Ztotožnění a neoddělenost

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 25. črc 2020 10:14:26

Návštěvník píše:
Jana píše:Ano, přesně tak.

Díky, Návštěvníku, s poznáním, že jsi Já, žádné jiné další Já, které by se mělo nazývat egem, neexistuje.

:)


Ale jo existuje, ale jako JÁ. JÁ vytvořilo "já", říká Ramana - proto má i realizovaný pocit "já-tělo". Co je na tom tak těžké pochopit? :what:


P.S. Tyhle paradoxy jsou v duchovnu běžné.
Návštěvník
 

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Jana » sob 25. črc 2020 11:29:14

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
Jana píše:Ano, přesně tak.

Díky, Návštěvníku, s poznáním, že jsi Já, žádné jiné další Já, které by se mělo nazývat egem, neexistuje.

:)


Ale jo existuje, ale jako JÁ. JÁ vytvořilo "já", říká Ramana - proto má i realizovaný pocit "já-tělo". Co je na tom tak těžké pochopit? :what:


P.S. Tyhle paradoxy jsou v duchovnu běžné.


Kým jsme, není možné pochopit, ale je to poznatelné, uvědomitelné, tím pádem vědomé.

Pocit "já-tělo" není sám o sobě egem, tedy něčím, co by bylo odděleno od Já. žádný pocit sám o sobě není egem. A Já není egem, které by bylo odděleno od Já.

:)

Ramana Mahariši: Ego neexistuje. Nebo snad připouštíte dvě já? Jak může existovat nevědomost, není-li ego? Začnete-li to zkoumat, zjistíte, že avidja (nevědomost), která už neexistuje, tu není nebo řeknete, že zmizela. Ego předpokládá nevědomost. Proč myslíte na ego a proč trpíte? Ještě jednou co je to nevědomost? Je to to, co neexistuje. Život na světě však hypotézu nevědomosti potřebuje. Avidja je jen naše nevědomost a nic jiného. Je to nevědomost neboli zapomenutí Já. Může na slunci existovat tma? A podobně, může před sebe-vědomým a samozářícím Já existovat nevědomost? Kdybyste znal Já, neexistovala by nevědomost ani utrpení. Je to mysl, která pociťuje trápení a bídu. Tma nikdy nepřichází ani neodchází. Spatřujte slunce a tma nebude existovat. Podobně spatřujte Já a shledáte, že neexistuje avidja. [8]
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 25. črc 2020 13:39:28

Jana píše:
Pocit "já-tělo" není sám o sobě egem,


Co je podle tebe ego? :what:

Mahariši tím myslel malé "já", které je vytvářeno velkým "JÁ". Stejně tak Nisargadatta.

:)
Návštěvník
 

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 25. črc 2020 13:40:28

Návštěvník píše:
Jana píše:
Pocit "já-tělo" není sám o sobě egem,


Co je podle tebe ego? :what:

Mahariši tím myslel malé "já", které je vytvářeno velkým "JÁ". Stejně tak Nisargadatta.

:)


P.S. Oba dva to nazývali pocitem.

:)
Návštěvník
 

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 25. črc 2020 13:58:22

Jana píše:
Ramana Mahariši:]Ego neexistuje. Nebo snad připouštíte dvě já?


Když se to malé "jáčko", ego, pocit osoby "já" sleduje ke kořenům, tak se dojde k velkému JÁ, v kterém se rozpustí. Ego je tedy toto jediné JÁ. Ne ego/já a JÁ - dvě já. To tady Mahariši říká.
Pokud je zde ulpění na jediné větě, tak se smysl toho, co Mahariši říká, nedá pochopit. Obzvláště, když chybí zkušenost.

Celé duchovno se točí právě kolom tohoto malého já/ega - protože právě ego se rozhodne hledat. Kdyby neexistovalo, tak by to asi těžko šlo. :D

:)
Návštěvník
 

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Jana » sob 25. črc 2020 14:14:48

Návštěvník píše:
Jana píše:
Pocit "já-tělo" není sám o sobě egem,


Co je podle tebe ego? :what:

Mahariši tím myslel malé "já", které je vytvářeno velkým "JÁ". Stejně tak Nisargadatta.

:)


Představa že rozdělení na Já a něco jiného, co není Já, je něčím, co je skutečné.

Uvedu příklad, poznáváš nějaký objekt ve svém vědomí, jako tvar, formu, jako něco, co se od zbytku nějakým způsobem odlišuje. Tenhle vjem tady může být naprosto reálný. Skrz smyslové vnímání se to jeví "Tak a ne jinak", skrz připoutanost k mysli se to rovněž jeví "Tak a ne jinak", něco o tom víš a ty vědomosti se jeví s připoutaností k mysli a k osobnímu vnímání konstantní.

