Podle učenců Buddhismu, a tady mluvím o Buddhismu všeobecně, je Mahájána filosofickým rozvojem Théravády, nikoliv původním učením Buddhy.
Když jsem si měl vybrat jestli budu mnichem v Mahájánovém klášteře nebo Théravádovém, rozhodl jsem se pro Théravádový, protože jsem chtěl dosáhnout osvícení tak, jak jej učil Buddha, nikoliv tak, jak jej "rozvinuli" mniši v Mahájáně.
(Jen tak mimochodem, hínajána je pejorativní - tj. hanlivý - výraz pro různé školy Buddhismu, které nesdílely podobné názory jako následovníci Mahájány. Ten výraz hínajána samozřejmě pochází od následovníků Mahájány, v Théravádě jej nepoužíváme.
"Hinayana has also been used as a synonym for Theravada, which is the main tradition of Buddhism in Sri Lanka and Southeast Asia; this is considered inaccurate and derogatory."
https://en.wikipedia.org/wiki/HinayanaPodle původních spisů Páli je dosažení Osvícení konečným osvobozením se ze zrození, stáří, nemoci, a smrti - tak, jak jej učil Buddha. Podle spisů Mahájány je ale dosažení Osvícení pouze stupínkem na cestě k Buddhovství.
Jinými slovy, čemu následovníci Mahájány říkají "Osvícení" není odpoutáním se od ulpívání, není to svobodou od chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti - a tudíž se (v Théravádovém smyslu) se nejedná o Osvícení, které učil Buddha Gótama.
Další důvod proč se nedomnívám, že bych měl důvěřovat učení Mahájány je ten, že v Mahájáně není možné dosáhnout svobody od zrození, stárnutí, nemoci, a smrti. Kdyby toho následovník Mahájány dosáhl, byl by považován za sobce. Pokud by někdo dosáhl osvícení aniž by se před tím stal Buddhou a pomohl statisícům k osvícení, pak by byl v Mahájáně považován za sobce. A tak v Mahájáně nikdo není osvícený, protože se všichni snaží stát Buddhou. To je samozřejmě (na první pohled) hezké, ale znamená to tedy, že v Mahájáně není nikdo osvícený. A proto... neznají cestu k osvícení, poněvadž ji nikdo správně nenásleduje (a nesmí následovat!).
Jednou jsem dostal otázku - a nemohli by dosáhnout ani prvního z těch čtyř stupňů osvícení? A ne. Ani prvního stupně, protože s prvním stupněm osvícení už není možné se stát Buddhou. (Tady je třeba si uvědomit, že není možné se stát samostatně osvíceným Buddhou v době, kdy je Buddha na živu nebo kdy je Buddhovo učení k dispozici - protože když je učení k dispozici, je možné se pouze stát "žákem" Buddhy, dosáhnout osvícení na nejvyšší úroveň, ale ne s nesrovnatelnými Buddhovskými schopnostmi učit druhé). S prvním stupněm osvícení dochází od osvobození se od zrození ve světech nižších, tj. ve světě pekla, zvířat, a duchů. Také dochází ke snížení "životů" v Koloběhu Zrozování z nekonečna na max. sedm. Sedm životů by nestačilo k tomu, aby se někdo stal Buddhou.
Pro mě je svoboda od ulpívání, svoboda od chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti, svoboda ze zrození, stárnutí, nemoci, a smrti velice důležitá a věřím, že ji mohu dosáhnout tento život. To proto, že se nehodlám oddávat neopodstatněné víře, že možná něčeho dosáhnu po smrti nebo za milióny/statisíce životů. Kdybych chtěl věřit spirituálnímu dosažení po smrti, pak by se stačilo stát mnichem v křesťanském klášteře. Pro mě je Buddhismus cenný právě tím, že si mohu ozkoušet a sám dosáhnout toho, čeho Buddha sám dosáhl, právě v tomto životě.
Ale pokud bys chtěl, Miroslave, se stát Buddhou, tak Tě v tom samozřejmě rád podporuji. I v Théravádě máme spoustu mnichů, mnišek, laiků i laiček kteří pracují na tom se stát Buddhou. Následovníci Mahájány tohle neví, myslí si, že Théraváda učí pouze Arahanta. Proto právě vymysleli, že nejdřív se praktikuje "Théraváda" a pak "Mahájána", aby si udrželi své místo i mezi těmi, kdo Théravádu praktikují. Jenže Mahájánu není třeba praktikovat, protože učení Théravády obsahuje učení pro dosažení Arahantství (tj. v tomto životě) i pro dosažení Buddhovství (tj. za mnoho a mnoho životů). Hlavně ale, co učí Mahájána není v souladu s tím, na čem se v posledních staletích učenci shodli, že je původní učení Buddhy. Pokud bys chtěl dosáhnout Buddhovství, tady je malá zkouška přímo z našich spisů. (Referenci ale neznám, je to pouze z doslechu.) -
představ si, že by celý vesmír byl plochý a jeho podlaha by sestávala z hrotů mečů. Byl bys ochotný přelézt po těch hrotech mečů z jednoho konce vesmíru na druhý proto, aby ses stal Buddhou?
Pokud ano, tak už máš půlku hotovo.
Pokud ne, jako např. já, tak je možné dosáhnout osvícení již tento život a podpořit ostatní na jejich cestě skrze schopnosti Arahanta, toho, jež dosáhl Osvícení skrze učení Učitele, tj. Buddhy.
V Mahájáně nechtěli filosofové věřit, že by Arahant dosáhl té samé Nibbány jako Buddha. Cítili, že zcela jistě je Buddhova Nibbána nějakým jiným "ultimátem" než tím, čeho dosáhne Arahant. Proto došli k závěru, že Arahant nedosahuje opravdové Nibbány.
To jsou ale všechno závěry, kterých se dosahuje pokud filosof/učenec nevěří tomu, co čte/slyší, ale jen tomu, čemu chce věřit.
Pokud někdo nechce porozumět, nikdy neporozumí.
PS: Co Ti tady vyprávím je z velké části to, co jsem se naučil na Universitě Buddhismu A Páli na Srí Lance a ze svého vlastního studia Théravády, Mahájány, a rozdílů mezi nimi. Je tedy možné, že by některé věci, které jsem tu vysvětlil, následovníci Mahájány vysvětlili jinak. Hlavně je v oblasti předmětu Mahájány trochu komplikací, že je spousta škol Mahájány s různým postojem k různým tezím Buddhova učení, a proto se o souboru škol "Mahájány" nedá diskutovat dostatečně věrohodně. (Protože jakmile oslovím jedno chápání určité záležitosti tak, jak jej učí jedna škola "Mahájány", ihned mluvím proti chápání jiné školy Mahájány.)