mnich Sarana píše:Drazí čtenáři, přijde mi, že o miminech moc nevíte.
Jakým způsobem mimina dokáží nenávidět a hromadit, to mamky obvykle velice dobře ví.
Samozřejmě není mimino jako mimino.
Nenávist a hromadění (obvykle) ustává s věkem, nikoliv přibývá.
Přijde mi, jako byste o miminech buď moc nevěděli, a nebo jako byste měli to štěstí se setkat s těmi výjimečnými miminy a dětmi které jsou zcela spokojeni s tím, co dostanou, a s tím, jak se k nim rodiče chovají.
Trpělivost je jedna z nejuvěřitelnějších schopností rodičů. Možná právě proto, že si neuvědomujete svoje chování v době svého miminkovství nejste schopni ocenit jakým způsobem vás rodiče "vydrželi" a starali se o vás veskrze vaše chování.
A nebo mi řekněte, že jste byli jakožto miminko vždycky klidní, spokojení, milující...
mnich Sarana píše:Drazí čtenáři, přijde mi, že o miminech moc nevíte.
Jakým způsobem mimina dokáží nenávidět a hromadit, to mamky obvykle velice dobře ví.
Samozřejmě není mimino jako mimino.
Nenávist a hromadění (obvykle) ustává s věkem, nikoliv přibývá.
Přijde mi, jako byste o miminech buď moc nevěděli, a nebo jako byste měli to štěstí se setkat s těmi výjimečnými miminy a dětmi které jsou zcela spokojeni s tím, co dostanou, a s tím, jak se k nim rodiče chovají.
Trpělivost je jedna z nejuvěřitelnějších schopností rodičů. Možná právě proto, že si neuvědomujete svoje chování v době svého miminkovství nejste schopni ocenit jakým způsobem vás rodiče "vydrželi" a starali se o vás veskrze vaše chování.
A nebo mi řekněte, že jste byli jakožto miminko vždycky klidní, spokojení, milující...
nop píše:mnich Sarana píše:Drazí čtenáři, přijde mi, že o miminech moc nevíte.
Jakým způsobem mimina dokáží nenávidět a hromadit, to mamky obvykle velice dobře ví.
Samozřejmě není mimino jako mimino.
Nenávist a hromadění (obvykle) ustává s věkem, nikoliv přibývá.
Přijde mi, jako byste o miminech buď moc nevěděli, a nebo jako byste měli to štěstí se setkat s těmi výjimečnými miminy a dětmi které jsou zcela spokojeni s tím, co dostanou, a s tím, jak se k nim rodiče chovají.
Trpělivost je jedna z nejuvěřitelnějších schopností rodičů. Možná právě proto, že si neuvědomujete svoje chování v době svého miminkovství nejste schopni ocenit jakým způsobem vás rodiče "vydrželi" a starali se o vás veskrze vaše chování.
A nebo mi řekněte, že jste byli jakožto miminko vždycky klidní, spokojení, milující...
Nejprve k pohyhům.
Malé dítě se hýbe a křičí, a to vzniká spontánně. Udělá pohyb a teprve zpětnou vazbou pocítí, kam až se noha - ruka dostala, buď do vzduchu nebo na okraj postýlky.
Vydá také zvuk a až časem a cvikem je z toho zpěv. Někdy tak zmateně medituje dospělec. Po urč. praxi se stává koordinovanější.
Nyní k ochotě.
S menším dítětem se často shodneš. Přiblížíš se k jeho hračkám a vezme tě samo do hry. Častá věta zní: tak pojď.
Dítě tě také nakrmí. Viděl jsem malé dítě stát u okna se sýrem v ruce říkat: papej, muško. Ta popolezla a dítě posunulo po skle sýr za ní.
Sám jsem byl krmen jednou takto:
k obědu dostali všichni velcí a dítě každý misku třešňového kompotu
- dítě dalo do pusu třešni z misky a skouslo pecku,
- sáhlo dovnitř pusy, vylovilo pecku a odložilo ji,
- sáhlo do pusy, vytáhlo odpeckovanou třešni a strčilo mi ji do mých úst,
- a to opakovalo.
Je zjištěna pomůcka o cítění ke druhým dětem.
Dítě si do tří let hraje mezi (ostatními) dětmi a vystačí si.
Dítě přes tři roky věku si hraje s dětmi, zapojuje se dohromady.
Sám jsem byl krmen jednou takto:
k obědu dostali všichni velcí a dítě každý misku třešňového kompotu
- dítě dalo do pusu třešni z misky a skouslo pecku,
- sáhlo dovnitř pusy, vylovilo pecku a odložilo ji,
- sáhlo do pusy, vytáhlo odpeckovanou třešni a strčilo mi ji do mých úst,
- a to opakovalo.
mnich Sarana píše:Sám jsem byl krmen jednou takto:
k obědu dostali všichni velcí a dítě každý misku třešňového kompotu
- dítě dalo do pusu třešni z misky a skouslo pecku,
- sáhlo dovnitř pusy, vylovilo pecku a odložilo ji,
- sáhlo do pusy, vytáhlo odpeckovanou třešni a strčilo mi ji do mých úst,
- a to opakovalo.
To už je, podle Petra (nyní prý zablokován), špatně.
Jakmile se někdo snaží o dobro, je to vlastně to největší zlo...
Nějak jsem nepochopil co Petr myslel "talentem", a do jaké míry navrhoval abychom "nebyli vedeni".
Není náhodou ta pouhá skutečnost, že jsou děti vedeny k tomu, aby si vybraly co se jim líbí/nelíbí, také vedením?
Tak třeba rozhodnem, že si děti budou dělat co chtějí. Některé děti budou chtít si hrát s autíčkem, některé bude zajímat jak číst a psát.
Ale - jak lidská přirozenost praví - jakmile si bude příliš moc dětí přát umět číst a psát, ty děti, které by to jinak nechtěly, se k nim chtě-nechtě připojí (a pokud ne, tak budou ostatními šikanovány). A naopak - pokud si příliš moc dětí bude chtít hrát s autíčkem, ty, které by chtěly číst a psát se o to ani snažit nebudou, protože budou chtít zapadnout do společnosti.
"Touha zapadnout do společnosti" je zcela přirozeným jevem, kde si dítě zajišťuje dobré vztahy se svým okolím, a tak i jistý stupeň ochrany a podpory. Proto i když dítě nebudete "vést", ono samo se "povede" společností, kde se nachází, ať už je jakákoliv.
Od mých 5ti let až do mých 15ti jsem byl ve škole "šikanován". Jak se zdá, bylo to pro to, že mi nevadilo mít jiné názory, jiné způsoby, jiné zvyky, než měly ostatní děti. Neuvědomoval jsem si, že by to mohlo být "špatně", nevzpomínám si, že by mi někdo učil kde jsem jiný a jak mám být stejný jako ostatní. Častokrát jsem se tedy nezapojoval do společnosti a "dělal si co chtěl". Ostatním dětem se to nelíbilo. A proto, když si děti třeba hrály fotbal, obvykle jsem zůstával mimo hru - i když jsem s nimi hrát chtěl - protože si se mnou hrát nechtěly. Samozřejmě jsem neměl tušení, proč to tak bylo. Příjemné to nebylo.
mnich Sarana píše:Sám jsem byl krmen jednou takto:
k obědu dostali všichni velcí a dítě každý misku třešňového kompotu
- dítě dalo do pusu třešni z misky a skouslo pecku,
- sáhlo dovnitř pusy, vylovilo pecku a odložilo ji,
- sáhlo do pusy, vytáhlo odpeckovanou třešni a strčilo mi ji do mých úst,
- a to opakovalo.
To už je, podle Petra (nyní prý zablokován), špatně.
Jakmile se někdo snaží o dobro, je to vlastně to největší zlo...
Nějak jsem nepochopil co Petr myslel "talentem", a do jaké míry navrhoval abychom "nebyli vedeni".
Návštěvník píše:mnich Sarana píše: Protože mimina opravdu nejsou prostá chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti.
Tyhle vlastnosti se v nich mohou vytvořit až působením okolí. Sama od sebe je nemají.
mnich Sarana píše:
Několik videí J. Duška už jsem viděl. Navrhuje, že necháme přirozenost přirozeností.
Buddha učil dvě sféry skutečnosti - konvenční a ultimátní.
Je třeba rozumět a následovat pravidla konvenční reality, ale je také moudré znát a uvědomovat si realitu ultimátní.
Skrze schopnost pracovat s těmito dvěma realitami je možné udržet si štěstí, klid, spokojenost,
a na vyšších úrovních svobodu od veškeré chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti.
mnich Sarana píše:
Vidím velký rozpor v tom názoru, že by se děti neměly vést, přestože jsem neslyšel o dítěti, které by, přestože bylo nevedeno, vyrostlo v úspěšného, zdravého a šťastného člověka.
Vidět dítě jako narozeného hříšníka, kterého ho my dospělí hned od začátku musíme vést k tomu, aby se svých nectností zbavovalo, považuji za holý nesmysl.
mnich Sarana píše:Drazí čtenáři, přijde mi, že o miminech moc nevíte.
Jakým způsobem mimina dokáží nenávidět a hromadit, to mamky obvykle velice dobře ví.
Samozřejmě není mimino jako mimino.
Nenávist a hromadění (obvykle) ustává s věkem, nikoliv přibývá.
Přijde mi, jako byste o miminech buď moc nevěděli, a nebo jako byste měli to štěstí se setkat s těmi výjimečnými miminy a dětmi které jsou zcela spokojeni s tím, co dostanou, a s tím, jak se k nim rodiče chovají.
Trpělivost je jedna z nejuvěřitelnějších schopností rodičů. Možná právě proto, že si neuvědomujete svoje chování v době svého miminkovství nejste schopni ocenit jakým způsobem vás rodiče "vydrželi" a starali se o vás veskrze vaše chování.
A nebo mi řekněte, že jste byli jakožto miminko vždycky klidní, spokojení, milující...
Sarano, mohl bys najít někde nějakou citaci od Buddhy o tom, jaká přirozenost je nám vrozená?
není potřeba ho ještě navíc nucením vést k tomu, co ho nezajímá, co nechce. To se snaží Jaroslav Dušek, Vostalpetr a ostatní vysvětlit.
... píše: a jeho celistvé vnímání světa se tím postupně rozděluje na iluzorní "já" a iluzorní "ne-já".
miroslav píše:"Přicházíme na svět s rukama zaťatýma v pěst,..."
......
miroslav píše:... píše: a jeho celistvé vnímání světa se tím postupně rozděluje na iluzorní "já" a iluzorní "ne-já".
"Celistvé" vnímání světa novorozeněte je mnohem iluzornější, omezenější, zcela sebestředné a proto zpočátku bezproblémové.
Maličké děti ještě nevnímají sebe sama jako "já", oddělené od všeho ostatního. Proto, když cítí nějakou potřebu, řeknou: "Pepíček chce papat"... Zuzanka chce čurat"... Traduje se výrok jednoho vědce, že malé dítě si plete sebe s vesmírem.
Dokud jsou děti okolím přijímané takové, jaké jsou, vnímají obraz světa bez zkreslení a sebe vnímají jako jeho součást. Dvojnost neexistuje. Děti v raném batolecím věku nechápou význam minulosti ani budoucnosti, existuje jen přítomnost. Postupně ale začnou být vystavené výchovným tlakům prostředí a to v nich vyvolává obranné reakce, které mládě automaticky promítá na okolí. Ten venku je "hodný", ten druhý je "zlý" a je třeba se proti němu bránit - tím se mládě od okolí odpojuje a jeho celistvé vnímání světa se tím postupně rozděluje na iluzorní "já" a iluzorní "ne-já".
mnich Sarana píše:To, že dítě je chamtivé nebo nechamtivé, že je sobecké nebo nesobecké je přece v závislosti na těch, kteří jsou okolo něj. Pokud jsou rodiče štědří, láskyplní, tak takové bude i dítě. Pokud jsou rodiče chamtiví, nenávistní, tak takové bude i to dítě.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků