Duchovní příčiny nemocí

Moderátor: Pelvan

Re: Duchovní příčiny nemocí

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 24. srp 2017 18:06:11

Šesté pravidlo při dohledávání psychické příčiny nemoci - pravidlo "při opakující se nemoci dohledej to, zda se ta nemoc nevrací v podobném období" I.

Dohledání skutečné příčiny nemoci je základem toho, aby se člověk mohl uzdravit. Avenna tyto příčiny hledá v psychice člověka.

Jenomže problém je v tom, že většina lidí se ve své psychice neumí příliš orientovat. Ostatně není divu, protože ve škole nás naučili si spočítat peníze, rozeznávat zvířata a rostliny, orientovat se v mapách, naučili nás mnoha fyzikálním a chemickým zákonům, ale o našem vnitřním světě - o naší psychice nás nenaučili téměř nic. Nenaučili nás, jak se máme sami v sobě vyznat, jak se máme orientovat ve svých myšlenkách, jak konkrétně máme pojmenovávat naše vnitřní pocity a ani nás nenaučili, jak si máme se svými problémy pořádně poradit. I proto je pro mnoho lidí tak těžké dohledávat ve své mysli to, co by mohlo způsobovat jejich nemoci.

Avenna však přináší pravidla, která člověku mohou velmi pomoci při dohledávání myšlenek a pocitů, které způsobují nemoci. Mezi tato pravidla patří i šesté pravidlo, které říká: "při opakující se nemoci dohledej to, zda se ta nemoc nevrací v podobném období".

Jak už z názvu tohoto pravidla jednoznačně vyplývá, tak toto pravidlo pojednává o příčinách nemocí, které se opakují, a to vždy ve stejném či podobném časovém období (v létě, na jaře, o víkendech, o vánocích, o narozeninách apod.).

Mezi takovéto nemoci patří:

alergie, které se opakují každé jaro či léto
opakované chřipky o vánocích
bolesti hlavy, které přicházejí každý víkend
opakující se letní vyrážky ze sluníčka
apod.
Hned na začátku bych měla zmínit, že toto pravidlo stoprocentně funguje u již zmiňovaných pravidelně se opakujících se nemocí, avšak může vám hodně napovědět i u nemocí jednorázových.

Rozdělení nemocí podle pravidla "při opakující se nemoci dohledej to, zda nemoc se nevrací v podobném období"

Sezónní nemoci
Sezónní nemoci jsou ty nemoci, které se opakovaně vracejí vždy v určitém ročním období - v určitou sezónu.

Mezi sezónní nemoci patří:

alergie na pyly - jaro, léto
vyrážky za sluníčka - léto
jarní deprese
apod.
Sezónní nemoci jsou vždy reakcí na nějakou situaci, která vznikla v příslušném ročním období a kterou člověk nesprávně pochopil a zpracoval.

Příklad sezónní nemoci

U pana Jirky už od dětství každé jaro propuká alergie na šeříky.

Jenom v krátkosti se zde zmíním, že jednou z příčin alergií je přecitlivělost). Přecitlivělost je vždy nežádoucí a vzniká na základě nějaké nesprávně zpracované zkušenosti, která dotyčného člověka nějak vnitřně poznamenala.

Pan Jirka alergií trpí od svých pěti let. Vraťme se tedy do období jeho dětství a pojďme se podívat na to, co tak vážného se mu tenkrát stalo, že ho to vnitřně zasáhlo natolik, že dodnes, byť bere různé léky, se z té alergie nevyléčil.

První, na co bychom měli zeptat pana Jirky, je to, čeho symbolem jsou pro něj šeříky, kde se šeříky v období okolo jeho pěti let setkával.
Na naši otázku nám pan Jirka odpoví, že si vybavuje, že šeříky rostly školky, do které coby malý kluk chodil.

Jeho odpověď pro nás bude indicie k tomu, abychom se zaměřili na to, jestli pan Jirka chodil do školky rád, jestli se mu tam líbilo apod. Protože jeho odpověď nám jednoznačně ukazuje, že jeho přecitlivělost bude mít něco společného s obdobím, kdy chodil do školky.

Takže, jak to tenkrát bylo?

Pár měsíců před tím, než byly panu Jirkovi čtyři roky, se narodil jeho bráška Pavlík. V té době se jeho maminka rozhodla, že je na čase dát malého Jirku do školky. Pavlík vyžadoval hodně pozornosti a tak si maminka říkala, že když půjde Jirka do školky, takže lépe bude zvládat se starat o Pavlíka i o domácnost. A že se malý Jirka alespoň hezky pohraje se svými vrstevníky a bude také spokojený.

A tak jednoho květnového rána vzala maminka Jirku do školky. Předtím mu však nevysvětlila téměř nic, při snídani mu akorát řekla, že ho odvede tam, kde si bude moci hrát s dětmi a že si pak pro něho přijde.

Po cestě do školky Jirka vůbec nechápal, proč maminka ho do té školky dává. A tak ho napadaly různé myšlenky typu: "To mne už maminka nemá ráda, že mne dává pryč?", nebo "To už mne doma nechce?", anebo "Co když už pro mne nikdy nepřijde?"
Malý Jirka nechápal, proč ho maminka doma nechce, když přece nemusí do práce a zůstává doma s jeho malým bráškou.

Když tu přišli ke školce a maminka řekla: "Už jsme tady." Jirka nevydržel a propukl v pláč...

První, čeho si na školce všiml, byly keře šeříků, které rostly poblíž vchodu. Dokonce ucítil i jak krásně voní, ale v tu chvíli na kytičky, byť je měl rád, neměl ani pomyšlení. Byl vyděšený, zmatený a smutný. A přesto, že plakal a že se bál, maminka ho tam nechala s tím, že dala na paní učitelku, že si Jirka ve školce zvykne.

Malý Jirka první dny plakal pokaždé, když šli do školky. A když uviděl u vchodu keře šeříků, které byly pro něj znamením, že už jsou u školky, tak byl moc nešťastný. Ve školce se mu totiž vůbec nelíbilo a hlavně si připadal moc odstrčený, protože jeho bráška mohl být s maminkou doma a on ne. A on nadále nechápal, proč ho maminka doma nechce, a tak ve školce plakal a připadal si nemilovaný.

Takto plakával první měsíc každé ráno. Maminka se u školky, aby Jirku odpoutala od jeho smutku, vždy u šeříků zastavila a voněla si k nim a říkala Jiříkovi, jak krásně voní. Malý pan Jirka je však neměl rád, protože ta vůně pro něj vždycky znamenala to, že zase půjde do školky. A skutečně, měl před sebou ještě dva roky života ve školce.

Po roce, když šel do školky, kterou si mezitím oblíbil, začaly znovu kvést šeříky. Jirkovi se spustila rýma, která nešla zastavit a trvala celý měsíc. Aniž by si uvědomil, vůně keříků mu připomínala jeho silné trauma, kterým si prošel.
A totéž se zopakovalo i další rok. Opět se mu objevila silná rýma, která trvala také měsíc. A tato jeho rýma se začala stávat pravidelností.

Po čase u malého Jirky lékaři konstatovali alergii na šeříky. Nikdo ovšem nepřišel na to, že ve skutečnosti se o žádnou alergii nejedná, ale že se jedná pouze o připomenutí jeho nástupu do školky, který měl ve své mysli spojené s nepříjemnými pocity, jak ho maminka nechtěla a on musel do školky. A skutečně, tato reakce se začala opakovat každý rok, když začaly kvést šeříky.

A protože pan Jirka dodnes pořádně nepochopil, proč ho tenkrát maminka dala do školky, tak tou alergií trpí dodnes. Pan Jirka totiž nepochopil, že ho maminka to té školky nedala kvůli tomu, že ho doma nechtěla a že by ho nemilovala. Maminka ho té školky dala proto, aby ho uchránila traumatům, které by měl, kdyby ho do té školky nedala: stranění se dětského kolektivu, nezvyk komunikovat, nepřizpůsobivost, strach z dětí (potažmo i z dospělých) apod.

Maminka udělala tenkrát chybu pouze v tom, že mu to patřičně nevysvětlila, ale jinak si počínala správně. A pan Jirka by to takto měl pochopit, aby mu už vůně šeříků nepřipomínala domnělou nelásku maminky, ale naopak aby byla připomínkou úžasné prozíravosti maminky, která mu tím začleněním do kolektivu ve školce moc pomohla.

Děti, které totiž do školky nechodily, jsou poznamenané některými z následujících prvků chování: v dospělosti se straní kolektivu, jsou pasivnější, než ostatní, nedůvěřují svému okolí, jsou uzavřenými, těžko se začleňují a navazují přátelství, mají problémy s autoritami, neumí být při komunikaci spontánní, neumí si hrát, neumí se podřizovat tolik dennímu režimu (ranní vstávání, pracovní kázeň) atd. - mají to v životě těžší. Tomuto všemu se pan Jirka vyhnul právě tím, že ho maminka umístila do školky.

Nemoci o dovolených

Nemoci o dovolených jsou nemoci, které opakovaně propukají v období dovolených.

Nemoci o dovolených jsou reakcí na delší čas strávený s rodinou - s partnerem, s dětmi, s rodiči, s prarodiči, eventuálně se známými.
Jinými slovy, nemoci o dovolených jsou způsobeny tím, že rodina musí být delší čas na jednom místě pohromadě, kdy najednou vyplouvají na povrch problémy, které předtím nebyly tolik vidět. Mnoho rodin totiž funguje zdánlivě bez problémů jenom proto, že problémy "řeší" tím, že před nimi utíkají do práce, ke sportu, za kamarády, do svého pokoje, do dílny apod.

Na dovolené však rodina většinou musí být pohromadě - ve stanu, v jednom pokoji, v jedné malé chatce a její členové tedy před problémy nemají kam utéct. Díky tomu ty neřešené problémy najednou více vyplynou na povrch a více na celou rodinu dolehnou. A pak velmi záleží na tom, jak se k nim celá rodina postaví. Nejhorší řešení je pokusit se zase někam utéct, nebo problém přehánět či bagatelizovat.

Příklad nemoci o dovolených

Rodina pana Karla každý rok jezdí k moři. Poslední léta se však vždycky stalo to, že pan Karel na těchto dovolených prodělal zánět levého středního ucha.

Když navštívil lékaře, tak ten mu řekl, že tyto jeho záněty má z toho, jak se koupe v moři, že se mu do toho ucha dostane voda, která je teplá, tudíž plná mikroorganismů, které pak způsobují jeho obtíže. A že si pan Karel buď u moře nemá potápět hlavu, anebo si má při koupání do uší dávat ucpávky.

Pan Karel však rád šnorchloval, kterého se nechtěl vzdát. Proto se na dovolené vždycky vybavil ucpávkami do uší a léky na zánět středního ucha. A i přesto, že si potápěl hlavu pouze s ucpávkami uší, takže mu do nich nemohlo natéct, tak stejně ho to levé ucho vždycky bolelo.

Tyto tzv. nemoci o dovolených jsou reakcí na čas strávený s rodinou. Proto se zaměřme na to, jak dovolené rodiny pana Karla probíhají.

Představa pana Karla o dovolené je taková, že si odpočine od práce a užije si klidu. To se však vylučuje s tím, jak si představuje společnou dovolenou jeho žena a synové. Ti se totiž moc těší na to, jak si pana Karla na dovolené užijí, protože on jinak přes rok hodně pracuje a téměř není doma.

