-in syndrome), i v češtině běžně Locked-in syndrom, je stav vážné poruchy mozku, při které u pacienta dojde ke kompletní paralýze všech vůlí ovlivnitelných svalů (příčně pruhovaná svalovina) s výjimkou okohybných svalů (hybnost očních víček a očních bulbů). Pacient se tedy není schopný hýbat (kvadruplegie) a verbálně komunikovat, zároveň je však při vědomí a je schopen myslet, slyšet, vnímat, rozumět a pamatovat si.[1] Jediným způsobem komunikace je mrkání očními víčky (např. 1× mrknutí = ne, 2× mrknutí = ano). U celkového syndromu uzamčení dochází k paralýze i očních svalů.[2] Syndrom uzamčení je důsledkem léze mozkového kmene, při kterém je poškozená ventrální část Varolova mostu (k jejímu poškození může dojít i v důsledku infarktu varolova mostu).[3] Ve francouzštině pro tuto nemoc existuje název maladie de l'emmuré vivant, což doslovně znamená „choroba zazdění zaživa.“
http://cs.wikipedia.org/wiki/Syndrom_uzam%C4%8Den%C3%AD
Návštěvník píše:Protože není v něčích tělech,ta těla jsou ve vědomí stejně jako tělo, které předtím vnímal jako svoje tělo.Když je oslovuje, provádí samomluvu.
Honzam píše:Zeptám se jinak. Existuješ nějak Ty, když já neexistuje, ale Ty nejsi to já? Koho se ptám? Gora? Kdo o tom ví? Goro? Kdo ví o tom, že o tom ví Goro? ...
Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co nevědí.
Nezní to líp ?
Goro píše:Honzam píše:Zeptám se jinak. Existuješ nějak Ty, když já neexistuje, ale Ty nejsi to já? Koho se ptám? Gora? Kdo o tom ví? Goro? Kdo ví o tom, že o tom ví Goro? ...
Není žádné já, jen vědomí/bytí/jedno/absolutno/bůh/jakkolitochcešnazvat. Jsem ono jedno? Ano. Je nějaké já? Není. Nedává to smysl? Vůbec. Slova prostě nejsou stavěná na to, tohle vyjádřit. Kdybych je měl přesto použít, řekl bych, já - není, jsem - všechno. Ale to je prostě zas jen nesmyslné vyjádření.
Proč zkrátka neřeknu, že já jsem to? Protože tím okamžitě mlžím tu metodu já neexistuje. Protože pak když se někoho zeptám, co je to já, tak mi řekne já je všechno a je to v troubě. Pak se mu nepodaří se toho já zbavit, což je prostě nutný krok k tomu, aby viděl co zbylo - to všechno.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků