Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Jana » pon 27. kvě 2019 14:20:34

Sice už asi 6 týdnů nepíšu žádné reakce ani sem, ani na Poradnu, ale udělám teď výjimku a napíšu, proč už se nepokouším Janě jakkoliv vysvětlit, jak nesmyslné je její urputné lpění na přesvědčení, že v oblasti duality-projevení existuje jen dobro. Stejně jako řada dalších lidí na nejrůznějších diskusních fórech jsem se přestala pokoušet jí vysvětlit, jaký nesmysl to je, protože jsem nakonec zjistila, že právě jen díky příležitosti zareagovat na to co píšeme se Jana může dál utvrzovat ve svém mylném přesvědčení.

Proč se Jana v tom svém názoru potřebuje stále znovu utvrzovat a jak jí v tom napomáhám, když se pokouším jí ty její nesmysly vymlouvat?

Jana pracuje v nemocnici a stará se o děti a o rodiče dětí, které umírají nebo je v krátké době čeká smrt, protože lékaři už nemají k dispozici nic, žádný způsob nebo prostředek, jak je udržet naživu. Proto se Jana musí zuby nehty držet svého přesvědčení, že existuje jen dobro a zdůvodňovat si to od rána do večera naprosto čímkoliv, co se právě naskytne - jinak by se psychicky zhroutila.

Aby se Jana v tom svém mylném přesvědčení mohla dál pořád znovu od rána do večera utvrzovat i potom, co přestala mít možnost dělat to v diskusích, které před léty skončily na Mozaika.cz a na Jitřní zemi, založila si Poradnu.

Co potřebuje Jana od nás ostatních, abychom v diskusi dělali? Potřebuje, aby ti ostatní její přesvědčení v diskusi zpochybňovali - a aby díky tomu ona mohla dál a dál pořád znovu dokazovat (především sobě - proto to dělá), že existuje jen dobro.

Sorry :(

I když chápu, že to Jana zatím nutně potřebuje, nebudu jí v tom dál sloužit jako nástroj.



Lído, mohu Ti na oplátku vysvětlit, proč v Boží přítomnosti existuje jen dobro.

Boží přítomnost je přítomná právě teď tady. Neobsahuje žádnou představu minulosti, budoucnosti, žádnou prostorovou vyhraněnost, proto v ní není ani příběh, žádné drama, obsahující nějaký děj. Ten může probíhat jen v čase. A Boží přítomnost je jen věčná, časem nedotčená.

Na to, aby vznikla představa zla, tady musí být nějaké drama, nějaký příběh, připoutanost k tělu, iluze oddělenosti od Boží přítomnosti.

Sama Boží přítomnost je jen Láskou, která je nesmírně dobrá. A pokud se o ni někdy zmiňuji, pokud sem dávám citace Probuzených, je to jen její oslava.

Obrázek
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11237
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 27. kvě 2019 15:16:14

lída píše: napíšu, proč už se nepokouším Janě jakkoliv vysvětlit, jak nesmyslné je její urputné lpění na přesvědčení, že v oblasti duality-projevení existuje jen dobro. Stejně jako řada dalších lidí na nejrůznějších diskusních fórech jsem se přestala pokoušet jí vysvětlit, jaký nesmysl to je, protože jsem nakonec zjistila, že právě jen díky příležitosti zareagovat na to co píšeme se Jana může dál utvrzovat ve svém mylném přesvědčení.

A to taky hned udělala. :D
Návštěvník
 

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Jana » pon 27. kvě 2019 19:20:22

..jak nesmyslné je její urputné lpění na přesvědčení, že v oblasti duality-projevení existuje jen dobro...


Tohle je právě příčina celého nedorozumění.

Podívej se na tohle:

Hawkinsův popis tuláka, který se v roztrhaných šatech objeví na rohu ulice v bohaté čtvrti.
Jak jej budeme z různých energetických úrovní vnímat?


Obrázek

•Z úrovni studu (20) ho uvidíme jako špinavého, odporného a ostudného.

•Z úrovně viny (30) si říkáme: "je to jeho vina, zaslouží si to, co má. Pravděpodobně zneužívá sociální dávky."

•Z úrovně beznaděje (50) vidíme, že se nachází v zoufalé situaci, je to "zatracený důkaz toho, že s problémem lidí bez domova nedokáže naše společnost udělat nic."

•Z úrovně zármutku (75) vypadá starý muž tragicky, nepřátelsky a bezútěšně.

•Na úrovni strachu (100) jej uvidíme jako nebezpečnou společenskou hrozbu. Přemýšlíme o tom, že na něho zavoláme policii - dřív, než spáchá nějaký zločin!

•Na úrovni touhy (120) nás situace frustruje: proč s ním někdo něco neudělá?

•Pokud se nacházíme na úrovni hněvu (150), jeví se nám starý muž jako násilník. Anebo se rozčílíme, proč sakra v naší zemi existují takové podmínky?!

•Z úrovně pýchy (175) tulákem pohrdáme, cítíme, jak je trapný a myslíme si, že pravděpodobně postrádá jakoukoli sebeúctu.

•Z úrovně odvahy (200) přemýšlíme, zda není někde v okolí útulek, říkáme si - "vždyť ten člověk jen potřebuje práci a místo k životu." Máme chuť něco s tím udělat.

•Na úrovni neutrality (250) nám připadá v pořádku, možná dokonce zajímavý. "Vždyť nikomu nijak neubližuje."

•Na úrovni ochoty (310) se rozhodneme sejít dolů a pokusíme se ho rozveselit, dát se s ním do řeči nebo mu nabídneme cigaretu.

•Na úrovni přijetí (350) se nám bude zdát zajímavý. Napadá nás, jaký poutavý příběh by se za tímto podivuhodným chlapíkem, jehož rysy pozorujeme, mohl skrývat. Život nám připadá záhadný a tohoto chlapíka sem jakoby život přivál z tajemných dálek.

•Z úrovně rozumu (400) o něm přemýšlíme jako o možném subjektu pro zajímavou psychologickou či sociologickou studii. Koncentrujeme se na něho a snažíme se ho pochopit.

•Na vyšších úrovních se nám muž začíná jevit přátelsky a mile. Možná vnímáme jeho pocit svobody, kterého má na rozdávání, a který tolika kolemjdoucím chybí. Vidíme, že překročil společenské konvence, je veselý a moudrý.

•Nad úrovní 600 (klid) jej vidíme jako naše vlastní já v jiné formě.

http://ografologii.blogspot.cz/2012/03/ ... edomi.html


Pod úrovní 600 je tady iluze dvojnosti, objevuje se tady i myšlenka, že něco je špatně.

Nad úrovní 600 už iluze dvojnosti neexistuje, poznáváš bližního jako vlastní já v jiné formě.

Jeho existence je stejným blahem, jako sama Boží existence.

Uvědomit si tuhle skutečnost znamená, že se můžeš dívat na realitu i z pohledu lásky, jednoty.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11237
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Jana » pon 27. kvě 2019 19:21:49

A Fráňa Drtikol si celou tuhle cestu náramně zjednodušil tím, že se rozhodl považovat všechno za dobré.

Tím přestal živit iluzi dvojnosti, ego.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11237
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 27. kvě 2019 20:17:39

Jana píše:
..jak nesmyslné je její urputné lpění na přesvědčení, že v oblasti duality-projevení existuje jen dobro...


Tohle je právě příčina celého nedorozumění.


Jistě. V oblasti duality-projevení existuje jen dobro.

Když ti někdo zabije dítě, je to dobro.
Návštěvník
 

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Jana » úte 28. kvě 2019 5:42:16

Návštěvník píše:
Když ti někdo zabije dítě, je to dobro.


Díky za tuhle myšlenku. Podobná myšlenka v podobě upřímně položené otázky vtáhla do mého života nesmírnou Boží milost.

Má mysl tenkrát udržovala mé vědomí na nejnižší možné úrovni, byla plná temných myšlenek na to, co je špatně. Možná to už nebyly ani myšlenky, jen negativní emoce. A objevila se otázka: "Jak může Panenka Marie milovat Boha, po tom co dopustil, aby její dítě bylo umučeno?"

A tenhle zájem poznat pravdu způsobil, že se vědomí samo uvolnilo ze sevření mysli a bylo rázem na nejvyšší možné úrovni. Bylo to jako když se zavřenými víčky vnímáš jen temnotu a zlé sny a pak se otevřou oči do plného světla a vidíš, jak to doopravdy je.

Hledání a nalezení odpovědi na tuhle otázku posunulo energetickou úroveň na Howkinsnově mapě z nejnižšího stupně na nejvyšší, z nejhlubších temnot nevědomosti do největšího osvětlení. Je to tak, jak říká Eduard Tomáš, osvícení neprobíhá v čase. Není to tak, že si musíme odkroutit spoustu životů, abychom se dostali z nejnižší duchovní úrovně na tu nejvyšší.

Mentálně jsem v té době sice odpověď nedokázala zachytit, ale bylo mi jasné, že v téhle úrovni vědomí žádné zlo neexistuje. Neexistuje tady možnost hněvu, odsuzování, nelásky.

Když zkoumám jak tohle je, tak osvícení umožňuje poznávat, že každá bytost je naše vlastní já v jiné formě. Forma tady přestává být tím určujícím. Je jedno jaká je forma, podstatné je, že ta bytost je tím nejdražším, co existuje a co se od Tebe nikdy nijak nemůže oddělit, vzdálit. Tím pádem Ti to nikdy nemůže chybět, nemůže se tomu nic zlého stát, nemůžeš se pro to trápit.

Je to jako když miluješ dítě, ono odejde do jiného pokoje, Ty ho nevidíš a přeci je ve Tvém srdci pořád stejnou láskou. Ta láska je nezávislá na formě. Není připoutaná k tělu.

Všichni mí milovaní, bez ohledu na to, jestli opustili tělo, jsou v mém nitru pořád stejnou živou láskou. A to dobro je právě tahle láska, kterou to všechno je.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11237
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. kvě 2019 8:37:54

Jana píše:
Návštěvník píše:
Když ti někdo zabije dítě, je to dobro.


Díky za tuhle myšlenku. Podobná myšlenka v podobě upřímně položené otázky vtáhla do mého života nesmírnou Boží milost.

Má mysl tenkrát udržovala mé vědomí na nejnižší možné úrovni, byla plná temných myšlenek na to, co je špatně. Možná to už nebyly ani myšlenky, jen negativní emoce. A objevila se otázka: "Jak může Panenka Marie milovat Boha, po tom co dopustil, aby její dítě bylo umučeno?"

A tenhle zájem poznat pravdu způsobil, že se vědomí samo uvolnilo ze sevření mysli a bylo rázem na nejvyšší možné úrovni. Bylo to jako když se zavřenými víčky vnímáš jen temnotu a zlé sny a pak se otevřou oči do plného světla a vidíš, jak to doopravdy je.

Hledání a nalezení odpovědi na tuhle otázku posunulo energetickou úroveň na Howkinsnově mapě z nejnižšího stupně na nejvyšší, z nejhlubších temnot nevědomosti do největšího osvětlení. Je to tak, jak říká Eduard Tomáš, osvícení neprobíhá v čase. Není to tak, že si musíme odkroutit spoustu životů, abychom se dostali z nejnižší duchovní úrovně na tu nejvyšší.

Mentálně jsem v té době sice odpověď nedokázala zachytit, ale bylo mi jasné, že v téhle úrovni vědomí žádné zlo neexistuje. Neexistuje tady možnost hněvu, odsuzování, nelásky.

Když zkoumám jak tohle je, tak osvícení umožňuje poznávat, že každá bytost je naše vlastní já v jiné formě. Forma tady přestává být tím určujícím. Je jedno jaká je forma, podstatné je, že ta bytost je tím nejdražším, co existuje a co se od Tebe nikdy nijak nemůže oddělit, vzdálit. Tím pádem Ti to nikdy nemůže chybět, nemůže se tomu nic zlého stát, nemůžeš se pro to trápit.

Je to jako když miluješ dítě, ono odejde do jiného pokoje, Ty ho nevidíš a přeci je ve Tvém srdci pořád stejnou láskou. Ta láska je nezávislá na formě. Není připoutaná k tělu.

Všichni mí milovaní, bez ohledu na to, jestli opustili tělo, jsou v mém nitru pořád stejnou živou láskou. A to dobro je právě tahle láska, kterou to všechno je.


Podle toho ani hromadní vrazi a ti kteří druhým ubližují nedělají nic špatného. Vždyť přece každá existující bytost je naše vlastní já v jiné formě.

