Je blaho vyvažováno stejným množstvím utrpení?

Je blaho vyvažováno stejným množstvím utrpení?

Nový příspěvekod Jana » stř 19. zář 2018 20:28:00

honzam píše:Stav jednoty s Ďáblem

Chtěl bych tu sdílet své zkušenosti i když vím, že mohou na druhé lidi působit různým způsobem, který nedokážu předem odhadnout. Budu to popisovat i s vědomím, že má cesta může skutečně být cestou zatracené bytosti, která nahromadila takový karmický dluh, že nemůže pokračovat s ostatními a musí ho odčinit zvláštním způsobem neurčeným pro ty dobré.

Jak už jsem tu víckrát popisoval, vnímám realitu tak, že každé blaho je jinde vyváženo stejně velkým utrpení, přitom existuje jakási rovnováha, kterou vlny blaha a prohlubně nepříjemnosti nutně procházejí. Duchovně orientovaní lidé často vnímají jako to, co od Boha a spočinutí v něm vzdaluje, změnu nebo proměnlivost věcí/světa. Většinou to mají spojené s poklesem vlny dolů a při změně směrem nahoru stejný pohyb chápou jako Boží milost, přitom je obojí pohybem, který prochází tím středem mezi blahem a nepříjemnem.

Z mé zkušenosti je právě ten střed, který není ani jedním, stavem velmi ďábelským. Pokud v něm bytost setrvává, prožívá zvláštní oddělení se od druhých. Je to hodně intenzivní povýšený prožitek nad ostatními vlnícími se na blahu a utrpení. Nejlepším popisem pro mě je jednota s Ďáblem, jako když se z vás stane ten největší hajzl na světě, který není s ostatními vůbec solidární.

V detailech to umocňuje ten vjem vlastního tělesna v rohaté okřídlené formě s ocasem a křídly. Dále vyzařování mezi rohy, jež má charakter připoutanosti a ulpívání ostatních bytostí, jakoby to světlo byla samotná mája jako ulpění na pocitu blaha. Zároveň si však myslím, že ostatní bytosti tohle vyzařování mohou vnímat úplně jinak a vyvolává v nich lásku k mojí osobě, kterou mě mohou často i zaskočit, protože sám nic takového vůbec necítím. Jejich reakce a náklonnost mi nepřijdou adekvátní tomu, co právě dělám. Tedy nemám to jako lidská matka s dítětem, kde oba prožívají vztah podobně jako lásku. Mám to jako matka-ďábel. Zatím tomu rozumím tak, že pro matku, která má třeba tisíce dětí, je z nějakého důvodu lepší vztah k nim takhle prožívat.

Budu rád za jakékoliv reakce nebo odkazy na internet, kde je popisováno něco podobného. Díky.


honzam píše:Díky za zajímavé video. Pro mě slovo Ďábel v současnosti vyjadřuje:

1) oddělenost od lidí jako fyzických bytostí
2) stav bez lásky
3) pocit takové neurčité velké moci (je to spojené s rohy)
4) divný povýšený temný klid (oblast srdce, která ústí do toho neohraničeného nehybného beztvarého černého tělesna)
5) temnota obecně

S tím smutkem mě pán zaujal. Víckrát se stalo, že mi lidé řekli, že vypadám smutně, i když jsem sám smutek nijak necítil. Myslím si, že ze mě jde něco jako smutek-bezmoc v tom, že bytosti stále prožívají kromě radosti také utrpení a jsou v tom uvězněné. Asi to při běžném fungování nevnímám, ale nějak to ve mně pořád bude. Nesedí, že bych vědomě lidi naváděl k nepravostem a pak jimi pohrdal. Pozoruju jen, že často věci rád relativizuju a předkládám opačný pohled na situaci. Dělám to oběma způsoby, jak z pozitivního vnímání na negativní pohled, tak i naopak.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10342
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Je blaho vyvažováno stejným množstvím utrpení?

Nový příspěvekod Jana » stř 19. zář 2018 20:34:11

Potřebuje světlo ke své existenci tmu?

Nepotřebuje, jen může být v konfrontaci s tmou víc výrazné, může být i oslňující, nezvyklé, nepříjemné, možná i nežádoucí, pokud chceme spát a budilo by nás.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10342
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Je blaho vyvažováno stejným množstvím utrpení?

Nový příspěvekod Jana » stř 19. zář 2018 20:35:36

Potřebuje láska ke své existenci nějaký svůj opak?

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10342
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Je blaho vyvažováno stejným množstvím utrpení?

Nový příspěvekod Saruman » stř 19. zář 2018 21:54:49

Mne sa páči to, čo povedal Einstein, že zlo je iba nedostatok lásky. Keď si predstavíme svet ako veľkú
miestnosť, kde svetlo je láska, a tma je zlo, potom čím viac v nej bude svetla, tým menej bude tmy.
Uživatelský avatar
Saruman
 
Příspěvky: 69
Registrován: sob 10. říj 2015 14:59:32

Re: Je blaho vyvažováno stejným množstvím utrpení?

Nový příspěvekod Jana » čtv 20. zář 2018 6:06:40

honzam píše:Asi není moc lidí, kteří by o sobě přemýšleli jako o loutce se dvěma provázky - blahem a utrpením. :)
Podle mě pro lidi svoboda znamená mít co nejvíc možností, jak prožívat blaženost. Kdo z nich, si pak uvědomuje, že při tom prožitku je jeho velmi nesvobodným otrokem se zablaženou myslí?
Duchovně orientovaní lidé to mohou mít tak, že při blažených prožitcích jsou v souladu s Bohem a věci se dějí v souladu s Boží vůlí. Nikdo z nich si neuvědomuje, že tahle blaženost je doopravdy jen vědomí toho, že jiní to tak nemají - radost z cizího utrpení přebarveného na růžovou barvu.
.

