rosada píše:Já je píše:rosada píše:A tím si jsi jistý?
Naprosto.
Duchovní nauky mi v tomto dávají za pravdu.
-za mou otázkou ještě bylo, co tedy z toho plane
To by znamenalo že bůh je taky jen objekt, jako nějaké to jáčko. A taky by to znamenalo, že mezi tebou a bohem je nějaká vzdálenost, která se musí překonat, To by pak taky znamenalo, že bůh není tady a teď. Kde je?
Můžeš mi to vyvrátit?
...
Co čteš? Které nauky?
Čtu ledacos. Třeba toto:
Nástin mystiky sv. Jana od Kříže..."Právě tuto anticipaci věčného života si Jan od Kříže mimořádně silně uvědomoval. Navazoval na teologickou tradici která rozlišuje dvojí "světlo" k vidění Boha: světlo slávy (lumen gloriae) a světlo víry (lumen fidei). Světlem slávy vidí Boha ti, kteří po skončení pozemského života dospěli k cíli, vešli do Boží slávy. A během pozemské pouti "vidíme" Boha světlem víry. Nuže Jan od Kříže zdůrazňuje, že světlo víry v tomto životě je obdobou světla slávy v Božím království: "...temný láskyplný poznatek, kterým je víra, slouží v tomto životě jistým způsobem k božskému sjednocení, jako slouží světlo slávy v druhém (životě) za prostředek jasného patření na Boha"14 "Temný jas" víry se má stávat anticipací, počátkem a "svítáním" jasu slávy věčného života. Jan o takto pokročilé kontemplaci píše jako o ztichlé "noci před východem svítání:
"A velmi vhodně nazývá zde toto božské světlo východem svítání, to znamená ránem. Protože (...) tento ztichlý nehybný duch je v Bohu povznesen z temnoty přirozeného poznání k rannímu světlu nadpřirozeného poznání Boha, ne jasného, nýbrž, jak bylo řečeno, temného jako noc před východem svítání. Protože tak jako noc před východem svítání není ani úplně nocí ani úplně dnem, nýbrž, jak se říká, pološerem, i tato samota a božský klid nejsou ani s plnou jasností utvářeny božským světlem ani nejsou ponechány bez jakéhokoli podílu na něm.
V tomto klidu je vidět rozum, jak je povznesený se zvláštní novostí nad veškeré přirozené chápání k božskému světlu, na způsob někoho, kdo po dlouhém spánku otevře oči světlu, které neočekával."15 Jan od Kříže zde nádherným obrazem kuropění naznačuje, jak je na mystické úrovni prožíváno ono příslovečné "už a ještě ne", ona "přítomnostní eschatologie", která ovšem jako taková náleží každému křesťanskému životu!
Stane-li se víra mystickou kontemplací, pak končí čas meditace, tj. diskursivního a fantasijního rozjímání. Známkou tohoto přechodu je podle Jana mimo jiné právě neschopnost meditovat. Takovou neschopnost způsobila vlitá kontemplace, jež nám odnímá zálibu v jakýchkoli pozemských i nebeských věcech. Tehdy zbývá jen klid bez forem meditace a otevřený zrak víry."...
K.Minařík - Malý mystický slovník naučnýSvábhávikája (sans.)
„tělo pravé, vnitřní, skutečné podstaty“; mystické tělo, do něhož transcendují dharmakája, sambhógakája a nirmánakája.
Dharmakája (sans.dharma = jednotlivina, podle buddhistické filozofie základní element reality; kája = tělo)
V mahájanském buddhismu název pro nejvyšší ze tří „těl“, kulovité Světlo moudrosti nebo také stav „pravdy samé o sobě“; čisté transcendentní bytí Buddhy.
Je to stav prvního stupně rozlišení absolutna, v lidském smyslu pak ztotožnění osobního vědomí s univerzálním s minimálním nádechem diferenciace (jáství), a tím ovšem absolutní kosmické bytí; jeho tělesnost se podobá nekonečnému hvězdnému oblaku, z něhož později vzniká hvězdný systém. Nebo jinak: právě vzniklý kosmický jas, který se postupně přetváří ve hvězdný systém. V mystickém smyslu to, co se vytváří poznáním, že neexistuje žádné osobní já a že všechna individua jsou vždy totožná s transcendentním absolutnem. Též „tělo Pravdy“ nebo „tělo Zákona“, to je věčná „moudrost o sobě“, nepředstavitelná a neznázornitelná, i když v mnohých symbolech znázorňovaná a představovaná. Také Prasvětlo bez začátku, konce a barvy nebo dokonalá Prázdnota, nebo též dokonalé osvícení.
Další dvě mystická těla jsou sambhógakája a nirmánakája. Každý buddha má podíl na povaze tří káj v průběhu svého vývoje. Všechna „tři těla“ v sobě zahrnuje a transcenduje tělo čtvrté, svábhávikája, neboli „tělo pravé, vnitřní, skutečné podstaty“, „podstata in se“.
Sambhógakája (sans.)
