Kristus a Antikrist

[Návštěvník]

zajímá tě ještě něco?

[Návštěvník]

zmizel zájem
*****************
cíl je být bez zájmu?

Bez touhy, bez chtění. Nakonec ale nějak zmizel i zájem něčeho dosáhnout coby osobní já; když se znovu a znovu ukazuje, že osobní já nemůže pro dosažení poznání udělat vůbec nic, protože jakoukoliv aktivitou osobního individuálního já se pořád znovu posiluje jediná existující překážka - jeho iluzorní existence, mizí i zájem něco pro dosažení cíle udělat. Nezbývá než odevzdávat celý ten proces jeho rozpouštění Všetvořícímu Bytí.

Odevzdává se to Jemu, protože se opakovaně ukazuje, že odevzdávání je to jediné, co opravdu funguje.

Pěkně napsáno. S odevzdáním jde ruku v ruce přijetí.
Také u sebe pozoruji tuto cestu, možná je to už i věkem a taky zkušenostmi, že vše, co vzniklo z iniciativy individuality, bylo jen pozlátkem na šatu Jediného
Zdravím tě

[pozorující]

S odevzdáním jde ruku v ruce přijetí.
Také u sebe pozoruji tuto cestu, možná je to už i věkem a taky zkušenostmi, že vše, co vzniklo z iniciativy individuality, bylo jen pozlátkem na šatu Jediného

... a když je člověk odhodlaný dosáhnout toho stůj co stůj, může snaha individuality toho dosáhnout trvat i celá desetiletí, tak jako u mě

O to úlevnější je pak prohlubující se rozpoznávání, že opravdu jde o přijímání toho, co je: přijetí je pravý opak rezignace (přijetí a odevzdání => pozitivní energetická vibrace, rezignace=> negativní vibrace). Čím hlouběji a opravdověji se to odevzdá, tím vyšší vibrace nastane a tím jasněji se přímo vnímá, že to žádoucí/nežádoucí odevzdané je ve skutečnosti Jeho energie v pohybu...

zajímá tě ještě něco?

Jediné Všetvořící - i v různých jeho podobách, jedinečná originalita, s jakou Si kombinuje Svůj projev v každém ze Svých tvarů, co všechno k tomu používá ...

[nop]

PS. Místo nevědomého ulpívání na něčem pro nás podstatném se tak znovu pokaždé obnoví tiché pozorování svého ulpění i jeho příčiny... a tím obojí přijde o část své energie, s jakou vyvstává. Až se to objeví příště, bude už o něco slabší... a tak se postupně rozpouští.

V Indii žijí davy bídně, ale narodil se tam Kršna, aby tam "prožil své zábavy" . To bylo v časech dávných rišiů. Lidé tam teď prožívají utrpení a mohu doufat,

"že se tak znovu pokaždé obnoví tiché pozorování svého ulpění i jeho příčiny... a tím obojí přijde o část své energie, s jakou vyvstává. Až se to objeví příště, bude už o něco slabší.."

A kdy příště? Už to trvá dlouho.

[Návštěvník]

zmizel zájem
*****************
cíl je být bez zájmu?

Bez touhy, bez chtění. Nakonec ale nějak zmizel i zájem něčeho dosáhnout coby osobní já; když se znovu a znovu ukazuje, že osobní já nemůže pro dosažení poznání udělat vůbec nic, protože jakoukoliv aktivitou osobního individuálního já se pořád znovu posiluje jediná existující překážka - jeho iluzorní existence, mizí i zájem něco pro dosažení cíle udělat. Nezbývá než odevzdávat celý ten proces jeho rozpouštění Všetvořícímu Bytí.

Odevzdává se to Jemu, protože se opakovaně ukazuje, že odevzdávání je to jediné, co opravdu funguje.

No, tím že se osobní já domnívá, že něco odevzdává, se posiluje role konatele a dvojnosti. Já malé jáčko to odevzdám Jemu. Ale proč by takové role nemohly existovat? To uspokojení, že už vím jak na to a že to mohu radit ostatním osobním jáčkům, je jistě prima zkušenost - pro Já.

[pozorující]

zmizel zájem
*****************
cíl je být bez zájmu?

Bez touhy, bez chtění. Nakonec ale nějak zmizel i zájem něčeho dosáhnout coby osobní já; když se znovu a znovu ukazuje, že osobní já nemůže pro dosažení poznání udělat vůbec nic, protože jakoukoliv aktivitou osobního individuálního já se pořád znovu posiluje jediná existující překážka - jeho iluzorní existence, mizí i zájem něco pro dosažení cíle udělat. Nezbývá než odevzdávat celý ten proces jeho rozpouštění Všetvořícímu Bytí.

Odevzdává se to Jemu, protože se opakovaně ukazuje, že odevzdávání je to jediné, co opravdu funguje.

No, tím že se osobní já domnívá, že něco odevzdává, se posiluje role konatele a dvojnosti.

Že se odevzdáváním posiluje role konatele a dvojnosti je domněnka osobního já, které zatím zkušenost ani důsledky opravdového sebeodevzdávání nepoznalo. Hrozí se jakékoliv možnosti svého rozpuštění a odmítá proto všechno, co by mohlo jeho iluzorní existenci ohrozit: i tahle etapa je součástí Hry Vesmírného Bytí.

[Návštěvník]

Bez touhy, bez chtění. Nakonec ale nějak zmizel i zájem něčeho dosáhnout coby osobní já; když se znovu a znovu ukazuje, že osobní já nemůže pro dosažení poznání udělat vůbec nic, protože jakoukoliv aktivitou osobního individuálního já se pořád znovu posiluje jediná existující překážka - jeho iluzorní existence, mizí i zájem něco pro dosažení cíle udělat. Nezbývá než odevzdávat celý ten proces jeho rozpouštění Všetvořícímu Bytí.

Odevzdává se to Jemu, protože se opakovaně ukazuje, že odevzdávání je to jediné, co opravdu funguje.

No, tím že se osobní já domnívá, že něco odevzdává, se posiluje role konatele a dvojnosti.

Že se odevzdáváním posiluje role konatele a dvojnosti je domněnka osobního já, které zatím zkušenost ani důsledky opravdového sebeodevzdávání nepoznalo. Hrozí se jakékoliv možnosti svého rozpuštění a odmítá proto všechno, co by mohlo jeho iluzorní existenci ohrozit: i tahle etapa je součástí Hry Vesmírného Bytí.

Užívej si tu roli, Já, jak víš všechno lépe. I to tě jednou pustí.

[Návštěvník]

zmizel zájem
*****************
cíl je být bez zájmu?

Velké Já se ve svých nespočetných rolích zajímá o různé cíle. K některým rolím patří ulpění na myšlence, že si může na sebe vzpomenout jen jediným způsobem a to potom každému doporučuje jako jedinou správnou možnost. Je to role: Vím to, co platí pro každého - je to jediná cesta. V té roli si zatím neuvědomuje, že je to jeho individuální cesta. Tím: já to vím správně, přidejte se, vznikají různá seskupení jáček, sekty až celá náboženství - s pocitem "to je ta správná cesta", "to jediné funguje".

Dobrá by by otázka: Komu to funguje? ( )

[Návštěvník]

Nevím, kde se bere to přesvědčení, že někdo hraje roli učitele a že vše ví nejlépe, každopádně je to v hlavě toho, kdo tak píše.
Je normální a jedině dobře, že se dělíme o to, co právě žijeme, jak to máme a jak to třeba nemáme, nejme přece ostrovem sami pro sebe. právě VZTAHY, komunikace, setkání, případné střety, výměny názorů, reakce nás jedině mohou posunout dál a to všechny, bez rozdílu.
Dělit se je dobře.
No a každý samozřejmě v tom setkávání se, dělení může vidět, podle svého nastavení, co chce.
A buďme rádi, že se dělit ještě můžeme, protože tady, fyzicky, ještě jsme a máme tak možnost ještě něco pochopit.
Kdo ovšem pochopit chce.
Někomu stačí jen spartakiáda. Být viděn, být slyšen a pokud možno co nejvíce.

[Návštěvník]

zmizel zájem
*****************
cíl je být bez zájmu?

Velké Já se ve svých nespočetných rolích zajímá o různé cíle. K některým rolím patří ulpění na myšlence, že si může na sebe vzpomenout jen jediným způsobem a to potom každému doporučuje jako jedinou správnou možnost. Je to role: Vím to, co platí pro každého - je to jediná cesta. V té roli si zatím neuvědomuje, že je to jeho individuální cesta. Tím: já to vím správně, přidejte se, vznikají různá seskupení jáček, sekty až celá náboženství - s pocitem "to je ta správná cesta", "to jediné funguje".

Dobrá by by otázka: Komu to funguje? ( )

To je snad jasné, že pozorovatel píše o své cestě a co jemu nejlépe funguje. Nebuď návštěvníku tolik vztahovačný, nemusíš tou cestou jít, to je jasné, no ni? Tak nepodpichuj, že ty taky rád cvičíš spartakiádu