Jak začít u sebe
Napsal: stř 21. lis 2018 13:49:54
Zvyk je jako dobře prošlapaná stezka, silnější zvyk jako široká cesta. Hladká, rovná, bez výmolů a překážek. Dobře udržovaná a velmi pohodlná. Prošlapává se každý den, možná i několikrát denně. Je příjemně známá a dá se po ní jít rychle. Když se člověk rozhoduje, nejčastěji zvolí právě tento dobře známý směr. Na rozhodování má míň než sekundu. „Toto dobře znám, tudy chodím, takhle jsem zvyklý reagovat, a proto budu stejně reagovat i teď.“
Kdybychom chtěli nějaký zvyk zrušit, musíme začít přesně v tomto rozhodovacím momentu – na rozcestí. Nenechat se svést širokým, dobře prošlapaným a osobně známým chodníkem, ale podívat se do lesa po jiném, možná zarostlém, málo používaném a úzkém. Anebo se zadívat hlouběji do lesa a vybrat směr, kudy zatím žádná stezka nevede. Možná s obavami, anebo naopak se zájmem. A zpočátku to půjde těžko. Jako když se batole učí chodit. Zkouší, vstává, drží rovnováhu, spadne, nový pokus, znova vstává… i desetkrát za sebou. Znovu a znovu.
Zvyky máme a používáme je v celé škále denního života, tedy i v konání, názorech a reakcích na určité podněty. Možná, že o svých zvycích ani netušíme, protože jsme je převzali automaticky – od rodičů, kamarádů, ze školy, z kulturního prostředí, z médií…
Jakýkoli zvyk je náš. My jsme si ho vytvořili, my ho opakujeme a tím posilujeme. Z naší vlastní vůle. Automaticky a často bez rozmyslu.
Je celkem možné, že i když si myslíme, že bychom se nějakého zvyku racionálně a rádi zbavili, podvědomě nám vyhovuje. Něco nás na něm baví. Je potřeba zjistit co.
https://psychologie.cz/pryc-z-vyslapane-cesty/