Vědomí přeci nemusí být jen smyslové, to je myslím v té přednášce chybný předpoklad.
V křesťanské mystice temnoty se rozlišuje nejen Noc smyslů, ale i Noc ducha. Duch pochopitelně na smyslech závislý není.
mnich Sarana píše:Víra v ducha je součástí křesťanské víry. V buddhismu v ducha nevěříme.
Věříme, prožíváme, a poznáváme podmíněnost.
Zdeněk píše:Neboli vše je pomíjivé můžeme tvrdit toliko z pozice nepomíjivosti, jinak by i tato věta pominula...
Neudělal. Jinak bychom tu přeci nemuseli být.mnich Sarana píše:Zdeňku, pokud by podmínkou mého ušlechtilého úsilí byl Duch, pak proč bych se snažil? Neudělal by to všechno za mě?
mnich Sarana píše:(Nerozumím co je "Duch.")
Asi by bylo dobré objasnit, co to je "tato mysl" (může mysl ukázat sama na sebe?; existuje boží/absolutní mysl?). Nastíním k tomu určitý západní model vědomí (jak jej vidím já, čili se mohu mýlit).mnich Sarana píše:V tomto těle, které sestává z tvrdosti/tíhy, tekutosti, teploty, pohybu, a prostoru; v této mysli, která vzniká a zaniká zcela a pouze na základě oka a tvaru, ucha a zvuku, nosu a pachu, jazyku a chuti, těla a předmětu, mysli a předmětu mysli, není žádné příležitosti pro cokoliv věčného, trvanlivého, stálého, rozhodujícího, ovládajícího, či jakkoliv spolehlivého.
Spekulace mysli o své absenci nemohou být než vzdušné zámky.mnich Sarana píše:Můžeš to vzít opačně, ubíráním. Uber oko, ucho, nos, jazyk, tělo, a mysl. Co zbyde? Měl by zbýt Duch. K čemu Ti ten Duch bude, když nebudeš mít nic co pojímat, co vědět, co prožívat?
Uber tělo a mysl. Co zbyde? Měl by zbýt Duch. K čemu Ti ten Duch bude, když nebudeš mít ... naprosto nic... čím by se ten Duch mohl projevit nebo zužitkovat?
Ono je těžké definovat hlubší pojmy (protože se už nedostává čím je definovat). Pro mne osobně je Duch "něco" všeobecného, ale zároveň vysoce osobního, individuálního. Co oslovuje zevnitř, mimo slova. Kupř. pár minutový rozhovor (jehož obsah už si ani pořádně nevybavuji) s jedním starším barmským mnichem na mě zapůsobil tak, že jsem tam vydržel 2 měsíce v klášteře, ač to pro mě bylo (fyzicky) na hranici mých možností (předtím jsem hovořil s mnoha duchovními, křesťanskými, tibetskými, thajskými, a kolikrát vůbec nemuseli ani nic říci, viděl jsem na nich, že mi nemohou pomoci). Vůbec barmští mniši na mě působili nějak přitažlivě, vznešeně, ač nebyl pro mne žádný problém mít nad nimi filosofickou převahu ("Hmm, western thinking", uznale pokyvovali hlavou). A k čemu mi ta převaha byla? Nejenže k ničemu, ale sama o sobě byla škodlivá, protože odváděla od cesty k osvícení (byl jsem přeci chytrý dost, tak co mi nějaký méněchytrý bude povídat).ryunin píše:Ten "duch", o kterém píšeš, se v mahájáně nazývá bodhi citta, mysl probuzení. Samozřejmě že jednotliví lidé mají nebo nemají potřebu poznat Pravdu. Ale to zase neznamená, že tito jednotlivci mají nějakého ducha, který by v nich sídlil, jako izolovaná věc.
Je to tak. V Zenu je obdobný koan: "Jaký je zvuk padajícího stromu v pustém lese?". Kde nikdo není, nemůže být ani svědectví. Můžeme samozřejmě ze zkušenosti nějaký zvuk předpokládat. Ale pokud bychom na těchto spekulacích (zevšeobecněných vzpomínkách z již neexistující minulosti uvalené na současnou realitu) tvořili buddhistickou cestu, byly by to toliko vzdušné zámky.ryunin píše:"Spekulace mysli o své absenci jsou vzdušné zámky". Nejde o to, že bychom neměli mysl. Jde o to, že ta mysl nemá žádnou pevnou podstatu, takže ji prostě nenajdeš v tom smyslu, že bys ji mohl uložit do krabice. Buddhismus neučí, že mysl není, jen že nemá domov... jako nemůžeš vzít do ruky svůj stín, nemůžeš vzít do ruky ani mysl. Eka říkal Bodhidharmovi - moje mysl je neklidná, prosím, utiš ji. Bodhidharma mu řekl - Přines mi svou mysl. Eka - Ať se snažím, jak se snažím, svou mysl nemůžu nikde najít. Bodhidharma - tak vidíš, a je klidná.
mnich Sarana píše:ryunin - moc děkuji za hezká vysvětlení.
Je zajímavé, jak může někdo mít tak uzavřenou mysl a nebýt schopný ji otevřít něčemu jinému. Býval jsem velice oddaným křesťanem. Studoval jsem osm let na církevním gymnáziu, prožil jsem silnou víru.
Ale na mé otázky nebyla schopná odpovědět. S "plánem Božím" jsem nebyl schopný se smířit.
Na své otázky jsem našel odpovědi v knihách o Buddhovi a Jeho Učení. Tehdy jsem si uvědomil, že Buddhovo Učení, Dhamma, je mi bližší.
A tak jsem otevřel své srdce Ježíšovi i Buddhovi, ale opravdovou radost jsem našel pouze u Buddhy. Je to jako když hledáš cestu ve tmě a pak se rozední a cesta je jasná.
Přijde mi, že někteří lidé nejsou otevřeni k tomu, aby se otevřeli. Je to jakoby se koukali přes kaleidoskop a mysleli si, že vidí jak věci jsou.
Víra v Boha a Ježíše pro mě byla jako koukání se přes kaleidoskop. Díky Učení Buddhy jsem kaleidoskop odložil a uviděl pravdu.
Jen sdílím své pocity.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník