mnich Sarana píše:"Nalezení toho, co je." Znamená pochopení toho, jaká skutečnost opravdu je, její vlastnosti, její zdroj, její podmínky, její začátek, průběh a konec.
Zřejmě nebude snadné se tady s námi ostatními domluvit. Nalezení - v duchovním významu - v češtině neznamená jen pouhé pochopení, ale bytí Tím. Pochopení je pouze mentální: víme to naprosto jistě - to ale neznamená, že to co víme se tak i vnímá, plně prožívá. Cílem je sjednocení se Zdrojem, neosobní žití toho
mnich Sarana píše:Cílem je poznat, že nic není, a takže není nikdo, kdo by ulpíval a zároveň nic, na čem by šlo ulpět.
Jana píše:To, že nic není, je první půlka poznání
Ano.
Po zkušenosti poznání, že nic není, takže není nikdo, kdo by ulpíval a zároveň nic, na čem by se mohlo ulpět, se vnímá prázdnota všeho, co se předtím považovalo za skutečně existující. Může pak trvat různě dlouho, než nastane konečný stav plného poznání, kdy se vnímá "Prázdnota zdánlivé plnosti a Plnost zdánlivé prázdnoty".
Údajně tomu učí i čtvrtý, nejvyšší stupeň buddhistické nauky, vadžrajána.
Podle vadžrajány lze buddhismus, tedy nauky Buddhy Šákjamuniho, rozdělit na tři úrovně: malá cesta (tib. theg čung, skt. hínajána), velká cesta (tib. theg čhen, skt. mahájána) a nezničitelná cesta (tib. dordže thegpa, skt. vadžrajána).
Toto členění starší směry buddhismu neznají, jelikož se jedná o pozdější dodatečné pojmenování.[1] Vadžrajána se v rámci tohoto členění pokládá za nejvyšší učení, které nejrychleji vede k cíli.
Pohled a cíl vadžrajány: Jejím cílem je dosažení původního, neduálního stavu mysli, kdy se plně rozplyne jakýkoliv rozdíl mezi subjektem a objektem (tzv. rigpa neboli stav osvícení).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vad%C5%BEraj%C3%A1na