Poradna zdarma

Duel začíná žádostí o duel a končí probuzením - nebo vyhozením kandidáta pro nedostatek upřímnosti nebo zájmu.
Pravidla duelu: viewtopic.php?f=36&t=117
Cokoli jiného, než žádost o duel bude z tohoto vlákna vymazáno.
Případné dotazy do vlákna: "Osvobození/probuzení/duchovní osvícení - FAQ"

Chci duel, jen do toho

Skvele. Nutne jsou jen dve veci. Naprosta uprimnost a spalujici touha poznat pravdu. Mas oboje?

Ano

Super. Nez zacneme, meli bychom si byt jisti, ze tohle je to, co opravdu chces.

Muzes mi popsat, co to je podle tebe probuzeni a jak to zmeni tvuj zivot? Jak se pak budes asi citit?

Probuzení je podle mě jen vidění/uvědomění si ne-já. Uvědomění že žádné já není, nikdy nebylo a nikdy nebude.
Vlastně se moc nezmění, jen mé vnímání světa.
Pocity, myšlenky, tělo, všechno zůstane
Ale není nikdo komu patří
Nestanu se vymeditovanou zombie, nestanu se robotem, budu pořád stejný, pořád vysmátý Dan, co má rád svoje kámoše a co miluje svoji holku.
Jen všechno bude, žádné "já" cítím,vidím. Prostě se to všechno bude dít

je tu snad něco víc?

To je dobry popis. Ok. Muzeme zacit.

Co je to ja?

Já je hm...
na světě ani v mém těle není místo kde JÁ existuje
Občas dělám věci nevědomě i když jsme je dřív dělal s vědomím rozhodnutím JÁ TO DĚLÁM. Není to ani potřeba (jako třeba snídat a psát na fóru)
snídám já a píšu já? Jediné čím jsem si jistý je nějaká ozvěna v hlavě která komentuje všechno co dělám. Říká slova které píšu, tyhle slova, slyším je v hlavě (a ne nejsem schizofrenik), jsou to myšlenky
Ale když napíšu "jsou to myšlenky, tohle co píšu a říkám" tak se objeví pocit, strach, nejistota, jakoby říkaly "tohle jsem já, to já cítím strach

Když se snažím pochopit že já nic nedělá, že JÁ vlastně nejím rohlík, ihned vyskakují pocity strachu
ale vím že nejde o pochopení

Já je jen myšlenka, pokud vůbec, a má na sebe napojené pocity. A i přesto všechno tu tenhle fantom je, pořád

"Mně to vadí, mě to sere, ježiš copak to neumíš, aji já to umím? Každý to umí" není tu nic na co by slovo já odkazovalo, kromě toho pocitu, strachu

Skvele. Jsem uz v praci a tohle pisu na mobilu a na tvuj posledni prispevek uz je nutne se trochu rozepsat, tak ti odpovim az vecer v klidu, ok? Zatim to vypada slibne :-).

Jo, vpohodě, já jsem taky ve škole a dostanu se sem až večer

Dan píše:Já je hm...
na světě ani v mém těle není místo kde JÁ existuje
Občas dělám věci nevědomě i když jsme je dřív dělal s vědomím rozhodnutím JÁ TO DĚLÁM. Není to ani potřeba (jako třeba snídat a psát na fóru)
snídám já a píšu já?

Bylo by já k něčemu nutné? Má nějakou funkci, nebo úkol, pro který je nezbytné?

Jediné čím jsem si jistý je nějaká ozvěna v hlavě která komentuje všechno co dělám. Říká slova které píšu, tyhle slova, slyším je v hlavě (a ne nejsem schizofrenik), jsou to myšlenky

Skvěle. Je možné, že jsou to opravdu jen myšlenky?

Ale když napíšu "jsou to myšlenky, tohle co píšu a říkám" tak se objeví pocit, strach, nejistota, jakoby říkaly "tohle jsem já, to já cítím strach
Když se snažím pochopit že já nic nedělá, že JÁ vlastně nejím rohlík, ihned vyskakují pocity strachu

Strach je v tomhle případě celkem běžný. Upozorňuje na to, že hrozí, že něco velmi důležitého ztratíš. Dokonce sám sebe. Je ale tohle opravdu ten případ? Je tohle hrozba ztráty něčeho důležitého? Jestliže já neexistuje, pak nikdy neexistovalo. Není tedy co ztrácet. Všechno co existuje teď bude existovat i po probuzení. Není to tedy ani tvůj strach, je to jen strach, emoce, která upozorňuje na nebezpečí. Je v tomhle případě nebezpečí ztráty něčeho důležitého reálné?

Já je jen myšlenka, pokud vůbec, a má na sebe napojené pocity. A i přesto všechno tu tenhle fantom je, pořád

Je já opravdu jen myšlenka, nebo všechny ty myšlenky akorát o já mluví, ale já samotné není ani myšlenkou?

Goro píše:Bylo by já k něčemu nutné? Má nějakou funkci, nebo úkol, pro který je nezbytné?

Ne, je k ničemu

Skvěle. Je možné, že jsou to opravdu jen myšlenky?

Jsou to určitě myšlenky, co by to mohlo být jiného

Strach je v tomhle případě celkem běžný. Upozorňuje na to, že hrozí, že něco velmi důležitého ztratíš. Dokonce sám sebe. Je ale tohle opravdu ten případ? Je tohle hrozba ztráty něčeho důležitého? Jestliže já neexistuje, pak nikdy neexistovalo. Není tedy co ztrácet. Všechno co existuje teď bude existovat i po probuzení. Není to tedy ani tvůj strach, je to jen strach, emoce, která upozorňuje na nebezpečí. Je v tomhle případě nebezpečí ztráty něčeho důležitého reálné?

Vyvolává to pocit, že to JE něco důležitého, že to musí být důležité když to vyvolává strach. Ale není.

Je já opravdu jen myšlenka, nebo všechny ty myšlenky akorát o já mluví, ale já samotné není ani myšlenkou?

Upřímně, nevím. Když se zeptám sám sebe "kde je já", vyvstane jen pocit. Žádné myšlenky teď nemám v hlavě, ne žádné které mluví o já, jenom obrazy toho co se dnes dělo, co bylo ve škole, vzpomínka jak jsem si ráno uvědomil že jsem nechal mp3ku doma

Dan píše:"Je možné, že jsou to opravdu jen myšlenky?"
Jsou to určitě myšlenky, co by to mohlo být jiného

Skvěle. Přesně tak.

Vyvolává to pocit, že to JE něco důležitého, že to musí být důležité když to vyvolává strach. Ale není.

Ano - je ten strach teď menší? Ustupuje trochu?

Když se zeptám sám sebe "kde je já", vyvstane jen pocit.

Jistě, pocit ale asi nemůže být já, nebo ano? Může to být prostě jen pocit?

Žádné myšlenky teď nemám v hlavě, ne žádné které mluví o já, jeno obrazy toho co se dnes dělo, co bylo ve škole, vzpomínka jak jsem si ráno uvědomil že jsem nechal mp3ku doma

Jistě, vzpomínky existují a stejně jako myšlenky zůstanou i po probuzení.

"Bylo by já k něčemu nutné? Má nějakou funkci, nebo úkol, pro který je nezbytné?"
Ne, je k ničemu

Je tedy vůbec? Existuje vůbec, když je k ničemu?

Ano - je ten strach teď menší? Ustupuje trochu?

Jo, vždy odejde pryč

Jistě, pocit ale asi nemůže být já, nebo ano? Může to být prostě jen pocit?

Jistě, vzpomínky existují a stejně jako myšlenky zůstanou i po probuzení.

Vím

Je tedy vůbec? Existuje vůbec, když je k ničemu?

Snažím se vyvolat nějakou reakci myšlenek, aby říkaly "já já já to a to a tohle" ťukám do papíru nahoru a dolů a ještě říkám si a ještě shora zdola, mám puštěnou muziku kterou nesnáším abych viděl ten pocit "že se mi to nelíbí" abych je mohl honit až úplně na konec. Ale když si prsty hrají s papírem, JÁ to nedělám, pocit přichází..

Dan píše:Snažím se vyvolat nějakou reakci myšlenek, aby říkaly "já já já to a to a tohle" ťukám do papíru nahoru a dolů a ještě říkám si a ještě shora zdola, mám puštěnou muziku kterou nesnáším abych viděl ten pocit "že se mi to nelíbí" abych je mohl honit až úplně na konec. Ale když si prsty hrají s papírem, JÁ to nedělám, pocit přichází..

Pokračuj. Jsi na správné cestě. Jdi ještě hlouběji. Je nějaké já? Existuje já v jakékoli podobě či formě?

Dan píše:Snažím se vyvolat nějakou reakci myšlenek, aby říkaly "já já já to a to a tohle"

Myšlenky budou vždycky říkat já dělám tohle, já dělám tamto, já, já, já. Otázka je, jestli to já, na které odkazují je reálné.

ťukám do papíru nahoru a dolů a ještě říkám si a ještě shora zdola,

Prsty ťukají do papíru ... myšlenky říkají a ještě shora zdola...

mám puštěnou muziku kterou nesnáším abych viděl ten pocit "že se mi to nelíbí"

je puštěná muzika, která vyvolává nesnášenlivé myšlenky a nelibé pocity

Goro píše:Myšlenky budou vždycky říkat já dělám tohle, já dělám tamto, já, já, já. Otázka je, jestli to já, na které odkazují je reálné.

Už se to neděje ani tak často jak dřív. Ale když mě něco naštve a objeví se vztek a vyvstane myšlenka "piča proč mě musí tak srát?!", zeptám se "a koho to sere?" "mě, mě to sere" nebo se neobjeví nic, ticho

Prsty ťukají do papíru ... myšlenky říkají a ještě shora zdola...

Dnes jsem jel busem a vybavoval jsem si, co jsi mi odepsal.. prsty ťukají do papíru, myšlenky komentují a tak jsem si řekl že to zkusím ještě jednou..

červeně bude myšlenkový proces a modře co se stalo

"teď ťuknu
prst třikrát zaťukal
"..třikrát,, no piča" a ihned se mi vybavil ten BBC dokument The secret you, ve kterém je dokázané že je všechno rozhodnuto dřív než je vyslán signál do vědomí

je puštěná muzika, která vyvolává nesnášenlivé myšlenky a nelibé pocity

stejně se nic neobjevilo, ani ten pocit, ani myšlenky

Goro píše:Otázka je, jestli to já, na které odkazují je reálné.

Těch myšlenek je ČÍM-DÁL-MÍŇ, nevím proč.

Dan píše:Už se to neděje ani tak často jak dřív. Ale když mě něco naštve a objeví se vztek a vyvstane myšlenka "piča proč mě musí tak srát?!", zeptám se "a koho to sere?" "mě, mě to sere" nebo se neobjeví nic, ticho.

Těch myšlenek je ČÍM-DÁL-MÍŇ, nevím proč.

Tady nejde o to zbavit se myšlenek. Myšlenky tu budou vždy, je celkem jedno, jestli mluví o já, nebo nemluví. Důležité je podívat se, jestli já existuje, nebo nikoli.

Dnes jsem jel busem a vybavoval jsem si, co jsi mi odepsal.. prsty ťukají do papíru, myšlenky komentují a tak jsem si řekl že to zkusím ještě jednou..

červeně bude myšlenkový proces a modře co se stalo

"teď ťuknu
prst třikrát zaťukal
"..třikrát,, no piča" a ihned se mi vybavil ten BBC dokument The secret you, ve kterém je dokázané že je všechno rozhodnuto dřív než je vyslán signál do vědomí

Ano, pozoruj ty procesy. Hledej, jestli někde je potřeba k čemukoli já. Jestli to všechno nejsou jen automatické reakce, návyky, naučené pohyby, tělo chovající se tak, jak mu říkají myšlenky, rty vyslovující myšlenky atd. atd. atd.

Goro píše:Tady nejde o to zbavit se myšlenek. Myšlenky tu budou vždy, je celkem jedno, jestli mluví o já, nebo nemluví. Důležité je podívat se, jestli já existuje, nebo nikoli.

Vím, to samo

Ano, pozoruj ty procesy. Hledej, jestli někde je potřeba k čemukoli já. Jestli to všechno nejsou jen automatické reakce, návyky, naučené pohyby, tělo chovající se tak, jak mu říkají myšlenky, rty vyslovující myšlenky atd. atd. atd.

Jo, oK