„tělo dokonalého vybavení“ nebo též „božské tělo dokonalé krásy“, jedno ze tří kájů.
Dharmakája znamená pravdu nebo moudrost o sobě neznázornitelnou, bezbarvou, neosobní absolutno.
Sambhógakája znamená projevenou moudrost, znázorněnou pěti nebeskými buddhy, z nichž každý září v jiné barvě. Jsou to dhjánibuddohé Vairóčana (bílá), Akšóbja (blankytná), Ratnasambhava (žlutá), Amitábha (červená), Amóghasiddhi (zelená).
Třetí mystické tělo, nirmánakája je „zázračně transformované tělo“, jež nosí vtělení buddhové. Podle učení mahájány jsou tato tři základní mystická těla sice prvotní emanací absolutna, přitom však dharmakája představuje jeho prvotní projev jako nediferencovanou kvalitu, sambhógakája tutéž kvalitu ve znacích (moudrosti), nimánakája pak zformování kvality dharmakáji.
Nirmánakája (sans.)
Doslovně „zázračně transformované tělo“ nebo inkarnované božské tělo, odlesk moudrosti, jež se promítá do lidských forem a projevuje se jako lidský buddha.
V Tibetu je tak nejčastěji označován Padmasambahava, veliký buddhistický misionář, zakladatel lamaismu. V pojetí nám bližším je nirmánakája vtělením nejvyšší duchovní kvality ve funkci jí odpovídající; její personifikace není viditelná, ale spíš pochopitelná jako skutečná moudrost lidí dosáhnuvších vysokého mystického zasvěcení. Skutečnými představiteli nebo projevy nirmánakáji jsou tzv. mahátmové nebo ještě lépe živí buddhové; tím nejsou mínění mahátmové teozofičtí, nýbrž praví, kteří obývají sféru mezi světem viditelným a neviditelným. V našem pojetí jde o bytosti, které realizovaly nirvánské stavy, ale neponořily se v ně, protože zdůraznily své jáství. Na tomto rozhraní žijí k dobru celého lidstva, ale toto dobro chápou svým způsobem. Podněty k takovému způsobu žití vyplývají z poznání, že všechno co žije, trpí a usiluje nějak o nejvyšší štěstí, ať již jakkoli. Úsilí o nejvyšší štěstí je však žádostí nebo voláním, které nachází odezvu i ve sféře nirmánakáji. Její obyvatelé na ni reagují pouze v okamžiku, kdy ti, kdo po tomto štěstí volají, si už zoufají nad světem. V tu dobu jsou přístupni přijmout duchovní dobro, jak je chápou nirmánakájové.
Z nejvyššího hlediska se však odezva na volání trpících považuje za nejsubtilnější zbytky nevědomosti, za zbytky samého lidství. To vysvítá ze skutečnosti, že Bůh ve své nejvyšší formě na volání trpících nereaguje; též lidé, kteří jsou schopni dívat se na svět ze stanoviska tohoto Boha, mohou vidět, že každá situace, která se v lidském světě kdy vyskytla, byla plodem přání ve formě usilování lidí. Ale nirmánakája je mezistavem sansára a nirvány; kdo v něm utkví, ten dosahuje nadlidské mravní očisty, v níž zůstávají stopy lidskosti. A celý tento stav pak končí poznáním všech karmických příčinností a vztahů, které konec konců poukazují na to, že je nezbytné dosáhnout absolutního potlačení životní žízně. Když je žízeň potlačená, pomohl si již člověk sám a je na něm, zda při přestupu ze sansarického do nirvanistického stavu zdůrazní své já a stane se nirmánakájem, nebo ho nezdůrazní a dosáhne vykoupení.
Vizuálně představuje nirmánakája subtilní svítící tělo jako vhodného nositele buddhistické moudrosti, tělo bytostí duchovně vysoce dokonalých. Člověk, který nemá mystických zkušeností, nemůže rozhodnout, zda to je tělo fyzických bytostí nebo přeludů. Nirmánakájové se očím mysticky nezkušených lidí jeví jako materializované fantomy vyvolávané tu a tam fyzikálními médii. I tito lidé však tuší, že se tělo nirmánakájů liší od těla těchto fantomů lepší stabilitou formy, dokonalejší konturou zjevu a takovým působením na smysly, jakým působí hmotní lidé.
Tento stav souvisí s duchovní dokonalostí nirmánakájů, kteří velice pokročili ve stavu, v němž mysl překonává mechanický vliv hmotných věcí nejen na vjemy, nýbrž i n tělo. V tomto stavu se už svět nejeví jako hmotný, nýbrž jen jako řada symbolů, olupujících mysl a vědomí o jejich přirozené rozpětí v období jejich vzniku. Tento stav mysli a vědomí je stavem nirmánakájů, v němž zdůrazněním tělo mizí z pláně smyslových jevů a reaguje již jen na jejich vůli k projevení se nebo ke zmizení. Tím nirmánakája znamená vysoký stupeň na cestě lidského rodu.
Třeba i toto:
http://babileto.blog.cz/1002/dimenze