mnich Sarana píše:
Buddha tedy vysvětlil, že jsou čtyři druhy cest -
1. Pomalá a útrpná
2. Pomalá a příjemná
3. Rychlá a útrpná
4. Rychlá a příjemná
Ve společnosti meditujících Théravádového Buddhismu jsem se nesetkal ani jsem zatím neslyšel o nikom, kdo by se následkem Osvícení nebo následkem meditace stal bezdomovcem, opustil rodinu, nebo práci (tedy s výjimkou těch, kdo se rozhodli věnovat se meditaci více, nebo těch, kdo zpřetrhali pouta smyslné žádostivosti).
Meditující, kteří dosáhnou Osvícení jsou (alespoň podle toho, co jsem viděl a slyšel) obvykle materiálně mnohem úspěšnější ve svém životě, který dosud žili a v práci, kterou dosud dělali. Mívají více přátel, více důvěry, více podpory v čemkoliv co dělají.
Mně osobně se jeví jako nejlepší ta druhá nebo poslední cesta , pomalu i rychle a příjemně,
i když jsou i hrdinové, kteří volí odvážně tu třetí - útrpně rychle , nebo dokonce první - pomalu a útrpně.
Dost možná, že tu dlouhou a útrpnou cestu někteří volí z opatrnosti a ze strachu,
aby to nebyla rychlá pohodlná cesta do pekel.
Řekla bych, že bezpečnou rychlou a velmi příjemnou cestou je v případě křesťanství milovat Boha a nechat ho žít svůj život. V případě buddhismu, milovat Buddhu a vpustit ho na své místo.
V případě jiných učení, milovat toho, kdo dosáhl probuzení a nechat ho za sebe udělat všechnu práci.
mnich Sarana píše: To by bylo skvělé, kdyby si šlo vybrat.
JEDNODUCHÁ CESTA KDYKOLI DOSTUPNÁ VŠEM BYTOSTEM VE VESMÍRU.
LÁSKA JE DOKONALÝM PROSTŘEDKEM K DOSAŽENÍ OSVÍCENÍ. JE VŽDY DOSTUPNÁ VŠEM BYTOSTEM: NIC NEMÁ TAKOVOU MOC, ABY SE TO POSTAVILO DO CESTY LÁSCE (Golas Thaddeus)
Pro volbu příjemné cesty je dobré zaměřit pozornost na to, co spojuje:
Na ticho a lásku v srdci.
Rychlost zvyšuje zapálenost, vroucnost, vřelost, zpomaluje studenost, nezájem.
Ovšem cílem cesty je paradoxně úplné zastavení. Nalezení toho, kým jsme.
mnich Sarana píše:Je to tak, milující dobrotivost je základem úspěšné meditace, není v žádném případě cílem ani esencí, alespoň podle toho, jak nám tu Cestu vysvětlují spisy a jak jí vysvětlují ti, kdo jí prošli.
mnich Sarana píše:Ovšem cílem cesty je paradoxně úplné zastavení. Nalezení toho, kým jsme.
Přesnější by bylo - Ovšem cílem cesty je paradoxně úplné zanechání. Nalezení toho, co je.
..... cílem cesty je paradoxně úplné zastavení. Nalezení toho, kým jsme.
... cílem cesty je paradoxně úplné zanechání. Nalezení toho, co je.
Ovšem cílem cesty je paradoxně úplné zastavení. Nalezení toho, kým jsme.
Přesnější by bylo - Ovšem cílem cesty je paradoxně úplné zanechání. Nalezení toho, co je.
Makak píše: 1. pohled je z cíle. Může jej tedy takto proklamovat Mistr.
Druhý pohled je od startu a tedy víc sedí pro ty na cestě. :-)
mnich Sarana píše:...mluvím nejen podle spisů, ale i podle své zkušenosti...
Ovšem cílem cesty je paradoxně úplné zanechání. Nalezení toho, co je.
"Cílem to, co je Arahant."
A Arahant řekne: "Cílem je to, kým jsem."
mnich Sarana píše:Ovšem cílem cesty je paradoxně úplné zanechání. Nalezení toho, co je.
Jestli to dobře chápu, došlo k jazykovému nedorozumění.
"Nalezení toho, co je." a "Nalezení toho, kdo/čím je." jsou zcela jiné významy.
"Nalezení toho, co je." Znamená pochopení toho, jaká skutečnost opravdu je, její vlastnosti, její zdroj, její podmínky, její začátek, průběh a konec.
"Nalezení toho, kdo je." Znamená hledání vlastností nějakého člověka, třeba sebe, atd.
Zmínil jsem to první, nikoliv to druhé.
Nevzpomínám se, že bych kdekoliv četl, že by Buddha někdy řekl "Poznejte, kým jsem, buďte mnou""Cílem to, co je Arahant."
A Arahant řekne: "Cílem je to, kým jsem."
To nevím, zní mi to divně. "Cílem to, co je Arahant" mi nepřijde správně česky. Prosím vysvětlit.
Arahant by jistě neřekl, že je cílem to, kým je, protože pro Arahanta bylo a je cílem vědět, že nikdy nebyl, ani v minulosti, ani teď, ani v budoucnu. Cílem je poznat, že nic není, a takže není nikdo, kdo by ulpíval a zároveň nic, na čem by šlo ulpět. Všechno to byla jen iluze možnosti "být". Když se iluze rozptýlila, mysl se odpoutala od tendencí nedovedných stavů a osvobodila se od zrození, stárnutí, nemoci, i smrti.
mnich Sarana píše:"Nalezení toho, co je." Znamená pochopení toho, jaká skutečnost opravdu je, její vlastnosti, její zdroj, její podmínky, její začátek, průběh a konec.
mnich Sarana píše:Cílem je poznat, že nic není, a takže není nikdo, kdo by ulpíval a zároveň nic, na čem by šlo ulpět.
Jana píše:To, že nic není, je první půlka poznání
Podle vadžrajány lze buddhismus, tedy nauky Buddhy Šákjamuniho, rozdělit na tři úrovně: malá cesta (tib. theg čung, skt. hínajána), velká cesta (tib. theg čhen, skt. mahájána) a nezničitelná cesta (tib. dordže thegpa, skt. vadžrajána).
Toto členění starší směry buddhismu neznají, jelikož se jedná o pozdější dodatečné pojmenování.[1] Vadžrajána se v rámci tohoto členění pokládá za nejvyšší učení, které nejrychleji vede k cíli.
Pohled a cíl vadžrajány: Jejím cílem je dosažení původního, neduálního stavu mysli, kdy se plně rozplyne jakýkoliv rozdíl mezi subjektem a objektem (tzv. rigpa neboli stav osvícení).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vad%C5%BEraj%C3%A1na
mnich Sarana píše:Ovšem cílem cesty je paradoxně úplné zanechání. Nalezení toho, co je.
Jestli to dobře chápu, došlo k jazykovému nedorozumění.
"Nalezení toho, co je." a "Nalezení toho, kdo/čím je." jsou zcela jiné významy.
"Nalezení toho, co je." Znamená pochopení toho, jaká skutečnost opravdu je, její vlastnosti, její zdroj, její podmínky, její začátek, průběh a konec.
"Nalezení toho, kdo je." Znamená hledání vlastností nějakého člověka, třeba sebe, atd.
Zmínil jsem to první, nikoliv to druhé.
Nevzpomínám se, že bych kdekoliv četl, že by Buddha někdy řekl "Poznejte, kým jsem, buďte mnou"
Cílem je poznat, že nic není, a takže není nikdo, kdo by ulpíval a zároveň nic, na čem by šlo ulpět. Všechno to byla jen iluze možnosti "být". Když se iluze rozptýlila, mysl se odpoutala od tendencí nedovedných stavů a osvobodila se od zrození, stárnutí, nemoci, i smrti.
Makak píše:mnich Sarana píše:Ovšem cílem cesty je paradoxně úplné zanechání. Nalezení toho, co je.
Jestli to dobře chápu, došlo k jazykovému nedorozumění.
"Nalezení toho, co je." a "Nalezení toho, kdo/čím je." jsou zcela jiné významy.
"Nalezení toho, co je." Znamená pochopení toho, jaká skutečnost opravdu je, její vlastnosti, její zdroj, její podmínky, její začátek, průběh a konec.
"Nalezení toho, kdo je." Znamená hledání vlastností nějakého člověka, třeba sebe, atd.
Zmínil jsem to první, nikoliv to druhé.
Nevzpomínám se, že bych kdekoliv četl, že by Buddha někdy řekl "Poznejte, kým jsem, buďte mnou"
Milý Sarano, nevím, jestli jsem se nepřipletl do diskuse nevhod. Nejsem aspirantem buddhismu. Chtěl jsem doplnit svůj pohled. A diskuzi povedu s cílem objasnění rozdílů a nalezení společných aspektů budhismu a advaity. A netuším, jestli máš o takovou diskuzi zájem.
Nejedná se o jazykové nedorozumění. Spíš se jedná o pohled různých tradic. A je logické, že Ty hájíš buddhistický pohled. Mě je bližší pohled "nalezení, čím/kým jsem" a ve svém komentáři jsem to chtěl nějak propojit.
Hlavní nedorozumění je v tom, že nalezení "čím jsem" není o hledání kvalit osoby, ale o rozpoznání toho, co osobu přesahuje. Toto nalézání toho, co osobu přesahuje, vidím jako to, co je i v buddhismu (případně mě oprav). Ovšem v advaitě ono nalezení toho, co je, totiž, že "není nic" se může slovně vyjádřit také jako "Já jsem TO", "Já jsem NIC", "Já jsem" možná nejvystiženěji "Jsem" bez propojení na jakékoliv koncepty. Nemá to opravdu nic společného s osobním já. Může se to jevit matoucí, proto v češtině se ustálil zápis "já" pro osobní já a "Já" pro univerzální já. V angličtině je to "I/me" a "Sefl".
Věřím, že píšeš ze své zkušenosti a stejně tak píšu já ze své. Ono to "já jsem" je i odpovědí na otázku, kdo vnímá tento svět, pokud je vnímán, a vše ostatní. Já to vnímám, já jsem. (To ovšem může prohlásit i osoba. Proto i když se zdá advaita jako jednoduchý koncept, i ona vyžaduje cvičení v rozlišování a přímou zkušenost.Cílem je poznat, že nic není, a takže není nikdo, kdo by ulpíval a zároveň nic, na čem by šlo ulpět. Všechno to byla jen iluze možnosti "být". Když se iluze rozptýlila, mysl se odpoutala od tendencí nedovedných stavů a osvobodila se od zrození, stárnutí, nemoci, i smrti.
Ano, toto advaita popisuje podobně. :-) Možná s tím rozdílem, že i mysl se rozpozná jako neskutečná. Nejde o osvobození pro mysl, ale osvobození od mysli.
V meditaci zmizíš, v moudrosti nejsi nic a láska v Tobě probudí Arahanta, který je probuzený ve spánku, bdění i snění.
Nejsem si vědom žádného textu v Théravádových spisech, který by (byť jen) naznačoval, že Arahant je úplný pouze skrze spojení sebe s láskou.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník