Pro Zdeňka

Pro Zdeňka

Nový příspěvekod Jana » pon 03. čer 2019 6:06:37

Jenom si domýšlím. V té Barmě moje mysl vůbec nepoznala, že by se ve mně něco změnilo. Ti, co mě znali, to ale poznali po mém návratu okamžitě. Tak až z těch jejich reakcí jsem o tom začal takhle uvažovat. Jediné, co moje mysl tehdy poznala, bylo to s tím chlastem (že jsem vyléčený). A to až z pokusu, když jsem si schválně kvůli tomu pak na cestě domů koupil placatici rumu a pomalu ji vypil na pokoji v Thajsku. Normálně už by mě pak už nikdo nezastavil a chlastal bych až do rána (s Thajci třeba). Ale nikam mě to netáhlo, jenom se mi rozmlžilo vědomí. Tak to jsem si pochvaloval, že alespoň k něčemu to dvouměsíční utrpení bylo. Měl jsem v hlavě ty své vyčtené a pracně promyšlené myšlenky o osvícení** a kdo je nesdílel, byl duchovně zaostalý. Prostě jsem byl úplný Blbec. Kdybych to nezažil na vlastní kůži, nikdy bych nepřijmul, že se můžu takhle extrémně mýlit.

A při té meditaci v klášteře tak to tedy ten, kdo cvičil, tam určitě byl. Většinou jsem se v duchu furt s někým hádal, nebo mě napadala různá "řešení" (tedy neustálé překážky meditace), nebo mě bolely nohy jak sviňa.

---
** čímž tímto odpovídám Janě, jak nejlépe umím


Odpovídáš mi, jak nejlíp umíš, tak zkusím odpovědět také, jak nejlíp umím.

Je možné zkoumat co se vlastně v Barmě stalo. To, co vytváří primární potřebu opít se nebo zfetovat, je ve skutečnosti touha uniknout ze sevření iluze ega. Osvobodit se ze spárů kritické mysli. Najít osvobození, jaké ve finále přináší meditace nebo kontemplace, poznání Pravdy, Boží království.

"Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým."

V Barmě ses dostal do prostředí, kde se přirozeným způsobem rozpouští iluze ega. Bylo Ti dáno najevo, že to, co si myslíš, že víš, je k ničemu.

Zeslabení síly ega přináší úlevu, změnu, stav, který nebyl třeba přebíjet alkoholem a který okolí může kvitovat s povděkem.

Když se podíváš na Hawkinsnovu mapu, tak je tady zobrazena cesta od nejhlubší nevědomosti k osvícení.

Od ega (iluze oddělenosti) k jednotě.

Od představy, že víš, co je na tom druhém špatně, až ke stavu, kdy si o nikom nepotřebuješ nic myslet, poznáváš ho přímo jako své vlastní já v jiné podobě, jako lásku.
A touto optikou se díváš nejen na druhého, ale i na sebe, na svůj život, na všechno, co se v něm objeví.

Ego je ztotožnění s iluzí oddělenosti, s představou, že jsi něco jiného, než zbytek toho, co existuje. Ego je představa, že jsi smrtelnou osobou, která je něčím ohrožená a odtud vzniká představa, že víš, co je z pohledu Tvé osoby špatně, co nikdy za žádnou cenu nemůžeš mít rád. Tím pádem i ve Tvém životě je něco špatně, takový život není láskou, ve špatném životě Bůh nemůže být láskou.

Lze to brát tak, že Tvůj život může řídit ego (ztotožňující kritická mysl), nebo Duch svatý.

Duch svatý je láska mezi stvořitelem a stvořeným, je tím, co je spojuje. Je zdrojem bezmezné důvěry (víry) v toto spojení. Asi takové, jaké má milované dítě odevzdané rodičovské milující náruči.

Nečistý duch ega, který "zná" zlé, tuto důvěru ničí, narušuje spojení.

„Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, .." neznamená, že bys měl něco dělat se sebezapřením, že bys měl být ke své osobě tvrdý, nelítostný, ale že máš úplně zapřít svou osobu. Zapomenout na ni.

Vpustit na místo ega, které ví, co je špatně, Ducha svatého, Boží milost, Boží lásku, ve které je všechno přímo takové, jaké to Bůh stvořil.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11197
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Zpět na Jana

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník