Goro píše:Fajn, protože jsi mi již vše podstatné napsal v SZ, můžeme rovnou začít.
Co je to já?
Andrew píše:Teď nevím jestli myslíš falešné nebo pravé já.
Falešné já, je složeno z kombinace: identity/rolí, souboru zkušeností z minulosti, doměnek, atd... v souhrnu se tomu říká ego nebo malé ustrašené já.
Pravé já se nechází řekněmě "za" iluzí ega. Nedokáži to popsat, je to jiný stav, nejsou tam omezení a hranice jako v běžném nevědomém stavu ztotožnění s egem.
Je to čistý stav bytí = stav bez ztotožněním s myslí a egem.
Goro píše:Můžeme to takhle udělat? Zvládneš na chvilku zapomenout na všechny řeči o pravém já a popisovat jen to, co doopravdy vidíš a cítíš? Věřím, že to zvládneš. Fajn. Tak pojďme do toho. Když nahoře začínáš větu "Teď nevím ...", o kom to mluvíš? Kdo neví?
Andrew píše:"Teď nevím ...", o kom to mluvíš? Kdo neví?
> mysl/falešné já
Goro píše:Andrew píše:"Teď nevím ...", o kom to mluvíš? Kdo neví?
> mysl/falešné já
Já je tedy mysl? Můžeš to trochu rozepsat? Kde to je? Jaké to má funkce? K čemu je třeba já? Při jakém procesu a v jaké chvíli je já nutné? Podívej se na to a snaž se to popsat nejlíp, jak to jen půjde.
Já je tedy mysl? Můžeš to trochu rozepsat? Kde to je? Jaké to má funkce?
K čemu je třeba já? Při jakém procesu a v jaké chvíli je já nutné?
Andrew píše:Chápu to jako "roli" - identitu jež má vlastnosti a (těď to nedokáži popsat) ta energie nebo bytí - co v jádru jsem, je ztotožněná s touto rolí. (a netuším jak se od ní od-ztotožnit).
"K čemu je třeba já? Při jakém procesu a v jaké chvíli je já nutné?"
Vytvoření individuality, třeba ve vztatích, nebo práci, škole... Je to jako postava v příběhu, která má vlastnosti, historii, přání, výsledky, ...
Já není nutné třeba při nějaké činnosti kde není potřeba přemýšlení o sobě - jako běhání, sledování příběhu v TV, řízení auta.
Goro píše:Ale já se ptám na to, co v jádru jsi. Co jsi? Energie? Opravdu? Neptám se tě na žádné falešné já. Zapomeň na všechny ty řeči o pravých a nepravých já. Ptám se tě, co je to já. Kdo říká "Chápu to jako roli"? Podívej se dovnitř a popiš mi to.
Goro píše:Takže já vytváří individualitu? Nebo je já tou individualitou? Nebo je já osobnost?
Goro píše:Já není nutné třeba při nějaké činnosti kde není potřeba přemýšlení o sobě - jako běhání, sledování příběhu v TV, řízení auta.
Vážně? To by znamenalo, že já je osobnost? Ale kdo pak běhá? Kdo sleduje TV? Kdo řídí auto?
Andrew píše:Já je nic. Je tam, Prázdnota. Klid. Je to zvláštní pocit. Nevím co si o tom myslet. Jak to popsat. Vždy jsem si to představoval jako čisté světlo. Je tam zvláštní klid.
V jádru není individualita a osobnost. Je tam klid. Nic se tam neděje.
Osobnost je v mysli = fixovaná na životní příběh. A ta není v jádru.
Já (v jádru) není osobnost.
Kdo běhá? Kdo sleduje TV? Kdo řídí auto?
No já, vždycky je v jádru já.
Ale já není osobnost.
Ale je to potom já, nebo tam není nic?
Takže osobnost taky není já? Ta otázka může znít hloupě, ale zamysli se. Říkáš že v jádru není nic. Takže tam není já. To znamená že já je jinde? Může být já osobnost?
Jak může být v jádru já, když tam nic není? Jak může nic sledovat TV, řídit auto, běhat?
Dobře, říkáš, že já není osobnost. Co je tedy osobnost?
Andrew píše:Ne není to osobnost.
Osobnost - něco co si myslím že jsem. Tedy vlastnosti, vzorce chování (založené na minulosti). Ale osobnost není já. Je to jako kabát do něhož jsem se oblékl. Tím jsem si jist.
Já je v jádru, ale je prázdné.
Na základě čeho se mění osobnost?
Jak může nic sledovat TV, řídit auto, běhat?
Kdo rozhoduje? Kdo se dívá? Kdo poslouchá? Kdo mi sem píše? Prázdno?
Andrew píše:Na základě čeho se mění osobnost?
Na základě konterakcí s druhými lidmi nebo třeba informaci z médií, apod. Potom ještě mraky vědomostí které si člověk sebou nosí... a také zkušenosti.
Jak může nic sledovat TV, řídit auto, běhat?
Kdo rozhoduje? Kdo se dívá? Kdo poslouchá? Kdo mi sem píše? Prázdno?
Fayn, řekněmě že je to život. Je to nějaká živá složka, která je součástí vesmíru.
Výborně. Ale je toho víc? Je toho víc na základě čeho se mění osobnost? Mohli bychom dokonce říct, že osobnost se mění na základě všeho důležitého, co se stane?
Vážně? Kde tu živou složku, která je součástí vesmíru máš? Asi má taky vlastní rozum, když za tebe rozhoduje. A silné nohy, když dokáže běhat. A občas se asi nudí, když jen kouká na televizi. ANEBO by to mohlo být jinak?
Andrew píše:Noo vždy se trochu změní. Ale nic to nemění na tom že je to jen osobnost, není skutečná. Je to jako když si vezmu jednu knihu a čtu a pak ji odložím a čtu jinou. Je to jen příběh. Já nejsem osobností (ikdyž jsem s ní ztotožněný).
Tak takto řečeno to zní vtipně.
No nemá vlastní rozum (já mám vlastní).A nerozhoduje na mě (já mám svobodu rozhodování se). ......
Anebo by to mohlo být jinak? Hm.
Tak už fakt nevím co by to mohlo být.
Andrew píše:No nemá vlastní rozum (já mám vlastní).A nerozhoduje na mě (já mám svobodu rozhodování se). ......
Výborně. Ale pozor – osobnost se nemění zkušenostmi, prožitky, přáními atd. Mění se na jejich základě. Mění se na základě všeho co se děje, ale až pomocí myšlenek. Když dám ve fotbale pět gólů, osobnost nezačne obsahovat informaci „skvělý fotbalista“. Tuhle informaci ale začne obsahovat až ve chvíli, kdy po pátém gólu přijde myšlenka „Páni, já jsem skvělý fotbalista“. Stejné je to se vším. Osobnost se mění na základě toho, co se děje, ale až přetlumočením toho děje pomocí myšlenek. Ok? Je to tak? Co z toho vyplývá pro osobnost? Co je osobnost?
Výborně. Konečně se dostáváme někam. Takže tvoje prázdno uvnitř nedělá nic. Je jen tam. Je to prázdno. Na tvé rozhodování, dívání, slyšení, mluvení, chození, nemá žádný vliv. Je to tak?
Goro píše:Ještě jedna důležitá věc, kterou jsem poprvé přehlédl:Andrew píše:No nemá vlastní rozum (já mám vlastní).A nerozhoduje na mě (já mám svobodu rozhodování se). ......
Kdo má vlastní rozum a kdo má svobodu rozhodování se?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 16 návštevníků