K čemu je dobré uvědomovat si souvislosti; princip Stínu

[reseek]

Ať jde o cokoliv, rozpoznávat a jasně si uvědomovat souvislosti je klíč k pochopení čehokoliv - počínaje každodenními banalitami a konče pohledem na sebe sama i na ostatní coby součásti projeveného vesmíru. Jinak automaticky ulpíme na svém přesvědčení, které je přirozeným důsledkem našich dosavadních zkušeností, a budeme ho považovat za definitivní pochopení.

Aby bylo vůbec možné uvažovat nad správným řešením problému, je nezbytné mu porozumět.

Podstatné je uvědomit si všechny souvislosti, které k problému patří.

Ty mohou často poskytnout vodítko k jednotlivým možnostem řešení.

Důležitá je také schopnost rozlišit, které informace jsou významné a které ne.

To nám zabrání ztratit se v maličkostech, které ve skutečnosti tvoří jen malou část problému, i když se na první pohled zdá, že jsou jeho podstatou.

http://psychologieprokazdeho.cz/co-poma ... -problemu/

[reseek]

Podstatné je uvědomit si všechny souvislosti, které k problému patří.

A tak pokud jsme došli k přesvědčení, že věci jsou tak a tak, že jsem nebo nejsem to či ono, pak místo abychom se s tím automaticky natrvalo ztotožnili a v případě, že s námi někdo nesouhlasí, začali obhajovat a vysvětlovat, proč to tak je,

pokusíme se poctivě vzít v úvahu, co oponent říká, a zkusíme si uvědomit všechny další souvislosti, které z toho vyplývají.

Při nejmenším tak automaticky neulpíme na svém dosavadním přesvědčení, i když se ukáže, že oponent vycházel ze zkušenosti, která byla omezená, neuvědomoval si některé souvislosti a nebral proto v úvahu fakta, která z nich vyplývají.

A pokud měl oponent pravdu? Může nám konečně dojít, že to my jsme nebrali v úvahu určité souvislosti a z nich vyplývající fakta... a že díky uvědomění si a opravdovému, poctivému přijetí toho, co z nich vyplývá, může náš pohled na daný problém být teď o něco přesnější.

Pochopení, že všechny naše dosavadní zkušenosti vedly k určitému omezenému souboru poznatků, může tak vést k otevřenosti, která je opakem ulpění na svém "vím, že je to tak a tak" a z toho vyplývající potřebě obhajovat to, co bez sebemenší pochybnosti chápeme jako poznání.

[reseek]

pokusíme se poctivě vzít v úvahu, co oponent říká, a zkusíme si uvědomit všechny další souvislosti, které z toho vyplývají.

Jenže k tomu nelze dojít žádným odhodláním nebo pevným rozhodnutím.

Pochopení, že pocit "vím" v nás zablokuje jakoukoliv možnost, aby se naše pochopení mohlo dál prohlubovat,
je něco jako startovací čára...

Teprve tím, že si dovolíme nevědět, se staneme dostatečně citlivými, vnímavými, otevřenými a přístupnými.

[reseek]

Pochopení, že všechny naše dosavadní zkušenosti vedly k určitému omezenému souboru poznatků, může vést k otevřenosti, která je opakem ulpění na svém "vím, že je to tak a tak"...

Takové ulpění v nás totiž vyvolává potřebu poučovat druhé, i když se na nic neptali.

A tak vnímám velký rozdíl mezi sebelíp míněnou snahou vědoucího já a tím, jak na své okolí reagují Probuzení. Možná proto za nimi přichází tolik hledajících.

Probuzení reagují živě a spontánně, ale ne z vlastní potřeby se projevit. Nebublá v nich ta potřeba honem honem něco vysvětlit nevědomým. Prostě spíš jako by měli trvalý pohov, i když ochotně odpovídají. Není z nich cítit žádné chtění přimět tazatele, aby přijali to, co jim říkají. Je to opravdu pozoruhodná zkušenost, jak jsou s námi vnitřně zajedno, když odpovídají na naše otázky.

[reseek]

Schopnost a ochota uvědomovat si souvislosti vnímám jako opravdu užitečné. Proč? Protože dokud si člověk neuvědomí souvislosti, např. proč má potřebu znovu a znovu dělat něco, co nedává žádný smysl kromě toho, že to uspokojuje jeho nutkání v tom dál a dál pokračovat, nemá šanci s tím přestat.

Jak je možné si uvědomit souvislosti, zkusit například rozpoznat, proč se neustále objevuje potřeba reagovat na okolí svým navyklým oblíbeným způsobem - například znovu a znovu prezentovat druhým svoje skálopevné duchovní přesvědčení?

Příkladem může být třeba případ muže, který krátce před svým odjezdem do zahraničí někam založil svůj pas. Jak se plánované datum odjezdu čím dál víc blížilo, jeho vnitřní panika narůstala. Jeho mysl se dostala do vysokých obrátek, snažil se přijít na to, kde by pas mohl být. Hledal nahoře i dole, zkoušel i nejrůznější mentální finty bez jakéhokoliv úspěchu. Nadával si: "Jak jsem mohl být tak hloupý a ztratit pas? Už není čas pořídit si další!" Jak se osudný den blížil, čelil skutečnému dilematu: žádný pas, žádné cestování. Neuskutečněním cesty by nastaly spousty negativních důsledků, protože šlo o podnikání i o uspokojení, a vyvolalo by to obtížné situace.

Pak si konečně vzpomněl, že je možné se podívat, odkud se bere ten pocit, který ho k panice pohání. Posadil se a zeptal se sám sebe:: "Co je ten základní pocit, který jsem si neuvědomoval?" Základní pocit, který se k jeho překvapení objevil, byl zármutek. Zármutek byl spojený s odmítnutím vzdálit se od někoho, koho měl velmi rád. Bylo to spojené se strachem, že kdyby odjel, vztah by mohl zaniknout, nebo by při nejmenším mohlo dojít k jeho oslabení. Když nechal proběhnout zármutek i s ním související strach, náhle v té záležitosti pocítil klid. Došel také k závěru, že v případě, kdyby vztah nedokázal ustát dvoutýdenní odloučení, tak jako tak by za moc nestál, takže tu ve skutečnosti žádné riziko není. Jakmile začal cítit klid, okamžitě si vzpomněl, kde pas je. Ve skutečnosti byl na místě tak pochopitelném a samozřejmém, že jediný důvod, proč si to nezapamatoval, mohlo být jedině zablokované podvědomí. Není třeba dodávat, že všechny ty tisíce myšlenek o chybějící pasu, o neuskutečněné cestě a o možných následcích okamžitě zmizely.

Takže zpočátku, když člověk není obeznámený s celým souborem pocitů, je často užitečné začít jen tím, že je jenom sleduje, bez jakéhokoliv záměru s nimi něco udělat. Tím způsobem dojde k objasnění některých souvislostí mezi emocemi a myšlenkami. Potom se stanou zřejmější a může začít určité experimentování.

Například je možné přestat brát zřetel na určité myšlenkové obsahy, které mají sklon se opakovat, a rozpoznat s nimi spojený pocit. Ten se pak může zpracovávat především přijetím, že tu je, bez odsuzování nebo odporu k němu. Člověk začne zprázdňovat energii svého pocitu tím, že plně nechá proběhnout pocit takový, jaký je, dokud se nevyčerpá. O něco později je možné obrátit pozornost na předchozí myšlenky a ukáže se, že jejich charakter se změnil. Pokud se pocit úplně odevzdal a zmizelo sebeztotožnění s ním, obvykle samy zmizely i všechny myšlenky s ním spojené a nahradí je závěrečná myšlenka, která dotyčnou záležitost řeší bez problémů.

https://www.amazon.de/Letting-Surrender ... 1401945015

Opovrhovat myslí a její schopností rozpoznávat naše neuvědomované motivace znamená, že o našich reakcích na dění budou i nadále rozhodovat pocity, skryté kdesi v našem podvědomí. Stejně jako v uvedeném příkladu o pasu.

[reseek]

Proč je podstatné vnímat souvislosti?

Zaměňování objektivních a subjektivních světů omezuje pochopení příčinnosti. Na této úrovni je snadné pro stromy ztratit ze zřetele les, být zahleděný do konceptů a teorií, a nepochopit, o co v podstatě jde.

Jasné pochopení informací a logických souvislostí hluboce ovlivňují zkušenost, smysl, význam, důležitost i hodnotu. Ovlivňují i očekávání, ke kterému dochází podvědomou volbou, které zabarvuje vnímání a dokonce i to, o čem se člověk domnívá, že to vnímá.

Inteligence a racionálnost se dostávají do popředí, když se emocionálnost nižších úrovní překračuje.

Když začíná převažovat schopnost rozpoznávat, co je podstatné, pozornost se zaměřuje na problém jako takový. Jeho aktuální důvod se ponechává stranou, objevuje se možnost okamžitě uvidět celý problém i jeho hlavní souvislosti.

Díky ochotě vzdát se svých náhledů je možné uvidět i druhé v nových souvislostech

https://www.amazon.com/Transcending-Lev ... 0971500746

[reseek]

Kdy je velmi těžké nebo přímo nemožné uvědomit si souvislosti?

Některé formy vnitřní emoční energie se u lidí chovají stejně jako u zvířat. Když jde o bezděčnou sebeobranu, zareagují rovnou z podvědomí a nepotřebují myšlenku, která by je spustila.

A protože emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřin a to, co nás napadne, nám v dané chvíli připadá naprosto samozřejmé.

[reseek]

Jak funguje mysl po probuzení, vysvětluje v knize "Vědomí mluví" mistr Balsekar:

U probuzeného zmizela přemítající mysl, zůstává činná jen operující mysl.

Operující mysl se zabývá jen tím, co právě probíhá... Nedělá rozdíly, nedělá žádné závěry, jestli je něco dobré nebo špatné

Když tu není přemítající mysl, je tu tichá mysl. Operující mysl tu musí být dál, jinak by psycho-fyzický mechanismus nemohl vykonávat svou činnost. To, co vyvolávalo problémy, byla přemítající mysl.

Operující mysl se zabývá svou prací a přemítající mysl přijde, zasahuje a vyrušuje. Když je tu přesvědčení, že nemám žádnou moc nad tím, jaký bude výsledek mé činnosti, že můžu pouze pracovat, pak přemítající mysl postupně ztrácí prostor k uplatnění, všeho se plně ujímá operující mysl a perfektně pracuje, protože přemítající mysl se do toho nevměšuje. A když den končí, operující mysl je udivená, jak rychle se práce udělala bez pocitu napětí jen díky tomu, že přemítající mysl nevyrušovala.

Toto poznání tak chrání operující mysl před zdržováním přemítající myslí.

Když potřebuji stihnout letadlo, operující mysl musí říci: „Letadlo startuje v tolik a tolik hodin, na letišti musím být v tolik a tolik. Proto musím v tu a tu dobu odjet z domova.“ Celé to časové rozvržení bylo nezbytné. To udělala operující mysl.

Ego je přemítající mysl. Přemítající mysl, ego a „já“ jsou jedno a totéž. Přemítající mysl je to, co vás znepokojuje. Přemítající mysl je to, co si dělá starosti. Neustále se do vaší práce vměšuje: „Podaří se mi to? Splním tím zadání? Přinese mi to povýšení? Polepším si tím, nebo si pohorším?“

Když je činná operující mysl, není tu vůbec žádné „já“.

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf

[reseek]

Smyslem pokroku v chápání vědomí je předefinování, objasnění a uvedení do nových souvislostí, což odhaluje nové významy a hlubší porozumění.

https://www.amazon.com/Discovery-Presen ... 0971500762

[reseek]

Nový úhel pohledu v každodenním životě - a jak k němu dojít:

Každý má ze svého úhlu pohledu pravdu pro ten daný okamžik a jeho úhel pohledu. Jde o to, do jaké úrovně dokážeme sami nahlédnout. Čím vyšší – rozšířenější úroveň vnímání, tím více dokážeme pojmout a pochopit úrovně nižší nebo prostě jiné – ty, kterými jsme již sami prošli. Zatímco dualita nás tlačí k tomu, abychom si ty své převzaté pravdy a pravdičky obhajovali a využívali přitom všechny možné nástroje manipulace včetně urážení či zesměšňování druhých.

Když se staneme pouhými pozorovateli, tak brzy zjistíme jak vše funguje, a zároveň se cvičíme v tom být nestranní a neutrální. Přitom jsme si vědomi své vlastní již vytvořené pravdy – úhlu pohledu. Pak se stane, že když bez emocí dokážeme přijmout i jiné úhly pohledu, najednou se nám otevře další level, další úroveň vnímání. Je to naše nová pravda – nový úhel pohledu, se kterou jsme se najednou ztotožnili bez toho, aby nám ji kdokoliv vnutil. Tímto způsobem se dostáváme do přijímání a zároveň začínáme vnímat jednotu...

https://www.cestyksobe.cz/zmena-zvana-u ... ledu/26137

[reseek]

Některé formy vnitřní emoční energie se u lidí chovají stejně jako u zvířat. Když jde o bezděčnou sebeobranu, zareagují rovnou z podvědomí a nepotřebují myšlenku, která by je spustila.

A protože emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřin a to, co nás napadne, nám v dané chvíli připadá naprosto samozřejmé.

Pokud to ale dodatečně plně rozpoznáme a jasně si to v sobě uvědomíme, můžeme se - překvapivě - právě prostřednictvím té divoké, destruktivní emoce dostat do stavu hluboké spokojenosti a vnitřní pohody. Jak?

Bhakti jóga či bhakti-mārga je cestou realizace skrze emoce a lásku k bohu... Když veškeré naše činnosti jsou nabízeny a obětovány bohu, budeme schopni vidět boží princip ve všem a ve všech. Z počátku naše mysl udává směr k božskému a naše emoce jsou silou, která námi pohybuje, až se dostaneme do bodu kde toto vše transcendujeme.

Bhakti jóga je nejvíce rozšířenou cestou ze čtyř cest jógy a je mnohými považována jako nejrychlejší cesta k poznání – v tomto věku, kde emoční stránka člověka je potlačena logikou, nám osvobození emocí skrze bhakti (lásku) dovolí plně se rozvinout.

http://isvara.cz/o-joze/druhy-jogy/bhakti-joga/

Je to cesta, která je mi velmi blízká: emoce, které nás vychovatelé kdysi nutili potlačovat, se dají teď s vděčnosti přijímat, protože po každém odevzdání Všetvořícímu Bytí té kdysi tak nežádoucí emoce se najednou s úlevou vnímá, že i tahle chtivá, nevrlá nebo odmítající emoce je opravdu jeden z bezpočtu tvarů všetvořící Vesmírné Energie, které Ona Sama ze Sebe Samé vytváří

...

btw: re-seek znamená znovu prozkoumat, znovu se podívat na to, co právě vyvstalo ve vědomí

Když se to daří, pak to, co se kdysi vnímalo jako překážka, je teď možné uvidět jako dar - jakmile se to celobytostně přijme... a odevzdá Jemu. Pochopí se s úlevou, že pokaždé je to jen Jeho návnada, ze které se díky Milosti - že se neskočí té Jeho Energii v dotyčném tvaru na špek - stane pomůcka...

Úměrně tomu, jak se daří čím dál spontánněji přijímat a odevzdávat to, co se právě objevilo, ať se to vnímá jako dobré nebo jako špatné, se místo ničivých výkyvů nebo statické zmrtvělosti objevuje živost, harmonický pohyb, nahoru i dolů...

[reseek]

Některé formy vnitřní emoční energie se u lidí chovají stejně jako u zvířat. Když jde o bezděčnou sebeobranu, zareagují rovnou z podvědomí a nepotřebují myšlenku, která by je spustila.

A protože emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřin a to, co nás napadne, nám v dané chvíli připadá naprosto samozřejmé.

A tak právě to, co vnímáme jako naprosto samozřejmé, tak často vede k bezmyšlenkovité reakci, která rozhodne o našem jednání - se všemi důsledky.

[reseek]

Ať jde o cokoliv, rozpoznávat a jasně si uvědomovat souvislosti je klíč k pochopení čehokoliv - počínaje každodenními banalitami a konče pohledem na sebe sama i na ostatní coby součásti projeveného vesmíru. Jinak automaticky ulpíme na svém přesvědčení a budeme ho považovat za definitivní pochopení.

Jak nás ovlivňuje to, co nechceme u sebe vidět (co popíráme) a co přitom rozhoduje, jak reagujeme? To neuvědomované v nás, co psychologové nazývají stín.

Bytosti ukryté ve stínu

Člověk je od nepaměti ovládán potřebou vidět život krásnější, než se mu ve skutečnosti nabízí. Ve všech kulturách panuje stejná hnací síla - touha po krásném životě. Tato touha je však dnem bez noci.

Stín není otázkou vědomí, ale otazníkem, přicházejícím z nevědomí. Někdy má na své straně tolik energie, že nás dokáže úplně pohltit.

Na jedné straně staví umělé světy z iluzí, světy našich růžových snů. Na straně druhé cosi skrývá...

Skrývá utrpení, které Gautama neměl nikdy vidět.

Je v tom stále stejná hnací síla, jakou známe dnes - touha po krásném životě. Člověk je od nepaměti ovládaný potřebou vidět život krásnější, než se mu ve skutečnosti nabízí. Tato touha staví umělé světy z iluzí a nutí člověka, aby jim uvěřil.

...

(postřehy z http://psychologie.cz/bytosti-ukryte-ve-stinu/ )

[reseek]

Jak nás ovlivňuje to, co nechceme u sebe vidět (co popíráme) a co přitom rozhoduje, jak reagujeme?



Ruediger Dahlke nám v knize Princip stínu - Smíření s naší temnou stránkou - ukazuje, jak svůj stín vypátrat a jak se s ním konfrontovat, abychom ho nakonec mohli přijmout, integrovat, a možná dokonce i začít milovat. Ten, kdo se pustí do práce na svém stínu, jak je představena v knize, se stane otevřenějším, laskavějším a tolerantnějším – vůči sobě i vůči jiným.

Součástí publikace je audio CD Práce se stínem s 16 léčebnými meditačními cvičeními vytvořenými dr. Dahlkem, nahranými v češtině.

https://gtmlivre.files.wordpress.com/20 ... -stinu.pdf

[reseek]

Aby bylo vůbec možné uvažovat nad správným řešením problému, je nezbytné mu porozumět.
Podstatné je uvědomit si všechny souvislosti, které k problému patří.
Ty mohou často poskytnout vodítko k jednotlivým možnostem řešení.
Důležitá je také schopnost rozlišit, které informace jsou významné a které ne.
To nám zabrání ztratit se v maličkostech, které ve skutečnosti tvoří jen malou část problému,
i když se na první pohled zdá, že jsou jeho podstatou.

https://psychologieprokazdeho.cz/co-pom ... -problemu/

Psycholog vás přitom často vrací k vašemu uvědomění,
upozorňuje na aspekty problému, kterých si nevšímáte.

Pomocí otázek a zvýšeného uvědomění přicházíte na nové souvislosti.

Nikdy nezměníme to, čeho se bojíme a co v sobě odsouváme.
Změní se v nás pouze to, co plně akceptujeme, co plně prozkoumáme, co pochopíme.

http://www.daliborspok.cz/clanky/jak-vy ... radenstvi/