pavel píše:Zdravím Tě. Odpovídat můžu až večer omlouvám se, chvilku to musím v sobě zpracovávat.
První a poslední otázka , - jak a v závislosti na čem myšlenky vznikají. Tady je pro mne nejblíže přirovnání k tekoucí vodě , bystřině. V podstatě to cítím jako nepřerušený myšlenkový proud, jedna myšlenka za druhou, bez přerušení. Ten myšlenkový tok je někby opravdu jako ta bystřina, skáče, naráží je hektický a jindy zpomaluje, téměř stojí ale nikdy se zcela nezastaví. Půjdu li pomyslně proti proudu tak by tam mohl být tvůrce myšlenek?
Cítím to jako nepřetržitý proud jednotlivých na sebe navazujících myšlenek. Mezi každýma dvěma myšlenkami je patrná logická vazba ale myšlenka teď už nemá žádnou tuto vazbu s myšlenkou která vznikne za 5 minut. Tento kontinuální proud "narušují " vstupy smyslových vjemů. Např. myslím: "musím nakoupit, boty, kde mám boty, sakra, měl bych uklidit" to je ten tok a naráz do toho ucítím vůni jídla , tok je přerušen a pokračuje" zítra taky udělám salát, musím koupit hrášek", do toho vjem chladu, " zima to je zima...............
Jestli myšlenky ovládám? Ne, ne. možná je jen ovlivním když se soustředím a na něco chci nebo nechci myslet. záleží ale na intenzitě. Některé nelze přebít jinými. Jo, tak to je , když se daří tak se povede nahradit jednu myšlenku myšlenkou druhou. K té původní se ale většinou dříve či později vrátím.
A co mne napadne za 5 minut, to nevím, zajímavé já nevím. Nejzvláštnější otázka je na ty dvě myšlenky - zajímavá ale Ne, nemívám dvě myšlenky zároveň. Suma sumárum - mé myšlenky plynou jako had, jedny za druhou bez přerušení ale mění rychlost. Někdy se dostanou do kruhu, pak je to jako přeskakující deska. Většina jich je posuzujícíchva porovnávajících - kategorizujících. Někdy bych to chtěl vypnout:). Pavel
Pavel píše:Ne zcela neovládám své myšlení ale neovládám li já myšlení, tak potom kdo?
Napadla mne zvláštní "spojitost" - tedy šílená. Prý vesmír zažívá sám sebe- to jsem tedy četl, byla to pro mne ale jen nic neříkající slova.
Teď jsem si ale představil vesmír jako slepce, který osahává a poznává. Vytvořil si ale i lisdkou mysl a touto začíná používat pro poznání sama sebe.
Proto ne zcela ovládáme své myšlení. Není to už moc?
Jak a na základě čeho vznikají pocity.
Bydlí v těle, když si vzpomenu třeba na intenzivní "pocit" strachu, velkého strachu, tak mne přestaly naráz poslouchat nohy a bolelo mne břicho.
U sebe vnímám pocity v oblasti žaludku. Vím o interakci mezi myšlenkami a pocity.
Myslím že to je tak: Pocity jsou kladné nebo záporné pokud je posuzuji z hlediska "já chci" ve vazbě na realitu.
Tedy myšlenky mi neustále posuzují realitu kolem - to vyvolává pocity - kladné nebo záporné- podle postoje "já".
Např. Jdu do práce, ostříkne mne auto, sakra musím se vrátit, to je v ...., posuzuji - "já" chtělo být v práci a čisté , vymyslelo a představovalo si to tak a realita? Vím, není špatná ale "já "jí tuto známku dává. Tak jak posuzuji tuto realitu tak posuzuji vše kolem, včetně sebe a pokud se mé předstay liší od mnou vnímané reality vyvolává to záporné pocity. Rozmrzelostí počínaje a hněvem nebo vztekem konče.
Pavel píše:Nezlob se na mne prosím. Nečekal jsem že budu mít s odpovědmi takovou práci.
Pocity lásky a radosti jsou u mne asi nejvíc spojené se snížením myšlení sám na sebe a věnováním pozornosti druhému. Zapomenutím na sebe. Zvýšené vnímání okolí. Má radostnost nebo láska je neoddělitelně spojena s pociten sounáležitosti - nesamoty. [/i]
Pavel píše:Na žádnou vyjímku jsem nepřišel. Ani konatele já jsem nenašel. Vždy je tam myšlenka. Vypadá to že jsem jen kombinace myšlenek a pocitů.
