Boží království a peklo iluze oddělenosti

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod Jana » ned 01. říj 2017 6:04:20

Tara píše:Jani, tak už to vzdej.


Evi, Tobě pro radost, kdyby bylo něco takového možné, moc ráda.

Ale pokud půjdeme po stopách té radosti, kterou by něco takového mělo být, je největší radostí to, čím už to samo o sobě je.

Chceš, aby někdo něco vzdal. Péťa by nám do toho řekla: "Kdo by něco měl vzdávat?"

Prohlédnutí, že tady nikdo takový není, osvobozuje z představy zajetí ve formě. Zmizí s tím možnost věřit představě, že existuje nějaká hranice mezi tím, co je "jsem" a je "nejsem". Mysl něco takového přestane být schopná řešit.

Bez mentálních hranic naše i cizí existence - "jsem" - chutná stejně. Není nikde osvícenější a nikde neosvícenější. Jsem je spojeno v jedno Božské "JSEM, KTERÝ JSEM" a spojení je, jak říká dzogčhen, blaženost.

S tím nic nenaděláme.

Duchovní borci jdou ovšem dál.

Nehledají vědomé Bytí, sat-čit-ánandu.

Ale nebytí. Nestačí být vším, je třeba nebýt ničím.

Ničím však nelze být, ničím lze jen nebýt.

Bytí vyvěrá z prázdna.

Což je zázračné, krásné.

Miluji, když tohle nepopsatelné, umí někdo popsat.

Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10706
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod .Petra » ned 01. říj 2017 10:29:21

Jana píše:
.Petra píše:
Jana píše: Tady temnota a peklo mysli umírá a mysl se rodí jako čistá, nevinná, krásná, radostiplná, osvícená.



Co se rodí, musí zemřít.


Ano, projevená forma není ani na okamžik stejná, stále se rodí nový projev a to staré umírá.

Hledá se To, co se nerodí a neumírá.


A když se to najde v tom místě, kde jsme se nikdy nerozdělili mezi tím teď a zde, tak to, projevené, co se objeví a mizí, je prozářené nesmírnou krásou a nevinností.

Všechny představy o temnotě, pekle, jejich umírání a o rození "nevinné" mysli nemohou nic změnit na Tom Jediném, stálém, neměnném, nezrozeném.

Ano, přesně tak. V tom místě, kde jsme se nikdy nenarodili a nikdy neumíráme, to, čím jsme, je stále stejné, věčné, neměnné.

Kdo potřebuje představy o temnotě, pekle atd.? Zde by se mohlo začít s hledaním...

:)


Láska sama?

Možná milujeme to dobrodružství temnost, strachů a nebezpečí, hledání a nalézání...

Možná, když už nás to dobrodružství omrzí a zatoužíme po návratu Domů,

je tím, co nám pomůže najít hledané,

uvědomění si, že za tím vším je vždycky jenom láska.

:)


Jen samé představy, které k poznání nevedou. Tzv. "my" je také představa. "To" si halt hraje na představy. Hlavně tzv. láska je super představa. V tom se dá super bahnit.

:)
.Petra
 

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod .Petra » ned 01. říj 2017 10:31:49

Tara píše:Jani, tak už to vzdej.


Upovídaná mysl se nevzdá.
Teprve když dojde k ztišení, objeví se poznání.

:)
.Petra
 

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod Jana » ned 01. říj 2017 11:05:23

.Petra píše:Hlavně tzv. láska je super představa.


Opravdu?

Jestli je pro Tebe jen představou, pak je z Tvého pohledu jen představou.


Existence milovaného pro milujícího je sama o sobě bez podmiňování, štěstím, krásou, blahem, láskou, ve které naše ego, iluze oddělenosti mizí.

Proto je láska tak osvobozující záležitostí.

Vede k poznání pravdy.
“Love says 'I am everything.' Wisdom says 'I am nothing.' Between the two, my life flows.”
― Nisargadatta Maharaj, I Am That

Láska vede k poznání, čím to všechno ve své podstatě je.

.Petra píše:Upovídaná mysl se nevzdá.
Teprve když dojde k ztišení, objeví se poznání.


Péťo, je možné k popisu používat jen koncepty, které může mysl poznávat jen jako pouhé představy a nebo to může v tichu srdce rezonovat s pravdou, pokud tady není připoutanost k představám.

Stále je tady možnost uvědomovat si projev na plátně a věřit mu, že je jedinou skutečností příběh, který mysl na plátno vědomí promítá, prožívat všechna dramata jako realitu, nebo je možné projekci mysli, jak radíš, vypnout a uvidět pod ní čisté plátno vědomí, se kterým se nic neděje, je tady klid, a nebo je tady třetí možnost, že tady je vědomé obojí. Je možné sledovat film a uvědomovat si, že je promítaný na plátno.

Kdyby ta třetí možnost nebyla, tak by Tvůj Maharadž od okamžiku, kdy si uvědomil skutečnost, nepromluvil ani slovo.

A paradoxně nikdy nepromluvil, Ticho promlouvalo k Tichu.

Ono Ticho je tady stále, aniž by ho někdo musel uměle vytvářet.

Obrázek
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10706
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod Jana » ned 01. říj 2017 11:24:07

Je možné shrnout, že JE TO.

:)

Jestli lidská duše, pokud už po něčem touží, ve skutečnosti netouží po ničem jiném, než po nesmrtelné kráse, věčném štěstí, lásce, blahu, není to z její bláhovosti, ale proto, že odtud pochází.

Ramana Mahariši:

"Blaženost není přidávána k vaší přirozenosti,
je pouze odhalena jako váš pravý a přirozený stav,
věčný a nehynoucí."


Proč bychom neměli něco takového našim milovaným přát?

Proč by nemělo být možné poznávat naši pravou přirozenost?

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10706
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod .Petra » ned 01. říj 2017 14:15:43

Přeješ něco někomu v hlubokém spánku? Není ani Jana, ani Petra, ani "my". Není komu co přát. Mysl může blbnout, jak chce - o lásce, všelijakých přáních, ale na tomhle nic nezmění.


:)
.Petra
 

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod Jana » ned 01. říj 2017 14:58:06

.Petra píše:Přeješ něco někomu v hlubokém spánku? Není ani Jana, ani Petra, ani "my". Není komu co přát. Mysl může blbnout, jak chce - o lásce, všelijakých přáních, ale na tomhle nic nezmění.


:)


Je to, Péťo, i tak trochu obráceně. Ta přejícnost probuzení je v Probuzených. Snící spící nemá o tom, že se ze svého snu může probudit, ani tucha, protože to ztotožnění se svou snovou postavou bere příliš vážně.

Ve své podstatě není komu co přát, protože naše přirozenost je stejná, ať už se nám zdá cokoliv. Nic se na tom nezmění, ať budeš mít jakékoliv jméno, jakoukoliv roli, při probuzení je jasné, že se nic nedělo, neděje.

S tou přejícností je to možná ještě trošku jinak. Je tady v tom radostná účast. Jinak je to ve skutečnosti celkem jedno.

Ale když v Tobě poznám to, kým skutečně jsi, tak z lásky k Tobě ve mně ten sen oddělené individuality umře.

Což je právě ta věčná Krása, o které mluví například Spira.

Tedy láska je nesmírně nebezpečná věc, protože v nás zabíjí iluzi dvojnosti.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10706
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod .Petra » ned 01. říj 2017 15:38:30

Jana píše:
.Petra píše:Přeješ něco někomu v hlubokém spánku? Není ani Jana, ani Petra, ani "my". Není komu co přát. Mysl může blbnout, jak chce - o lásce, všelijakých přáních, ale na tomhle nic nezmění.


:)


Je to, Péťo, i tak trochu obráceně. Ta přejícnost probuzení je v Probuzených. Snící spící nemá o tom, že se ze svého snu může probudit, ani tucha, protože to ztotožnění se svou snovou postavou bere příliš vážně.



Jo, Jani, kde se To jediné nechce probudit, tam nic nenaděláš. Ale představy si o tom můžeš dělat do aleluja. :D

:)
.Petra
 

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod Jana » pon 02. říj 2017 5:11:58

.Petra píše: Ale představy si o tom můžeš dělat do aleluja.


Probouzet se začínáme v okamžiku, kdy Probuzení, všechna ta jejich duchovní učení a svatá písma k nám začnou promlouvat stejnou řečí, kdy za tím vším nenalézáme jen různé koncepty, představy, ale objevuje se poznání, že pravda je skutečně jen Jedna.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10706
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod Tara » pon 02. říj 2017 7:18:56

Jana píše:
.Petra píše: Ale představy si o tom můžeš dělat do aleluja.


Probouzet se začínáme v okamžiku, kdy Probuzení, všechna ta jejich duchovní učení a svatá písma k nám začnou promlouvat stejnou řečí, kdy za tím vším nenalézáme jen různé koncepty, představy, ale objevuje se poznání, že pravda je skutečně jen Jedna.

Proč potom stále tolik slov?
Tara
 
Příspěvky: 871
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod Jana » pon 02. říj 2017 12:09:39

Tara píše:
Jana píše:
.Petra píše: Ale představy si o tom můžeš dělat do aleluja.


Probouzet se začínáme v okamžiku, kdy Probuzení, všechna ta jejich duchovní učení a svatá písma k nám začnou promlouvat stejnou řečí, kdy za tím vším nenalézáme jen různé koncepty, představy, ale objevuje se poznání, že pravda je skutečně jen Jedna.

Proč potom stále tolik slov?


Když se setká mysl s textem na těchto stránkách nebo přijde na setkání s nějakým probuzeným, tak se může podivovat:

"Proč tolik slov, když vím, že cílem je najít ticho, klid, mír,

cílem je najít to, co je mimo mysl, mimo slova?"


Ale když se setká naše srdce, pokud tady bude opravdu taková otevřenost a blízkost, tak se možná v očích objeví slzy dojetí a vděku z ticha krásy, kterou to setkání je.

Ze setkání s tou dokonalostí, kterou jsi.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10706
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod Jana » úte 03. říj 2017 5:08:14

Je možné si uvědomovat,

že lásku není potřeba vědět,

je možné si ji jen uvědomovat.



Proto je láska tak osvobozující,



stejně jako všechno,

co je možné si jenom uvědomovat

a není potřeba vědět.



Osvícená blaženost vědomí

je stejnou existencí,

jako pekelné utrpení temnoty duše.


Pouze v tom prvním nechybí spojení s tím, co je možné si uvědomit

a chybí v tom příměs toho, co si myslíme, že víme.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10706
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod Jana » čtv 05. říj 2017 13:09:48

Obrázek

Pro mysl v projekci časoprostoru je prakticky nemyslitelné poznání, že "my jsme jedno".

Jakmile projekce mysli zmizí, jakmile zmizí projekce času a prostoru, je jasné, že ve skutečnosti neexistuje žádná oddělenost.

Bez projekce mysli tady není nic, co by vytvářelo jakékoliv časoprostorové vymezení, jakékoliv hranice.

S připoutaností k představám mysli se může jevit, že se ztrátou vymezenosti vůči tomu ostatnímu, čím si myslíme, že nejsme, umíráme.

Čím víc lpíme na představě své vymezenosti, tím dramatičtěji se může naše "smrt" jevit.

Přitom mentální ztráta naší iluze oddělenosti je pro nás ve skutečnosti přirozenou a krásnou záležitostí, všichni milujeme sladký spánek beze snů, mnozí znají podobné stavy z hluboké meditace nebo ve vědomí bezpodmínečné lásky.

Ve vědomí lásky je nádherné, když mizí iluze oddělenosti, když milujícího a milované neodděluje žádný čas, žádný prostor.

Já a Ty se mění v my a to splývá v jedno.

A právě to jedno je tím, o čem pojednávají všechna duchovní učení vedoucí k poznání té nejhlubší pravdy, všechna učení, která vedou až za hranici mysli.

Ježíš říká: "Otec i já jedno jsme".

Největší Ježíšovo přikázání nás učí, že Bůh je láska, Bůh je vším, protože milujeme-li Boha ze vší síly celou myslí, srdcem i duší, neexistuje v našem vědomí nic, co by Bohem nebylo.

A s tímhle vědomím pak poznáváme božství v každé bytosti, jejíž podstatu skutečně poznáváme.

A tohle poznání z nás snímá veškerou starost o naše milované. Proč bychom si měli dělat starost o samotné božství? Vždyť je nesmrtelné!

Není pro ně nebezpečné vydat se prožívat jakoukoliv zkušenost ze sféry mysli, vždyť ji přesahuje.

Není třeba si dělat o kohokoliv starosti. Je možné si dovolit božství v našich milovaných zbožňovat, milovat, užívat si jeho existenci, radovat se z něj.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10706
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 06. říj 2017 8:41:48

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Boží království a peklo iluze oddělenosti

Nový příspěvekod Jana » pát 13. říj 2017 5:49:43

honzam píše:Láska se nedá podmiňovat (ani spásou duše).

Ano, přesně tak. Pokud je naše životní hodnota uvězněná v obalu duše, pokud je všechna láska, kterou můžeme dát, podmíněna omezeností obalem lidské duše, pak při setkání s pravdou ďábel z ní život vysaje, vysaje z ní všechnu lásku a objevuje se bezduchá mrtvolná pustina, peklo, smrt toho, co jsme si mylně mysleli že jsme a na čem jsme nepřestali lpět.

honzam píše:Něčím podmíněná láska není láska.

Ano, skutečná láska sama sebe nijak neomezuje, neklade si žádné podmínky, nepotřebuje si nic nalhávat, iluze ega, která by omezovala její existenci, jí nechutná pravdou.

Kdo z lidí, co to tady čtou (kromě Jany :D), by na místě Boha podmiňoval vysvobození a spásu láskou k sobě samému a ty, kteří by se tomu nepodřídili, by potrestal věčným zatracením?

Může tady být věčné nepochopení kým jsme, kým je Bůh. Není to někdo druhý, kdo by nás trestal peklem, věčným zatracením, jsme to my sami, kdo může lpět na své osobní důležitosti, na své osobní roli, tělu, formě, funkci, odlišnosti od všeho ostatního, na svých křivdách, zásluhách, vinách, na svém mentálním obalu duše. V okamžiku, kdy se vzdáme z lásky i své vlastní osobní spásy, kdy se vzdáváme i svého vlastního obalu duše, ztrácíme vše, i svou osobní smrtelnost.

"Již ne živ já, ale Kristus živ je ve mně."

Obsah duše splývá s Boží láskou, s Božím vědomím. Je tu jen Boží přítomnost, která je Božím královstvím.



Od chvíle, Pane, kdy Tě znám,
je k zešílení znát svůj hřích,
lehčí je bída, křivda, hlad,
nemohu dál, prosím Tě, přijď.
A já to vím, že musím přijít sama
a jako nard Mu přinést duši svou,
z posledních sil rozdrtit její obal,
a vylít Ti ji u nohou.

Máří, Máří Magdaléna,
rozlila Pánu vonný nard,
tak jako Máří Magdaléna,
u Tebe klesnu jedenkrát.
Máří, Máří Magdaléna,
že břímě nejtěžší z ní sňal,
stala se Máří Magdaléna,
tím, kdo Ho nejvíc miloval.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10706
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

PředchozíDalší

Zpět na Jana

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron