Jak Dochází K Proměně Z Neosvícení Do Osvícení (Bez Kolizí)
Napsal: stř 14. lis 2018 5:41:09
Jana: A jak dochází k proměně jednoho v druhé (z neosvícení do Osvícení), čím je možné tenhle přerod usnadnit tak, aby zbytečně nedocházelo ke kolizím, kdy bytost "ztrácí schopnost zacházet s předměty".
Vy mniši tohle máte skvěle zařízené, řekla bych, že s něčím takovým nemáte problém.
U běžné populace, znám pár lidí, ze kterých se takhle stali bezdomovci, opustili rodinu, práci.
Když něco takového potká matku od nedospělých dětí, tak to může být pro její děti docela těžké.
mnich Sarana: K proměně dochází na základě dovedných činů vykonaných tomto životě i v minulých životech. Pokud se meditující v tomto životě i v minulých životech věnoval štědrosti, etice, a meditaci, pak pro něj bude dosažení Osvícení v tomto životě snazší než pro toho, kdo se těm dovedným činům tolik nevěnoval.
Buddha tedy vysvětlil, že jsou čtyři druhy cest -
1. Pomalá a útrpná
2. Pomalá a příjemná
3. Rychlá a útrpná
4. Rychlá a příjemná
"Útrpná cesta" je, když se někdo stane mnichem/mniškou, a nebo medituje jako laik/laička, ale jen s obrovskými těžkostmi se mu/jí daří se vyvarovat zabíjení živých bytostí, krádežím, cizoložství, lhaní a alkoholu; jen s obrovskými těžkostmi nalezne odvahu se podívat na přítomný moment a tak zanechat chtíče a zlosti spojených s minulým nebo budoucím momentem; jen s obrovskými těžkostmi nalezne odvahu se podívat na skutečnost svého těla a mysli tak, jak skutečně jsou - pomíjivé, neuspokojivé, ne-já.
"Příjemná cesta" je, když se někdo stane mnichem/mniškou, a nebo i jako laik/laička, a velice snadno se mu/jí daří se vyvarovat zabíjení živých bytostí, krádežím, cizoložství, lhaní a alkoholu; velice snadno nalezne odvahu se podívat na přítomný moment a tak zanechat chtíče a zlosti spojených s minulým nebo budoucím momentem; velice snadno nalezne odvahu se podívat na skutečnost svého těla a mysli tak, jak skutečně jsou - pomíjivé, neuspokojivé, ne-já.
Najít učitele, který povede správnou cestou, který je schopný určit nebo nalézt nejpříjemnější a nejvhodnější způsob meditace vyžaduje velice dobrou kammu z minulých životů i z tohoto života. Proto je třeba se neustále věnovat dobrým skutkům, dovedným činům, aby - v případě že jich není dostatek z minulého života - se zvýšila pravděpodobnost úspěšné, snadné Cesty.
Ale jsou případy mnichů, mnišek, laiků, i laiček, kteří nemají dostatečně dobrou kammu na to aby našli učitele, který je povede nejpříjemnějším a nejvhodnějším způsobem meditace, a proto se někde zaseknou, nepochopí instrukci (obvykle proto, že lpí na jiném pochopení a nejsou otevřeni novému vysvětlení), nenásledují co se od nich očekává, nejsou zdrženliví ve svých smyslech (tj. povídají si o neužitečných tématech, používají telefón, chodí ven, požívají nevhodné látky, přejídají se, nebo spí víc než je třeba). Takoví meditující buď odejdou z meditačního centra před tím, než původně plánovali, nebo prožívají různé bolesti po těle během meditace i po meditaci, nebo jsou příliš unavení, nebo naopak, ulpí na svém příjemném prožitku, vidí nebo slyší jevy, které nejsou spojené ani s jejich meditačním předmětem ani se skutečností, a nebo začnou psát básně či knihy (ještě na meditačním zásedu) místo toho, aby dál meditovali.
Ten, kdo nechce naslouchat, nikdy neuslyší.
Kdo nechce porozumět, nikdy neporozumí.
To znamená, pokud není student schopný se otevřít tomu, co učitel říká, co vysvětluje, pokud si myslí, že už všechno zná, tak nebude schopen zachytit některé důležité body instrukce, a tím také nepokročí a nebo nepůjde přímou cestou. Už jsem měl několik studentů, kteří zpočátku nenaslouchali, a tak neměli žádný pokrok. Pak jsem jim vysvětlil, jak je důležité učiteli naslouchat, pamatovat si, co řekne, zeptat se, pokud něco není jasné, a snížit svou namyšlenost do takové míry, aby bylo možné vyzkoušet všechno, co ten učitel navrhuje. (Nesmí se ale následovat nic, co by mělo přímý dopad na fyzické zdraví nebo základní společenské vztahy.) Jakmile začali studenti naslouchat a poctivě zkoušet co jsem jim poradil, ihned začali mít pokrok v meditaci, energii, radost, a i dosahovali moudrosti a poznání, kterých před tím nedosahovali a které jim pomohly žít šťastně a spokojeně tehdy i později.
Pro to, aby se předešlo nepříjemnostem v klášterech a meditačních centrech, je třeba následovat velice přísný režim. Ale i s velice přísným režimem si najdou svévolní a namyšlení meditující způsob, jak se vyhnout poctivé meditační praxi nebo jak narušit klid ostatních.
Rozlišuji meditační centra na "bleskurychlá-nebezpečná" a "pozvolná-bezpečná". Bleskurychlá meditační centra učí nejpřísnějším režimem, vstávat brzo, chodit spát pozdě, jíst málo, nemluvit, nepoužívat telefón, ani se jeden na druhého nepodívat, meditovat, meditovat, meditovat. S učitelem se ale setkají málokdy, je málo možností si popovídat se spolumeditujícím či zkušeným praktikujícím. V takových centrech meditující hodně často dosahují pozoruhodného soustředění a moudrosti, ale někteří to "nezvládnou" a z centra předčasně odejdou nebo se stanou otrokem své mysli - tj. začnou se oddávat vidinám a slyšinám, které nesouvisí s jejich meditační praxí.
Centra s pozvolným režimem, s částečnou nebo úplnou svobodou si zvolit vlastní režim, kde se vstává v rozumný čas, chodí se spát v rozumný čas, jí se rozumné množství jídla, mluví se pokud je třeba a v určitých dobách dne, používá se telefón za určitých podmínek, a udržuje se přátelský, milující kolektiv lidí podobného smyšlení, jsou podle mého názoru mnohem bezpečnější. Pokud mají meditující navíc přístup k učiteli každý nebo skoro každý den, mají možnost sdílet své zkušenosti s a učit se od těch zkušených, pak se jim sice pokrok nedaří tak rychle, ale mohou si být jisti, že "pokračují" bezpečnou, přímou Cestou.
Co se týče Osvícení jako takového, Osvícení lidé se mění, ale zpravidla v moudřejšího, skromnějšího, soběstačnějšího, přátelštějšího, štědřejšího člověka. Jsou možná výjimky, ale nevím o nich. Jsou to vlastnosti, které obvykle u Osvícených vidíme, ale to zejména u těch s nižším stupněm Osvícení, protože těch s vyšším stupněm (třetím, čtvrtým) je dnes příliš málo na vytvoření nějakého hodnocení/závěru.
Osvícení je závislé na prozření skutečnosti takové, jaká je, tedy podmíněné a pomíjivé. Se zcela sebe-proměňujícím prozřením podmíněnosti a pomíjivosti, s prožitkem úplné svobody od konceptu "já" dochází k jistým změnám v postoji meditujícího vůči všemu, co prožívá. Obvykle u Osvícených vidíme, že jsou upřímnější a skromnější, ale také štědřejší a ohleduplnější. Na nižším stupni (prvním nebo druhém) ještě může vyvstat chamtivost a nenávist, ale - alespoň podle toho jak velcí učitelé Buddhova Učení vysvětlují - už nikdy do takové míry (hrubosti), do jaké vyvstávaly před Osvícením.
Ve společnosti meditujících Théravádového Buddhismu jsem se nesetkal ani jsem zatím neslyšel o nikom, kdo by se následkem Osvícení nebo následkem meditace stal bezdomovcem, opustil rodinu, nebo práci (tedy s výjimkou těch, kdo se rozhodli věnovat se meditaci více, nebo těch, kdo zpřetrhali pouta smyslné žádostivosti). Meditující, kteří dosáhnou Osvícení jsou (alespoň podle toho, co jsem viděl a slyšel) obvykle materiálně mnohem úspěšnější ve svém životě, který dosud žili a v práci, kterou dosud dělali. Mívají více přátel, více důvěry, více podpory v čemkoliv co dělají. Dovolím-li si polemizovat, asi je to proto, že nazřením podmíněnosti a pomíjivosti a tím pádem s neotřesitelnou důvěrou v Buddhu jsou odvážnější a všímavější.
Rád bych pozval čtenáře k přispění jakékoliv doplňující otázky, nejasnosti, (pokud možno konstruktivní) kritiky, nesouhlasu, či doplňující informace. Aby ale nedošlo k nedorozumění, je třeba následovat tato pravidla.
Kéž jsou všechny bytosti v klidu a míru,
zdravé, šťastné, a spokojené.
mnich Sarana
Vy mniši tohle máte skvěle zařízené, řekla bych, že s něčím takovým nemáte problém.
U běžné populace, znám pár lidí, ze kterých se takhle stali bezdomovci, opustili rodinu, práci.
Když něco takového potká matku od nedospělých dětí, tak to může být pro její děti docela těžké.
mnich Sarana: K proměně dochází na základě dovedných činů vykonaných tomto životě i v minulých životech. Pokud se meditující v tomto životě i v minulých životech věnoval štědrosti, etice, a meditaci, pak pro něj bude dosažení Osvícení v tomto životě snazší než pro toho, kdo se těm dovedným činům tolik nevěnoval.
Buddha tedy vysvětlil, že jsou čtyři druhy cest -
1. Pomalá a útrpná
2. Pomalá a příjemná
3. Rychlá a útrpná
4. Rychlá a příjemná
"Útrpná cesta" je, když se někdo stane mnichem/mniškou, a nebo medituje jako laik/laička, ale jen s obrovskými těžkostmi se mu/jí daří se vyvarovat zabíjení živých bytostí, krádežím, cizoložství, lhaní a alkoholu; jen s obrovskými těžkostmi nalezne odvahu se podívat na přítomný moment a tak zanechat chtíče a zlosti spojených s minulým nebo budoucím momentem; jen s obrovskými těžkostmi nalezne odvahu se podívat na skutečnost svého těla a mysli tak, jak skutečně jsou - pomíjivé, neuspokojivé, ne-já.
"Příjemná cesta" je, když se někdo stane mnichem/mniškou, a nebo i jako laik/laička, a velice snadno se mu/jí daří se vyvarovat zabíjení živých bytostí, krádežím, cizoložství, lhaní a alkoholu; velice snadno nalezne odvahu se podívat na přítomný moment a tak zanechat chtíče a zlosti spojených s minulým nebo budoucím momentem; velice snadno nalezne odvahu se podívat na skutečnost svého těla a mysli tak, jak skutečně jsou - pomíjivé, neuspokojivé, ne-já.
Najít učitele, který povede správnou cestou, který je schopný určit nebo nalézt nejpříjemnější a nejvhodnější způsob meditace vyžaduje velice dobrou kammu z minulých životů i z tohoto života. Proto je třeba se neustále věnovat dobrým skutkům, dovedným činům, aby - v případě že jich není dostatek z minulého života - se zvýšila pravděpodobnost úspěšné, snadné Cesty.
Ale jsou případy mnichů, mnišek, laiků, i laiček, kteří nemají dostatečně dobrou kammu na to aby našli učitele, který je povede nejpříjemnějším a nejvhodnějším způsobem meditace, a proto se někde zaseknou, nepochopí instrukci (obvykle proto, že lpí na jiném pochopení a nejsou otevřeni novému vysvětlení), nenásledují co se od nich očekává, nejsou zdrženliví ve svých smyslech (tj. povídají si o neužitečných tématech, používají telefón, chodí ven, požívají nevhodné látky, přejídají se, nebo spí víc než je třeba). Takoví meditující buď odejdou z meditačního centra před tím, než původně plánovali, nebo prožívají různé bolesti po těle během meditace i po meditaci, nebo jsou příliš unavení, nebo naopak, ulpí na svém příjemném prožitku, vidí nebo slyší jevy, které nejsou spojené ani s jejich meditačním předmětem ani se skutečností, a nebo začnou psát básně či knihy (ještě na meditačním zásedu) místo toho, aby dál meditovali.
Ten, kdo nechce naslouchat, nikdy neuslyší.
Kdo nechce porozumět, nikdy neporozumí.
To znamená, pokud není student schopný se otevřít tomu, co učitel říká, co vysvětluje, pokud si myslí, že už všechno zná, tak nebude schopen zachytit některé důležité body instrukce, a tím také nepokročí a nebo nepůjde přímou cestou. Už jsem měl několik studentů, kteří zpočátku nenaslouchali, a tak neměli žádný pokrok. Pak jsem jim vysvětlil, jak je důležité učiteli naslouchat, pamatovat si, co řekne, zeptat se, pokud něco není jasné, a snížit svou namyšlenost do takové míry, aby bylo možné vyzkoušet všechno, co ten učitel navrhuje. (Nesmí se ale následovat nic, co by mělo přímý dopad na fyzické zdraví nebo základní společenské vztahy.) Jakmile začali studenti naslouchat a poctivě zkoušet co jsem jim poradil, ihned začali mít pokrok v meditaci, energii, radost, a i dosahovali moudrosti a poznání, kterých před tím nedosahovali a které jim pomohly žít šťastně a spokojeně tehdy i později.
Pro to, aby se předešlo nepříjemnostem v klášterech a meditačních centrech, je třeba následovat velice přísný režim. Ale i s velice přísným režimem si najdou svévolní a namyšlení meditující způsob, jak se vyhnout poctivé meditační praxi nebo jak narušit klid ostatních.
Rozlišuji meditační centra na "bleskurychlá-nebezpečná" a "pozvolná-bezpečná". Bleskurychlá meditační centra učí nejpřísnějším režimem, vstávat brzo, chodit spát pozdě, jíst málo, nemluvit, nepoužívat telefón, ani se jeden na druhého nepodívat, meditovat, meditovat, meditovat. S učitelem se ale setkají málokdy, je málo možností si popovídat se spolumeditujícím či zkušeným praktikujícím. V takových centrech meditující hodně často dosahují pozoruhodného soustředění a moudrosti, ale někteří to "nezvládnou" a z centra předčasně odejdou nebo se stanou otrokem své mysli - tj. začnou se oddávat vidinám a slyšinám, které nesouvisí s jejich meditační praxí.
Centra s pozvolným režimem, s částečnou nebo úplnou svobodou si zvolit vlastní režim, kde se vstává v rozumný čas, chodí se spát v rozumný čas, jí se rozumné množství jídla, mluví se pokud je třeba a v určitých dobách dne, používá se telefón za určitých podmínek, a udržuje se přátelský, milující kolektiv lidí podobného smyšlení, jsou podle mého názoru mnohem bezpečnější. Pokud mají meditující navíc přístup k učiteli každý nebo skoro každý den, mají možnost sdílet své zkušenosti s a učit se od těch zkušených, pak se jim sice pokrok nedaří tak rychle, ale mohou si být jisti, že "pokračují" bezpečnou, přímou Cestou.
Co se týče Osvícení jako takového, Osvícení lidé se mění, ale zpravidla v moudřejšího, skromnějšího, soběstačnějšího, přátelštějšího, štědřejšího člověka. Jsou možná výjimky, ale nevím o nich. Jsou to vlastnosti, které obvykle u Osvícených vidíme, ale to zejména u těch s nižším stupněm Osvícení, protože těch s vyšším stupněm (třetím, čtvrtým) je dnes příliš málo na vytvoření nějakého hodnocení/závěru.
Osvícení je závislé na prozření skutečnosti takové, jaká je, tedy podmíněné a pomíjivé. Se zcela sebe-proměňujícím prozřením podmíněnosti a pomíjivosti, s prožitkem úplné svobody od konceptu "já" dochází k jistým změnám v postoji meditujícího vůči všemu, co prožívá. Obvykle u Osvícených vidíme, že jsou upřímnější a skromnější, ale také štědřejší a ohleduplnější. Na nižším stupni (prvním nebo druhém) ještě může vyvstat chamtivost a nenávist, ale - alespoň podle toho jak velcí učitelé Buddhova Učení vysvětlují - už nikdy do takové míry (hrubosti), do jaké vyvstávaly před Osvícením.
Ve společnosti meditujících Théravádového Buddhismu jsem se nesetkal ani jsem zatím neslyšel o nikom, kdo by se následkem Osvícení nebo následkem meditace stal bezdomovcem, opustil rodinu, nebo práci (tedy s výjimkou těch, kdo se rozhodli věnovat se meditaci více, nebo těch, kdo zpřetrhali pouta smyslné žádostivosti). Meditující, kteří dosáhnou Osvícení jsou (alespoň podle toho, co jsem viděl a slyšel) obvykle materiálně mnohem úspěšnější ve svém životě, který dosud žili a v práci, kterou dosud dělali. Mívají více přátel, více důvěry, více podpory v čemkoliv co dělají. Dovolím-li si polemizovat, asi je to proto, že nazřením podmíněnosti a pomíjivosti a tím pádem s neotřesitelnou důvěrou v Buddhu jsou odvážnější a všímavější.
Rád bych pozval čtenáře k přispění jakékoliv doplňující otázky, nejasnosti, (pokud možno konstruktivní) kritiky, nesouhlasu, či doplňující informace. Aby ale nedošlo k nedorozumění, je třeba následovat tato pravidla.
Kéž jsou všechny bytosti v klidu a míru,
zdravé, šťastné, a spokojené.
mnich Sarana