Opravuji, že jsou jen myšlenky a pocity.
Pavel píše:Ne, já není. To vím - tedy souhlasím a rozumem chápu. Ale pak jsou někdy okamžiky a o ty se snažím, kdy to VÍM, CÍTÍM A ŽIJU TO.
Je to velmi osvobozující ale bohužel u mne taky dost prchavé. Chtěl bych to vnímat co nejčastěji. Snad to není sobecké. Tady bych chtěl aby se z toho stal stav co možná nejtrvalejší. V jednom Tvém duelu s nějakou velice vnímavou slečnou jsem tu neexistenci já při čtení ucítil velice silně a myslím že i několik dnů.
Je to jednoduchá otázka ano - ne.
Ne, já tam nikde není ale někdy to vím a někdy to VÍM.
Pavel píše:Dva dny mi to zvoní v hlavě, tohle snad nepřelezu. Nevím co odpovědět. Posuzující já? které vlastně ani není? To nebude asi tou nejlepší odpovědí.
Ego? to je jen jiný výraz pro já. Velké JÁ? poprvé použiju smajlíka protože z těch já, JÁ , eg jsem už blbej
Je to myšlení? Souhrn naučených pravidel, pouček,morálek a rad a rozumů vtěsnaných do hlavy, mysli která je vezme za své
a poté dle těchto matric vše kolem sebe včetně sebe sama hodnotí?
Snažím se najít odpověd ale ta se v hlavě formuje do slov a já to chci cítit.
JAk je to správně, jaká je odpověď ? Kdo tedy píše?
Když se na sebe dívám tak hromada masa a kostí sedící u PC ovládnutá myšlenkou "odepiš " píše a korigující já se snaží aby z toho vyšlo ne uplně jako blbec.
ASi se soustředím víc na odpověď než na otázku.
Pavel píše:slovo napsáno - Ano nejdřív myšlenka. Dál probíhá proces bez většího zapojení mysli. Ruka píše a mysl se už zaobírá něčím dalším. Sem tam se vrací a kontroluje. Ale pohyby fungují "samostatně" na prvotní popud. Včera jsem celý večer sledoval tyto "popudy" ale zdá se mi že mne to tak zavřelo v hlavě že i přes to že jsem byl venku a chodil, tak jakobych venku nebyl. Připomělo mi to ptáčka co vletěl do bytu a neustále narážel do skla a ne a ne najít východ. Uklidnit se , podívat se. Víš trochu jsem se na sebe zlobil, třeba mi to není dáno a já sice budu vědět že já neexistuje ale jen v rovině rozumu. Od VĚDĚNÍ ŽE NEEXISTUJE čekám právě podstatné opuštění hektických myšlenkových processů. Jakoby v mé hlavě seděli dva rozumové a přeli se. Pak jsem toho. jich, už měl dost - asi blbnu.
Můžu ale k dobru říct že se mi dařilo celkem překvapivě sledovat nit a návaznost myšlenek - o odsahu ale nemluvím. nic moc.
Asi ti píše - tedy pomocí mých rukou ti odepisuje mysl a za ní stojící "chuť" - chtění ti odepsat.
Asi je za tím myšlenka, chtění zbavit se myšlení, chtění zdbavit se chtění, ale to je asi ten kruh, to sklo. Tak tedy asi zastavit, uklidnit se a podívat se které to okno je to otevřené.
Popostrč mne prosím dál.
Pavel píše:Ano je to tak. Když se dívám pořádně, tak je myšlení, ne já myslím .Pokud bych myslel já tak bych to musel řídit, ovládat, rozhodovat o tom. To a samé je s tím dýcháním, jak píšeš i tím slyšením. Neovládím ani to = je slyšení ne já slyším. Pokud bych to ovládal tak bych to mohl i zastavit a to nemůžu.Tak je to se všemi vjemy.Chápu to dobře? A pak jsou tu ty procesy. Naučil jsem se většinu v dětství. Tělo se naučilo spoustě procesů a už nad nimi nemusí ani přemýšlet. Naučil jsem se otáčet na oslovení "Pavle", možná že 10x stačilo opakovat a už se na základě tohoto výcviku budu otáčet do konce života. Neexistenci já tady však zatím jen konstatuji po tomto myšlenkovém procesu. Není to bytostné, zatím jen myšlenkové. Co dál?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků