DUEL

[Goro]

Je čas se podívat. Není to složité, nevyžaduje to žádné velké úsilí. Je to jako když vidíš počítač před sebou. Abys ho viděl, stačí mít otevřené oči. Stejné úsilí stačí vyvinout, aby ses podíval jakoby dovnitř těla. Je tam nějaké já? Existuje já v tomhle konkrétním okamžiku?

[Dan]

Prostě se podívat, tak jak se dívám normálně na pc.. jo

Popravdě mám strach že tam nic nenajdu
Něco ve mně se z toho snaží udělat něco složitýho, ne jen obyčejný pohled
.. nestěžuju si, jen tě informuju

[Dan]

nic tam není, myšlenky se předhánějí, hledal jsem něco speciálního, čekal jsem realizaci podobnou zásahu bleskem, nic..uvnitř prostě nic není, žádný hmotný já. Žádná postavička, panáček, ufon, soška nebo lžička s cukrem, nic tam není a nebylo
.. a pak jsem taky našel tvůj rozhovor s Nickem a došlo mi že stojím přesně tam jde jsi stál tehdy ty. Žes to viděl ale myslel sis že pořád něco chybí.

[Dan]

A pak ta Nickova nejrychlejší cesta k osvícení

bolí mě svaly = sval bolí
jsem unavený = tělo nebo mysl je unavená
jsem moc chytrý = což ukazuje na intelektuální kapacitu mozku

[Dan]

Kdo jsem já? Nejsem
Je to jen myšlenka
Když mě něco bolí je to jen bolest, žádné já ji necítí. Bolest jenž je přenášena přes nervová vlákna do mozku
Já něco umím = tělo a mysl jsou naučeny opakováním a asociací k provádění nějaké činnosti

[Dan]

Není tady žádné já, není, není tady, mám úsměv na tváři

[Goro]

Není tady žádné já, není, není tady, mám úsměv na tváři

Jsi si jistý? Musíš si být naprosto jistý!

[Dan]

Není tady žádné já, není, není tady, mám úsměv na tváři

Jsi si jistý? Musíš si být naprosto jistý!

Není tu nikdo kdo by si měl být jistý

[Dan]

Kdo by tohle mohl dělat? kdo by si mohl myšlenky? Nerozumím tomu

[Goro]

Co se změnilo? Rozepiš se...

[Goro]

Kdo by tohle mohl dělat? kdo by si mohl myšlenky? Nerozumím tomu

Ok, nevím jestli tuhle větu chápu správně, ale jestli se ptáš, kdo by mohl vše dělat, "myslet" myšlenky, zřejmě také rozhodovat, psát sem atd. atd. atd., pak se stačí podívat na každou z těch věcí jednotlivě. Kdo to dělá? Je potřeba někoho, kdo přemýšlí, nebo jsou myšlenky, je potřeba někoho, kdo rozhoduje, nebo je jen posouzení předchozích zkušeností? Je potřeba někoho, kdo sem píše, nebo je jen proces psaní, při kterém v podstatě prsty píší myšlenky?

[Dan]

Co se změnilo? Rozepiš se...

Upřímně nic, nevím co dělám špatně.

Už se mi to stalo když jsem spolupracoval s 315, takový náhlý AHA moment, chvíle vítězství, tralalala a pak to jde všecky zpátky do starých kolejí, do hajzlu, pak sem nasranej že jsem to opět posral.
Snad se ani nestalo nic kvůli čemu by měla být změna.

Co je já? Nevím..

nejlíp to vidím když mě něco moc štve.. "sere mě to".. a když pátrám po tom koho to sere, nic nenajdu, jen zpátky a zpátky k tomu pocitu nasranosti, s tím že "MĚ to sere" je pořád tady.
Upřímně, jsem v tomhle úplně ztracenej.

Mě to sere, koho to sere, mě, koho, mě, mě mě mě mě mě mě..

není nikdo kdo by to mohl cítit, ale pořád tu je ten pocit

[Dan]

Dane, uzavírají se sázky na to, jestli si tě Goro vymyslel a píše za tebe, nebo jestli jsi vopravdovej. Můžeš nějak dokázat, že nejsi Goro?

Nejsem ... trolle

[Goro]

Co je já? Nevím..

nejlíp to vidím když mě něco moc štve.. "sere mě to".. a když pátrám po tom koho to sere, nic nenajdu, jen zpátky a zpátky k tomu pocitu nasranosti, s tím že "MĚ to sere" je pořád tady.
Upřímně, jsem v tomhle úplně ztracenej.

Tak se na to podívej pořádně. Tebe mate, že musí být někdo, koho to sere. Matou tě ty slova. Ale je to opravdu tak, že by pro vztek byl nutný někdo, kdo ho cítí? Nebo ten vztek je sám o sobě to cítění vzteku? Nejsou to dvě odlišné věci - vztek a někdo kdo ho cítí. Vztek je sám o sobě ten pocit co je cítit. Zní to divně, ale jazyk nebyl stvořen někým, kdo tohle věděl. Nevím jak líp to vysvětlit. Přesto je to důležité. Chápeš, co se snažím říct?

není nikdo kdo by to mohl cítit, ale pořád tu je ten pocit

Je to jen pocit? Co je tedy já?

[Dan]

Co je já? Nevím..

nejlíp to vidím když mě něco moc štve.. "sere mě to".. a když pátrám po tom koho to sere, nic nenajdu, jen zpátky a zpátky k tomu pocitu nasranosti, s tím že "MĚ to sere" je pořád tady.
Upřímně, jsem v tomhle úplně ztracenej.

Tak se na to podívej pořádně. Tebe mate, že musí být někdo, koho to sere. Matou tě ty slova. Ale je to opravdu tak, že by pro vztek byl nutný někdo, kdo ho cítí? Nebo ten vztek je sám o sobě to cítění vzteku? Nejsou to dvě odlišné věci - vztek a někdo kdo ho cítí. Vztek je sám o sobě ten pocit co je cítit. Zní to divně, ale jazyk nebyl stvořen někým, kdo tohle věděl. Nevím jak líp to vysvětlit. Přesto je to důležité. Chápeš, co se snažím říct?

není nikdo kdo by to mohl cítit, ale pořád tu je ten pocit

Je to jen pocit? Co je tedy já?

Není tu žádné já. O co šlo v tom v čem mě tu cituješ je to, že mysl stále hledá něco s čím se identifikovat. Ale není já, není nic co může být já, co by kdy mohlo být já. A já byl slepý a hledal pořád něco víc než to co mám před očima

A to zmatení asi taky vycházelo z mého původního předpokladu že po tom co uvidím že já není, nebudou žádné špatné emoce a bude jen věčná blaženost.

Nezáleží na tom jaké emoce se ve mě odehrávají, pravda je tu a nikdy nepůjde pryč, protože tu není co by mohlo jít pryč. Jen ta nicota kterou všichni překryjí iluzí já aby jí nemuseli čelit.

[Goro]

Jsi si konečně jistý? Co vidíš?

[Dan]

Jsem si konečně jistý, vidím prsty co píší na klávesnici. Moje prsty a přitom ničí prsty. Jsou ve mě pocity, mysl která značkuje to co se děje. Ale není tu nikdo kdo by to dělal. Nemůže být. Identita jako taková neexistuje. Jsou jen těla narozená v různé okamžiky, mozky myslící různým způsobem, charaktery utvářené jinou minulostí. Ale není tu nikdo kdo by ČINY dělal, všechno je podmíněné vším.

[Dan]

Zeptej se Goro na cokoliv ještě chceš, rád odpovím.

[Goro]

:)

Zeptej se Goro na cokoliv ještě chceš, rád odpovím.

Předně - GRATULUJI!!! To bylo opravdu rychlé a hladké. Skvělé. Nutno říct, že viv (315) už ale odvedla kus práce a byl jsi hodně načatý .

Ještě pár otázek, aby jsme si byli úplně jistí, že jsi stoprocentně tam. Snaž se prosím rozepsat, co to půjde:

1) Co je to já? Jak funguje? Bylo tu někdy?
2) Co byl přelomový okamžik?
3) Jaké to je být probuzený?
4) Kdo rozhoduje, že mi teď napíšeš?
5) Kdo je to Dan?

[Dan]

Předně - GRATULUJI!!! To bylo opravdu rychlé a hladké. Skvělé. Nutno říct, že viv (315) už ale odvedla kus práce a byl jsi hodně načatý .

Ještě pár otázek, aby jsme si byli úplně jistí, že jsi stoprocentně tam. Snaž se prosím rozepsat, co to půjde:

1) Co je to já? Jak funguje? Bylo tu někdy?
2) Co byl přelomový okamžik?
3) Jaké to je být probuzený?
4) Kdo rozhoduje, že mi teď napíšeš?
5) Kdo je to Dan?

1) co je já? Já je iluze, koncept, vytvořený a stále se objevující v mysli z neznámého důvodu, myšlenky říkající já neukazují na nic a celé je to asi chybou těch kteří vymysleli jazyk, ať už to udělali nevědomě nebo se to nějak posralo časem. Avšak neukazuje na nic co existuje v reálném světě, neukazuje na nic.
Jak funguje? Já, iluze, má v sobě předpoklad že činy které se dějí jsou jejím výtvorem/úmyslem. Činy, minulost a myšlenky jsou brány jako část tohoto já, dohromady spřádající příběh o NĚKOM, a tak dodávající tomuhle nesmyslu nádech reálnosti, ve zkratce, prostě upravuje realitu podle toho co nejlíp svědčí k podpoře její existenci
Bylo tu někdy? Jako reálné ne, nebylo a nikdy nebude. Stačí se podívat dovnitř a vše je jasné, JÁ není třeba k jakékoliv činnosti ve známém i neznámém vesmíru neboť neexistuje, nic nemůže ovlivnit a povědomí o něm, je vázáno pouze jako představa/myšlenka.

2) Na to stejné se mě ptala i Ilona, první nakousnutí bylo pořádné pozorování jestli JÁ něco dělá, poté to byla otázka "je někdo za očima, kdo se dívá?", poté rozhovor s Tebou tady - což byl přelomový okamžik bez kterého bych si to úplně neuvědomil, hlavně když jsi mě nutil dívat se pořád co je a jestli existuje já, to je asi nejdůležitější- pořád člověka nutit se dívat do sebe, jestli za tím vším někdo/něco stojí. Do toho dnešní rozhovor s Ilonou která mi řekla, že mysl STÁLE hledá něco s čím se identifikovat, což vyřešilo moje pochyby o tom, kdo cítí hněv.

3) Jak to popsat, už není nic tak osobní, samozřejmě všechny emoce zůstanou, žádná věčná blaženost ale vím že tohle je teprve začátek.

4) Nikdo, rozhodování se stalo a ruce píšou to co je obsahem myšlenek, a je to tak jak to má správně být, je to tak jak to je a vždycky bylo, bez nánosu falešného prachu.

5) Dan je moje jméno, jméno člověka který toto píše, ale pokud to chceš do základů tak Dan je název tohoto těla, a koneckonců Dan je další nálepka.