Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Pravidla fóra
Psát na toto fórum mohou pouze zaregistrovaní a přihlášení.
Kontakt
mnich Sarana
Myanmar, Hlegu,
Sakhangyi Meditation Center
monksarana@gmail.com

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod Petra » stř 07. lis 2018 11:27:46

mnich Sarana píše:Přesně tak, drahý návštěvníku, děkuji za porozumění. Psal jsem o ultimátní úrovni. Tady píšeme na úrovni konvenční.


To jsem napsala já. Mimochodem - to oslovení "drahý návštěvníku" mi připadá velmi podivné. Je to sarkasmus?
Většinou tě kritizuji, ale to o těch úrovních je opravdu dobré. Já rozeznávám tři úrovně (podle mého důchovního učitele), ale tady se často v debatách smíchávají úrovně dohromady a vznikaji z toho nesmyslnosti.


mnich Sarana píše:
To mi tedy jistě vysvětlíš, proč se u mne občas projevuje jasnovidnost nebo telepatie (o tzv. nadpřirozené schopnosti jsem nikdy nestála), když podle tebe překrucuji = zcela špatně považuji nenávist za emoci, a nikdy jsem nic nepotlačovala. :D


A zrovna před několika příspěvky se tu někdo vytahoval, že nenávist nemůže vyvstat, protože už medituje kolik let. Takže buď se budete vytahovat, že nenávist nemáte, nebo se budete vytahovat, že nenávist máte. Dohromady to ale nepříjímám.


To je potřeba upřesnit.
Psala jsem, že se zabývají duchovním rozvojem - a ne že jen léta meditují. Já jsem třeba nikdy (vědomě) nemeditovala. Nenávistí myslím tu silnou emoci odporu, spojenou obvykle s přáním všeho nejhoršího. (Jednou před lety jsem si ji dovolila zažít, abych poznala, o co jde, a pozorovalo to.) O tom jsem opravdu přesvědčená, že se u těch, co zde píší o duchovních tématech, už neobjevuje ani neobjeví.
A nejde o vytahování. Nebo snad to, že se v okamžiku můžeš dostat do toho stavu lásky ke všemu.... (nebo jak jsi to psal) je vytahování?
Petra
 
Příspěvky: 1650
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod miroslav » stř 07. lis 2018 20:47:42

mnich Sarana píše:Přesně tak, drahý návštěvníku, děkuji za porozumění. Psal jsem o ultimátní úrovni. Tady píšeme na úrovni konvenční.

Takže tady píšeme na úrovni konvenční o úrovni ultimátní. :confused:
A proč vlastně psát o něčem, o čem se nedá nic napsat, protože podstatou ultimátní úrovně je, že neexistuje (je podstatou existence, tedy sama neexistuje).
A pokud o ní někdo něco píše, tak píše jen o svých představách nebo o svých stavech, které považuje (samozřejmě mylně) za ultimátní.

Nicméně je pojem "ultimátní rovina" vhodná příležitost předvádět se se svoji "duchovní" úrovní (přímo ultimátní :D ), přihlásit se k ní se svými zkušenostmi či názory.
A to by probuzený nikdy nedělal, protože to k ničemu nepotřebuje ani by to nikomu jinému k ničemu dobrému nebylo.
:)
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1179
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod Petra » stř 07. lis 2018 21:09:38

miroslav píše:Takže tady píšeme na úrovni konvenční o úrovni ultimátní. :confused:
A proč vlastně psát o něčem, o čem se nedá nic napsat, protože podstatou ultimátní úrovně je, že neexistuje (je podstatou existence, tedy sama neexistuje).
A pokud o ní někdo něco píše, tak píše jen o svých představách nebo o svých stavech, které považuje (samozřejmě mylně) za ultimátní.


Mne z toho, co tady Sarana píše o buddhistickém učení, zaujaly právě ty dvě roviny. Jejich popis a jak se pomocí nich orientuje.
Kdyby nikdo neměl zkušenost z té konečné úrovně, tak by se o ní nevědělo.

miroslav píše:Nicméně je pojem "ultimátní rovina" vhodná příležitost předvádět se se svoji "duchovní" úrovní (přímo ultimátní :D ), přihlásit se k ní se svými zkušenostmi či názory.
A to by probuzený nikdy nedělal, protože to k ničemu nepotřebuje ani by to nikomu jinému k ničemu dobrému nebylo.
:)


Mne by spíš zajímalo, kdyby o tom podrobněji napsal Sarana - co mu o tom bylo řečeno, co se o tom naučil. A jestli některé poznatky jsou přístupné jen mnichům a ostatním ne.
To, co provádí Jana, mi připadá podivné. :what:
Petra
 
Příspěvky: 1650
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod miroslav » stř 07. lis 2018 22:39:20

Petra píše:Mne by spíš zajímalo, kdyby o tom podrobněji napsal Sarana - co mu o tom bylo řečeno, co se o tom naučil. A jestli některé poznatky jsou přístupné jen mnichům a ostatním ne.


To myslíš vážně?
Co očekáváš, že by Sarana o "tom" mohl podrobněji napsat??
To by musel být opravdu jen hochštapler, vykecávač se (jako třeba Vostál), což doufám, že není (jako jeden z mála). :)
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1179
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod mnich Sarana » čtv 08. lis 2018 7:18:35

Vytahování je negativní české slovo, které používám v případě, že se jedná o neurčitou nadřazenou schopnost, která se nedá učit či předávat.
Takže třeba když někdo mluví o tom, kolik let se věnuje spirituálnímu rozvoji (a to už se omlouvám za a jestli jsem překroutil původní význam) aniž by byl/byla schopný/á vysvětlit kolik hodin denně, jakým konkrétně způsobem, co konkrétně ten rozvoj přinesl, a sdílet to, pak to považuji za vytahování. Osobně nejsem příznivec těch, kdo počítají hodiny meditace (ano, nemluvila jsi o meditaci ;-) ) a nebo roky svého studia aby tím argumentovali. (A neříkám, že mi to občas taky neujede!)

To samozřejmě pochází z toho, co jsem se naučil ze spisů Páli. Buddha dosáhl Buddhovství a několik let po tom se jej postarší brahmín (tj. duchovní hinduismu) zeptal, proč si Buddha nestoupne a nenechá starší brahmíny sednout. (Předpokládám, že byl v lese nedostatek míst k sezení... Představuji si, že Buddha seděl na plochém kameni, ale jiný kamen na sezení už nebyl, a tak si navštěvující starší brahmíni sedali na zem.) Buddha pak vysvětlil, že pokud by si stoupnul aby nechal brahmína si sednout, pukla by brahmínova hlava na sedm kusů.

To je, co? (!!!)

No nic, jen jsem napsal v češtině to, co jsem se naučil v jazyce Páli nazpaměť. A samozřejmě k tomu mám svůj vztah, protože jsem to z paměti zarecitoval snad tisíckrát. Nevím, jestli tohle Buddha opravdu "vyslovil", ale máme co máme. K mé praxi meditace mi to ani nepomáhá ani mě to neodrazuje, takže to nechávám jak je.

Nicméně, zpátky k tématu - vytahování. Buddha tedy neměl moc let "spirituálního rozvoje" ani meditace, v té době kdy řekl co řekl měl za sebou tak možná dvacet, třicet let, zatímco ti brahmíni kteří ho navštívili mohli mít 60, 80 let spirituálního rozvoje za sebou. Někteří samozřejmě i víc, podle spisů jeden brahmín byl 140 let starý, když Buddhu navštívil...

To je slov k takové maličkaté záležitosti. Měl jsem záměr vysvětlit, že pokud se bavím o neomezené, ničím nebráněné milující dobrotivosti zářené vůči všem bytostem bez rozdílu, kterýkoliv moment, v jakékoliv situaci, jedná se o pozvání. Když to říkám, mám radost z toho, že jsem dosáhl něčeho, co mi pomáhá být šťastný a spokojený, a zároveň rád zvu ostatní k tomu, aby za mnou přišli a naučili se to ode mě. Dělá mi obrovskou radost když se něco naučím a pak to mohu sdílet s ostatními. A v takovém případě slovo "vytahování" není vhodné, protože se jedná o něco, co mohu ukázat, prokázat, projevit, procítit, naučit, vysvětlit, nejen do "určité úrovně", ale do té samé úrovně kam jsem se dostal sám.

Přestože se mniši a mnišky nesmí zmiňovat o svých nadpřirozených schopnostech, schopnost milující dobrotivosti do takových schopností nepatří. Věřím, že i když to není přímo zmíněné v našich spisech (a nebo se nepamatuji, že bych to tak četl), že by Buddha souhlasil aby mniši laikům přímo zmiňovali, že jsou schopní všechny bytosti zaplnit, zahalit, zaplavit, prostoupit, zaplavit nejmocnější milující dobrotivostí bez rozdílu, bez výjimky, bez zábrany, bez podmínky.
========================================================================

No počkej, Miroslave, i Buddha přece mluvil o ultimátní rovině.

Jestliže o ní mluvil Buddha, tak pak bych - pokud s vámi sdílím co jsem se od "Buddhy" naučil - rozhodně měl mít schopnost alespoň odpapouškovat co o ní Buddha řekl.

Mniši nemají povoleno "prozradit" jestli ultimátní roviny dosáhli, tedy ne určitými výrazy o kterých tu myslím ani nebyla řeč. Je to trochu složité. Ve stručnosti, mniši by neměli mluvit o svých nadpřirozených dosaženích za účelem získat jído, róby, obydlí, či léky od tak-dojatých podporovatelů.

A ne, už mám tolik podpory, že někdy přemýšlím se někam schovat, spíš než se předvádět abych měl víc.

Co se tedy týče ultimátní roviny, je to právě jak Míra zmínil -

Nicméně je pojem "ultimátní rovina" vhodná příležitost předvádět se se svoji "duchovní" úrovní (přímo ultimátní :D ), přihlásit se k ní se svými zkušenostmi či názory.


Je to přesně tak, ale je to ještě trochu složitější. Ono totiž mniši/mnišky již od doby Buddhy až do dnes, pokud s druhým sdílejí učení Buddhy, a pokud rozumí o čem to ten Buddha mluví - nejlépe skrze vlastní zkušenost - tak obvykle o ultimátní rovině mluví. Jenže, přestože to je právě většinou schopnost těch, kdo už ultimátní rovinu "znají", je třeba aby posluchač/čtenář byl velice pozorný a neustále porovnával to, o čem mnich/mniška mluví s tím, jestli je to v souladu se zmírněním a posléze odstraněním tendencí chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti.

Největší problém je ten, že jsou mniši a mnišky, a byli už od doby Buddhy, kteří se považovali za osvícené přestože osvícení nebyli. Věřím, že to je právě důvod proč by se mniši a mnišky neměli o svých nadpřirozených dosaženích přímo zmiňovat. Je to také důvod proč je nejlepší aby se posluchači/čtenáři, které toto téma zajímá, odebrali do meditačního centra a vyzkoušeli si rady a vedení mnicha/mnišky sami, aby sami zjistili jestli jim ty rady pomáhají k vyššímu poznání.

Např. "Dosáhl jsem ... ", "Dosahuji ... ", "... bylo mnou dosaženo" jsou přímo druhy vět, které, pokud dotyčný mnich/mniška pravdivě prohlásí o jednom ze stupni osvícení či džhány komukoliv kdo sám není mnichem/mniškou, tak je vinen/vina z porušení jednoho ze středně závažného pravidla a musí to pak přiznat při recitaci pravidel, na kterou se shromáždí všichni mniši a mnišky v každém klášteře každý nov a úplněk. Obvykle jeden mnich je vybrán aby recitoval všechna pravidla a ostatní poslouchají a zpytují své svědomí. Zrovna včera jsem ta pravidla recitoval před mnichy našeho kláštera.

Přestože na jednu stranu osvícení je téma těch, kteří jsou osvícení, ve spisech si všimneme, že se o osvícení rozpráví mnoho mnichů i mnišek běžným lajkům, asketům, tázajícím, doslova bez rozdílu. Nevím jestli je třeba toho, kdo o osvícení - a tedy probuzení - a tedy o ultimátní rovině - třeba "nařknout" z toho, že se předvádí. Možná by bylo chytřejší nenařknout a mít tak k dispozici další zdroj (neřkuli zajímavé) informace.

A to by probuzený nikdy nedělal, protože to k ničemu nepotřebuje ani by to nikomu jinému k ničemu dobrému nebylo.


A to si ale ani mniši, mnišky, ani Buddha asi nemysleli, protože se o ultimátní rovině hodně rozprávěli.

Dokonce o ultimátní rovině máme celý velký Páli spis, jmenuje se Abhidhamma ("vyšší učení"). Je to učení o ultimátní úrovni. Jeden učenec napsal, že pokud by se ty knihy rozepsaly i se všemi repeticemi, vyšlo by to na tolik knih kolik by se dalo nahromadit na celý jeden kravský povoz. (V barmě tedy pouze volský.)

Obrázek

Ne, žádné strachy, nebudu to tady všechno kopírovat-vkládat.
Ono z toho v češtině není skoro nic...

Budu věnovat ultimátní rovině speciální diskuzní vlákno.
mnich Sarana
 
Příspěvky: 96
Registrován: pon 18. čer 2018 10:49:22

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod Petra » čtv 08. lis 2018 9:49:32

mnich Sarana píše:
Nicméně, zpátky k tématu - vytahování. Buddha tedy neměl moc let "spirituálního rozvoje" ani meditace, v té době kdy řekl co řekl měl za sebou tak možná dvacet, třicet let, zatímco ti brahmíni kteří ho navštívili mohli mít 60, 80 let spirituálního rozvoje za sebou. Někteří samozřejmě i víc, podle spisů jeden brahmín byl 140 let starý, když Buddhu navštívil...



Ale u Buddhy předpokládám, že se zde inkarnoval z buddhistického nebe, takže měl proti normálním smrtelníkům obrovský náskok už od narození. Ani to, že byl 13 let ženat, nemohlo zabránit, aby se to neprojevilo.
:)
Petra
 
Příspěvky: 1650
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod Petra » čtv 08. lis 2018 9:59:22

mnich Sarana píše:Přestože se mniši a mnišky nesmí zmiňovat o svých nadpřirozených schopnostech, schopnost milující dobrotivosti do takových schopností nepatří. Věřím, že i když to není přímo zmíněné v našich spisech (a nebo se nepamatuji, že bych to tak četl), že by Buddha souhlasil aby mniši laikům přímo zmiňovali, že jsou schopní všechny bytosti zaplnit, zahalit, zaplavit, prostoupit, zaplavit nejmocnější milující dobrotivostí bez rozdílu, bez výjimky, bez zábrany, bez podmínky.


Podle mne by to neměli zminovat, ale opravdu provádět - a to tak, že lidé na sobě poznají, že mniši/mnišky tu dobrotivost na ně vyzařují. Pak to začnou o nich říkat sami, místo aby se s tím mniši/mnišky potřebovali vytahovat.
Petra
 
Příspěvky: 1650
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod miroslav » pát 09. lis 2018 9:33:12

mnich Sarana píše:
Dokonce o ultimátní rovině máme celý velký Páli spis, jmenuje se Abhidhamma ("vyšší učení"). Je to učení o ultimátní úrovni.


Tak to se omlouvám. ultimátní úrovní jsem měl na mysli úroveň neexistence, která je zdrojem existence vědomí a blaha.
Ultimátní úroveň o které se píše v Abhidhama je jen jednou z existujících úrovní. Není tedy v pravém smyslu slova ultimátní protože je jen jednou z mnoha. Není tedy konečná ve smyslu jednoty všeho, ale jen jedním koncem "provazu" jednoty, jedním rohem čtverce jednoty atp. :)

"Abhidhamma je systematizovaná forma Buddhova učení, kterou lze dnešními pojmy označit za eticko-psychologickou teorii relativity.

Mnoha dnešními autory je abhidhamma považována za východoasijský prototyp takových vědních disciplín, jež jsou v naší euro-americké kultuře označovány pojmy psychologie, psychoterapie, pedagogika či filosofie.

Předmětem abhidhammy jsou konkrétní jevy a jejich souvislosti, jež jsou přístupné procesům prožívání a poznávání. Abhidhamma je souhrnem kognitivních matic, jejichž účelem je eticky dovedné zvládání života na podkladě důkladného poznání prožitkové skutečnosti konkrétní osoby. Cílem praxe abhidhammy je celostní integrace osoby a její emancipace od všech forem nenávisti, chtivosti a zaslepenosti.
" ( Roman Hytych 2018)

"Mirko Frýba je již léta učitelem a přátelským rádcem žáků v Asii, Americe, Evropě a zejména v České republice. Vyučuje svěžím způsobem buddhistické techniky zvládání života a meditace. Jeho kniha k tomu přináší cenné návody. Po vyvrcholení své kariéry jako psychoterapeut a univerzitní učitel psychologie se Mirko Frýba stal buddhistickým mnichem na Srí Lance, kde je nyní znám pod jménem Kusalánanda Thera. Měl tam vynikajícího duchovního učitele, který ho zasvětil do abhidhammy, jež je základním vzorem asijských eticko-psychologických systémů. Byl jím ctihodný Nyánaponika Thera, který jako první modernímu světu zprostředkoval v plném rozsahu meditaci všímavosti a vhledu, založenou na abhidhammě."

Zde text jedné jeho knihy:
http://www.bodhisvitavy.wz.cz/knihy/ume ... tastne.pdf
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1179
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod mnich Sarana » sob 10. lis 2018 0:47:31

Samozřejmě, mniši milující dobrotivost praktikují a i se s tím šíří. Oboje dohromady.
On totiž Buddha vysvětlil, že mniši mají šest povinností vůči laikům, a jedna z nich je všeprostupující záření milující dobrotivosti.
A komu to vysvětlil? Laikovi. Eh... laikům a laičkám... mnoha, mnoha laikům a laičkám...

Ale samozřejmě i mnichům a mniškám. :-)

Abhidhamma tak, jak jí chápal Mirko Frýba, později ct. Kusalánanda, je něco jiného než co se slovem "Abhidhamma" (jakožto spis) chápe v Myanmaru.
Ct. Kusalánanda není osoba, kterou bychom (tj. čeští théravádoví buddhisté) citovali nebo používali v debatě, protože v poslední části života projevil neschopnost dodržovat základní mnišská pravidla (např. celibát, pravdomluvnost) a dokonce i byl vyhoštěn ze Srí Lanky kvůli tomu svému vztahu k ženám.

Příběh ct. Kusalánandy je smutný případ, o kterém se čeští théravádoví buddhisté (včetně mě) neradi baví.

Býval jsem velice oddaným studentem ct. Kusalánandy, je to totiž ten, který mě s českými théravádovými buddhisty seznámil. I jsem pod jeho vedení meditoval na několika meditačních zásedech v Čechách a na Slovensku. Jednou mi řekl, že jsem jeho nejoblíbenějším žákem. (To po tom, co mě přísně napomenul za použití jednoho českého slova před ostatními meditujícími.) To bylo asi před třinácti lety... Spousta vzpomínek. :-)

Roman Hytych je jeden z mých prvních meditačních učitelů. Je sám psychoterapeutem, výborný člověk, velice blízký student ct. Kusalánandy. Co ale píše o Abhidhammě není v souladu s tím, co o Abhidhammě říkají barmští mniši, kteří se Abhidhammu naučili celou (ano, všech 7 dílů, tj. 12 svazků) nazpaměť.

Podle toho, co jsem se od svých barmských učitelů naučil, Abhidhamma v Myanmaru je učení, které vede k pochopení ultimátní, konečné pravdy. Je to učení, které poukazuje na pomíjivost, neuspokojivost, a nejá. Tím, že vyjmenovává nejrůznější druhy mysli, schopností, dovedných a nedovedných mentálních jevů, podmíněnost a rozmanitost v rozmanitosti (ale i jednotu v rozmanitosti) poukazuje na absenci "já" a tudíž na ultimátní realitu. V Barmě je Abhidhamma základním spisem, který se učí mniši, mnišky, i laici. Také jsem se leccos z Abhidhammy naučil nazpaměť. Přestože nepopisuje "Nibbánu" tím, co "je", popisuje skutečnost takovou, jaká je, a tím umožňuje Nibbánu pochopit. Skutečnost, tj. svět, je pomíjivý, neuspokojivý, nejá. Nibbána přesahuje skutečnost, Nibbána přesahuje zrození, stáří, nemoc, a smrt, je osvobozením ze skutečnosti. Jak vypadá Nibbána se nedá popsat, protože tam není nic co je v tomto světě - ani pomíjivost, ani neuspokojivost. Jediné co je v Nibbáně stejné jako tady je "nejá". A Abhidhamma je celá o nejá, proto je (přestože nepřímo) o Nibbáně. V některých částech se Abhidhamma baví také o meditaci a meditačních dosaženích, včetně Nibbány.

Ve stručnosti, Abhidhamma systematizuje veškeré Buddhovo učení o utrpení, příčině utrpení, zániku utrpení, a cestě z utrpení. A protože jsou to právě tyto čtyři pravdy, které vedou k ultimátní pravdě, a které je možné popsat - zatímco ultimátní pravda může být popsána pouze tím, co není, nikoliv tím, co je - baví se tedy Abhidhamma o ultimátní pravdě, přestože pouze "zvenku". :)

ultimátní úrovní jsem měl na mysli úroveň neexistence, která je zdrojem existence vědomí a blaha.


Taková úroveň mi v Buddhismu není známa. V Buddhismu dosažení neexistence je skrze odstranění lpění, a s ustáním lpění dochází k ustání vědomí.
Vědomí je základním problémem utrpení, protože vyvstává a zaniká. Jakmile vědomí přestane vyvstávat a zanikat, dochází k zániku utrpení. (Ale to je tedy na nejvyšší úrovni meditace, tady už se bavím o konkrétním ustání utrpení tak, jak jej dosahují osvícení lidé.) Pokud by byla úroveň, která je zdrojem vědomí (a tedy utrpení) pak by jí Buddha zcela jistě nedoporučoval.

Úroveň neexistence Buddha popisuje "negativními" termíny, jako například že Nibbána je prosta pěti skupin (tj. těla, pociťování, vnímání, záměrů, a vědomí), je prosta zrození, stáří, nemoci, a smrti. Když se bavíme o ultimátní úrovni bavíme se o tom, jak jí dosáhnout, jak se dosahuje, co jí předchází - a pokud to není na konci života - co po ní následuje. Jedná se o zkušenosti přímo před a právě po dosažení ultimátní úrovni. Aby to ale mělo nějaký smysl pro ty, kdo ultimátní úrovně ještě neumí dosahovat, přidává se obvykle i Cesta a vysvětlení. A to je právě Abhidhamma. Když měl učit ct. Nágaséna jednu podporovatelku, pouze jí zarecitoval Abhidhammu. Po zarecitování Abhidhammy jeho podporovatelka dosáhla prvního stupně osvícení a on sám se stal Arahantem (tj. dosáhl čtvrtého, nejvyššího stupně osvícení). (Viz Milindapaňhá.)
mnich Sarana
 
Příspěvky: 96
Registrován: pon 18. čer 2018 10:49:22

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod miroslav » sob 10. lis 2018 16:53:03

mnich Sarana píše:
ultimátní úrovní jsem měl na mysli úroveň neexistence, která je zdrojem existence vědomí a blaha.


Taková úroveň mi v Buddhismu není známa. V Buddhismu dosažení neexistence je skrze odstranění lpění, a s ustáním lpění dochází k ustání vědomí.
Vědomí je základním problémem utrpení, protože vyvstává a zaniká. Jakmile vědomí přestane vyvstávat a zanikat, dochází k zániku utrpení. (Ale to je tedy na nejvyšší úrovni meditace, tady už se bavím o konkrétním ustání utrpení tak, jak jej dosahují osvícení lidé.) Pokud by byla úroveň, která je zdrojem vědomí (a tedy utrpení) pak by jí Buddha zcela jistě nedoporučoval.

Theraváda je hinajána. Kdybys studoval i jiné (pozdější) promluvy Buddhy, mohl bys zjistit, že na hinajánu navazuje mahajána a na ni vadžrajána.
Hinajána je přípravou pro mahajánu.
Hinajána se zabývá zbavením se utrpení, je čistě individuální, nepřekračuje hranice já a jeho problémů.
Její postuláty a postupy jsou pravdivé jen v rámci hinajány.
Hinajána je dobrou přípravou pro mahajánu.

Vědomí tu evidentně je. Zdrojem je myšlena podstata vědomí, která umožňuje aby bylo či nebylo.
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1179
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod mnich Sarana » pon 12. lis 2018 0:08:15

Podle učenců Buddhismu, a tady mluvím o Buddhismu všeobecně, je Mahájána filosofickým rozvojem Théravády, nikoliv původním učením Buddhy.

Když jsem si měl vybrat jestli budu mnichem v Mahájánovém klášteře nebo Théravádovém, rozhodl jsem se pro Théravádový, protože jsem chtěl dosáhnout osvícení tak, jak jej učil Buddha, nikoliv tak, jak jej "rozvinuli" mniši v Mahájáně.

(Jen tak mimochodem, hínajána je pejorativní - tj. hanlivý - výraz pro různé školy Buddhismu, které nesdílely podobné názory jako následovníci Mahájány. Ten výraz hínajána samozřejmě pochází od následovníků Mahájány, v Théravádě jej nepoužíváme.
"Hinayana has also been used as a synonym for Theravada, which is the main tradition of Buddhism in Sri Lanka and Southeast Asia; this is considered inaccurate and derogatory."
https://en.wikipedia.org/wiki/Hinayana

Podle původních spisů Páli je dosažení Osvícení konečným osvobozením se ze zrození, stáří, nemoci, a smrti - tak, jak jej učil Buddha. Podle spisů Mahájány je ale dosažení Osvícení pouze stupínkem na cestě k Buddhovství.

Jinými slovy, čemu následovníci Mahájány říkají "Osvícení" není odpoutáním se od ulpívání, není to svobodou od chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti - a tudíž se (v Théravádovém smyslu) se nejedná o Osvícení, které učil Buddha Gótama.

Další důvod proč se nedomnívám, že bych měl důvěřovat učení Mahájány je ten, že v Mahájáně není možné dosáhnout svobody od zrození, stárnutí, nemoci, a smrti. Kdyby toho následovník Mahájány dosáhl, byl by považován za sobce. Pokud by někdo dosáhl osvícení aniž by se před tím stal Buddhou a pomohl statisícům k osvícení, pak by byl v Mahájáně považován za sobce. A tak v Mahájáně nikdo není osvícený, protože se všichni snaží stát Buddhou. To je samozřejmě (na první pohled) hezké, ale znamená to tedy, že v Mahájáně není nikdo osvícený. A proto... neznají cestu k osvícení, poněvadž ji nikdo správně nenásleduje (a nesmí následovat!).

Jednou jsem dostal otázku - a nemohli by dosáhnout ani prvního z těch čtyř stupňů osvícení? A ne. Ani prvního stupně, protože s prvním stupněm osvícení už není možné se stát Buddhou. (Tady je třeba si uvědomit, že není možné se stát samostatně osvíceným Buddhou v době, kdy je Buddha na živu nebo kdy je Buddhovo učení k dispozici - protože když je učení k dispozici, je možné se pouze stát "žákem" Buddhy, dosáhnout osvícení na nejvyšší úroveň, ale ne s nesrovnatelnými Buddhovskými schopnostmi učit druhé). S prvním stupněm osvícení dochází od osvobození se od zrození ve světech nižších, tj. ve světě pekla, zvířat, a duchů. Také dochází ke snížení "životů" v Koloběhu Zrozování z nekonečna na max. sedm. Sedm životů by nestačilo k tomu, aby se někdo stal Buddhou.

Pro mě je svoboda od ulpívání, svoboda od chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti, svoboda ze zrození, stárnutí, nemoci, a smrti velice důležitá a věřím, že ji mohu dosáhnout tento život. To proto, že se nehodlám oddávat neopodstatněné víře, že možná něčeho dosáhnu po smrti nebo za milióny/statisíce životů. Kdybych chtěl věřit spirituálnímu dosažení po smrti, pak by se stačilo stát mnichem v křesťanském klášteře. Pro mě je Buddhismus cenný právě tím, že si mohu ozkoušet a sám dosáhnout toho, čeho Buddha sám dosáhl, právě v tomto životě.

Ale pokud bys chtěl, Miroslave, se stát Buddhou, tak Tě v tom samozřejmě rád podporuji. I v Théravádě máme spoustu mnichů, mnišek, laiků i laiček kteří pracují na tom se stát Buddhou. Následovníci Mahájány tohle neví, myslí si, že Théraváda učí pouze Arahanta. Proto právě vymysleli, že nejdřív se praktikuje "Théraváda" a pak "Mahájána", aby si udrželi své místo i mezi těmi, kdo Théravádu praktikují. Jenže Mahájánu není třeba praktikovat, protože učení Théravády obsahuje učení pro dosažení Arahantství (tj. v tomto životě) i pro dosažení Buddhovství (tj. za mnoho a mnoho životů). Hlavně ale, co učí Mahájána není v souladu s tím, na čem se v posledních staletích učenci shodli, že je původní učení Buddhy. Pokud bys chtěl dosáhnout Buddhovství, tady je malá zkouška přímo z našich spisů. (Referenci ale neznám, je to pouze z doslechu.) -
představ si, že by celý vesmír byl plochý a jeho podlaha by sestávala z hrotů mečů. Byl bys ochotný přelézt po těch hrotech mečů z jednoho konce vesmíru na druhý proto, aby ses stal Buddhou?

Pokud ano, tak už máš půlku hotovo.
Pokud ne, jako např. já, tak je možné dosáhnout osvícení již tento život a podpořit ostatní na jejich cestě skrze schopnosti Arahanta, toho, jež dosáhl Osvícení skrze učení Učitele, tj. Buddhy.

V Mahájáně nechtěli filosofové věřit, že by Arahant dosáhl té samé Nibbány jako Buddha. Cítili, že zcela jistě je Buddhova Nibbána nějakým jiným "ultimátem" než tím, čeho dosáhne Arahant. Proto došli k závěru, že Arahant nedosahuje opravdové Nibbány.

To jsou ale všechno závěry, kterých se dosahuje pokud filosof/učenec nevěří tomu, co čte/slyší, ale jen tomu, čemu chce věřit.
Pokud někdo nechce porozumět, nikdy neporozumí.

PS: Co Ti tady vyprávím je z velké části to, co jsem se naučil na Universitě Buddhismu A Páli na Srí Lance a ze svého vlastního studia Théravády, Mahájány, a rozdílů mezi nimi. Je tedy možné, že by některé věci, které jsem tu vysvětlil, následovníci Mahájány vysvětlili jinak. Hlavně je v oblasti předmětu Mahájány trochu komplikací, že je spousta škol Mahájány s různým postojem k různým tezím Buddhova učení, a proto se o souboru škol "Mahájány" nedá diskutovat dostatečně věrohodně. (Protože jakmile oslovím jedno chápání určité záležitosti tak, jak jej učí jedna škola "Mahájány", ihned mluvím proti chápání jiné školy Mahájány.)
mnich Sarana
 
Příspěvky: 96
Registrován: pon 18. čer 2018 10:49:22

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod Petra » pon 12. lis 2018 9:57:45

mnich Sarana píše:Pro mě je svoboda od ulpívání, svoboda od chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti, svoboda ze zrození, stárnutí, nemoci, a smrti velice důležitá a věřím, že ji mohu dosáhnout tento život.)


Obdobný cíl mají také Jehovovi svědci. Očistěním od všech špatných vlastnosti získají věčný život bez zrození, stárnutí, nemoci a smrti.

Ještě mi není jasné, čeho chceš vlastně dosáhnout. Věčný pobyt v Buddhistickém nebi?

Ti lidé, kteří jsou nespokojeni s tímto světem a chtěli by něco jiného, hledají pro sebe nějaké řešení. Protože nejsou během historie lidstva sami, tak někteří z těch dřívějších už "vynalezli" cesty, jak si to přání splnit.
Obvykle pomocí některého náboženství, Které si vykládají "jediným správným způsobem" - tedy např. přesně, co řekl Buddha nebo přesně, co bylo řečeno v Bibli.
Jdou pak přesně předepsanou cestou ve skupině stejně smýšlejících a už tím se cítí mnohem lépe než předtím.

Chápu to, protože pro citlivější bytost než je běžný průměr, může být pobyt v tomto světě opravdovou katastrofou: Život je utrpení.
Např. to spojení s fyzickým tělem (které je převážné většině lidí spíš příjemné, protože se za něj považují a užívají si jeho smyslové možnosti) může být pro sensibilní jedince obrovskou zátěží.
Dále strach z nemocí, stárnutí a smrti tohoto fyzického těla, strach z neexistence - u většiny lidí obvykle potlačovaný.
Nebo hrůzy tohoto světa - začínajíc urázy, psychickým a fyzickým násilím včetně zneužívání ..... přírodními katastrofami, válkami konče.
A pak nepochopení u většiny tzv. normálních lidí, kteří si tento sensibilní stav obvykle nedovedou představit a považují ho za psychickou nemoc.

Někteří se pak utíkají do alkoholu a drog, nebo dokonce spáchají sebevraždu.
Petra
 
Příspěvky: 1650
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod miroslav » pon 12. lis 2018 11:00:58

mnich Sarana píše:Pro mě je svoboda od ulpívání, svoboda od chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti, svoboda ze zrození, stárnutí, nemoci, a smrti velice důležitá a věřím, že ji mohu dosáhnout tento život.


No a když této svody dosáhneš - vnitřní svobody, zjistíš, že na světě je krásně a vzbudí se v tobě soucit s těmi ostatními, kteří zažívají život jako utrpení a mají strach ze smrti. A to je základ Mahjány :)
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1179
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod Petra » pon 12. lis 2018 12:31:43

miroslav píše:
mnich Sarana píše:Pro mě je svoboda od ulpívání, svoboda od chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti, svoboda ze zrození, stárnutí, nemoci, a smrti velice důležitá a věřím, že ji mohu dosáhnout tento život.


No a když této svody dosáhneš - vnitřní svobody, zjistíš, že na světě je krásně a vzbudí se v tobě soucit s těmi ostatními, kteří zažívají život jako utrpení a mají strach ze smrti. A to je základ Mahjány :)


Podle Buddhy je život utrpení. Saranovi bude zřejmě nepodstatné, co si o tom myslí někdo jiný, protože se chce řídít jen slovy Buddhy. Přínáší mu to pocit štěstí.
:)
Petra
 
Příspěvky: 1650
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?

Nový příspěvekod mnich Sarana » úte 13. lis 2018 9:50:07

Já mám takový pocit, že jste si nepřečetli celé, co jsem napsal.

Co píšete mi přijde nenapsatelné pokud by jste četli co jsem tady na Poradně napsal a vysvětlil.

Plánuji ale psát dál. Věřím, že pokud si přečtete co jsem napsal napočátku tohoto diskuzního vlákna, a také pokud budete dál číst, co v následujících týdnech napíši, tak mi porozumíte.

Kdo nechce porozumět, nikdy neporozumí.
(Tady na Poradně si to ověřuji znovu a znovu...)


Ještě mi není jasné, čeho chceš vlastně dosáhnout. Věčný pobyt v Buddhistickém nebi?


Chtěl bych dosáhnout naprosté svobody od tendencí chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti.
mnich Sarana
 
Příspěvky: 96
Registrován: pon 18. čer 2018 10:49:22

PředchozíDalší

Zpět na Mnich Sarana

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník