A jak ti pomůže přítomnost tady a teď k probuzení?
Dobrá otázka. Probuzení dá nahlédnout imaginárnost časo-prostoru, který se smrsknul do dosud přehlíženého: tady a teď. Pojem -tady a teď- nicméně stále jaskoby postihoval nějakou přítomnost, jež je však rovněž imaginární. Proto stav osvobození nelze slovně formulovat. I pojem "stav" je pouze pomocný.
Dotaz: Jak vzniklo ego? Ramana Maháriši: Ego neexistuje. Nebo snad připouštíte dvě já? Jak může existovat nevědomost, není-li ego? Začnete-li to zkoumat, zjistíte, že avidja (nevědomost), která už neexistuje, tu není nebo řeknete, že zmizela. Ego předpokládá nevědomost. Proč myslíte na ego a proč trpíte? Ještě jednou - co je to nevědomost? Je to to, co neexistuje. Život na světě však hypotézu nevědomosti potřebuje. Avidja je jen naše nevědomost a nic jiného. Je to nevědomost neboli zapomenutí Já . Může na slunci existovat tma? A podobně, může před sebe-vědomým a samozářícím Já existovat nevědomost? Kdybyste znal Já, neexistovala by nevědomost ani utrpení. Je to mysl, která pociťuje trápení a bídu. Tma nikdy nepřichází ani neodchází. Spatřujte slunce a tma nebude existovat. Podobně spatřujte Já a shledáte, že neexistuje avidja.
Jestli někdo tvrdí, že existuje ego, tak je v nevědomosti neboli zapomenutí Já.
vostalpetr píše:no to je jen takovej vesmírnej fór - když si Já hraje samo se sebou, předstírajíc, že je já, které hledá osvícení což má být něco jako bytí bez ega .................................................................................................................................
no situace je asi taková, jako když se ti zdá sen:
najednou jsi ve snovém světě (časoprostoru) považuješ se za snovou osobu a vůbec nevíš, že jsi to ve skutečnosti ty, kdo sní ten sen a kdo v tom snu zapomněl sám na sebe
no a ted si porad, snová osobo, jak se probudit ???
takže.....(já nevím, je to na vás)
probuzení prostě jenom přihodí, stejně jako usnutí ... akorát se mohou připravit příhodné podmínky například pro to usnutí ale jestli k němu dojde nebo bez té přípravy, že nedojde to nikdo neví ... jsou lidi co usnou i ve stoje, jsou lidi co maj naprosto vynikající podmínky pro usnutí a neusnou a neusnou ...
snová osoba nemůže probuzení způsobit ... není tu nikdo kdo by to mohl udělat ... stane se ...
proto je směšný namlouvat si, že jsou zde nějací probouzeči co ty spí probouzejí ze sna
Spíš jako když si člověk se zdravýma očima uvědomí že nosí dvojky dioptrie. Jak si to mohl nevidět, si potom řekneš. Děláte z toho zbytečně strašnou vědu. Existuje já? Neexistuje, hotov, žádný konec vesmíru, debilních lidí nebo stresu.
Dan píše:Spíš jako když si člověk se zdravýma očima uvědomí že nosí dvojky dioptrie. Jak si to mohl nevidět, si potom řekneš. Děláte z toho zbytečně strašnou vědu. Existuje já? Neexistuje, hotov, žádný konec vesmíru, debilních lidí nebo stresu.
když nosíš dvojky dioptrie na zdravej očích, tak vidíš blbě, zkresleně ... špatná orientace ... vede to ke stresu a napětí ... když je sundáš - stres a napětí odpadne - dojde u uvolnění ...
stejně jako dojde k probuzení do sna a uvědomíš si, že je to jen sen ... můžou se tam dít horory včetně toho, že snová postava představující tebe je vedená na popravu, tak je tu jasný vědomí toho, že se v podstatě nic neděje ...
jakýpak debilní lidi ? když jasně vidíš ... dějou se v tobě ... jsou tvojí součástí, součástí snu který je sněn ... nemusí dojít k jeho ukončení ... může v klidu probíhat dál ... uvolnění je totální - stres z čeho ? co tě může ohrozit ... co tě může stresovat ?
hotovo, žádný konec vesmíru, debilních lidí nebo stresu.
Jako úleva od stresu dobré a díky bohu za to. Zaměňovat však popisovaný poznatek o neexistenci já s probuzením, to by znamenalo jen výměnu dosavadního poněkud vyčerpávajícího snu, za sen příjemnější. Ale i to se počítá, důležité je neusnout na vavřínech.
Přestávám se tady v tom vláknu orientovat a přestávám stíhat odpovídat a co je nejhorší, nějak mi to přestává vadit.
Proč říkám, že já není vědomí, ale já neexistuje a vědomí je už jsem vysvětloval dvakrát, myslím, že to stačí.
Jestli tu někdo rozděluje vědomí na další složky a říká, že vědomí je součást skutečnosti či naopak, je mi to celkem volné, všechno je To/jedno, říkejte si tomu vědomí, JÁ, nebo skutečnost či absolutno, je mi to fuk. Celá ta poslední diskuze mi přijde celkem zbytečná, asi jako když dva lidé koukají na pomeranč a diskutují o tom, jaká je nejlepší definice chuti pomeranče. Přijde mi jednoduší ochutnávat pomeranč, než o tom mluvit.
Goro, já jsem pro konstruktivní diskuzi. Pravda, že občas pošťuchuju, ale v dobrém. Není to tak dlouho, co bych tady hrdě stál po Tvém boku a hájil každé Tvoje slovo (Teď můžu obhajovat jen některá). Postoupit branou dál, když sám sebe nenacházíš, se dá jedině tak, že budeš zkoumat, kdo si to všechno uvědomuje. Přestože se Ti může zdát, že nikdo takový není, je on teď tou sjednocující branou.
p. s. Na pomeranči s kůrou si moc nepochutnáš!
Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
Kdo si to uvedomuje? Nikdo si to neuvedomuje. Je jen uvedomeni. Vse co je - je jen vedomi. Takze i uvedomeni je vedomi. Znamena to ze ja existuje? V zadnem pripade. Nikdy neexistovalo. Vzdy bylo jen to jedno/vedomi.
Vše, co je, včetně uvědomění něčeho není důležité. Důležitý je ten, kvůli komu to existuje. Zeptám se jinak. Existuješ nějak Ty, když já neexistuje, ale Ty nejsi to já? Koho se ptám? Gora? Kdo o tom ví? Goro? Kdo ví o tom, že o tom ví Goro? ...
Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
Goro píše:Kdo si to uvedomuje? Nikdo si to neuvedomuje. Je jen uvedomeni. Vse co je - je jen vedomi. Takze i uvedomeni je vedomi. Znamena to ze ja existuje? V zadnem pripade. Nikdy neexistovalo. Vzdy bylo jen to jedno/vedomi.
Vědomí je opravdu jen jedno. Ty se už uvědomuješ jako jedno jediné nekonečné Vědomí? Jako Vědomí i v jiných tělech? Tak proč ta jiná těla tady pracně přesvědčuješ slovy, že já není, proč se v nich rovnou neprobudíš ze sna v já, když se uvědomuješ jako to Vědomí, co je všude, tedy i v jejich tělech? Co tomu brání?