Už jenom jejich rozdílné představy o tom, jak stráví společnou dovolenou, jsou předpokladem k tomu, že bude docházet k neshodám. A tak jejich dovolené probíhají tak, že děti i manželka si chtějí s panem Karlem povídat, chtějí si spolu hrát a něco podnikat. To ovšem pan Karel nechce, protože si chce užívat klidu a díky své rodině, která ho „pořád“ otravuje, ten klid nemá. A tak má po velmi krátkém čase pocit, že mu jeho rodina neustále něco „hučí“ do hlavy a nechce to ani slyšet.

A právě na tento jeho postoj, že nechce slyšet to, jak jeho rodina chce být s ním, zareaguje jeho ucho. Pan Karel si má totiž uvědomit, že má být rád za to, že se na něj jeho rodina těší, že s ním chce být, že si s ním chce povídat, protože to jsou projevy lásky vůči němu. A jeho to nemá otravovat, ani obtěžovat, ale naopak si svou rodinu má užívat.

Hanka Přádová
Návštěvník
 

Re: Duchovní příčiny nemocí

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 24. srp 2017 18:15:01

Šesté pravidlo při dohledávání psychické příčiny nemoci - pravidlo "při opakující se nemoci dohledej to, zda se ta nemoc nevrací v podobném období" II.

Nemoci víkendové

Víkendové nemoci jsou nemoci, které se opakovaně vrací o víkendech.

Do této kategorie tady patří nemoci, které vznikly od pátečního odpoledne až do nedělního odpoledne. Nemoci, které propuknou až v neděli večer, patří již mezi nemoci pracovních dnů.

Všechny víkendové nemoci jsou reakcí na víkend - na víkendový program, víkendové akce, víkendová setkání, víkendové společníky, víkendovou tématiku.
Zkrátka, tyto nemoci jsou reakcí na očekávané víkendové vjemy.

Příklady víkendových nemocí

Příklad Matýska

Matýskovi je sedm let a jeho rodiče jsou rozvedení. Bydlí u maminky a na tento letní prázdninový víkend má jet s tatínkem na vodácký víkend.

V pátek ve dvě hodiny odpoledne má pro něho přijet tatínek. Jenomže v poledne právě v den odjezdu začalo Matýska bolet bříško, začal mít průjmy, zvýšenou teplotu a zvracel.

Maminka znalá Avenny okamžitě dohledala, co se v Matýskovi odehrává. Zalovila totiž v paměti a skutečně našla příčinu jeho zdravotních obtíží a ani jí to nedalo moc práce.

Vybavila si totiž, že loni, také o víkendu, byl Matýsek s tátou na vodáku. Matýsek i jeho tatínek se tenkrát s lodí převrátili. Matýsek se hodně lekl, protože ještě neuměl pořádně plavat a byla tam hloubka. Sice měl záchrannou vestu, ale ta mu byla velká, takže z ní vyklouzl. Velký proud ho unášel pryč od tatínka a on se z posledních sil přidržoval vesty. Bál se vody a také se bál tatínkovi ukázat, že se bojí.

Nakonec to ale Matýsek zvládnul a tatínek místo toho, aby ho pochválil, že to i s tou velkou vestou hezky zvládl, tak mu ještě vynadal, že si tu vestu nandal špatně. A přitom za tu velkou záchrannou vestu přece nemohl Matýsek, ale ten, kdo mu tuto velikostně neodpovídající vestu dal. A tu mu dal tatínek, takže za to mohl on.

Tatínek neodhadl, co se v Matýskovi odehrávalo. Sám se hodně lekl, ale svůj strach zpracoval tak, že ještě vynadal svému synovi za něco, za co nemohl Matýsek, ale on sám. A pak už to bohužel ani neodvolal. Dokonce si namlouval, že to vynadání je adekvátní projev lásky mezi "chlapy". Matýsek z toho přece musí poznat, že mu na něm záleží, ne? Jenomže v Matýskovi se uložil strach, že něco na vodáku opět nezvládne.

Matýskovi se jinak vše kolem na vodáku líbilo. Líbila se mu parta lidí, se kterou tam s tatínkem byli. Líbilo se mu také koupání, stavění stanu, nafukování matrací, nošení kamenů na táborák. Dokonce mu táta půjčil i nůž a dovolil mu, aby si naostřil špičku větvě na opékání vuřtů. Líbilo se mu i pozdní usínání, hra na kytaru a zpěv. Nakonec přemohl i svůj stud a u táboráku zpíval.

Ale jediná věc - sjíždění řeky už bylo pro něho spíše za trest. Tenkrát totiž musel ten vodák dokončit v té velké vestě, která mu už jednou nepomohla. Vždyť ani nešla upevnit, protože neměla tkaničky. A tak se Matýsek bál, že mu znovu ta vesta nepomůže a že se už příště neudrží.
Tolik se bál každého jezu a tolik se těšil, jakmile vylezli z lodě. A tyto vzpomínky se mu uložily nesmazatelně do paměti.

A právě tyto vzpomínky maminka dohledala, protože se jí Matýsek tenkrát svěřil. Akorát netušila, že je v něm ten strach až tak velký, že se jednou ozve v podobě těchto projevů.

Maminka však zareagovala moc hezky. Byť pro Matýska měl tatínek přijet již za dvě hodiny, tak ona, napůl s tajuplným výrazem, napůl laškovně (z jejího obličeje i z jejího tajnůstkářství nešla zlověstnost) Matýska i s průjmem, zvracením a teplotou naložila do auta a až cestou mu vysvětlila, kam jedou. Řekla mu, že s ním jede koupit tu nejlepší záchrannou vestu, která mu padne jako ulitá.
Také mu řekla, že kdyby ji neměli v obchodě, kam teď mají namířeno, takže pojedou do dalších. A slíbila mu, že kdyby ji nesehnali, tak že ho tatínek nedá do lodě dřív, než mu nesežene vestu, která mu padne.