Když se jde do hlubšího neosobního zkoumání reality, tak mikroskopem nebo dalekohledem se jeví realita docela jiná, než pouhým lidským okem. Tudíž i ta schopnost lidského smyslového poznání je omezená.

Když se objeví uvolněnost od připoutanosti k mysli, tak se může dospět k poznání, že to "je tak a ještě nějak jinak". Při zkoumání myšlenek a možností pohledů na realitu se to může jevit dokonce "tak i naopak".

Dokud je poznávání reality jen skrz smyslové vnímání a mysl, tak je tady pořád vjem nějaké formy, tvaru, projevu, něčeho, co je možné od toho ostatního oddělit. A hlavně skrz mysl se i naše vlastní existence jeví jako oddělená od ostatních objektů.

Smyslové vnímání a mentální činnost jsou zdrojem vnímání tvarů, forem, projevů, objektů.

Ale je možné jít v poznání ještě dál - za mysl. Podobně jako je možné vidět věci jinak skrz objektiv dalekohledu nebo mikroskopu, podobně je možné zkoumat mnohem podrobněji, kým vlastně jsme, naše pravé Já.

V tom nejniternějším tichu je jen sat-čit-ánanda. Sama existence není ničím jiným. A odtud je možné zkoumat všechno, co existuje. A jelikož mimo mysl neexistují žádné hranice, není naše existence ve skutečnosti od ničeho nijak oddělena. Existence má ve všech tvarech a formách mysli stejný šmak sat-čit-ánandy. Ve všech projevech ve vědomí, ať se tady objeví jakýkoliv pocit. Tak v nejčistším uvědomění je všechno sat-čit-ánanda. Dokonce i tehdy, když je vědomí zrovna strženo intenzivním prožíváním nějakého projevu. Pořád je možné se vrátit k Pravdě, která se nemění, je stejná.

Jednota existence, tedy poznávání Bytí, které je vším, se může jevit jako složitá a těžko dostupná záležitost. Ale je to ve skutečnosti to nejjednodušší, co existuje. Všechno to, co se jeví jako složité je možné nechat být a to Jedno-Duché se vyjasní samo.

Když někoho miluješ bez připoutanosti k tělu a k mysli (je to tak trochu protimluv), tak dotyčného miluješ bez ohledu na to, jaké má tělo, co si kdo o něm myslí, co si myslí o sobě on sám. Dejme tomu, že Tvého syna ve skutečnosti miluješ bez ohledu na to, jestli má tělo dítěte nebo dospělého člověka, bez ohledu na to, jak se projevuje, bez ohledu na to, co si o něm kdo myslí. Pokud není Tvá mysl stržena zrovna nějakými negativními emocemi, tak si ho můžeš uvědomovat ve svém nitru jako lásku, která je pořád stejnou láskou. No a osvícení, jak říká Ram Dass, je vlastně tohleto samé, jen se to přenese na všechno ostatní.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 25. črc 2020 14:59:08

Jana píše:
Návštěvník píše:
Jana píše:
Pocit "já-tělo" není sám o sobě egem,


Co je podle tebe ego? :what:

Mahariši tím myslel malé "já", které je vytvářeno velkým "JÁ". Stejně tak Nisargadatta.

:)


Představa že rozdělení na Já a něco, co není já, je něčím, co je skutečné.


Většina lidí o žádném pojmu JÁ, který si vymysleli duchovnáci, nic nevědí, nikdy o tom neslyšeli. Co ale všichni znají, je "já", které se naučili pojmenovat, když se učili mluvit. Ukázat na sebe = své tělo a říct "já". Duchovnáci tomu říkají ego a mají s tím problém - ego musí zemřít, ego je fuj, proti egu se musí bojovat, musí se zklikvidovat, až nebude existovat. :D Ostatní lidé to vůbec neřeší. Taky jsem to nikdy neřešila.

Ale přišly zkušenosti a podle nich vidím, že Mahariši mluví moudře např. o malém "já" , tak, jak to opravdu je. Že je vytvářeno něčím, co nazývá velkým JÁ, a že se zase do Něho může stáhnout zpátky. Má se přitom soustředit právě na ten pocit já, tedy malé jáčko, ego otázkou: Kdo/co jsem já? Kdyby já neexistovalo, tak by se tato otázka nedala klást. :D Jde o to, co to "já" opravdu je. Běžně si lidé myslí, že je to pocit o své osobě, pocit člověka, nic víc, nic mín. Ale je to opravdu tak nebo je zatím víc?

:)
Návštěvník
 

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 25. črc 2020 15:02:04

Návštěvník píše: je to pocit o své osobě,



P.S. Vědomí o své osobě, uvědomování si své osoby.
Návštěvník
 

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Jana » ned 26. črc 2020 8:07:41

Návštěvník píše:
Většina lidí o žádném pojmu JÁ, který si vymysleli duchovnáci, nic nevědí, nikdy o tom neslyšeli. Co ale všichni znají, je "já", které se naučili pojmenovat, když se učili mluvit. Ukázat na sebe = své tělo a říct "já". Duchovnáci tomu říkají ego a mají s tím problém - ego musí zemřít, ego je fuj, proti egu se musí bojovat, musí se zklikvidovat, až nebude existovat. :D Ostatní lidé to vůbec neřeší. Taky jsem to nikdy neřešila.

Ale přišly zkušenosti a podle nich vidím, že Mahariši mluví moudře např. o malém "já" , tak, jak to opravdu je. Že je vytvářeno něčím, co nazývá velkým JÁ, a že se zase do Něho může stáhnout zpátky. Má se přitom soustředit právě na ten pocit já, tedy malé jáčko, ego otázkou: Kdo/co jsem já? Kdyby já neexistovalo, tak by se tato otázka nedala klást. :D Jde o to, co to "já" opravdu je. Běžně si lidé myslí, že je to pocit o své osobě, pocit člověka, nic víc, nic mín. Ale je to opravdu tak nebo je zatím víc?

P.S. Vědomí o své osobě, uvědomování si své osoby.
:)


Ne, že by ono ego bylo fuj, ale ta představa, že jsme tělem, osobou, není pravdivá. Představa, že je malé já (ego) něčím skutečným, není pravdivá. Stejně jako není pravdivá představa, že provaz je had.

Vraťme se k tomuhle:

Když někoho miluješ bez připoutanosti k tělu a k mysli (je to tak trochu protimluv), tak dotyčného miluješ bez ohledu na to, jaké má tělo, co si kdo o něm myslí, co si myslí o sobě on sám. Dejme tomu, že Tvého syna ve skutečnosti miluješ bez ohledu na to, jestli má tělo dítěte nebo dospělého člověka, bez ohledu na to, jak se projevuje, bez ohledu na to, co si o něm kdo myslí. Pokud není Tvá mysl stržena zrovna nějakými negativními emocemi, tak si ho můžeš uvědomovat ve svém nitru jako lásku, která je pořád stejnou láskou. No a osvícení, jak říká Ram Dass, je vlastně tohleto samé, jen se to přenese na všechno ostatní.


S poznáním, že všechno je jediné Já, všechno je láskou, zmizí iluze oddělenosti. Tvůj syn je láskou bez ohledu na to, jestli je zrovna ve Tvé přítomnosti, nebo někde daleko, stále si můžeš uvědomovat že je stejnou láskou. S vírou, že je tělem, že Ty jsi tělem, se Ti může po něm stýskat, ale s poznáním kým skutečně je, kým skutečně jsi, žádná taková touha nevzniká. Dokonce i když milovaná bytost opustí tělo, tak to, kým jsi, kým je, neopustí. Nejde to.

Když potkáváš milovanou lásku, tak jsi šťastná. A s poznáním kdo jsi, čím to všechno je, jsi šťastná pořád, protože to spojení absolutně nic nenarušuje.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 26. črc 2020 13:36:47

Mně nevadí pocit neštastnosti, protože zase přejde. Stejně se už neobjevuje.
Mně nevadí stýskání, protože zase přejde. Ale to už se taky neobjevuje.

Proč bych měla být pořád štastná?
Mně vyhovuje to, jak to měl Mahariši - neutrální stav, při kterém se se stálou vnitřní vyrovnaností přijímá vše, co se děje - at příjemné nebo nepříjemné. To je ideální, nic jiného nechci.

:)
Návštěvník
 

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Jana » pon 27. črc 2020 7:48:08

Návštěvník píše:Mně nevadí pocit neštastnosti, protože zase přejde. Stejně se už neobjevuje.
Mně nevadí stýskání, protože zase přejde. Ale to už se taky neobjevuje.

Proč bych měla být pořád štastná?
Mně vyhovuje to, jak to měl Mahariši - neutrální stav, při kterém se se stálou vnitřní vyrovnaností přijímá vše, co se děje - at příjemné nebo nepříjemné. To je ideální, nic jiného nechci.

:)


Říkáš, že Ti vyhovuje, jak to měl Mahariši.

Všichni probuzení žijí celistvostí pravého Já, které je vlastně ve své podstatě štěstím.

Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 27. črc 2020 10:43:42

Jana píše:
Říkáš, že Ti vyhovuje, jak to měl Mahariši.



Ano, vyhovuje mi to jeho střízlivé, jak to žil, jak to popisoval, jak se projevoval. Obdobně to tak bylo i u Nisargadatty. Bylo to prosté a jednoduché. Není k tomu porřeba znát nějaké duchovní pojmy. Původně o tom ani nechtěli mluvit. Ale lidé za nimi začai přicházet, tak jim odpovídali na otázky a popisovali. Dokud se mysl ptá, tak se má krmit - tak nějak to řekl Nisargadatta. Ramana byl víc pro ticho.

Proti tomu, jak běžný člověk prožívá tíhu svého života, se samozřejmě dá nazvat osvobození od této tíhy štěstím. Ale řeč je velmi nedokonalá, řekl Nisargadatta a nepopsatelné se holt nedá popsat.

:)
Návštěvník
 

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Jana » pon 27. črc 2020 14:27:20

... zažít pravdu a dokonalé štěstí můžeme pouze poznáním sebe sama tak, jak skutečně jsme....

Bhagaván Šrí Ramana Mahariši - Kdo jsem já? (Nan Yar?)


Ono je to ve skutečnosti jednoduché.

V iluzi oddělenosti, kdy věříme, že jsme tělem, osobou, něco pro naši osobu štěstím je a něco naopak není. Něco jako osoba máme rádi, něco nemáme rádi. To, co milujeme, nás dělá šťastnými, to, co nesnášíme, nechceme, nám působí utrpení.

S poznáním kým jsme je to, jak říkají probuzení: "Všechno je láska, všechno je sat-čit-ánanda, všechno je blaho, všechno je štěstí, protože všechno je naše drahé skutečné Já."

Není tady žádná rozdělenost.

Z osobního pohledu se něco takového může jevit jako nesmysl.

V hlubinách Ticha je naše existence dokonalá.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 27. črc 2020 16:46:54

Mahariši a Nisargadatta neříkali ty samé koncepty pořád dokola, ani nedávali žádný hotový koncept, jak to s Poznáním je, jak to musí vypadat. Proto jejich popisy, jak to mají, byly poněkud odlišné.

Naopak radili, at člověk setrvává u sebe a pak všechno přijde z jeho nitra. Jak to pak bude vypadat, uvidí sám.

Víc k tomu není potřeba.

Podle Nisargadatty existují Probuzení, kteří o duchovních konceptech nikdy neslyšeli.

Na tomto vlákně se řeší ztotožnění a oddělenost a to jsem nikdy neměla potřebu řešit.

Psala jsem zde, protože mne zaujalo a připomnělo Maharišiho toto:


To záleží na situaci o čem je řeč,
protože ego se nachází v různých stavech ztotožnění,
vod nejhrubšího až po stav kdy je podobno Vědomí,

vždyt je to vlastně Vědomí, takže s minimálním ztotožněním je to Vědomí...

PS.
Ale mahasamadhi je až o smrti,
takže dokud je zde propojení s tělem,
tak je tady stále nějaké "ego"



Mahariši mimo jiné řekl, že "já" existuje vždy ve spojení s nějakým tělem.

Ale to není tématem tohoto vlákna, takže končím.

:)
Návštěvník
 

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Jana » pon 27. črc 2020 18:11:03

Návštěvník píše:Mahariši a Nisargadatta neříkali ty samé koncepty pořád dokola, ani nedávali žádný hotový koncept, jak to s Poznáním je, jak to musí vypadat. Proto jejich popisy, jak to mají, byly poněkud odlišné.

Naopak radili, at člověk setrvává u sebe a pak všechno přijde z jeho nitra. Jak to pak bude vypadat, uvidí sám.


Dobře, dokud se nepoznává naše přirozená podstata, je dobré se neopírat o představu, jaké by to mělo být, ale je dobré zkoumat, kdo vlastně jsme. Jestli jsme tím, co si o nás myslíme, nebo jestli je možné jít do hlubšího uvědomění skutečnosti.

Líbí se mi, jak píšeš:

Návštěvník píše:Mně nevadí pocit neštastnosti, protože zase přejde. Stejně se už neobjevuje.
Mně nevadí stýskání, protože zase přejde. Ale to už se taky neobjevuje.


Dalo by se říct, že tohle "nevadí" uvolňuje od osobních připoutaností.

Proč bych měla být pořád štastná?

Protože štěstí je Tvou přirozeností, je tam, ve své podstatě Tvá samotná existence už šťastná je, i když se jeví třeba Tvá osoba hluboce nešťastná nebo bez emocí. Jak říká Mahariši, štěstí nemá smysl hledat v ničem vnějším, v ničem mimo Tebe, naše dokonalé a absolutní štěstí můžeme stále prožívat jedině ve stavu pravého sebepoznání, to jest stavu, ve kterém zůstáváme pouze jako naše vlastní esenciální bytí.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 27. črc 2020 19:12:45

Jana píše:
Proč bych měla být pořád štastná?

Protože [url=http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=60&t=2558&start=100#p154408]štěstí je Tvou přirozeností


Mně vyhovuje být jednou tak, pak zas jinak. Pořád být štastná o to nestojím. Proto si přirozenost pořídíla těla a osoby, aby mohla zakusit všechno možné - mnohost a různorodost.

Kdo si přeje být pořád štastný? Zřejmě velmi ztotožněné, povětšinou neštastné, frustrované "já"/ego. Mahariši a Nisargadatta nehledali svou podstatu, protože toužili po věčném štěstí. :D

O to štěstí opravdu nejde.

:)
Návštěvník
 

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 27. črc 2020 19:25:15

Návštěvník píše:
Mně vyhovuje být jednou tak, pak zas jinak. Pořád být štastná o to nestojím. Proto si přirozenost pořídíla těla a osoby, aby mohla zakusit všechno možné - mnohost a různorodost.



P.S.
A když do té duality zapadne tolik, až to dělá problém, tak si zase začne vzpomínat.

:)
Návštěvník
 

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Jana » úte 28. črc 2020 6:57:10


Mně vyhovuje být jednou tak, pak zas jinak. Pořád být štastná o to nestojím. Proto si přirozenost pořídíla těla a osoby, aby mohla zakusit všechno možné - mnohost a různorodost.

Kdo si přeje být pořád štastný? Zřejmě velmi ztotožněné, povětšinou neštastné, frustrované "já"/ego. Mahariši a Nisargadatta nehledali svou podstatu, protože toužili po věčném štěstí. :D

O to štěstí opravdu nejde.


Mně vyhovuje být jednou tak, pak zas jinak. Pořád být štastná o to nestojím. Proto si přirozenost pořídila těla a osoby, aby mohla zakusit všechno možné - mnohost a různorodost.


P.S.
A když do té duality zapadne tolik, až to dělá problém, tak si zase začne vzpomínat.

:)


Ano

Návštěvnice, díky. Krásné.

Ano. Kdyby všichni lidé byli stále osvícení, tak by tady nebyli žádní hrdinové a ani žádní padouši. Nebylo by žádné drama, žádné napětí, žádná zápletka, žádná touha, žádné hledání svobody, štěstí nebo čehokoliv dalšího, protože osvícená bytost nic takového nepotřebuje. Na takový film by si nikdo lístky nekoupil.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. črc 2020 9:04:36

Jana píše: osvícená bytost nic takového nepotřebuje.
:)


Osvícená bytost pozoruje všechna ta dramata jako zajímavý film, jestli to potřebuje nebo ne. to vůbec neřeší, protože stejně to, co vytváří JÁ jako Světová Mysl, nemůže změnit. JÁ vytváří takové množství osvícených bytostí, kolik jich v tom filmu chce mít.
Samozřejmě vytváří nekonečně mnoho filmů, kde to rozvržení osvícených bytostí je různé, ale k tomu většina pozemštanů, v kterých se JÁ úmyslně zapomnělo :D, nemá přístup.

Všechno je dokonalé tak, jak to je - i se vším posuzováním a odsuzováním, s představami o iluzi nebo oddělenosti atd.atd.

:)
Návštěvník
 

Re: Ztotožnění a neoddělenost

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. črc 2020 9:40:05

Návštěvník píše:Osvícená bytost pozoruje všechna ta dramata jako zajímavý film, jestli to potřebuje nebo ne. to vůbec neřeší, protože stejně to, co vytváří JÁ jako Světová Mysl, nemůže změnit. JÁ vytváří takové množství osvícených bytostí, kolik jich v tom filmu chce mít.


P.S.

Zde to Balsekar dobře popisuje:

R. Balsekar: Jednota se nejdříve stane dualitou...pak se stane mnohostí

...Oba dva jsme pouhými nástroji, Roboti. Skrze které Jednota působí a vytváří vše, co se děje....A naprosté přijetí tohoto zmanená Svobodu, Osvícení - nebo jakýkoliv další termín, který tomu dáš. Ale je zcela jasné, kdyby byl každý osvícený, jak by mohl život tak, jak ho známe vůbec probíhat? Protože každodenní život je založen na dualitě....

:)
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Jana

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron