Probuzení neznamená, že budete se vším "v pohodě", nebo že už nebudete mít nikdy strach, nebo že budete stále uvolnění, nebo cokoliv, co by mělo být "neustále".
Proč byste přítomný prožitek zatěžovali svými těžkými nároky? Proč byste kladli podmínky bezpodmínečnému a vůbec - čí podmínky by to byly? Proč byste žili podle odvozené, na čas vázané představy?
Naštěstí to, co jste, se nikdy nebude přizpůsobovat žádné představě, jak by probuzení "mělo" vypadat.
Nesčetné vlny stále se pohybující v oceánu bytí nemohou zůstávat "něčím" neustále, protože jsou živé – milují tanec a hru a vynořují se a mizí stejně spontánně, jako vznikly, nezanechávají za sebou žádnou stopu – a toto poznání je počátek obrovské úlevy kosmických rozměrů pro vyčerpaného hledače "dalšího zážitku".
Život nemusí odpovídat představě o tom, jaký by měl být, a proto je ve svém nejhlubším jádru tak pokojný.
Jednoduše v něm není žádné přání, aby současný prožitek byl jiný, než právě je. Je zde pouze toto – přítomné, úplné, prázdné a plné. Ale touto vrozenou dokonalostí není myšlena lhostejnost a apatie. Právě naopak!
Je to spíše živoucí postoj, způsob bytí či vidění. Bez ohledu na to, co v přítomném prožívání vyvstane – myšlenka, pocit, emoce – nezáleží na tom, jak silná nebo neočekávaná, jsou tito návštěvníci v nás vítáni jako milované a neoddělitelné vlny nás samotných.
Kdo se potká se "stínem", nepochopenou "temnou stránkou" života, těmi vlnami nás, které nejsou samy o sobě negativní nebo hříšné nebo temné, pouze zanedbané a opuštěné a toužící po domově? Kdo se chce potkat se sirotky života?
Je to takové úleva, znát sebe v hlubší rovině jako domov pro ty osiřelé části zážitků, o kterých jsme si vždycky mysleli, že by "měly" zmizet.
Jeff Fosterhttp://www.lifewithoutacentre.com/books ... e-you-are/