Andrew píše:Goro, mám doplňující otázku.
Když se přeruší ztotožnění s JÁ, odrážím myšlenky, které říkají nějaké konkrétní poselství, že to nejsem já. Takže je přerušena reakce na ně. (nevyvolávají už úzkosti apod.)
Po sem chápu.
Kdo odráží myšlenky? Není žádné já.
Co ale s něčím větším?
Když si vezmu "mocnou" myšlenku, která říká že se nemám rád a je podporována třeba dalšími menšími 7mi myšlenkami (podpůrné důvody), tak co s tím?
Uvědomit si že to nejsem také já. A to je vše. Už to neřešit?
Nebo provádět něco jak o tom mluví Tolle nebo Ruiz, jako ty věci rozpoušení emočního těla, emočního jedu, emočních ran, co má člověk.... ?
Mě pomohlo uvědomit si, že to nejsem já, že to jsou jen myšlenky. Ale klidně zkoušej i jiné metody, které zmiňuješ, rozpouštění emočního těla atd. Cokoli ti pomůže.
Tady mi není jasné, jestli po tom co zanikne identifikace s JÁ, tak jestli časem to odpoutání bude tak velké, že není potřeba to měnit.
Kdyby jsi měl koženou bundu, a nosil jsi tu bundu patnáct let. Ta bunda je plná děr, potrhaná atd. Tak jestli je ji nutnu zašít a zalátovat, nebo ji prostě odložit.
Nevím jestli chápu ten příměr správně, ale jestli myslíš zda je lepší já (bundu) spravit či odložit, tak na co ukazuji je, že ve skutečnosti není žádné já (bunda). Není tedy co spravovat ani vylepšovat.
Když budu stát před překážkou. Stojí před ní jen JÁ. A to co skutečně jsem je volné, ze hry "JÁ a PŘEKÁŽKY". ?
Žádné já před překážkou nestojí, protože žádné já není.