Re: Život je Utrpení ... V jakém smyslu?
Napsal: stř 14. lis 2018 12:28:03
mnich Sarana píše:Mohl bys, prosím tě, vysvětlit, co je tím konkrétně míněno?
Neexistence?
Věčná existence v klidu nebe?
Kdo bude prožívat ten věčný klid a kde?
V konvenční rovině je to ten, kdo se z neklidu vymanil. V ultimátní nikdo.
Poněvadž nikdo nikdy nebyl, je pouze nevědomost, dochází skrze pochopení přirozenosti k odstranění nevědomosti, a tím k vykořenění příčin k novému vyvstávání.A jak to bylo s Buddhou? Neumřel? Byl v tom věčném klidu, i když byl v těle plném fekáli a moči? Těšil se, že už se nikdy nezrodí? Jak mohl dosáhnou Buddhovství, když nežil celý život jako mnich?
Buddha vysvětlil, že jeho existence/neexistence po smrti není otázkou, na kterou lze odpovědět před tím, než se tazatel sám vymaní z nevědomosti.
Vysvětlil, že hledat odpověď na takovéto otázky by bylo jako hledat lučištníka, který zasáhl tazatele šípem, ještě než by tazatel ten šíp z těla vytáhl a ošetřil jím způsobenou ránu.
Ano, je to nepopsatelné. Vše, co jsi zde napsal, odpovídá tomu, co zde ve foru nazýváme "probuzení".
mnich Sarana píše:Jestli to nemůžeš vysvětlit, tak to zapomen.
Nevím, jestli to mohu vysvětlit. Ale rád se cvičím ve vyjadřování toho, co jsem poznal a co mi pomohlo.
To je dobře, protože z vlastní zkušenosti vím, že to není snadné popsat, co je poznáváno.
mnich Sarana píše:Já právě mám rád na Buddhově učení, že ničemu věřit nemusím. Mohu si ozkoušet jeho učení, sám si vyzkoušet, jestli něco jako "Osvícení" existuje ještě před smrtí. Co právě jsem si všimnul, že je pro některé čechy těžké pochopit, že by Osvícení bylo možné před smrtí, tj. žít dále mnoho a mnoho let i po Osvícení, i po dosažení ultimátní roviny, i po dosažení Nibbány. Jedná se o zbytkovou kammu, která Osvíceného drží ve světě vyvstávání a zanikání. Protože se ale žádná nová kamma nevytváří, a protože došlo k odstranění kammy-která-určuje-příští-život, "vyvane" Osvícený v moment smrti, bez dalšího zrození.
Zde ve foru to ví snad už každý, že je možné dosáhnout osvícení/probuzení před smrtí. Podle mne ale plnou probuzenost dosahuje jen málokdo - tedy zcela vyjímečně.
mnich Sarana píše:Nebyl jsem schopný nalézt jiné náboženství, kde bych se mohl stát Ježíšem Kristem, nebo Mohamedem, nebo Zarathuštrou ještě v tomto životě, skrze učení JK/M/Z s povzbuzením, že je to možné, že je to dobré, že to vede ke štěstí a spokojenosti v tomto životě i po něm. Pouze v Buddhismu jsem nalezl učení, skrze které mohu dosáhnout té samé moudrosti jako Buddha sám dosáhl, ještě v tomto životě, před smrtí, pro dobro mé a ostatních v tomto životě i po tomto životě, a dokonce být schopný sdílet to, čeho jsem dosáhl s ostatními a podpořit ostatní na Cestě.
Lidé jsou různí, rozdílní, a proto existuje tolik náboženství a cest, aby si každý mohl pro sebe najít tu pravou. Při zkoumání všech náboženstvích a duchovních cest se zjistí, že ve své nejhlubší podstatě vedou ke stejnému cíli - povrchně, laicky samozřejmě ne - tam obvykle spíš dochází k zneužívání.
mnich Sarana píše:Není třeba věřit. Buddha vysvětlil, že jedna z vlastností jeho Učení je, že zve "přijít a vidět" (éhi-passikó). Není třeba věřit v peklo. Stačí meditovat a navštívit svět pekla sám, nikoliv pouze myslí, ale i tímto konkrétním tělem. Buddha svým fyzickým tělem navštívil všechny materiální světy, od pekla počínaje po nejvyšší Čistý Příbytek (svět brahmů). Ale to není záležitost k víře. Buddha v detailech vysvětlil jak je možné dosáhnout nadpřirozené schopnosti, díky níž si může poctivý meditující ověřit a poznat všechno, co Buddha učil.
Naštěstí - pro mne - existují duchovní cesty, které se bez pekla zcela obejdou.
Ale nepochybuji, že na "druhé úrovni pozornosti" (podle mé duchovní cesty) je možné najít zcela všechno. Tedy, kdo má o to zájem.
mnich Sarana píše:Když napíši, že mi něco "přijde", sdílím své pocity. Rád se cvičím v upřímnosti a otevřenosti. To ale samozřejmě neznamená, že jsou všechny mé pocity správné.
Je také možné se vylepšovat v jednání s druhými, cvičit se ve skromnosti, trpělivosti, a chápání druhého psaním a vysvětlováním a do toho ještě se odpoutat od všeho, i svých závislostí, potřeb, mysli, dechu, těla, vědomí, i existence.
Mám ještě hodně co se sebou dělat, ale také věřím, že je moudré přijmout pozvání druhého ke sdílení svých zkušeností a znalostí, které mi pomohly na mé Cestě.