Poradna zdarma

Tedy to poslední bylo k těm prioritám, aby to bylo jasný, proč máme každý jiný priority...

vostal petr píše:

.Pak tedy když někoho baví zabíjet lidi, kteří ho rozčilují, protože právě tak je z minulosti naprogramovaný a odpovídá to jeho karmickámu nasměrování, tak je to podle Tebe O.K., protože dělá to, co ho baví a co chce dělat....

Jako někdo, koho zajímá psychologie by ti mohlo snadno dojít, že k takovémuto jednání není nikdo předurčen...

Karmické předurčení se vytváří neustále jako důsledek jednání podle našich priorit. A tak pokud zabíjení lidí byla v minulých životech profese i záliba určitého člověka, který se během času v té své dobře placené profesi - zabíjení lidí na objednávku - zdokonalil tak, že ho to nakonec nesmírně bavilo (dělal to tvořivě, hravě, užíval si přitom naplno svou agresivitu, kterou jinak neměl šanci projevit, věděl vždycky, co všechno udělat, aby nikdo neměl šanci ho při tom přistihnout, ani dodatečně zjistit, že tím zabijákem byl on), vytvořil si tak silné karmické naprogramování. Protože na tu svou agresivní činnost tehdy karmicky nedoplatil, nikdo ho neodhalil, zaktivuje se v něm tenhle sklon automaticky v některé z jeho dalších inkarnací - jakmile zjistí, že se objevil zájem si někoho takového zaplatit.

Jiným příkladem může být člověk, který dokáže dokonale tvořivým způsobem omlátit o hlavu druhým cokoliv - pokaždé si něco vymyslet a přisoudit to tomu druhému ... jen aby nemusel připustit, že se mýlil.

No jo,

když ty věříš na nějaký inkarnace,

já na inkarnace nevěřím, proč taky,

Jiným příkladem může být člověk, který dokáže dokonale tvořivým způsobem omlátit o hlavu druhým cokoliv - pokaždé si něco vymyslet a přisoudit to tomu druhému ... jen aby nemusel připustit, že se mýlil.

Já se nemýlím nikdy,

protože nic nevím, ale ty se mýlíš furt, protože něco víš...

Jen hry mysli....

Když člověk pochopí, že a proč existují inkarnace, objeví se i pochopení, že existují karmické příčiny, které mají za důsledek, že někdo jedná velmi laskavě a vstřícně - a jiný urážlivě. Tak jako si někteří lidé vytvářejí převážně bolestnou/špatnou karmu, jiní si vytvářejí převážně dobrou karmu. Podobně jako jeden z příkladů, jak vzniká špatná karma, by se tu proto dala uvést i celá řada příkladů s dobrou karmou.

Jenže mám takové tušení (oprav mě, mýlím-li se), že kdyby místo uvedení příkladu karmického působení u zabijáka se tu objevil příklad, jak vzniká a působí karma u člověka láskyplného, zareagoval bys s ještě větším odporem a bouřlivěji.

vostal petr píše: já na inkarnace nevěřím...

Aha.

Zřejmě Tě nezajímají souvislosti mezi příčinami + jejich důsledky...
a tak asi nezbývá jiná možnost než popřát Ti příjemný zbytek večera

Zřejmě Tě nezajímají souvislosti mezi příčinami + jejich důsledky...

Už jsem ti to psal, že mě to nezajímá,

ale kdyby mě to zajímalo, tak proč bych k tomu potřeboval náký reinkarnace,

vona úplně postačí přece ta jedna inkarnace,

Jenže mám takové tušení (oprav mě, mýlím-li se), že kdyby místo uvedení příkladu karmického působení u zabijáka se tu objevil příklad, jak vzniká a působí karma u člověka láskyplného, zareagoval bys s ještě větším odporem a bouřlivěji.

Každej inteligentní člověk by snad mohl vědět, že karmu je dobrý rozpouštět,

nikoliv si budovat nějakou pozitivní karmu

nezajímají

Dneska jsem toho napsal poměrně dost,

ale po pravdě řečeno,

nic z toho mě nějak extra nezajímá,

je to jen hra jako když na pískovišti plácáš bábovky...

vostal petr píše:

Re: Život mezi životy

Příspěvekod Nic » čtv 25. říj 2018 17:57:32
Buddhisté nazývají peklo Naraka (v sanskrtu) nebo Narádža (v jazyce pálí). Spíš než o pekle je ale přesnější mluvit o očistci. Na rozdíl od křesťanského pekla v něm totiž duše nejsou zatraceny navždy. Když utrpením odčiní svou špatnou karmu, vtělí se do jiné, vyšší sféry. Pobyt v pekle trvá mnohem déle než pozemský život a muka tu jsou mnohonásobně krutější. Sám Buddha prý řekl, že utrpení, které prodělává člověk bodaný naráz třemi stovkami kopí, je ve srovnání s utrpením v pekle jen „kamínkem vedle Himálaje“.
http://www.czech-press.cz/index.php?opt ... Itemid=148

Inu, láskyplnost těmto lidem nechybí,

navrch huj ale uvnitř peklo...

Neštěstí je prostě pekelný stroj, kdo do toho spadne, tomu to podvědomí pak bude vytvářet tydle vobrazy,

nebot si nechal pokřivit vůli, je mně Budhy líto, že jej rodiče podvedli a on pak trpěl jak zvíře...

jako ae stává často, i zde se spojují se životem Buddhy nesrovnalosti. Gautama měl rozkošný život v pohodlí, nikdo ho nepodvedl a měl být králem. O pokřivení vůle zde nejde, měl se pohodlně.

Utrpení chápal u druhých, když ho následkem dotazů potom poučil vyprávěním jeho domácí učitel - mudrc.

Naše teze mají vadu: trestem za hříchy krátce trvající v krátké době života jsou prý věčné tresty v pekle.
Průpovídky o věčném zatracení jsou časté v anglické beletrii. Moc shovívavosti v tom není.

Slovo Buddhovo

Nyánatiloka Maháthera

Moudré uvážení (joniso manasikára)

Avšak poučený ušlechtilý žák, jenž má úctu k světcům, zná učení vznešených a je dobře cvičen v ušlechtilé nauce Dhammy,
ten chápe, co je hodno pozornosti a uvážení, jakož i co pozornosti hodno není. A tak uvažuje o tom, co si zasluhuje pozornost,
co je hodno uvážení, a nikoliv o tom, co uvažování hodno není...

Sotápanna neboli “Ten, který vstoupil do proudu”

A takovýmto moudrým uvažováním jsou překonána tři pouta: klam já, pochybovačnost a lpění na pravidlech a obřadech.
Ti žáci, kteří tato tři pouta překonali, všichni “vstoupili do proudu,” který směřuje k úplnému probuzení.

Více než všechna světská moc, více než všechny nebeské radosti, lepší než ovládat celý vesmír jsou plody tohoto Vstoupení do proudu.

poučený

No dobře, já tedy rozhodně nejsem žádný poučený žák,

ale poučený tedy rozhodně jsem,

tak vím, že rozhodně není dobrý bejt poučeným žákem a lpět na pravidlech poučenosti...

Do proudu vstoupit, to jistě,

ale ne skrze náký poučování

vostal petr píše:

poučený

...ale poučený tedy rozhodně jsem,

tak vím, že rozhodně není dobrý bejt poučeným žákem a lpět na pravidlech poučenosti...

Do proudu vstoupit, to jistě,

ale ne skrze náký poučování ...

No tak vidíš. Z jednej tretiny by si to už mal. Nelipneš na pravidlách.

Ostáva už "iba" zbaviť sa pochybovačnosti a hlavne, klamu ja a je To.

To každý narobí toľko rečí kolo toho...

A protože nelpím na pravidlech,

tak proto také nelpím ani na tom, co z těch pravidel vychází,

tedy nelpím na tom, zbavit se nepoučitelnosti a už vůbec ne na tom zbavit se já...

Vono ulpívat na čemkoliv je prostě to, že ulpíváš...

vostal petr píše:A protože nelpím na pravidlech,

tak proto také nelpím ani na tom, co z těch pravidel vychází,

tedy nelpím na tom, zbavit se nepoučitelnosti a už vůbec ne na tom zbavit se já...

Vono ulpívat na čemkoliv je prostě to, že ulpíváš...

Slušná úvaha.

Uvažoval si niekedy aj nad druhmi lipnutia ?

Je totiž rôzne, a keďže zjavne lipneš na „logických“ hrách mysle, tak ti vyjdem v ústrety.

Takže, aj lipnutie na nelipnutí, je istým druhom lipnutia a to konkrétne, lipnutím na predstave že nelipnem,

čo je ale nemožné až do momentu, keď som lipnutia zbavený oslobodením a vyvanutím.

Sám uznaj čo je to za nezmysel, takto podaromne si krátiť chvíľu už v i tak celkom krátkej súčasnej existencii v tomto vtelení,

zvlášť ak neveríš na reinkarnáciu a tým ani na to, že v ďalšej by si mohol vo svojom nelipnutí pokračovať a dotiahnuť ho k dokonalosti,

keby si to v tejto nebodaj nestihol.

Uvažoval si niekedy aj nad druhmi lipnutia ?

No jasně, to znám, na tom nic není...

A co ti na tom vadí ?

Prostě chodíš v kruhu a díváš se, to je vše,

žádnej spěch, nebot pospíchat se má pomalu...

Ten, kdo trpí nedostatkem času, tak ten má problém s přítomností,

takže já se moc budoucností nezabývám, nevím co bude...


Takže s peklem, nebem či budoucností u mě neuspěješ...

Není třeba dosáhnout dokonalosti, ale když ji dosáhneš, tak je to dobrý pro karmu vesmíru,

páč když nevěříš na reinkarnace, tak tě nestraší náká blbá budoucnost a když tě netlačí představa blbý budoucnosti,

tak nemáš záměr, cíl, touhu, strach...............hlavně ne ten strach....

Je totiž rôzne, a keďže zjavne lipneš na „logických“ hrách mysle

Kdepak, to jen na diskuzním foru....

vostal petr píše:
žádnej spěch, nebot pospíchat se má pomalu...

Ten, kdo trpí nedostatkem času, tak ten má problém s přítomností,

takže já se moc budoucností nezabývám, nevím co bude...


Takže s peklem, nebem či budoucností u mě neuspěješ...

Není třeba dosáhnout dokonalosti, ale když ji dosáhneš, tak je to dobrý pro karmu vesmíru,

páč když nevěříš na reinkarnace, tak tě nestraší náká blbá budoucnost a když tě netlačí představa blbý budoucnosti,

tak nemáš záměr, cíl, touhu, strach...............hlavně ne ten strach....

Áno rozumiem.

Pripomína mi to síce tak trochu „strkanie hlavy do piesku“ pred strachom z budúcnosti,

ale asi Ti pramálo záleží na tom, čo mi to pripomína...

Hlavné je, že Ti to pomáha.

Nu mám vo starost mín,

a pak taky vono je to kontraproduktivní při nějaké činnosti vytvářet záměry, cíl, zisk a touhu...

a pak taky vono je to kontraproduktivní při nějaké činnosti vytvářet záměry, cíl, zisk a touhu...

Proč chodíš do práce, Petře?
Proč jíš, spíš, proč chodíš, sedíš?
Proč přispíváš na tomto fóru?

(Ptám se Tě na přítomnost, ne na minulost/budoucnost.)

Jsme zase zpátky u toho morálního fenoménu - proč bys byl k lidem hodný a přívětivý, když by stačilo zabíjet a krást?

Věřím, že je třeba si uvědomit následky svých činů, v tomhle životě i v příštím, a díky tomu zachovat harmonii, mír, a klid ve společnosti ve které se nacházíme.

mnich Sarana píše:

a pak taky vono je to kontraproduktivní při nějaké činnosti vytvářet záměry, cíl, zisk a touhu...

Proč chodíš do práce, Petře?
Proč jíš, spíš, proč chodíš, sedíš?
,,,
Jsme zase zpátky u toho morálního fenoménu - proč bys byl k lidem hodný a přívětivý, když by stačilo zabíjet a krást?

Věřím, že je třeba si uvědomit následky svých činů, v tomhle životě i v příštím, a díky tomu zachovat harmonii, mír, a klid ve společnosti ve které se nacházíme.

Dvě věci mne uvádějí v úžas: hvězdné nebe nade mnou
a mravní zákon ve mně, (Emanuel Kant)