Jak smýt důsledky špatné karmy?

[mnich Sarana]

Otázka: Jak smýt důsledky špatné karmy? Jak se osvobodit? Jak nalézt způsob, jak i sám sobě dovolit být šťastný?

Odpověď: Důsledky špatné karmy nejdou smýt ani není možné se jim vyhnout. Podle Páli knihy "Apadána" dokonce i Buddha trpěl následky činů vykonaných v minulých životech, celkem jedenáct. Je ale možné následky zmírnit.

V Samyutta Nikáya - Lónakapallaka Sutta Buddha vysvětlil, že tak jako je voda v hrnu slaná pokud se do ní přidá hrudka soli, bude člověk trpět v tomto i v příštím životě pokud provede nedovedný čin. To ale v případě, že nenahromadil mnoho dobrých skutků. Na druhou stranu, pokud se ta samá hrudka soli hodí do řeky Gangy, nestane se kvůli tomu ta řeka slanou. Podobným způsobem, pokud má někdo mnoho vykonaných dobrých skutků, pak pokud vykoná nedovedný čin bude trpět málo v tomto životě a do dalšího života mu trápení nepřesáhne.

A tak jediný způsob jak vyřešit minulost nedobrých činů je se sebrat a začít dělat Hodně, Hodně dobrých činů teď a tady.

Někdo by mohl namítnout proč by měl začít dělat dobré skutky teď, když může začít později. To ale neprojde, protože -
1. Nikdy nevíme, kdy zemřeme. Proto není moudré se spoléhat na naši iluzi "zbývajícího času."
2. Času není dost. Není vhodné ho ztrácet, a už vůbec ne přidávat k "soli" kterou už jsme nasbírali.

☺

[lklknml]

Nicméně se předpokládá, že pro osvícení je nejvhodnější místo zde na zemi, neboť bohové v důsledku své dobré karmy si ji užívají a nepraktikují cestu k osvobození. A ďáblové jsou zase příliš zaměstnáni svým utrpením.

Dělat dobré skutky je jistě dobré, ale samo o sobě to z působení karmy nevyvede. A naopak trýzeň, dukkha, trápení a frustrace, mohou ponoukat člověka k osvobození. Kdyby Eckhart Tolle řadu let duševně netrpěl (tj. kdyby svou trýznivou karmu smyl dobrými skutky), nikdy by se nestal duchovním učitelem (a následně by tak nemohl vykonat nesrovnatelně větší dobro). Kdyby mě duchovní trýzeň nepřinutila strávit 2 měsíce v barmském buddhistickém klášteře, nikdy bych tam tak dlouho nevydržel (neboť to byla poslední možnost před sebevraždou). A zůstal bych oním Shakespearovým "Doktorem Blbcem".
Neboli analogicky k učení o pomíjivosti možno odvodit učení o relativnosti .

Edit: a také vzpomeňme na Aṅgulimāla, lupiče a sériového vraha, který i přes své děsivé skutky dosáhl ve svém životě osvobození/nirvány.
p.s.
nostalgicky vzpomínám, jak jsem učitelům v Barmě, když vykládali dharmu, vždycky do toho takhle kecal :-)

[dodo]

Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé prospěšné stavy a mizí již vzniklé neprospěšné stavy, jako oddávání se prospěšným stavům a neoddávání se neprospěšným stavům (anujógó kusalánam dhammánam ananujógó akusalánam dhammánam). V tom, kdo je oddaný prospěšným stavům a není oddaný neprospěšným stavům, budou vznikat ještě nevzniklé prospěšné stavy a již vzniklé neprospěšné stavy budou mizet.

http://dhammadesana.wz.cz/A1.html

[lklknml]

Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé prospěšné stavy a mizí již vzniklé neprospěšné stavy, jako oddávání se prospěšným stavům a neoddávání se neprospěšným stavům (anujógó kusalánam dhammánam ananujógó akusalánam dhammánam). V tom, kdo je oddaný prospěšným stavům a není oddaný neprospěšným stavům, budou vznikat ještě nevzniklé prospěšné stavy a již vzniklé neprospěšné stavy budou mizet.

http://dhammadesana.wz.cz/A1.html

Tesat do kamene. Nebo aspoň sejvnout (tenkrát SSD neměli a šutry tahat nemohli, to pak museli mít fakt dobrou paměť v hlavě).

[Jana]

Nicméně se předpokládá, že pro osvícení je nejvhodnější místo zde na zemi, neboť bohové v důsledku své dobré karmy si ji užívají a nepraktikují cestu k osvobození. A ďáblové jsou zase příliš zaměstnáni svým utrpením.

Dělat dobré skutky je jistě dobré, ale samo o sobě to z působení karmy nevyvede. A naopak trýzeň, dukkha, trápení a frustrace, mohou ponoukat člověka k osvobození. Kdyby Eckhart Tolle řadu let duševně netrpěl (tj. kdyby svou trýznivou karmu smyl dobrými skutky), nikdy by se nestal duchovním učitelem (a následně by tak nemohl vykonat nesrovnatelně větší dobro). Kdyby mě duchovní trýzeň nepřinutila strávit 2 měsíce v barmském buddhistickém klášteře, nikdy bych tam tak dlouho nevydržel (neboť to byla poslední možnost před sebevraždou). A zůstal bych oním Shakespearovým "Doktorem Blbcem".
Neboli analogicky k učení o pomíjivosti možno odvodit učení o relativnosti .

Edit: a také vzpomeňme na Aṅgulimāla, lupiče a sériového vraha, který i přes své děsivé skutky dosáhl ve svém životě osvobození/nirvány.
p.s.
nostalgicky vzpomínám, jak jsem učitelům v Barmě, když vykládali dharmu, vždycky do toho takhle kecal :-)

Jak říkával Luck: "Kdo nemůže být veden, musí být tažen."

Je krásné, že z nadhledu se ukáže nakonec patřičnost všeho, všechno, co nás potkalo bez ohledu na to, jak se to původně jevilo, bylo ve skutečnosti dobré. A s tím přichází i poznání, že ve skutečnosti je dobré úplně všechno.

Tak proč si to rovnou nezjednodušit?