Užitečný příklad, k čemu vede zaměňování oblasti neduality za oblast projevení/duality.
Návštěvník
 

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. kvě 2019 8:39:27

Zřejmě každý tady, koho začalo osvícení přitahovat, zažil světlou chvilku bez temnot, kdy nic nebylo špatně a všechno bylo jen dobré.
Návštěvník
 

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. kvě 2019 8:42:03

Návštěvník píše:Podle toho ani hromadní vrazi a ti kteří druhým ubližují nedělají nic špatného. Vždyť přece každá existující bytost je naše vlastní já v jiné formě.

Užitečný příklad, k čemu vede zaměňování oblasti neduality za oblast projevení/duality.

"V časech Guatama Buddhy žil muž jménem Angulimal. Složil přísahu, že usekne tisíc hlav a z každé mrtvoly uřízne jeden prst a udělá girlandu tisíce prstů. Angulima znamená člověk s girlandou o tisíci prstech.
Byl hrozně divoký a strašlivý. Lidé se mu začali vyhýbat. Cesta, která vedla kolem kopce, kde pobýval, se přestala používat. Už uřezal devět set devadesát devět hlav; čekal na tu poslední. Cesta, která vedla kolem jeho vršku byla naprosto pustá, nikdo nepřicházel. V tom přišel Buddha. Ta cesta byla zkratkou, ale lidé chodili raději oklikou.
Buddha šel přirozeně zkratkou. Jeho učedníci řekli: „Nevíš, co děláš! Copak jsi neslyšel o tom šílenci Angulimovi. Je lepší jít tou dlouhou oklikou než zkratkou.“
le lidé jako Buddha se nikdy zpět nevracejí. Řekl: „Nemohu se vrátit, nyní spíš než předtím. Kdybych nevěděl o Angulimovi snad bych mohl jít jinou cestou. Ale ten ubohý chlapík čeká na jedinou hlavu. Má práce je hotová. Vím vše, co vědět lze, okusil jsem všechno, čeho lze okusit. Nevidím důvod.. Jestli tomu nebohému člověku nějak posloužím, bude to dobré.“
A šel. Angulimal ho viděl. Buddhovi učedníci, kteří vždycky šlapali okolo něj, se co nevidět začali opožďovat. Kdyby byl chycen, přinejmenším by mohli utéci. Angulima viděl, že Guatama Buddha přichází. ten nebezpečný člověk, který už zavraždil devět set devadesát devět lidí, tehdy poprvé cítil, že má také srdce. Guatama Buddha vypadal tak nevinně, tak dětsky a tak půvabně v záři ranního slunce.
Angulimal zařval: „Hej ty, prosím, vrať se zpět, protože mi chybí jediná hlava! Možná jsi cizinec… ale jak se na tebe dívám, něco mi říká: „Nech toho člověka jít – je zde plno idiotů, můžu uříznout jejich hlavu.“ Ale ty prosím tě, běž zpět. Nepřibližuj se ke mně – jsem nebezpečný! Vidíš můj meč? Čeká na poslední hlavu.“
Guatama Buddha pokračoval. Opustil cestu a vykročil směrem k horám, blíže k Angulimovi.
Angulima řekl:“Zdá se, že jsi šílenější, než já. Proč stále jdeš a jdeš?“
Buddha řekl: „Angulimane, já jsem se zastavil už dávno. Nikam nejdu, ten, kdo jde, jsi ty.“ Angulimal stál a Buddha vykračoval!
Angulimal řekl: „Jsi jistě blázen. Procházíš se, pohybuješ se, a říkáš, že ses zastavil. Já tady stojím, a ty říkáš: „Ty se pohybuješ.“
Budha řekl: „Snaž se mě pochopit. Tvoje mysl se pohybuje, přemýšlí. Moje mysl je tichá, prostá jakéhokoliv hnutí. Nemůžeš dostat lepší hlavu. Je skutečným potěšením naplnit tvou přísahu. Připrav svůj meč.“
Angulimal nemohl pochopit, co to je za člověka. Byl velice šokován; nikdy se s takovým člověkem nesetkal! Poprvé v životě se cítil zahanben. Nemohl se podívat Buddhovi do očí, protože tyhle oči zářily soucitem, láskou, milostí, radostí, blažeností, extází – něčím, co nikdy nepoznal, ale ta vůně ho dostihla.
Řekl Buddhovi znovu: „Prosím, odejděte, pane. Nechci vás zabít. zbytečně naléháte, abych udělal něco, co udělat nechci.“ Ale Buddha pokračoval v chůzi a přicházel blíž a blíž. a nakonec stál před Angulimalem.
Angulimal řekl: „Myslíval jsem si, že jsem zarputilý člověk – ale ty jsi tisíckrát zarputilejší. Nyní už ti není pomoci, tvou hlavu srazit musím.
Buddha řekl: „Je taková stará tradice a zvyklost, že tomu, kdo jde na smrt, vyplní poslední přání, a já jedno velmi malé přání mám. Vyplň ho a pak mě zabij.“
„Jaké je tvoje přání? Kdyby to byla ta největší věc, zařídím to pro tebe.“
Buddha řekl:“Ne, je to jen maličkost, jen odsekni větev tohoto stromu, pod kterým stojíš.“
Angulimal řekl:“Co si to přeješ? Ale dobrá, je to tvoje přání…“ Svým mečem usekl větev.
Buddha řekl: „Nyní ji dej zpět. Učiň ji zase částí toho stromu. nech ji opět rozkvést.“
Angulimal řekl: „To je nemožné, jak ji mohu spojit se stromem?“
Buddha řekl: „Když nemůžeš spojit takovoz malou větev se stromem, vidíš jaký to má dosah? Každé dítě by mohlo ulomit větev ze stromu, a ty jsi silný muž – nevykonal jsi velké dílo. Můžeš mi useknout hlavu, ale dokážeš mi dát zpět život? A když nemůžeš tvořit, jaké máš právo ničit?“
Nastal okamžik ticha. Meč vypadl z Angulimových rukou. Odhodil girlandu z devíti set devadesát devíti prsty, padl Buddhovi k nohám a řekl:
„Nikdy jsem nepomyslil, že ničení je cosi, co může dělat každý průměrný člověk, každý zbabělec, každý idiot. skutečný génius je tvořivý, máš pravdu. Prosím, přijmi mě jako svého učedníka.“ Buddha ho přijal.
Přišel zpět do města. Dokonce král, Prasendžíta, když slyšel, že se Angulima stal sanjásinem Buddhy … Miloval Guatama Buddhu, ale obával se k němu jít, protože Angulimovi se nedalo věřit, byl všeho schopen. Ale chtěl vidět toho muže; byl široko proslulý – i králové se třásli, když slyšeli jeho jméno.
Přišel, dotkl se Buddhových nohou a tázal se: „Slyšel jsem, že se také Angulimal stal tvým zasvěcencem.“
Buddha řekl: „Ano, sedí mi po boku.“
Prasendžíta se tak polekal, že vytrhl svůj meč. Buddha řekl: „To není třeba, ulož svůj meč do pochvy. ten Angulimal, kterého jsi znal, je mrtev. zde je naprosto nový člověk, který nikomu ublížit nemůže. Neboj se.“
A téhož dne, když Angulimal šel do města žebrat, titíž zbabělci, kteří neměli dost odvahy projít cestou vedoucí nedaleko místa, kde Angulimal žil, zamykali svoje dveře, stáli na svých terasách s velkými hromadami kamení a začali je na toho chudáka házet.
Upadl; krev prýštila z jeho těla. Buddha byl informován a přišel. jen pár minut navíc a anguliman by byl zemřel. Buddha mu řekl: „Připomeň si jednu věc, tento tvůj čin – že jsi nijak nezareagoval na nepřátelství lidí – je velký. Umíráš jako vpravdě probuzený muž.“ S úsměvem, dotýkaje se Buddhových nohou, Angulimal zemřel."[/i]
Návštěvník
 

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. kvě 2019 8:55:46

Podle toho ani hromadní vrazi a ti kteří druhým ubližují nedělají nic špatného. Vždyť přece každá existující bytost je naše vlastní já v jiné formě.


Proto soudci kteří posílají hromadné vrahy do vězení, aby už nemohli dál lidem ubližovat, se mýlí. Měli by si přečíst buddhistické texty a s láskou všechny vrahy obejmout a propustit. Jak by mohl někdo druhému ublížit, když všichni jsou naše vlastní já v jiné formě?
Návštěvník
 

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. kvě 2019 10:03:01

Návštěvník píše:Proto soudci kteří posílají hromadné vrahy do vězení, aby už nemohli dál lidem ubližovat, se mýlí. Měli by si přečíst buddhistické texty a s láskou všechny vrahy obejmout a propustit. Jak by mohl někdo druhému ublížit, když všichni jsou naše vlastní já v jiné formě?

To už by tady s touhle otázkou zase byla ona egomysl, která ví, co je kde špatně. Nepotřebuješ řídit běh světa. Nepotřebuješ mít všechno na světě pod kontrolou. Stačí když je jasné, co je dobře. Stačí, když se v životě řídíš jen tím, co cítíš, že je správné.
Návštěvník
 

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. kvě 2019 10:08:50

Návštěvník píše:Stačí když je jasné, co je dobře. Stačí, když se v životě řídíš jen tím, co cítíš, že je správné.

a neděláš to, o čem víš, že je špatné = nesprávné.
Uvědomovat si, co je dobře a co je špatně, je docela užitečné. Jinak neuvaříš ani polívku.
Návštěvník
 

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. kvě 2019 10:45:58

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:Stačí když je jasné, co je dobře. Stačí, když se v životě řídíš jen tím, co cítíš, že je správné.

a neděláš to, o čem víš, že je špatné = nesprávné.
Uvědomovat si, co je dobře a co je špatně, je docela užitečné. Jinak neuvaříš ani polívku.

Dobrý příklad. Když vaříš polévku, soustředíš se na to, co je dobré do ní dávat a jaké množství čeho, ochutnáváš, jestli je dost dobrá, nebo se rozptyluješ představami, že by bylo špatně do ní sypat smetí a hřebíky?
Návštěvník
 

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. kvě 2019 11:01:16

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
Návštěvník píše:Stačí když je jasné, co je dobře. Stačí, když se v životě řídíš jen tím, co cítíš, že je správné.

a neděláš to, o čem víš, že je špatné = nesprávné.
Uvědomovat si, co je dobře a co je špatně, je docela užitečné. Jinak neuvaříš ani polívku.

Dobrý příklad. Když vaříš polévku, soustředíš se na to, co je dobré do ní dávat a jaké množství čeho, ochutnáváš, jestli je dost dobrá, nebo se rozptyluješ představami, že by bylo špatně do ní sypat smetí a hřebíky?

Ne. Pokud ti ale někdo poradí, že by se mělo do polévky přidat něco, o čem víš, že by to její chuť úplně zkazilo, vnímáš to jako opak správné rady = špatné doporučení.

Když se soustřeďujeme na to, co je správné, neznamená to, že díky tomu přestalo existovat něco, co správné není = co je špatné.

V dualitě existují oba protiklady a záleží jen na nás, který si vybereme.
Návštěvník
 

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Jana » úte 28. kvě 2019 11:54:40

Návštěvník píše: Pokud ti ale někdo poradí, že by se mělo do polévky přidat něco, o čem víš, že by to její chuť úplně zkazilo, vnímáš to jako opak správné rady = špatné doporučení.

Tahle slepota tady přeci vůbec nemusí být. Pro každého může být dobré něco jiného, každému může chutnat něco jiného a neznamená to nutně, že to musí chutnat mně. Vždycky je možné si z každé zkušenosti odnášet jen to dobré. Život přeci o tom je, že nabízí spoustu chutí, je tady pestrá nabídka a v organismu je moudrost, že vybírá to, co je pro něj dobré. To, že vyroste jedovatá houba není špatně a dobré je, že v Tobě je moudrost, jedovaté houby nejíst.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11237
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. kvě 2019 12:03:11

Jana píše:
Návštěvník píše: Pokud ti ale někdo poradí, že by se mělo do polévky přidat něco, o čem víš, že by to její chuť úplně zkazilo, vnímáš to jako opak správné rady = špatné doporučení.

Tahle slepota tady přeci vůbec nemusí být.

To není slepota, ale vidění, které věci jsou užitečné které naopak škodí.

Potřebu popírat existenci jednoho z obou pólů duality má osobní já, které se mylně ztotožňuje se stavem dualitu přesahujícím.
Návštěvník
 

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Jana » úte 28. kvě 2019 12:14:20

Návštěvník píše:
Jana píše:
Návštěvník píše: Pokud ti ale někdo poradí, že by se mělo do polévky přidat něco, o čem víš, že by to její chuť úplně zkazilo, vnímáš to jako opak správné rady = špatné doporučení.

Tahle slepota tady přeci vůbec nemusí být.

To není slepota, ale vidění, které věci jsou užitečné které naopak škodí.

Potřebu popírat existenci jednoho z obou pólů duality má osobní já, které se mylně ztotožňuje se stavem dualitu přesahujícím.


Na co se zaměří pozornost, to se posiluje. Pozornost upřená k dobrému, posiluje to dobré, tedy zvyšuje úroveň vědomí . Pozornost upřená ke zlému, posiluje zlé, vědomí se zužuje a dostává se do nižších frekvencí.

Proto Drtikolova cesta zaměření pozornosti jen na dobré měla takový účinek.

Chyba je jen to, z čeho se nepoučíme a i když se mohou v životě objevovat chyby a omyly, pokud se berou jako nezbytná součást vývoje, tak poučení se z nich je dobré.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11237
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. kvě 2019 12:18:50

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
Návštěvník píše:Stačí když je jasné, co je dobře. Stačí, když se v životě řídíš jen tím, co cítíš, že je správné.

a neděláš to, o čem víš, že je špatné = nesprávné.
Uvědomovat si, co je dobře a co je špatně, je docela užitečné. Jinak neuvaříš ani polívku.

...bylo by špatně do ní sypat smetí a hřebíky?

Když jsi přesvědčená, že existuje jen dobré, nic špatného neexistuje.

I nápad že se do ní má nasypat smetí a hřebíky je proto dobrý:
Šup s tím do polívky :D
Návštěvník
 

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. kvě 2019 12:28:16

Jana píše:Na co se zaměří pozornost, to se posiluje.

To je omyl.

Co se neosobně pozoruje, to se naopak rozpouští.

Balsekar: "Skutečné řešení nastane, teprve když se mysl přestane ztotožňovat s myšlenkovým tokem, když se jen pozoruje, aniž by se dělila témata na dobrá a špatná, důležitá a bezvýznamná, hodnotná a bezcenná. Pozorování probíhající přehlídky myšlenek bez jakéhokoliv posuzování má nesmírnou cenu – snižuje napětí a vytváří skutečný pocit míru a klidu. Jak zkušenost ukazuje, takové neosobní pozorování nejen že rozpouští většinu psychologických problémů, ale co je hlavní, vytváří prostor pro náhlé vyřešení dokonce i praktických problémů – protože neosobní pozorování či pasivní všímavost dovoluje kreativním či intuitivním schopnostem utišené mysli, aby volně plynuly jako neuvědomované či pasivní vnímání."

To pozorované se začne posilovat, jakmile se to začne chtít a preferovat, nebo naopak odmítat.
Návštěvník
 

Re: Jak to, že Boží přítomnost je jen dobrá?

Nový příspěvekod Jana » úte 28. kvě 2019 12:51:45

Návštěvník píše:
Jana píše:Na co se zaměří pozornost, to se posiluje.

To je omyl.

Co se neosobně pozoruje, to se naopak rozpouští.


Kde by se vzalo při neosobním pozorování subjektivní hodnocení, že něco je zlé, že něco je špatně?

Můžeš uvést nějaký příklad, kdy se v neosobním pozorování dospěje k poznání, že něco je špatně, aniž by tady bylo subjektivní posuzování?

Balsekar: "Skutečné řešení nastane, teprve když se mysl přestane ztotožňovat s myšlenkovým tokem, když se jen pozoruje, aniž by se dělila témata na dobrá a špatná, důležitá a bezvýznamná, hodnotná a bezcenná. Pozorování probíhající přehlídky myšlenek bez jakéhokoliv posuzování má nesmírnou cenu – snižuje napětí a vytváří skutečný pocit míru a klidu. Jak zkušenost ukazuje, takové neosobní pozorování nejen že rozpouští většinu psychologických problémů, ale co je hlavní, vytváří prostor pro náhlé vyřešení dokonce i praktických problémů – protože neosobní pozorování či pasivní všímavost dovoluje kreativním či intuitivním schopnostem utišené mysli, aby volně plynuly jako neuvědomované či pasivní vnímání."

To pozorované se začne posilovat, jakmile se to začne chtít a preferovat, nebo naopak odmítat.

Dualita zmizí, když ustane dělení na dobré a špatné. Objeví se prázdnota mysli.

Poznání Jednoty - všechno je Láska, tudíž všechno je dobré, protože Láska už taková je.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11237
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Další

Zpět na Jana

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník