DUEL

[Goro]

Snažím se vyvolat nějakou reakci myšlenek, aby říkaly "já já já to a to a tohle"

Myšlenky budou vždycky říkat já dělám tohle, já dělám tamto, já, já, já. Otázka je, jestli to já, na které odkazují je reálné.

ťukám do papíru nahoru a dolů a ještě říkám si a ještě shora zdola,

Prsty ťukají do papíru ... myšlenky říkají a ještě shora zdola...

mám puštěnou muziku kterou nesnáším abych viděl ten pocit "že se mi to nelíbí"

je puštěná muzika, která vyvolává nesnášenlivé myšlenky a nelibé pocity

[Dan]

Myšlenky budou vždycky říkat já dělám tohle, já dělám tamto, já, já, já. Otázka je, jestli to já, na které odkazují je reálné.

Už se to neděje ani tak často jak dřív. Ale když mě něco naštve a objeví se vztek a vyvstane myšlenka "piča proč mě musí tak srát?!", zeptám se "a koho to sere?" "mě, mě to sere" nebo se neobjeví nic, ticho

Prsty ťukají do papíru ... myšlenky říkají a ještě shora zdola...

Dnes jsem jel busem a vybavoval jsem si, co jsi mi odepsal.. prsty ťukají do papíru, myšlenky komentují a tak jsem si řekl že to zkusím ještě jednou..

červeně bude myšlenkový proces a modře co se stalo

"teď ťuknu
prst třikrát zaťukal
"..třikrát,, no piča" a ihned se mi vybavil ten BBC dokument The secret you, ve kterém je dokázané že je všechno rozhodnuto dřív než je vyslán signál do vědomí

je puštěná muzika, která vyvolává nesnášenlivé myšlenky a nelibé pocity

stejně se nic neobjevilo, ani ten pocit, ani myšlenky

[Dan]

Otázka je, jestli to já, na které odkazují je reálné.

Těch myšlenek je ČÍM-DÁL-MÍŇ, nevím proč.

[Goro]

Už se to neděje ani tak často jak dřív. Ale když mě něco naštve a objeví se vztek a vyvstane myšlenka "piča proč mě musí tak srát?!", zeptám se "a koho to sere?" "mě, mě to sere" nebo se neobjeví nic, ticho.

Těch myšlenek je ČÍM-DÁL-MÍŇ, nevím proč.

Tady nejde o to zbavit se myšlenek. Myšlenky tu budou vždy, je celkem jedno, jestli mluví o já, nebo nemluví. Důležité je podívat se, jestli já existuje, nebo nikoli.

Dnes jsem jel busem a vybavoval jsem si, co jsi mi odepsal.. prsty ťukají do papíru, myšlenky komentují a tak jsem si řekl že to zkusím ještě jednou..

červeně bude myšlenkový proces a modře co se stalo

"teď ťuknu
prst třikrát zaťukal
"..třikrát,, no piča" a ihned se mi vybavil ten BBC dokument The secret you, ve kterém je dokázané že je všechno rozhodnuto dřív než je vyslán signál do vědomí

Ano, pozoruj ty procesy. Hledej, jestli někde je potřeba k čemukoli já. Jestli to všechno nejsou jen automatické reakce, návyky, naučené pohyby, tělo chovající se tak, jak mu říkají myšlenky, rty vyslovující myšlenky atd. atd. atd.

[Dan]

Tady nejde o to zbavit se myšlenek. Myšlenky tu budou vždy, je celkem jedno, jestli mluví o já, nebo nemluví. Důležité je podívat se, jestli já existuje, nebo nikoli.

Vím, to samo

Ano, pozoruj ty procesy. Hledej, jestli někde je potřeba k čemukoli já. Jestli to všechno nejsou jen automatické reakce, návyky, naučené pohyby, tělo chovající se tak, jak mu říkají myšlenky, rty vyslovující myšlenky atd. atd. atd.

Jo, oK

[Goro]

Je čas se podívat. Není to složité, nevyžaduje to žádné velké úsilí. Je to jako když vidíš počítač před sebou. Abys ho viděl, stačí mít otevřené oči. Stejné úsilí stačí vyvinout, aby ses podíval jakoby dovnitř těla. Je tam nějaké já? Existuje já v tomhle konkrétním okamžiku?

[Dan]

Prostě se podívat, tak jak se dívám normálně na pc.. jo

Popravdě mám strach že tam nic nenajdu
Něco ve mně se z toho snaží udělat něco složitýho, ne jen obyčejný pohled
.. nestěžuju si, jen tě informuju

[Dan]

nic tam není, myšlenky se předhánějí, hledal jsem něco speciálního, čekal jsem realizaci podobnou zásahu bleskem, nic..uvnitř prostě nic není, žádný hmotný já. Žádná postavička, panáček, ufon, soška nebo lžička s cukrem, nic tam není a nebylo
.. a pak jsem taky našel tvůj rozhovor s Nickem a došlo mi že stojím přesně tam jde jsi stál tehdy ty. Žes to viděl ale myslel sis že pořád něco chybí.