Také mu vysvětlila, že vodák, člun i voda nemohou za to, že má strach. Vysvětlila mu, že kdyby měl záchrannou vestu akorát na něj, tak by to pro něj bylo dobrodružství, ne-li legrace.
A ještě mu řekla jednu zásadní věc: "Podívej, vždyť ty jsi celý rok chodil na plavání. Ty už umíš plavat, jsi tak šikovný, že vestu už potřebuješ jenom na divoká místa a tam je potřebují i dospělí. Ta klidná místa přece uplaveš levou zadní." A na Matýska se uculila.

Matýsek ji pozorně poslouchal a cítil, že maminka má pravdu. Než dojeli do onoho sportovního obchodu, Matýskovi polevily křeče v bříšku, které provázely jeho průjmy a už mu najednou nebylo ani na zvracení.

Když si pak v obchodě vyzkoušel vestu, která ho skutečně objala a padla mu jak ulitá, tak ucítil pocit bezpečí a začal se těšit na to, až si ji vyzkouší. Přestal se bát, že se mu něco stane.
Najednou, tak jak přišla, tak zmizela i horečka. A než přijel tatínek, tak Matýsek byl v pořádku.

Kdyby maminka nebyla zasáhla, Matýsek by nejel na ten vodák a takto by reagoval každý rok. Rodiče, neznalí Avenny, by ty projevy přikládali jídlu či viróze apod. A neměli by ani nejmenší tušení, že jeho nemoc jde takto odstranit. Ponechali by ho, neznalí věci, napospas jeho matné, nepříjemné vzpomínce a velkému strachu. Jeho postoj k vodě by byl léta vyhýbavý. A otázkou je, kdy by Matýsek tento svůj postoj změnil a kdy by si uvědomil, že už je velký a že už by se převrácení lodě bát nemusel.

Rekapitulace Matýskových vnitřních pochodů:

Víkendová akce: vodák se mu líbil, není zde vjem, který by vyvolal nemoc.
Víkendoví společníci: ti se mu také líbili (tatínkova parta), proto není ani toto vyvolávající prvek jeho nemoci.
Víkendový program: koupání, stavění stanu, nafukování matrací, nošení kamenů na táborák, dokonce mu táta půjčil nůž a dovolil mu, aby si naostřil špičku větvě na opékání vuřtů, pozdní usínání, hra na kytaru a zpěv - to vše se mu líbilo, až na jednu jedinou věc, kterou bylo sjíždění řeky. A právě tento činitel vyvolal jeho stav.

Toto byl přesně ten vjem z víkendového programu, který se mu opakoval z minula a ovlivňoval ho doposud, byť někde uvnitř, a který skutečně vyvolal takovouto smršť.

Z tohoto příkladu tedy vyznívá rada na závěr: není radno znevažovat nebo přehlížet vzpomínky a ani nenápadné myšlenky či pocity.

Příklad pana Aleše

Pan Aleš je ženatý a jeho žena je s jejich dvěmi malými dětmi na mateřské dovolené. Pan Aleš předtím nebyl moc nemocný, ale posledního půlroku víkend co víkend trpí migrénami. Vysledoval, že tyto jeho migrény pravidelně začínají v pátek v podvečer a trápí ho až do nedělní večera, kdy jako zázrakem zmizí.

Když se pan Aleš lékaře zeptal, proč tyto jeho obtíže přicházejí s tak "železnou" pravidelností, tak mu lékař odpověděl, ať v tom nic nehledá, že je to pouhá náhoda. A po vyšetření, které neodhalilo žádnou konkrétní příčinu těchto migrén, lékař předepsal panu Alešovi léky proti bolesti, které mu příliš nepomáhaly. A tak téměř všechny víkendy posledního půlroku strávil pan Aleš v posteli, kdy se tu bolest hlavy snažil zaspat.

Z toho, co jsem zde napsala, jednoznačně vyplývá, že migrény pana Aleše spadají mezi nemoci víkendové. Tzn. že tyto jeho zdravotní problémy jsou reakcí na dění o víkendu. Další indicií je to, že tyto migrény se u něj objevily před půlrokem, takže se pojďme podívat, co se před půlrokem u pana Aleše změnilo a co poznamenalo jeho prožitky víkendů strávených doma.

Do firmy, kde pracoval pan Aleš, před necelým rokem nastoupila nová zaměstnankyně. A hned od prvního okamžiku mezi nimi, jak se říká, přeskočila jiskra a oni se před půlrokem velmi sblížili a stali se z nich milenci.

Pan Aleš se na svoji milenku každý den moc těšil a tak začal chodit velmi brzo do práce a velmi pozdě se z ní vracel domů. Jeho manželce se to, že v práci tráví mnohem víc času než dřív, přestalo po čase líbit. Pan Aleš jí však vždycky lhal, že má hodně práce a že si v práci nemůže poroučet, co bude dělat a co ne, že by ho také mohli vyhodit a pak by zůstali téměř bez peněz. A že mu tedy nic jiného nezbývá, než hodně pracovat.

I přes jeho vysvětlování začala být jeho žena nespokojená a začala se viditelně trápit, že pan Aleš je tak málo doma. A tím, že nebyl přes týden téměř doma, tak se jeho paní o to víc těšila na víkendy, jak budou spolu a jak si to všechno vynahradí. Jenomže panu Alešovi se o víkendu stýskalo po jeho milence a vůbec netoužil být se svojí ženou. Po sblížení s jeho milenkou mu totiž začala jeho paní vadit, a to jak psychicky, tak i fyzicky (nechtěl se s ní ani již milovat) a tak se jí snažil co nejvíce vyhýbat. Na druhé straně však trpěl výčitkami, když viděl, jak je z jeho odmítání nešťastná a trápí se. A tak se víkendy pro něj staly "noční můrou".

O všedních dnech byl většinu času v práci a domů chodil až pozdě, kdy se vymluvil, že je unavený a šel hned spát. Ale o víkendech na něj celá ta svízelná situace doma dopadala v celé své váze. A tak se začal zmítat v pocitech výčitek, ale na druhé straně ho čím dál víc přepadala sebelítost a ukřivděnost, proč svoji milenku nepoznal dřív než se oženil, že teď musí doma čelit zájmu a touze své ženy a že se mu doma vůbec nelíbí.

Je zde jasné, kde pramení příčina migrén u pana Aleše, které pravidelně propukají víkend co víkend.

Obecně migrény vznikají mj. i na základě sebelítosti, neoprávněné ukřivděnosti vznikající na základě nepřijatelnosti nepříjemné situace, kterou si člověk způsobil sám.

Pan Aleš si nakonec celou situaci absurdně obrátil tak, že on je vlastně chudáček, který musí snášet přítomnost, lásku, touhu a zájem své ženy včetně jejích dotěrných otázek. A také si neoprávněně myslí, že osud si s ním nepěkně pohrál, že svoji milenku poznal až teď, kdy má dvě děti a ženu. Ve skutečnosti je to jinak, protože on si neměl s tou svojí kolegyní cokoli začínat dřív, dokud by si nevyřešil rodinné záležitosti následujícím způsobem:

když si uvědomil, že mu jeho u ženy doma něco chybí, tak jí měl to, co mu chybí, konkrétně pojmenovat. Jeho žena by tím alespoň dostala možnost se změnit tak, aby mu začala dávat to, co mu chybí

kdyby mu to jeho žena i přesto nezačala dávat, kdyby se nezlepšila, tak měl právo od ní odejít. Důvodem jeho odchodu by však nesměla být jiná žena, ale to, že mu u jeho ženy něco chybí a jeho žena mu to odmítla dát

když už své ženě nedal šanci na to, aby to, co mu chybí, mu začala dávat a on se zamiloval, tak se měl k celé situaci postavit čelem. Měl být ke své ženě férový a měl jí říci o své milence. A pak měl od ní odejít s tím, že se se svojí ženou, která za jeho odchod nemohla (protože jí nedal možnost se zlepšit) tolik jako on, velice slušně finančně i materiálně vypořádá. Měl ji nechat víc a odejít s málem, jako způsob nápravy dluhu, který způsobil on sám

Toto vše mu ta bolest hlavy dávala najevo a vlastně mu říkala: "Aleši, ty jsi špatně vyhodnotil situaci, přehodnoť ji. Mýlíš se ve svých názorech a sice v tom, že ne tobě je ubližováno, ale ty Aleši ubližuješ.

Nemoci pracovních (školních) dnů

Nemoci pracovních (školních) dnů jsou nemoci, které opakovaně propukají v pracovních (školních) dnech.

U těchto nemocí je typické, že v době dovolených, volna či státních svátků nepřicházejí.

Nemoci pracovních (školních) dnů jsou reakcí na pracovní režim - tzn. na to, co se děje v práci či ve škole. Je to reakce na "kolotoč povinností" během pracovních či školních dnů.
Nemoci pracovních (školních) dnů vznikají i u dětí. Tyto nemoci:

u dětí, které nechodí do školky ani do školy, jsou reakcí na to, že rodiče musí do práce, nebo jsou reakcí na eventuální hlídání někým "cizím"

u dětí, které chodí do školky, jsou reakcí na dění ve školce, či na režim dne, kdy musí do školky

u dětí, které chodí do školy, jsou reakcí na dění ve škole, či na školní povinnosti a nebo jsou reakcí na denní režim, kdy je škola.

Příklad nemoci pracovních dnů

Paní Alžbětu před léty opustil manžel a tak zůstala sama se dvěmi syny. Paní Alžběta i přes to, že byla sama bez muže, tak byla vcelku spokojená a dařilo se jí. Kluci nijak zvlášť nezlobili a ani neměli nějaké výrazné problémy ve škole. Práce jí bavila a vydělala si i slušné peníze.

Jenomže před dvěmi měsíci začala paní Alžběta trpět tikem v pravém oku. Ze začátku tiku nevěnovala pozornost, ale poslední dva týdny tik zesílil natolik, že ji to začal hodně obtěžovat.

Paní Alžběta se kdysi doslechla, že nemoci vznikají na základě určitých myšlenek a pocitů, které má člověk změnit. A že když je změní, tak i jeho obtíže zmizí. A tak paní Alžběta začala dohledávat, co by mohlo způsobit její tik.

První, co si paní Alžběta uvědomila bylo to, že tik ji trápí jenom v pracovních dnech a že o víkendech a vlastně i o dovolené, na které byla s dětmi před měsícem, jí ten tik jako zázrakem přešel. Tzn. že ten tik bude mít něco společného buď s prací nebo s denním režimem pracovních dnů.

Dále si paní Alžběta našla, že tik je způsoben stresem a nervozitou a začala se tedy sama sebe ptát, z čeho je ve stresu a nervózní. Zda je to z denního režimu v pracovní dny, anebo z práce.

Když o tom popřemýšlela, tak zjistila, že s kluky nemá v pracovní dny nějak závažné problémy, že mají rozdělené úkoly, které si vcelku plní, takže domácí povinnosti zvládají bez problémů. Takže paní Alžběta začala dumat o tom, jestli je ve stresu či nervózní v práci. Po krátké úvaze si najednou uvědomila, v čem spočívá její problém.

Poslední dobou je velmi nervózní z nového kolegy, se kterým sdílí jednu kancelář. Její kolega nastoupil k nim do práce asi před třemi měsíci a vedoucí rozhodl, že bude s ní v původně její kanceláři. To se však paní Alžbětě vůbec nelíbilo. Roky už byla totiž v kanceláři sama a zvykla si při práci mít svůj klid.

Když však nastoupil její kolega, tak najednou v kanceláři byl v jejích očích rozruch a ona zjistila, že po těch rokách ticha a klidu jí v její kanceláři jeho přítomnost vadí a že se kvůli němu nemůže soustředit na práci.

Po čase začala paní Alžběta ve svém novém kolegovi vidět vetřelce, který jí znemožňuje pracovat a začala být z jeho přítomnosti nervózní. Navíc začala být ještě ve stresu kvůli tomu, že se nemůže pořádně na práci soustředit. Začala se bát, že udělá nějakou chybu, že se přepočítá (byla totiž účetní) a že pak bude mít problémy.

Pro pravdivé dokreslení situace je však důležité zmínit, že její kolega v kanceláři nedělal nějaký nepořádek, ani nic podobného. Občas sice telefonoval, nebo si chtěl s paní Alžbětou povídat, ale nijak zásadně ji nerušil.

Paní Alžběta si celou situaci ohledně příchodu nového kolegy do její kanceláře zhoršila a na základě toho začala být ve stresu a nervózní. A právě to, že se zbytečně cítí ve stresu a že je z jejího nového kolegy zbytečně nervózní, ji přišel říct její tik.

Paní Alžběta by si měla uvědomit, že kolega v kanceláři dělá jenom běžnou práci a to, že občas telefonuje je nezbytnou součástí jeho práce. Ostatně, vždyť ona telefonuje také. A to, že si s ní občas chce její kolega povídat, nemá brát jako obtěžování, ale jako zájem o ní, který by ji měl těšit.

A pokud by eventuálně povídání s kolegou přerostlo únosnou mez, tak to přece může v klidu kolegovi vysvětlit, že ať se nezlobí, že by si povídala, ale že musí pracovat, protože by jinak nestihla svoji práci. A až, kdyby to klidné, pohodové vysvětlení kolegovi nestačilo a kdyby přes to vysvětlení na ní nebral ohled a rušil by ji, tak by se přece mohla ohradit daleko důrazněji a nemusela by se tolik dní vnitřně cítit v tak velkém napětí.

Ten tik ji říkal, že ona přešla do odporu a napětí, aniž by svému novému kolegovi nejprve dala šanci a hledala by si k němu cestu. Tudíž, ten tik ji říkal: "máš v sobě napětí, které nemáš mít a nervózní se cítíš neoprávněně".

A paní Alžběta tedy toto napětí má zmírnit tím, že by si sama aktivně k němu měla pokusit najít hezký pracovní vztah. Měla by se k němu zachovat tak, jak by chtěla, aby ji někdo přijal, kdyby k někomu do kanceláře nastoupila ona sama.

Hanka Přádová
Návštěvník
 

Re: Duchovní příčiny nemocí

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 24. srp 2017 18:18:24

Šesté pravidlo při dohledávání psychické příčiny nemoci - pravidlo "při opakující se nemoci dohledej to, zda se ta nemoc nevrací v podobném období" III.

Některé nemoci se lidem opakovaně vrací v určitém období, někdo by řekl se "železnou" pravidelností.
Lékaři ovšem tomuto faktu většinou nevěnují pozornost a nehledají v tom nějakou souvislost. To je ovšem chyba, protože tento fakt může člověku hodně napomoci pochopit příčinu jeho nemoci.

Nemoci významných dnů

Nemoci významných dnů jsou nemoci, které se opakovaně vrací při příležitosti významných dnů.

Mezi významné dny patří:

vánoce
narozeniny
svátek
výročí svatby
výročí úmrtí
apod.
Nemoci významných dnů jsou vždy reakcí na souvislosti těchto významných dnů.
Mezi nejčastější příčiny těchto nemocí patří nesprávný postoj k následujícím okolnostem těchto dnů:

sejde se rodina, která nefunguje a na člověka to dopadne plnou vahou - člověk by měl tyto problémy řešit a ne před nimi utíkat

rodina se nesejde vůbec nebo člověk ani rodinu nemá - člověk si má umět udělat radost i sám a ne ji podmiňovat přítomností ostatních a také má něco udělat, aby sám nebyl

přehnané přípravy (přehnaný úklid, přehnané vaření a pečení apod.) - člověk by si měl uvědomit v čem spočívá kouzlo těchto dnů (v úklidu to není)

výročí úmrtí - nevidět jenom to, že dotyčný člověk tady už není, ale být také vděčný za to, že jsem ho poznal, že jsem s ním spoustu věcí mohl prožít.

Příklad nemoci významných dnů

Je Štědrý den ráno a paní Martina finišuje s přípravami vánoc. Tyto přípravy u ní obnášely to, že kromě shánění dárků pro celou rodinu paní Martina napekla alespoň 12 druhů vánočního pečiva, udělala důkladný tzv. velký úklid domácnosti – umyla okna a vyprala záclony, vymyla a přeskládala všechno oblečení ve skříních, vymyla celou kuchyňskou linku a přerovnala všechny kuchyňské zásoby. Prostě vygruntovala celý byt, aby, jak říkávala, Ježíšek přišel do čistého.

Nutno ještě podotknout, že paní Martina byla vdaná, měla dva syny - jeden chodil do první třídy a druhý do třetí a pracovala na směny v nemocnici jako zdravotní sestra. Jinými slovy se měla před vánocemi co otáčet, aby ke všem svým každodenním povinnostem zvládla všechny předvánoční přípravy v jejím důkladném pojetí.

Letos je však paní Martina ve skluzu. Ještě nemá upečené vanilkové rohlíčky a bez nich by přece nebyly ty pravé vánoce. Také jí chybí ještě umýt okno v kuchyni a v obýváku a nemá ještě zabalené dárky.

A k tomu všemu jí od včerejška není dobře. Leze na ni nějaká chřipka. Snažila se jí zahnat prášky. Včera jí sice trochu pomohly, ale dneska je jí o hodně hůř. Nejraději by si lehla do postele, ale nemůže, má ještě tolik práce a přece rodině nezkazí vánoce.

Paní Martina si vzpomněla, že takto před vánocemi byla nemocná i loni a vlastně i předloni. Měla také chřipku a poslední dvoje vánoce marodila.

Vzhledem k tomu, že paní Martině se zmiňovaná chřipka opakovaně vrací v období vánoc, tak se jedná o nemoc významných dnů, v jejím případě o nemoc vánoc.

Otázka tedy zní: v čem dělá paní Martina chybu, že poslední vánoce takto stůně?

A abych vám hledání odpovědi na tuto otázku usnadnila, tak alespoň ve zkratce zde zmíním, že chřipka vzniká v důsledku pocitu přetíženosti, který si však člověk způsobuje sám tím, že si na sebe zbytečně moc nakládá.

Paní Martina dělá chybu v tom, že si před vánocemi na sebe nakládá zbytečně moc práce. Vždyť vánoce nedělá nablýskaný byt a co nejvíce napečených druhů vánočního cukroví, ale atmosféra mezi lidmi. Vůbec totiž nezáleží na tom, jestli jsou umytá všechna okna a jestli jsou vyprané všechny záclony v bytě, ale jestli je doma pohoda, milá a hřejivá atmosféra.

Paní Martina však na toto opomněla a tak se před vánocemi zbytečně štve a nervuje, jestli to všechno stihne. A pak, když už ty kýžené vánoce přijdou, tak je uhoněná, nevyspalá z toho, jak pracuje do noci, aby to stihla. A její hlavní vidina o Štědrém dnu je, co nejdříve se dostat do postele a konečně se pořádně vyspat. Proto si ani pak ty vánoce ani neužije, ale ba co víc, ještě tím kazí prožitek i ostatním členům rodiny.

Aby se paní Martina uzdravila, tak by si měla uvědomit, že to s tím úklidem zbytečně přehání a že má polevit. Nemá to však dělat s výčitkami, že je k ničemu, nebo že je snad špindíra, když nevyleští před vánocemi celý byt. Vánoce si člověk má vychutnat, má si užít volných dnů s rodinou a "nabít se" do dalších pracovních dnů.

Měla by si také uvědomit, co chce, aby se jejím synům vybavilo při vzpomínce na jejich vánoce. Zda chce, aby si vybavili uhoněnou a nevyspalou maminku, která běhá po bytě s hadrem a s kýblem v ruce, která je podrážděná a která se kvůli každé maličkosti hned na ně zlobí. A že sice o vánocích měli doma umytá okna, a popravdě řečeno by si toho, kdyby jim to maminka neřekla, ani nevšimli, protože to pro děti o vánocích není důležité, ale že maminka u stromečku samou únavou usínala a moc se jim nevěnovala.
Anebo zda chce, aby její synové jednou vzpomínali na to, jak u nich o vánocích byla pohoda, jak se s maminkou a s tatínkem hodně nasmáli, že si spolu hráli a užívali se navzájem.

Paní Martina by měla mít na paměti, že při úklidu, tak jako ostatně ve všem, by se měla držet zlaté střední cesty. Neměla by to tedy s úklidem přehánět, ale ani ho zanedbávat.
A určitě by paní Martina neměla doma dělat všechno sama, ale měli by jí s tím pomáhat její manžel i děti.

Podkategorie nemocí o dovolených a nemocí významných dnů

Nemoci o dovolených a nemoci významných dnů dělíme ještě do podkategorií:

před - před dovolenou, před významným dnem
po - po dovolené, po významném dnu.
Rozdělení do těchto podkategorií napomáhá ještě blíže specifikovat, co v mysli člověka způsobilo opakovanou nemoc.

Podkategorie nemocí o dovolených
Nemoci o dovolených se ještě rozdělují na:
přeodjezdové nemoci
nemoci na cestě na dovolenou
nemoci návratové.
Předodjezdové nemoci vznikají nejčastěji na základě zbytečného strachu:

jak stihnu zabalit
jestli se ta dovolená vydaří
jestli se na ní nebudeme hádat
jestli nezkrachuje naše cestovní kancelář
jestli v pořádku dojedeme
apod.
Nemoci na cestě na dovolenou jsou nesprávnou reakcí na samotné cestování:

jestli cestou nezabloudíme
jestli řidič neusne za volantem
jestli nám nedojde benzín
jestli nespadne letadlo
apod.
Nemoci návratové jsou reakcí na návrat domů z dovolené, kdy člověk se neoprávněně odmítá vrátit do režimu všedních dnů:

už zase vidím tu kopu špinavého prádla
to zase budu muset vařit a nakupovat
nechci zpátky domů, tam mě čekají jenom problémy
v práci mě čeká tolik nedodělků, jak já to stihnu
zase sama zůstanu doma s dětmi, protože manžel bude do noci v práci
apod.
Podkategorie nemocí významných dnů
Nemoci významných dnů se ještě dělí na:
nemoci příprav na významný den
nemoci po významném dnu.
Nemoci příprav na významný den jsou nejčastěji odrazem neopodstatněných obav plynoucích z přicházejícího významného dne:

jak já stihnu všechno nakoupit, uvařit, připravit apod.
nechci slavit moje narozeniny, nemám rád oslavy
nechci žádnou rodinnou oslavu, vždyť to zase přijde i moje tchýně, kterou nesnáším a moje sestra, se kterou se hádám
to mi už bude zase o rok víc, já nechci stárnout
zítra budu mít narozeniny a já se bojím, že si na mě nikdo nevzpomene
za týden to bude rok, co mi umřel manžel - jak já ten den nenávidím
apod.
Nemoci po významném dnu jsou chybnou reakcí na prožitky o tomto dnu, které si dotyčný špatně vysvětluje:

proč na moji oslavu nepřišla moje kolegyně z práce, určitě mě nemusí - kolegyni dotyčný zapomněl pozvat
já se na tu oslavu tak těšil a nakonec to byl propadák - oslava se ostatním líbila
jak mohl zapomenout na naše výročí svatby - nezapomněl, koupil jim víkendový zájezd pro dva a protože chce manželku překvapit, tak jí nic neřekl a v pátek se chystá si ji na ten víkend "ukrást", aby ji měl jenom pro sebe
apod.
Hanka Přádová

DISKUZE
Návštěvník
 

Re: Duchovní příčiny nemocí

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. srp 2017 17:14:34

Plíce

Nádech a výdech v sobě zahrnuje schopnost brát a dávat. Dýchání musí být harmonické, tak i braní a dávání v životě musí být v harmonii.

Braní ve smyslu, zda nám ostatní dovolují svobodně dýchat a žít, zda nám k tomu druzí dávají potřebný prostor a čas a nedusí nás a dávání ve smyslu, zda umožňujeme druhým svobodně jednat a uvažovat, zda je nesvazujeme, duchovně neznásilňujeme jejich křehké nitro příkazy a naplňováním ne jejich, ale svých přání, zda je necháváme volně dýchat.

Nedostatek pohlazení, soucítění a lásky rodiče často nahrazují materiálními věcmi, nemají čas se s dítětem posadit a tak mu koupí, co chce a pak říkají, že chce koupit všechno, co vidí, že mu nic není dost. Dítě ale jen volá po pozornosti, potřebuje brát lásku, bezpečí a pocit rodinné harmonie. Když se mu nedostává, dusí se, začínají dýchací potíže.

Svobodně, bez potíží dýchat znamená mít všechny rád. Vše vnímat radostně, s láskou. Odpouštět i těm, kteří nás svírají a jejich činy vidět jako nedokonalost ducha a ne jako snahu vědomě nám ublížit a znepříjemnit život. Rodiče, naplňujte své domovy láskou, pro dobro svých dětí i pro štěstí své.

Plíce jsou symbolem kontaktu a komunikace s vnějším světem, po kůži jsou plíce druhým nejvýznamnějším kontaktním orgánem. Dech je naší pupeční šňůrou, která nás pojí s životem samým a se všemi ostatními živými tvory, všichni dýcháme tentýž vzduch.

Léčivá formulka plic:
Přijímám život v dokonalé rovnováze.

http://empatia.cz/duchovni-priciny-nemo ... ste-strevo

Nemoci plicní

V bibli se dočítáme, že Bůh vdechl člověku život. Všechny národy používají v rčeních synonyma dech - duch, život. U nás jsou běžná lidová rčení: „od prvního dechu, do posledního dechu, nenechat někoho dýchat“.

Onemocnění plic signalizuje nechuť k přijímání života, poruchu v přijímání prány. Čínská medicína odedávna spojuje nemoci plicní se smutkem v duši, neboť tento stav duše se projevuje zeslabením meridiánu plic v akupunktuře. Obecněji lze orgánovou slabost plic spojit také s poruchami přijímání svobody vlastní i jiných lidí. Časté nádory plic souvisí s egocentrickým pojetím svobody jednotlivce, zápaly plic s chtěním uchopit od života více, než je samovolně přinášeno. TBC plic signalizuje špatnou reakci na svobodu jiných.

https://www.agapebrno.cz/Alternativni-m ... licni.aspx
Návštěvník
 

Re: Duchovní příčiny nemocí

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. zář 2017 6:04:39

Nemocné srdce -život ve výčitkách je životem ve lži

Jak je možné někomu skutečně pomoci a povzbudit, když je vztah zaklíněný v očekávání další hádky a neodpustitelných výčitkách? Jak může jeden pomoci, když je neustále viděn jako příčina problému?


A co jsou vůbec výčitky? Výčitka je to, co nedovedeme změnit a co se s tím, že se nedá odčinit rozrůstá neustálým opakováním a přetráváváním do obludných rozměrů. Vždy je možné sáhnout k výčitce, která jako dýka vždy připravená k úderu. A to zbraň, kterou není možné odebrat a vzít, neboť se její vlastník musí vzdát sám a dobrovolně. Výčitku není možné vymluvit, odargumentova, není možné se omluvit – nic nezabírá. Proto tak dobře slouží jako krmivo Hádky.

Výčitka je v hádce náramně užitečná, neboť slouží k převedení od maličkosti k tragédii. Hádek může nabídnout zase rozsah definitivnosti. Samozřejmě, že čím více je výčitka použita, tím více dráždí a větší odpor vyvolá a tím zaručuje větší bolest a větší a zuřivější hádku.

Každá výčitka je zbraň. A pokud na výčitku nezapomínáme, ale pouze ji udržujeme v tajnosti, pak žijeme ve vztahu, jako se zbraní za zády. Přestože se o ní nemluví, všichni o ní ví, že zde je a že vždy může být zabudnuta do druhého. Život s neodpustitelnou výčitkou, je i za – sebe-většího klidu – životem falešným a lživým. A vytváří pocit umělosti klidu a přirozenosti hádky, kdy jsou vytaženy všechny schované a opečovávané zbraně. Existuje-li ve vztahu neodpoustitelná výčitka, pak se soužití má buďto ukončit, nebo se má odhodit a zapomenout. Nebo jinak je život neštěstím a slepým otroctvím pro Hádku. Není jiná možnost.
Návštěvník
 

Re: Duchovní příčiny nemocí

Nový příspěvekod bylinkal » ned 17. dub 2022 8:38:49

Prosím o afirmaci na ostruhu v pravé noze, děkuji.
bylinkal
 
Příspěvky: 1
Registrován: ned 17. dub 2022 8:31:23

Re: Duchovní příčiny nemocí

Nový příspěvekod Jana » ned 17. dub 2022 9:16:38

bylinkal píše:Prosím o afirmaci na ostruhu v pravé noze, děkuji.


Afirmaci neznám, ale vzpomínám, že babička na patní ostruhu trpěla. Když jela na dovolenou k moři, tak prý šla jak po vejcích a když se vrátila, byla ostruha pryč. Zřejmě jí pomohla bosá chůze po vyhřátých kamíncích. Manželovi patní ostruha zmizela, když si dal do bot gelové podpatěnky.

Obrázek
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09


Zpět na Duchovní příčiny nemocí

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník