Návštěvník píše:mnich Sarana píše:O jakém já mluvíš? Co to je?
Mluvím o tom "já", které si myslíš, že se stvořilo.
Nic takového si nemyslím. Jen mě zajímá, čemu věříš.
mnich Sarana píše: Žádné já se nestvořilo. Všechno jsou pouze příčiny a následky. "Já" je pouze iluze, kterou ty příčiny a následky vytváří. Pokud je dostatek příčin a následků je možné se z té iluze vysvobodit. Tak například tím, že Buddha sdílel své učení, je možné jej následovat a odstraněním příčiny iluze je možné odstranit útrpné následky.
A kdože to chce? Tělo? Mysl? Kdo chce odstranit útrpné následky? Komu je to důležité?
Na úrovni konvenční to chce lidská bytost, na úrovni ultimátní (konečné, nejhlubší) to nikdo nechce, jsou to jen příčiny a následky.
Když se bavíme o tom, jestli Bůh stvořil člověka, a jestli člověk následuje rozhodnutí Boha, a navíc jestli je to Bůh, který trestá své vlastní stvoření, je třeba se podívat na skutečnost ve své nejhlubší podstatě - na úrovni ultimátní, konečné, nejhlubší. Na té úrovni není ani člověk, ani Bůh, je pouse šest elementů - pevnost, tekutost, pohyb, teplota, prostor, a vědomí.
Takže, koho osvobodil ?
Jak mohl osvodit něco, co neexistovalo,
jediné co se mu povedlo, že rozpustil v tom karmickém kotli celýho vesmíru nákej kousínek karmy,
čímž nikomu nepomohl, pouze malinko změnil karmu vesmíru...
Osvobodil zaslepenost a způsobil moudrost. Je těžké Ti tohle vysvětlit když jsi ještě neviděl.
Až uvidíš tak mi porozumíš. Z neosobního pohledu Buddha "malinko změnil karmu vesmíru", to je zcela správně, a je pořád lepší změnit malinko než vůbec.
Utrpení je hodně, nemusíme k němu přidávat další chamtivostí a nenávistí. Čím méně chamtivosti a nenávisti tím lépe; čím méně utrpení tím lépe.
A vidíš tu rozervanost té vůle (karmických důsledků) ?
Něco co chce existovat jde proti sobě a nechce existovat,
není snad lepší naopak tu vůli rozvinout a skrze rozvinutí vůle si uvědomit, že nejsi konatel, že neexistuješ ?
Co chtělo existovat chtělo existovat skrze nevědomost, zaslepenost. Co nechce existovat také nechce existovat skrze nevědomost, zaslepenost. Cílem Cesty, kterou Buddha učil je se vymanit z touhy existovat i z touhy neexistovat. Přesně tak, uvědomění, že konatel není, že existence není, je základem k odstranění nevědomosti, a tím i chamtivosti a nenávisti. Nevím proč o tom ale mluvíš, proč to navrhuješ, když na tom sám nepracuješ.
Mniši netráví den vyděláváním peněz na sebe a na rodinu, protože mniši tráví den pracováním na očistě mysli, na vyšší etice, vyšší koncentraci, vyšší moudrosti. Tím, že je v tom lidé podporují je možné i pro lidi samy aby se mnichy stali a pracovali na své mysli intenzivně.
A to to nejsou schopni dělat při práci ???
Vždyt ten klášterní klid je jen pomůcka, nikoliv způsob života,
ale chápu, když jde vůle sama proti sobě, je to fakt namahavý...
Petře, věřím, že než jsi začal pracovat, tak jsi trávil dny, týdny, měsíce, dokonce roky ve škole.
Proč by někdo chodil do školy, že? Proč bychom všichni nezačali makat už od malička...
Tak třeba proto, že když půjdeme do školy, něco se naučíme, v něčem se vytrénujeme, a tím pak můžeme prospět sobě i druhým mnohem víc než kdybychom se neučili.
Stejným způsobem se mniši učí a trénují dny, týdny, měsíce, roky, než se začnou věnovat lidem, pomáhat jim, podporovat je. Na rozdíl od dětí, univerzitních studentů a vědeckých výzkumníků, mniši dodržují přísná pravidla od začátku svého tréninku, bez výjimky. Narozdíl od dětí, universitních studentů a vědeckých výzkumníků mniši studují a trénují bez volna, bez dovolené, bez prázdnin, bez výjimky. 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, 365.25 dní v roce, celý život, až už jsou staří, mladí, nemocní, či zdraví. A jakmile jsou schopní sdílet to, co se naučili, to, v čem se vytrénovali (např. soustředění, všímavost, rozhodnutí, nadvláda nad svou myslí, bezmezná milující dobrotivost) tak samozřejmě sdílí. Tak jako Ty pomáháš lidem tím, v čem máš hodně zkušeností, mniši pomáhají lidem tím, v čem mají hodně zkušeností.
Tadle ta užitečnost s níž je každý posedlý je přesně to, co neustále roztáčí karmu,
největší "zlo" je právě touha a snaha vo dobro...
Rozhodně je lepší se snažit o dobro než postřílet děti ve škole a pak spáchat sebevraždu.
Dobro je počátkem příjemného prožívání, a příjemné prožívání je počátkem zanechání těla a mysli, a zanechání těla a mysli je počátkem pochopení, že "já" není. Tehdy končí chtění, očekávání, ulpívání. Dobrem to začíná, odstraněním chamtivosti a nenávisti to končí.