nefernefer píše:Snad odhodim vsechny svoje predstavy o sobe a druhych, strachy, pohledy s obavou do budoucna a sentimentem ci litosti do minula. Prestanu spotrebovavat energii na uvahy, kdo a jaka jsem a paranoidni a jinak ulitle predstavy o mem okoli. Proste budu schopna to vse odlozit a fungovat bez toho prediva vztahujiciho se k ja. To, co je dnes vnimano jako brime nebude treba nijak hodnotit. A budu svobodne schopna ridit sve (ci?) jednani. Tj. mimo jine i neublizovat.
Jo, slibuji si i cosi jako "klid v dusi". Zaroven mam stale cosi jako vycitku, abych to nechtela hlavne pro sebe
Myslim, ze pouhy termin 'vyrovnanost' by taky mohl opsat neco takovyho. Myslim, ze bez odlozeni ega neni mozna.
nefernefer píše:A kdo je ten, kdo cítí bolest, emoce...?
Jak je to s možností volby?
Goro píše:nefernefer píše:A kdo je ten, kdo cítí bolest, emoce...?Jak je to s možností volby?
To řekni ty mně. Mohlo by to být takhle?
http://krutapravda.wordpress.com/2011/0 ... ozhodnuti/
Goro píše:nefernefer píše:A kdo je ten, kdo cítí bolest, emoce...?
Jak vznikají emoce? Můžeš je vystopovat jako myšlenky? Můžeš popsat v jakém okamžiku cítíš hněv, radost, lásku, smutek a v návaznosti na co? Je nutný někdo, kdo cítí emoce, nebo sama emoce je tím cítěním? Je pro vztek nutný někdo uvnitř, kdo cítí vztek, nebo vztek je tím samotným pocitem vzteku?
nefernefer píše:Zřejmě je to s emocemi jako s myšlenkami. Vznikají v návaznosti na nějaký vjem, opět nekontrolovatelně, spontánně.
Že by na základě traumatizující zkušenosti?
Ale zas, proč mě musí naštvat, že mi někdo řekne "ty blbá krávo", když mě to vpodstatě nijak nehrožuje?
Kolikrát si uvědomuji vniřní konflikt...něco mě naštve a přitom "vím", že není třeba se emočně angažovat.
nefernefer píše:No, ty bláho . Pokud je ten experimnet pravdivý, úplně mě děsí případná zneužitelnost toho mechanismu.
Zdá se mi, že je fakt možný, že já je jen iluze nějaké entity, která je jen proudem výstupů z předchozích zkušeností. Když se zamyslím sama nad sebou, nenacházím důkaz proti.
Ale kdo tu iluzi vytváří? Kdo je to vědomí? Proč tu iluzi vytváří? Když jsem nerozhodná a na vědomé úrovni bojuju s tím, zda ano či ne, co se děje pak? Jsou moje minulé zkušenosti rozporuplné, nebo natolik vyvážené, že je těžké je vyhodnotit a najít odpověď (reakci)? Nebo je to jen neochota si v tu chvíli přiznat, jak se rozhodnu? Zdá se mi, že je to celé ještě složitější.
Teď pozoruj funkci myšlenek označovat věci a zkušenosti slovy. Zavři oči a pozoruj jak to funguje. Slyšíš zvuk, okamžitě je myšlenkou pojmenován - označen slovem, ucítíš pocit, okamžitě je pojmenován - označen slovem, je to jako automatický stroj na označování/pojmenovávání věcí. Když otevřeš oči, na cokoli se podíváš, okamžitě se vynoří název toho.
Věnuj pozornost tomuhle:
Říkáš já dýchám - ve skutečnosti ale není nikdo, kdo by dýchal, je to jen označení děje. Ve skutečnosti je jen dýchání.
říkáš já slyším - je ve skutečnosti někdo kdo poslouchá, nebo je jen slyšení?
říkáš já si uvědomuji - je ve skutečnosti někdo, kdo si uvědomuje, nebo je jen uvědomování?
říkáš já pozoruji - je ve skutečnosti někdo, kdo pozoruje, nebo je jen pozorování?
Goro píše:Na tohle jsi neodpověděla:Teď pozoruj funkci myšlenek označovat věci a zkušenosti slovy. Zavři oči a pozoruj jak to funguje. Slyšíš zvuk, okamžitě je myšlenkou pojmenován - označen slovem, ucítíš pocit, okamžitě je pojmenován - označen slovem, je to jako automatický stroj na označování/pojmenovávání věcí. Když otevřeš oči, na cokoli se podíváš, okamžitě se vynoří název toho.
Věnuj pozornost tomuhle:
Říkáš já dýchám - ve skutečnosti ale není nikdo, kdo by dýchal, je to jen označení děje. Ve skutečnosti je jen dýchání.
říkáš já slyším - je ve skutečnosti někdo kdo poslouchá, nebo je jen slyšení?
říkáš já si uvědomuji - je ve skutečnosti někdo, kdo si uvědomuje, nebo je jen uvědomování?
říkáš já pozoruji - je ve skutečnosti někdo, kdo pozoruje, nebo je jen pozorování?
Goro píše:nefernefer píše:No, ty bláho . Pokud je ten experimnet pravdivý, úplně mě děsí případná zneužitelnost toho mechanismu.Ale kdo tu iluzi vytváří? Kdo je to vědomí? Proč tu iluzi vytváří? Když jsem nerozhodná a na vědomé úrovni bojuju s tím, zda ano či ne, co se děje pak? Jsou moje minulé zkušenosti rozporuplné, nebo natolik vyvážené, že je těžké je vyhodnotit a najít odpověď (reakci)? Nebo je to jen neochota si v tu chvíli přiznat, jak se rozhodnu? Zdá se mi, že je to celé ještě složitější.
Není zajímavé kolik toho víme, když se místo někoho jiného zeptáme sami sebe? Kdo tu iluzi vytváří? Proč? Co se děje když jsi nerozhodná? Podívej se sama .
nefernefer píše:Je to vážně trochu nepříjemný, ale zní to celkem uvěřitelně, že tedy opravdu nejsme nic než projev (existence?). Jednou se nějak spontánně projevila a zřejmě to probíhá stále a spustilo to tu řadu následných projevů (myšlenek, emocí...), která byla dovedená až k fyzickému projevu. Taková teorie obsahuje všechno včetně jakési evoluční teorie. Veškeré vědomí by pak bylo univerzální, vlastnost prostoru. Všechno by to nakonec mělo vést k nasbírání dostatečného množství zkušeností a poznání a uvědomění si té iluze.
Nemůžu říct, že bych to poznání úplně prožila, zatím je to spíš intelektuální konstrukt, ale smysl to dává.
Takže já dýchám, prostě už jsem ve stádiu, kdy se původní projev fyzicky projevil a tak dýchá, nemůže jinak.
Já slyším dtto, tak byl postupně vytvořen orgán přijímající signály určitého druhu.
Já si uvědomuji...samotný prostor je vědomý.
Já pozoruji dtto
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků