Malý Vlk píše:To je jistě zajímavé tvrzení.
Avšak - JAK to víš? JAK vypadá tvé poznání? JAK jsi poznal to, o čem říkáš, že "o čem vím, že opravdu existuje"? Asi k tomu poznání muselo nějak dojít, mohl bys ten proces popsat? Co vidíš nebo jak to vnímáš? To vědění byl náhlý skok, či k tomu docházelo postupně nebo od narození to víš?
Až do okamžiku, kdy se před mým vnitřním zrakem objevilo ono vnitřní světlo, byla pro mne veškerá povídání o Bohu, o mystických věcech a pod., jen obyčejné fantasmagorie a bláboly bláznivých lidí. Dlouhý pečlivým každodenním zkoumáním onoho světla vcházely do mého vědomí další podrobnosti, které byly pak konfrontovány s knihami moudrých duchovních mistrů.
Nejdřív byla moje vlastní praxe a pak teprve porovnání s různými duchovními naukami.
"Já" má opravdu každý živý tvor , kterých je třeba jen na naší planetě veliké množství, a ještě více je jich v onom čistém nevyhraněném stavu, bez tvaru, a tvoří tak ono Univerzum. A průběžně se mohou v těchto pozicích vyměňovat.
Malý Vlk píše:Tedy bytost může vlastnit sama sebe?
Mohu si půjčit tvé já, abych měl alespoň na chvilku dvě? Anebo ne, víš co - já ti to tvoje já ukradnu! Kdo ho máš?
Ano, každá bytost, každý tvor, má své "já". Svůj kousek Vědomí, ve kterém je uvelebený, jak hlemýžď v ulitě. A nerad si nechává do něho nahlédnout jiným tvorem, jiným "já", jiným kouskem Vědomí.
Půjčit si nelze nic, jen se lze na chvíli částečně propojit, sdílet, podle toho, jak moc kdo dokáže to své "já" ovládat, aby zprůzračnělo a mohlo tak být schopno propojit se na nějakou dobu s dalšími já, nebo nakonec i s Univerzem.
Malý Vlk píše:Ahoj Návštěvníku!
Jestli tomu dobře rozumím, tak je v jsoucnu nekonečně mnoho malých já, která se (jsou-li v čistém stavu - co to je?) mohou propojit do jednoho velkého Já? To velké Já je tedy přítomno stále a čeká na malá já, až se pod něj schovají? A kolik těch malých já je zapotřebí, aby došlo k spojení? To je ta Jednota?
K jednotě jsou tedy zapotřebí dvě věci - houf malých já a jedno Já velké. To velké Já zastřeší malá neposlušná já (musí počkat, až budou v čistém stavu) a jako kvočna je skryje pod svá křídla. Dvě entity sice zůstávají, ale jednota je na světě!
Čistý stav "já", to je stav, kdy ono soukromé vědomí není přecpáno vzpomínkami, znalostmi, emocemi, city - to vše je odloženo stranou, na tu dobu, než to bude zase zapotřebí. Zůstává jen radostivá bdělá pozornost.
"Já", nebo-li osobní vědomí, je taková průzračná esence, která prostupuje hmotou, tudíž celým jeho hmotným tělem a případně ještě kousek kolem, je zářící, takové malé sluníčko ( v jednom náboženství to pojmenovali "Boží jiskra".)
A nekonečné množství oněch jisker v Univerzu, ti krásně prozáří meditace, když se ti konečně otevře vnitřní zrak, kdy máš své "já" krásně zprůzračnělé, aby bylo schopno ona další já spatřit, uvedomit si je, sdílet je, propojit se s nimi .