Takhle se to může jevit, když mysl nedovoluje poznávat skutečnou jednotu existence, Bytí.

Blaho pramenící z lásky, nezávislé na tělesných vjemech a prožitcích, je blahem právě pro tu ničím nenarušitelnou celistvost
existence. Je poznáním, že jakékoliv JSEM, osvobozené od všech iluzí, je ve své podstatě stejným Bytím, stejnou láskou, stejným blahem.

honzam píše:Pro mě slovo Ďábel v současnosti vyjadřuje:

1) oddělenost od lidí jako fyzických bytostí
2) stav bez lásky
3) pocit takové neurčité velké moci (je to spojené s rohy)
4) divný povýšený temný klid (oblast srdce, která ústí do toho neohraničeného nehybného beztvarého černého tělesna)
5) temnota obecně


Jakmile sen mysli lásku devalvuje na bažení po moci, tak je jednota všeho nepoznatelná. Není zájem ji poznat, protože pocit osobní moci a povýšenosti nad ostatními by rázem ztratil svou hodnotu.

Nicméně projekce mysli je proměnlivá. Co vzniklo, zanikne. To věčné zůstává.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10342
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Je blaho vyvažováno stejným množstvím utrpení?

Nový příspěvekod Jana » čtv 20. zář 2018 6:12:00

Saruman píše:Mne sa páči to, čo povedal Einstein, že zlo je iba nedostatok lásky. Keď si predstavíme svet ako veľkú
miestnosť, kde svetlo je láska, a tma je zlo, potom čím viac v nej bude svetla, tým menej bude tmy.


Kam vstoupí světlo, tam tma beze stopy zmizí.

Ale když se před světlem poznání zavřou oči, tak je možné si temnotu nevědomosti ponechat.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10342
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Je blaho vyvažováno stejným množstvím utrpení?

Nový příspěvekod Jana » sob 22. zář 2018 14:26:52

Adyashanti - Nic není špatně

"Existuje jen jedna definice ega, která je určitým způsobem pravdivá, a ta je: "Něco je špatně."


Ego je nevědomostí, pro kterou není možné poznávat celou pravdu, proto skrz filtr vědomí ztotožněného s myslí je možné dělit skutečnost na dobrou a zlou na to, co je v pořádku a na to, co je špatně.

V celistvém pohledu na proces učení je například možné vidět pokrok v postupném nalézání dobrých výsledků, což je celé vlastně dobře. To, co by bylo možné označit za špatný výsledek, je nezbytná součást učebního procesu, ale není jeho konečným výsledkem. Jako špatnost a nepatřičnost se to může jevit jen v okamžiku, kdy vidíme jen výsek reality a jsme ztotožněni s představou, že víme, jak to má být správně.

Ego je nevědomost:

V nevědomosti jsem něco;

v pochopení jsem nic;

v lásce jsem všechno.

Rupert Spira


Jen v nevědomosti, zapomenutí na to, kdo jsme, je možné naplno prožívat různá ztotožnění, brát si osobně různé emoce, mít svůj příběh. Být kupříkladu ďáblem a mít rohy, prožívat pocit moci a nadřazenosti...nebo být tím, kdo se ďábla děsí...

Je to stejný sen, jako jakýkoliv jiný.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10342
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Je blaho vyvažováno stejným množstvím utrpení?

Nový příspěvekod Jana » sob 22. zář 2018 16:22:32

Dokud jsme něčím ve svém snu, tak se nám mohou jevit různé věci vzhledem k tomu, co si myslíme, že jsme, jako dobré nebo zlé, správné nebo špatné.

Jakmile se probudíme, nic se neděje.

V pochopení, že nejsme nic a v lásce, ve které jsme vším, je jasné,

že něčemu takovému se nemůže nic zlého dít.

Všechna ta ztotožnění nejsou nic.

To skutečné, co zůstává, je láska.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10342
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Je blaho vyvažováno stejným množstvím utrpení?

Nový příspěvekod nop » ned 23. zář 2018 23:56:46

Mně se prostě nechce věřit, že by svět byl vyvažovaný na váhách plus minus.

Jsou kyselé a zásadité potraviny. A musí se vzájemně vyvažovat?

Když napěstuju švestky, nechám je zkvasit, dostanu určité množství pálenky. Co musím ještě vypěstovat kromě toho?
Pro rovnováhu světa nemusím udělat nic.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2488
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Je blaho vyvažováno stejným množstvím utrpení?

Nový příspěvekod Jana » pon 24. zář 2018 6:39:48

Koncept jin – jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.

Obrázek

Na úrovni projekce mysli je polarita realitou projeveného života.

Projevu ve vědomí.

Blaho pramenící z jednoty všeho tuto dvojnost přesahuje.

Bytí samo o sobě není nijak rozděleno.

Vědomí samo, ve kterém se projevuje projekce dvojnosti je stále stejné, nijak se ho to nedotýká.

Vědomí = Bytí = Blaho (Sat-čit-ánanda)

Mysl je hmotou – Srdce je podstatou.
Mysl je formou – Srdce je bez formy.
Mysl je časem – Srdce je věčností.

Mooji


Mysl je dvojností - Srdce je jednotou

Když se vrátí mysl do svého zdroje v srdci,
tak je všechno TO.

Obrázek
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10342
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Další

Zpět na Jana

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron