mnich Sarana píše:V tomto těle, které sestává z tvrdosti/tíhy, tekutosti, teploty, pohybu, a prostoru; v této mysli, která vzniká a zaniká zcela a pouze na základě oka a tvaru, ucha a zvuku, nosu a pachu, jazyku a chuti, těla a předmětu, mysli a předmětu mysli, není žádné příležitosti pro cokoliv věčného, trvanlivého, stálého, rozhodujícího, ovládajícího, či jakkoliv spolehlivého.
Asi by bylo dobré objasnit, co to je "tato mysl" (může mysl ukázat sama na sebe?; existuje boží/absolutní mysl?). Nastíním k tomu určitý západní model vědomí (jak jej vidím já, čili se mohu mýlit).
Vědomí můžeme rozvrstvit na smyslové, duševní a duchovní. V oblasti smyslové (představ, vjemů) máš pravdu, "Prach jsi a v prach se obrátíš", psáno jest.
Duševní oblast je oblast pojmů, která je na té smyslové založena, ale je zde již něco přidáno. Zeměkoule je založena na představě koule, ale skrze smysly lze Zemi na zemi vidět jen jako placku. Vyšší abstraktní pojmy, jako je třeba mír, bezpečnost, si lze představit už jen obtížně (jak rozlišit např. bojový sport od skutečného zápasu - skrze smysly se mohou jevit stejně). Tato oblast je také časná.
Duchovní oblast již není té na smyslové založena, neboť není materiální. Tudíž zde věta "Prach jsi a v prach se obrátíš" neplatí. Je to oblast biblického "Já jsem". Kupř. k pojmu nekonečno se nelze skrze smysly nikterak dobrat. Vezměme si zde větu "Ať hledám jak hledám, poněvadž podmínky a příčiny do sebe zcela zapadají, nevidím jediný způsob, jak by se do nich vešlo cokoliv trvanlivého". Je ta věta absolutně trvanlivá? Zřejmě ne, jinak by popírala sama sebe. Čili jak dlouho relativně trvá? Tuhle otázku ale nelze položit bez pojmu absolutní trvanlivosti, protože nelze měřit bez měřítka. Což je důkaz, který onu větu vyvrací (a tento důkaz je ono "trvanlivé", "stálé", "spolehlivé", "rozhodující", co hledáš).
Nu a pak je ještě čtvrtá oblast, o které nám řekl Ježíš Kristus, kterou znám jenom teoreticky resp. mohu v ní věřit (a kterou mimochodem Jana ztotožňuje s oblastí třetí a tak činí Ježíšovu misi zbytečnou): oblast Krista ukřižovaného.
Buddha jedním šmahem položil první tři oblasti na stejnou úroveň. Což ohromně zjednodušuje situaci. Na druhou stranu omezuje jemnější rozlišení (a tedy i ulpění na něm). Západní lidé ulpívají na své mysli a jejích výdobytcích a to je odvádí od cesty k osvícení. Ale bez jejich výdobytků bychom si tu nepsali.
mnich Sarana píše:Můžeš to vzít opačně, ubíráním. Uber oko, ucho, nos, jazyk, tělo, a mysl. Co zbyde? Měl by zbýt Duch. K čemu Ti ten Duch bude, když nebudeš mít nic co pojímat, co vědět, co prožívat?
Uber tělo a mysl. Co zbyde? Měl by zbýt Duch. K čemu Ti ten Duch bude, když nebudeš mít ... naprosto nic... čím by se ten Duch mohl projevit nebo zužitkovat?
Spekulace mysli o své absenci nemohou být než vzdušné zámky.
Buddhovo učení o vznikání a zanikání nemohlo vycházet z šesti smyslů či mysli či jejich odvozenin, muselo vycházet z jiné základny, řekněme z Nibbany. Nibbana je ale stav. Kdo zapříčinil pohyb z Nibbany k neosvíceným? Či neosvíceného k Nibbaně? Bezduchá karma? Můžeš se dívat na lidi jako na mechanické roboty. Ale je to Duch, který je oživuje.