Jednou se ctihodný Samiddhi zeptal Buddhy:
"Svět ... svět ... ó Buddho, co tím myslíte, když říkáte "svět"?"
A Buddha odpověděl:
"Když říkám svět, Samiddhi, mám na mysli vědomí oka, vědomí ucha, vědomí nosu, vědomí jazyka, vědomí těla a vědomí mysli."
(Zjednodušeno ze Samyutta Nikája - Salájatana Vagga - Samiddhilókapaňhá Sutta)
Všechno co známe, co víme, co umíme, všechno to počíná u oka, ucha, nosu, jazyka, těla, a mysli.
A konkrétně?
(1) Nejprve je oko, světlo, a život. Oko se spojí se světlem, a protože je život, dojde k vědomí. "Vidím."
(2) Co vidíme je buď příjemné, nepříjemné, nebo neurčité. "Je to příjemné."
(3) Co cítíme teď, a co jsme cítili v minulosti, nám pomáhá rozpoznávat. "To je pro mě." "To není pro mě." "To chci." "To nechci." Anebo "to je žena," "to je muž," "to je hezké," "to je ošklivé."
(4) A podle toho, co rozpoznáme, se rozhodujeme. "To si vezmu." "To zničím." "O tom budu mluvit." "Tomu pomohu."
A z našeho rozhodnutí nebo nerozhodnutí dochází k dalšímu vědomí, pociťování, rozpoznávání, a zase rozhodování.
Všechno co je, jsou pouze vjemy nadiktované našimi šesti smysly. Pokud nemáme to štěstí, aby naše smysly diktovaly stejným způsobem, jako smysly ostatních, pak se z nás stávají "hlupáci," "mentálně postižení," nebo alespoň "divní lidé."
"Nic není normální," říkával můj drahý tatínek. A proč ne? Protože každý si vytváří svou normu - formičku, do které by šlo zaškatulkovat ty, kteří se tam (asi) hodí a nebo ze které by bylo možné vyřadit ty, kteří se tam (asi) nehodí.
A když se někomu nedaří se "zaškatulkovat" do formičky několika lidí, myslí si o sobě:
"Nikdo mě nemá rád."
Takové závěry nikomu nepomohou.
Pouze způsobí utrpení sobě a ostatním.
Spíše přemýšlejte -
- "Co dělá moudrý člověk, kvůli čemu ho mají lidé rádi. Zkusím to tak také dělat."
"Co nedělá moudrý člověk, kvůli čemu ho mají lidé rádi. Zkusím to tak také nedělat."
"Jak se chová moudrý člověk, kvůli čemu ho mají lidé rádi. Zkusím se tak také chovat."
"Jak se nechová moudrý člověk, kvůli čemu ho mají lidé rádi. Zkusím se tak také nechovat."
"Jak mluví a jedná moudrý člověk, kvůli čemu ho mají lidé rádi. Zkusím tak také mluvit a jednat."
Takový závěr přinese prospěch Vám i ostatním.
- A co dělá moudrý člověk, kvůli čemu ho mají lidé rádi?
Cvičí se ve štědrosti, etice, sbírá znalosti, je uctivý ke svým rodičům, učitelům a učitelkám, starším lidem, mnichům, mniškám.
A co nedělá moudrý člověk, kvůli čemu ho mají lidé rádi?
Nezabíjí živé bytosti, nekrade, necizoloží, nelže, nepije alkohol, nepovyšuje se nad ostatní, neposmívá se ostatním.
A jak se chová moudrý člověk, kvůli čemu ho mají lidé rádi?
Je zdrženlivý ve svých smyslech - neříká co není třeba, nepředvádí se. Říká a dělá pouze to, co je zapotřebí.*
A jak se nechová moudrý člověk, kvůli čemu ho mají lidé rádi?
S jasným pochopením přítomného okamžiku, příčin a následků svých rozhodnutí, udržuje své tělo a mysl bez zbrklých pohybů, bez zbytečných hlášek, všímavý, rozumný.
Jak mluví a jedná moudrý člověk, kvůli čemu ho mají lidé rádi?
Ve vhodný čas říká to, co je užitečné, a co je druhým příjemné. Je si vědom toho, co jeho slova a skutky zapříčiní v různou dobu, na různých místech, v přítomnosti různých lidí, a proto mluví a jedná s jasným porozuměním příčin a následků s ohledem na přítomnou situaci.
A že se Vám nedaří?
To proto, že Vás smysly klamou.
Pokud se v nitru svého srdce snažíte být moudrými, láskyplnými, nápomocnými, přátelskými, uctivými lidmi,
tak pak už nezáleží na tom, co uvidíte, uslyšíte, ucítíte nosem, zachutnáte, pocítíte na těle, či Vám vyvstane v mysli.
Ba vskutku, moudří, láskyplní, nápomocní, přátelští, uctiví lidé se nemusí starat o to, co jim diktují jejich smysly.
Jsou totiž přemožiteli světa, vítězi nad svou myslí, perlami v oceáně příčin a následků.
*Jan Ámos Komenský.