Jak Dochází K Proměně Z Neosvícení Do Osvícení (Bez Kolizí)

[Jana]

On totiž než se stal Buddha Buddhou, tak studoval u Áláry Kálámy šestou džhánu, tj. nekonečnost vědomí. Po tom, co toho dosáhl, si všimnul že to není nekonečné, že je to podmíněné, že to nevede k ustání utrpení. Po tom, co svěřil Álárovi Kálámovi svou zkušenost, kterou získal skrze mditaci na nekonečnost vědomí, Álára Káláma prohlásil, že čeho dosáhl asketa Gótama (tj. budoucí Buddha) toho samého sám dosáhl, že nic lepšího nezná, a že jsou na tom zcela stejně, a pozval asketu Gótamu aby učil spolu s ním, s Álárou. Asketa Gótama ale odmítl a odešel. Šel za Udakou Rámaputtou, u kterého se učil "nicotu". Té dosáhl, a požádal Udaku jestli je ještě něco vyššího než nicota. A tak se naučil, že Udakův (již zesnulý) otec ještě učil "ani vnímání ani nevnímání". Toho také dosáhl, a všiml si, že je to také podmíněné a pomíjivé. Udaka by byl dokonce studentem askety Gótamy. Asketa Gótama ale odmítl učit, a odešel. Pak pod stromem Bódhi dosáhl Probuzení a uvědomil si, že opravdová svoboda je skrze zanechání všech pěti skupin bytí, včetně vědomí, a to i vědomí džhán.

To znamená, že všechno to, co se naučil před probuzením od svých učitelů, nebylo pořád ještě ono?

Co přesně bylo, Sarano, to, co při Probuzení bylo nové, jiné, než to, co ho naučili před tím učitelé? Můžeš sem dát přesnou citaci toho, co se stalo při Probuzení?

[Jana]

"ani vnímání ani nevnímání"

Sarano, díky. V hlubinách ticha ničím nedotčené, nezničitelné smrtí...

"Já" není zničeno po smrti (attá hoti arogo param maranam), je ani vnímající ani nevnímající (névasaňňínásaňňí) a je hmotné [má tvar]."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je nehmotné [nemá tvar]. "

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je hmotné i nehmotné."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je ani hmotné ani nehmotné."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je konečné [ohraničené]."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je nekonečné [neohraničené]."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je konečné i nekonečné."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je ani konečné ani nekonečné."

To bude mít Petr Vostal radost, že je i hmotné a ohraničené.


Neomezené pole všech možností, ve kterém všechno JE.

Jakmile cokoliv JE, tak je tady existence, Bytí a tudíž je tady i Vědomí a s poznáním, že samo Vědomí a Bytí je jedním, tímtéž, je tady spojení toho, tedy láska, blaho.

[Jana]

"ani vnímání ani nevnímání"

Sarano, díky. Tohle je nádherné.

V iluzi oddělenosti, v iluzi nevědomosti, je zažívána skutečnost jako existence něčeho, co je já a něčeho, co není já.

Při poznání pravdy, absolutně všechno je "Já".

Na cestě za poznáváním pravdy, se objevuje poznání prázdnoty jevů a mysli, Nicoty, a plnost vědomého Bytí, Lásky.

Život září v blažené radosti a mysl mizí v osvobozujícím tichu.

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je hmotné [má tvar]."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je nehmotné [nemá tvar]. "

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je hmotné i nehmotné."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je ani hmotné ani nehmotné."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je konečné [ohraničené]."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je nekonečné [neohraničené]."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je konečné i nekonečné."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je ani konečné ani nekonečné."

Všimni si, že všechno je jenom je, je to ve všech podobách. Ta formulace, že by existovalo něco, čím není, nepřipadá v úvahu.

A další krásná věc je, že když se probudí poznání, že tohle svobodné "Já", ve kterém není žádné vymezení, je láskou, tak celá existence je láskou.

[mnich Sarana]

Jak popisuješ ničím nepodmíněné vědomí zakoušené v prázdnotě mysli, tak přesně my popisujeme zkušenost prvního stupně pohroužení.

Ale je to jen iluze, je to neúplné, světské.
A proč je to neúplné? Protože je to podmíněné srdcem.
A proč je to světské? Protože to vede k novému zrození.

Tak ako si tu v skratke popísal stupeň prvého pohrúženia, tak to máte presne napísané v spisoch, alebo je to Tvoj popis ?

Mohol by si to, čím takto skrátene definujete prvý stupeň pohrúženia, sem napísať aj o ostatných stupňoch ?

Ďakujem.

1. Ve spisech je to na různých místech, tady to dávám jenom dohromady. Většina je zmíněna ve Visuddhimagga (Cesta Očisty). Pokud by Tě to opravdu zajímalo, mohu najít přesné citace. Že jsou to kousíčky z různých míst, nebylo by to hned.
a) že je to jen iluze, o tom se zmiňuje Visuddhimagga, když vysvětluje že vědomí sestává z vyvstalých a zničených momentů vědomí, není to jednolitá trvanlivost. Názor, že vědomí je "mé já", "stálé", pochází právě z iluze, že je vědomí jednolitá trvanlivost. (K této iluzi dochází mimo pohroužení, ale samozřejmě mnohem víc během pohroužení.)
b) neúplné - sabbé sankhárá aniččá, všechny podmíněné jevy jsou pomíjivé. ("Neúplným" mám na mysli nestálým. Zdá se, že je to úplně věčné, ale věčné to není.)
c) podmíněné srdcem - Visuddhimagga radí, aby se samathajánika (tj. ten, který praktikuje pohroužení), po tom co z pohroužení odejde, podíval na srdce a všiml si, že je to pohroužení podmíněné srdcem.
d) světské - všechno kromě Nibbány je součástí tohoto světa, je to lokí, světské. V Buddhismu rozlišujeme takto lokí a lokuttara, lokí je veškeré potěšení a utrpení, veškeré meditační dosažení vyjma Nibbány. Nibbána je lokuttara, tj. přesahující světskost, nadsvětská.
e) vede k novému zrození - džhány, pohroužení, vedou ke zrození v příslušném v brahmovském světě. Po tom, co ctihodný Sáriputta pomohl jednomu nemocnému brahmínovi aby znovu dosáhl pohroužení, kterého kdysi dosahoval ale pak ho zapoměl, tak brahmín (nemocí) zemřel. Pak když se vrátil za Buddhou tak ho Buddha jemně napomenul, že protože toho brahmína naučil pohroužení, tak se brahmín přerodí (do brahmovského světa). Kdyby ale brahmína naučil meditaci vhledu - vipassaná - tak se mohl ze zrozování vymanit. Že džhány vedou ke zrození v brahmovském světě máme zmíněné na mnoha místech, například v Brahmadžála Suttě, Dígha Nikája, první rozprava.

2. Tak jako je první stupeň pohroužení iluze, neúplný, světský, tak jsou i druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý, i osmý stupeň pohroužení iluze, neúplné, světské.

Měj se krásně. :-)

Jano, časově to nezvládám. Pošlu Ti původní dokument e-mailem a můžeš jej publikovat kdekoliv a jakkoliv uznáš za vhodné. :-)

"Já" není zničeno po smrti (attá hoti arogo param maranam), je ani vnímající ani nevnímající (névasaňňínásaňňí) a je hmotné [má tvar]."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je nehmotné [nemá tvar]. "

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je hmotné i nehmotné."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je ani hmotné ani nehmotné."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je konečné [ohraničené]."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je nekonečné [neohraničené]."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je konečné i nekonečné."

"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je ani konečné ani nekonečné."

Jano, už v první rozpravě našich spisů, Brahmadžála Sutta, která vyčítá 62 špatných názorů, jsou tyto špatné názory, které cituješ, přesně takhle zmíněny - jakožto špatné názory, samotným Buddhou. Přijde mi to zajímavé, že mi tu cituješ špatné názory z našeho základního seznamu špatných názorů.

Brahmadžála Rozpravu včetně všech 62 špatných názorů nalezneš tady, dokonce česky -
http://dhammadesana.wz.cz/D1.html

Tady je ta část, kterou zmiňuješ -

Jsou, bhikkhuové, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o vnímání po smrti, šestnácti způsoby prohlašují existenci vnímajícího "já" po smrti.
A jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují existenci vnímajícího "já" po smrti?

Prohlašují:

(19.)(1.)"Já" není zničeno po smrti (attá hoti arogo param maranam), je vnímající (saňňí) a je hmotné [má tvar] (rúpí)."

(20.)(2.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je nehmotné [nemá tvar] (arúpí)."

(21.)(3.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je hmotné i nehmotné (rúpí ča arúpí)."

(22.)(4.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je ani hmotné ani nehmotné (névarúpí nárúpí)."

(23.)(5.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je konečné [ohraničené] (antavá)."

(24.)(6.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je nekonečné [neohraničené] (anantavá)."

(25.)(7.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je konečné i nekonečné (antavá ča anantavá)."

(26.)(8.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je ani konečné ani nekonečné (névantavá nánantavá)."

(27.)(9.)"Já" není zničeno po smrti a jeho vnímání je jednotné (ékattasaňňí)."

(28.)(10.)"Já" není zničeno po smrti a jeho vnímání je rozmanité (nánattasaňňí)."

(29.)(11.)"Já" není zničeno po smrti a jeho vnímání je ohraničené (parittasaňňí)."

(30.)(12.)"Já" není zničeno po smrti a jeho vnímání je neohraničené (appamánasaňňí)."

(31.)(13.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je výhradně šťastné (ékantasukhí)."

(32.)(14.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je výhradně nešťastné (ékantadukkhí)."

(33.)(15.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je šťastné i nešťastné (sukhadukkhí)."

(34.)(16.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je ani šťastné ani nešťastné (adukkhamasukhí)."

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o vnímání po smrti, šestnácti způsoby prohlašují existenci vnímajícího "já" po smrti. Když tito asketové a bráhmani... prohlašují existenci vnímajícího "já" po smrti, všichni z nich tak činí těmito šestnácti způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal - Tato názorová stanoviska, takto pojímaná, takto uchopovaná, vedou k takovému stavu po smrti, k takovému budoucímu zrození, to Tathágata poznal. A poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto názory. Toto poznání však neuchopuje. A jelikož neuchopuje toto poznání, uskutečnil sám pro sebe dokonalé odpoutání [vyhasnutí].
Když poznal pociťování tak jak skutečně je, jeho vznik, jeho zánik, jeho vnady, jeho nebezpečí a únik od něj, Tathágata je bez ulpívání osvobozen.
Toto, mniši, jsou ony věci, jež jsou hluboké, těžce viditelné, těžce pochopitelné, mírné [klidné], vznešené, mimo oblast logiky, jemné a srozumitelné pouze moudrým, věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a vykládá je ostatním, věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

Abych odpověděl na Tvůj dotaz -

Co přesně bylo, Sarano, to, co při Probuzení bylo nové, jiné, než to, co ho naučili před tím učitelé? Můžeš sem dát přesnou citaci toho, co se stalo při Probuzení?

Tady to je, dokonce česky. Je to samozřejmě i v tom dokumentu, který jsi četla. Jen tady je to čitelněji, od Štěpána Chromovského a ct. Gavésaka -

Když byla má mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměřil jsem ji k poznání odstranění (khaja-ňána) zákalů (ásavánam). Přímo jsem poznával v souladu se skutečností: "Toto je strast (idam dukkha), ...toto je vznik strasti (ajam dukkha-samudaja), ...toto je ustání strasti (ajam dukkha-nirodha), ...toto je cesta vedoucí k ustání strasti (ajam dukkha-nirodha-gáminí patipadá), ...toto jsou zákaly (ime ásavá), ...toto je vznik zákalů (ajam ásava-samudaja), ...toto je ustání zákalů (ajam ásava-nirodha), ...toto je cesta vedoucí k ustání zákalů (ajam ásava-nirodha-gáminí patipadá)."
Když jsem takto poznával (džánato) a takto viděl (passato), má mysl se osvobodila od zákalu smyslných požitků (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá). Ve stavu osvobození se dostavilo poznání: ´Osvobozen.´ A věděl jsem: ´Ukončeno je zrozování (khíná džáti), dokonán je čistý (svatý) život (vusitam brahmačarijam), úkol je splněn (katam karaníjam), po tomto zde již není nic dalšího (náparam itthattájá).´
http://dhammadesana.wz.cz/M4.html

[Jana]

Díky, Sarano, podíváme se na to zase postupně:

podmíněné srdcem - Visuddhimagga radí, aby se samathajánika (tj. ten, který praktikuje pohroužení), po tom co z pohroužení odejde, podíval na srdce a všiml si, že je to pohroužení podmíněné srdcem.

K tomuhle bys mohl, Sarano, najít nějaké citace?

Může tady být podmíněnost srdce se závojem mysli, tedy je tady pořád ještě forma, tvar osobního "já" a toho, co není já, je tady podmíněnost představami, kým jsme, kým nejsme, co máme, co nemáme rádi, co chceme, co nechceme, po čem toužíme, čeho se bojíme. Tím pádem je tady pociťování podmíněné myslí.

Bez závoje mysli, bez připoutanosti k mysli, si nic o nikom a o ničem nemyslíme, ani naši osobu nijak mysl neformuje, nevymezuje, tím pádem tady ani není zformovaný ten, kdo by si něco o něčem myslel, kdo by byl jakkoliv omezen, od čehokoliv oddělen, po čemkoliv toužil, a to je to Srdce, o kterém mluví Adžan Sumendo, že by mělo být odhaleno v nás i v každé bytosti.

"Srdce, které je nás i v každé bytosti" je tím jedním duchovním Srdcem, ve kterém neexistuje žádná iluze oddělenosti.

[Jana]

Můžeme pokračovat:

Jano, už v první rozpravě našich spisů, Brahmadžála Sutta, která vyčítá 62 špatných názorů, jsou tyto špatné názory, které cituješ, přesně takhle zmíněny - jakožto špatné názory, samotným Buddhou. Přijde mi to zajímavé, že mi tu cituješ špatné názory z našeho základního seznamu špatných názorů.

Brahmadžála Rozpravu včetně všech 62 špatných názorů nalezneš tady, dokonce česky -
http://dhammadesana.wz.cz/D1.html

Tady je ta část, kterou zmiňuješ -

Jsou, bhikkhuové, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o vnímání po smrti, šestnácti způsoby prohlašují existenci vnímajícího "já" po smrti.
A jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují existenci vnímajícího "já" po smrti?

Prohlašují:

(19.)(1.)"Já" není zničeno po smrti (attá hoti arogo param maranam), je vnímající (saňňí) a je hmotné [má tvar] (rúpí)."

(20.)(2.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je nehmotné [nemá tvar] (arúpí)."

(21.)(3.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je hmotné i nehmotné (rúpí ča arúpí)."

(22.)(4.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je ani hmotné ani nehmotné (névarúpí nárúpí)."

(23.)(5.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je konečné [ohraničené] (antavá)."

(24.)(6.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je nekonečné [neohraničené] (anantavá)."

(25.)(7.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je konečné i nekonečné (antavá ča anantavá)."

(26.)(8.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je ani konečné ani nekonečné (névantavá nánantavá)."

(27.)(9.)"Já" není zničeno po smrti a jeho vnímání je jednotné (ékattasaňňí)."

(28.)(10.)"Já" není zničeno po smrti a jeho vnímání je rozmanité (nánattasaňňí)."

(29.)(11.)"Já" není zničeno po smrti a jeho vnímání je ohraničené (parittasaňňí)."

(30.)(12.)"Já" není zničeno po smrti a jeho vnímání je neohraničené (appamánasaňňí)."

(31.)(13.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je výhradně šťastné (ékantasukhí)."

(32.)(14.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je výhradně nešťastné (ékantadukkhí)."

(33.)(15.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je šťastné i nešťastné (sukhadukkhí)."

(34.)(16.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je ani šťastné ani nešťastné (adukkhamasukhí)."

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o vnímání po smrti, šestnácti způsoby prohlašují existenci vnímajícího "já" po smrti. Když tito asketové a bráhmani... prohlašují existenci vnímajícího "já" po smrti, všichni z nich tak činí těmito šestnácti způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal - Tato názorová stanoviska, takto pojímaná, takto uchopovaná, vedou k takovému stavu po smrti, k takovému budoucímu zrození, to Tathágata poznal. A poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto názory. Toto poznání však neuchopuje. A jelikož neuchopuje toto poznání, uskutečnil sám pro sebe dokonalé odpoutání [vyhasnutí].
Když poznal pociťování tak jak skutečně je, jeho vznik, jeho zánik, jeho vnady, jeho nebezpečí a únik od něj, Tathágata je bez ulpívání osvobozen.
Toto, mniši, jsou ony věci, jež jsou hluboké, těžce viditelné, těžce pochopitelné, mírné [klidné], vznešené, mimo oblast logiky, jemné a srozumitelné pouze moudrým, věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a vykládá je ostatním, věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

Ano, je možné spočinutí v hlubinách ticha bez připoutanosti k jediné myšlence.



Tohle je to místo, kde neexistuje žádný názorový nesoulad.