[Dan]

A pak ta Nickova nejrychlejší cesta k osvícení

bolí mě svaly = sval bolí
jsem unavený = tělo nebo mysl je unavená
jsem moc chytrý = což ukazuje na intelektuální kapacitu mozku

[Dan]

Kdo jsem já? Nejsem
Je to jen myšlenka
Když mě něco bolí je to jen bolest, žádné já ji necítí. Bolest jenž je přenášena přes nervová vlákna do mozku
Já něco umím = tělo a mysl jsou naučeny opakováním a asociací k provádění nějaké činnosti

[Dan]

Není tady žádné já, není, není tady, mám úsměv na tváři

[Goro]

Není tady žádné já, není, není tady, mám úsměv na tváři

Jsi si jistý? Musíš si být naprosto jistý!

[Dan]

Není tady žádné já, není, není tady, mám úsměv na tváři

Jsi si jistý? Musíš si být naprosto jistý!

Není tu nikdo kdo by si měl být jistý

[Dan]

Kdo by tohle mohl dělat? kdo by si mohl myšlenky? Nerozumím tomu

[Goro]

Co se změnilo? Rozepiš se...

[Goro]

Kdo by tohle mohl dělat? kdo by si mohl myšlenky? Nerozumím tomu

Ok, nevím jestli tuhle větu chápu správně, ale jestli se ptáš, kdo by mohl vše dělat, "myslet" myšlenky, zřejmě také rozhodovat, psát sem atd. atd. atd., pak se stačí podívat na každou z těch věcí jednotlivě. Kdo to dělá? Je potřeba někoho, kdo přemýšlí, nebo jsou myšlenky, je potřeba někoho, kdo rozhoduje, nebo je jen posouzení předchozích zkušeností? Je potřeba někoho, kdo sem píše, nebo je jen proces psaní, při kterém v podstatě prsty píší myšlenky?

[Dan]

Co se změnilo? Rozepiš se...

Upřímně nic, nevím co dělám špatně.

Už se mi to stalo když jsem spolupracoval s 315, takový náhlý AHA moment, chvíle vítězství, tralalala a pak to jde všecky zpátky do starých kolejí, do hajzlu, pak sem nasranej že jsem to opět posral.
Snad se ani nestalo nic kvůli čemu by měla být změna.

Co je já? Nevím..

nejlíp to vidím když mě něco moc štve.. "sere mě to".. a když pátrám po tom koho to sere, nic nenajdu, jen zpátky a zpátky k tomu pocitu nasranosti, s tím že "MĚ to sere" je pořád tady.
Upřímně, jsem v tomhle úplně ztracenej.

Mě to sere, koho to sere, mě, koho, mě, mě mě mě mě mě mě..

není nikdo kdo by to mohl cítit, ale pořád tu je ten pocit

[Dan]

Dane, uzavírají se sázky na to, jestli si tě Goro vymyslel a píše za tebe, nebo jestli jsi vopravdovej. Můžeš nějak dokázat, že nejsi Goro?

Nejsem ... trolle

[Goro]

Co je já? Nevím..

nejlíp to vidím když mě něco moc štve.. "sere mě to".. a když pátrám po tom koho to sere, nic nenajdu, jen zpátky a zpátky k tomu pocitu nasranosti, s tím že "MĚ to sere" je pořád tady.
Upřímně, jsem v tomhle úplně ztracenej.

Tak se na to podívej pořádně. Tebe mate, že musí být někdo, koho to sere. Matou tě ty slova. Ale je to opravdu tak, že by pro vztek byl nutný někdo, kdo ho cítí? Nebo ten vztek je sám o sobě to cítění vzteku? Nejsou to dvě odlišné věci - vztek a někdo kdo ho cítí. Vztek je sám o sobě ten pocit co je cítit. Zní to divně, ale jazyk nebyl stvořen někým, kdo tohle věděl. Nevím jak líp to vysvětlit. Přesto je to důležité. Chápeš, co se snažím říct?

není nikdo kdo by to mohl cítit, ale pořád tu je ten pocit

Je to jen pocit? Co je tedy já?

[Dan]

Co je já? Nevím..

nejlíp to vidím když mě něco moc štve.. "sere mě to".. a když pátrám po tom koho to sere, nic nenajdu, jen zpátky a zpátky k tomu pocitu nasranosti, s tím že "MĚ to sere" je pořád tady.
Upřímně, jsem v tomhle úplně ztracenej.

Tak se na to podívej pořádně. Tebe mate, že musí být někdo, koho to sere. Matou tě ty slova. Ale je to opravdu tak, že by pro vztek byl nutný někdo, kdo ho cítí? Nebo ten vztek je sám o sobě to cítění vzteku? Nejsou to dvě odlišné věci - vztek a někdo kdo ho cítí. Vztek je sám o sobě ten pocit co je cítit. Zní to divně, ale jazyk nebyl stvořen někým, kdo tohle věděl. Nevím jak líp to vysvětlit. Přesto je to důležité. Chápeš, co se snažím říct?

není nikdo kdo by to mohl cítit, ale pořád tu je ten pocit

Je to jen pocit? Co je tedy já?

Není tu žádné já. O co šlo v tom v čem mě tu cituješ je to, že mysl stále hledá něco s čím se identifikovat. Ale není já, není nic co může být já, co by kdy mohlo být já. A já byl slepý a hledal pořád něco víc než to co mám před očima

A to zmatení asi taky vycházelo z mého původního předpokladu že po tom co uvidím že já není, nebudou žádné špatné emoce a bude jen věčná blaženost.

Nezáleží na tom jaké emoce se ve mě odehrávají, pravda je tu a nikdy nepůjde pryč, protože tu není co by mohlo jít pryč. Jen ta nicota kterou všichni překryjí iluzí já aby jí nemuseli čelit.