Poradna zdarma

PS

Doplňuji z té diskuse:

2olfess:
"...Ta destilka byla asi kupovaná, co?...Destilku piju už několik let a při půstu (což je i teď) taky jenom destilku a nikdy mi nic nebylo, ale mám vlastní destilátor. Faktem je, že při půstech klystýruju, takže, i kdybych nechtěl, tak si střevo z té vody (kohoutková, převařená, vystydlá), vždycky něco nasaje.

No hlavně, že si v pořádku, uf. Fakt se mi ulevilo .
Drž se, každopádně budu o tom přemejšlet, co si psal. Čus !!!"

martin_hk:
"Ano, kupovaná... poměry minerálů přesně nevím, ale bylo řádně vymeteno..."

Takže ten Martin se naléval několik týdnů při půstu kupovanou destilkou. Kdoví v čem ta destilka byla balená a jak dlouho někde ležela ve skladu nebo v regále.
Mi připadá, že někteří lidé mají hlavu jenom jako podstavec na klobouk.

Jo jo, to máš asi recht.
Ta destilka byla z lékárny zřejmě.

Potíž je značné množství chemikálií a léků (hormonální antikoncepce), které se v posledních desetiletích vyrobily a které se dostávají do pitné vody, protože je čističky neodstraňují, nejsou na to vybaveny. Jestli je zachytí tvůj filtr či destilační přístroj, o tom bych docela pochyboval. Mám za to, že se to dá doma odstranit reverzní osmózou s deionizačním filtrem, kdy už jde skoro úplně čistá voda (jde to sehnat do 3 tisíc). Čili pak je nutné vodu remineralizovat. A pak bych do ní následně ještě napral elektrický proud (tzv. živá voda) příp. nějak ovlivnil vibracemi.

Takhle o tom uvažuji a pomalu už i začínám realizovat a zdravím

Ahoj Zdeňku

Zdeněk píše:Potíž je značné množství chemikálií a léků (hormonální antikoncepce), které se v posledních desetiletích vyrobily a které se dostávají do pitné vody, protože je čističky neodstraňují, nejsou na to vybaveny. Jestli je zachytí tvůj filtr či destilační přístroj, o tom bych docela pochyboval.

Destilační přístroj odfiltruje úplně všechno, zůstane po vypaření a opětném zkondenzování jenom H2O.

Zdravím a držím Ti palce ve Tvém experimentování

Zaplať Pán Bůh za nemoc, tělesnou nemohoucnost a čáru přes rozpočet, čáru přes naše očekávání a naděje.
Teď když nemohu už ani bezbolestně chodit, nastal konečně čas a prostor pro meditaci a nezávislý, opravdový duchovní rozvoj, přípravu na konec, smrt.
Nebo je to jinak?

armin píše:Zaplať Pán Bůh za nemoc, tělesnou nemohoucnost a čáru přes rozpočet, čáru přes naše očekávání a naděje.
Teď když nemohu už ani bezbolestně chodit, nastal konečně čas a prostor pro meditaci a nezávislý, opravdový duchovní rozvoj, přípravu na konec, smrt.
Nebo je to jinak?

Je to těžké, když tě tělo sužuje a bolí už i bez pohybu... kdy v noci nespíš, protože tě bolest budí a nemůžeš vůbec nic, jen ležíš a trpíš.... je to ta "správná" meditace??

Je to v pravdě ukřižování, stejné, jako zakoušel Ježíš na kříži...., Bože, proč jsi mě opustil....

Jak říkal Tomáš ve videu, modlíš se, z hloubi duše se modlíš a ...... a odpovědí je ti ticho... Ticho....

armin píše:Teď když nemohu už ani bezbolestně chodit

Nu vida, teď tedy můžeš svůj cit - "Cítím, že je ve mně oblast, kterou bych mohl rozvinout, oblast zázraků a zásahů do přirozeného běhu věcí" proměnit v činy! A stát se tak velkým léčitelem, který mnoha lidem pomůže od utrpení (a mě od mých zdravotních neduhů taky pomůžeš díky).

Tara píše:modlíš se, z hloubi duše se modlíš a ...... a odpovědí je ti ticho...

Mistr Eckhart: "Nic nepopisuje Boha tak dobře jako ticho."

Zdeněk píše:

armin píše:Teď když nemohu už ani bezbolestně chodit

Nu vida, teď tedy můžeš svůj cit - "Cítím, že je ve mně oblast, kterou bych mohl rozvinout, oblast zázraků a zásahů do přirozeného běhu věcí" proměnit v činy! A stát se tak velkým léčitelem, který mnoha lidem pomůže od utrpení (a mě od mých zdravotních neduhů taky pomůžeš díky).

Armin dokáže jen kecat a šťourat do bolavého...

Tara píše:Armin dokáže jen kecat a šťourat do bolavého...

Však ještě o Arminovi uslyšíme!!


(co měl napsáno na parte?)

Zdeněk píše:

Tara píše:Armin dokáže jen kecat a šťourat do bolavého...

Však ještě o Arminovi uslyšíme!!


(co měl napsáno na parte?)

Nějak nerozumím :-)

Tara píše:Je to těžké, když tě tělo sužuje a bolí už i bez pohybu... kdy v noci nespíš, protože tě bolest budí a nemůžeš vůbec nic, jen ležíš a trpíš.... je to ta "správná" meditace??

Ukřižování Ježíše bylo o něčem jiném.
Meditací by bylo změnit svůj postoj k té bolesti a chápat, co nám naše bolest a omezení sděluje. Pak by to byla opravdu intenzivní cesta k pochopení.




Vaše bolest je rozlomením ulity, v níž se skrývá vaše pochopení. Tak jako se musí rozlomit jádro ovoce, aby se jeho srdce mohlo vystavit slunci, tak i vy musíte poznat bolest. A bude-li vaše srdce v úžasu pozorovat každodenní zázraky života, stane se vaše bolest stejně úžasná jako vaše radost; a měli byste vnímat různá období svého srdce, právě tak, jako vnímáte a přijímáte roční období přecházející přes vaše pole. A měli byste s klidem pozorovat zimy svého zármutku. Mnohé své bolesti jste si zvolili vy sami. Je to hořký lektvar, s jehož pomocí lékař, skrývající se uvnitř vás, léčí vaše nemocné já. Důvěřujte proto tomuto lékaři a pijte jeho lék v tichosti a poklidu. Neboť jeho ruka, ač je těžká a tvrdá, je vedena něžnou rukou Nespatřeného.

A pohár, jenž přináší, ačkoliv spaluje vaše rty, byl vykroužen z hlíny, kterou Hrnčíř zvlhčil svými vlastními posvátnými slzami.

Kahlil Gibran

♥

Víš, bolest je fyzická - bolest fyzického těla a potom psychická, stejné prožíval i Ježíš na kříži, tak to vnímám, tak se mi to zpřítomnilo dnes k ránu po těžké noci.... a je to podobné, ne-li stejné, co zažívala Elizabeth Haich uvězněná v kobce.... stále více mě to táhne zpět ke knížce Zasvěcení, že si ji přečtu znovu...

Jsi při plném vědomí, vědom/a si svého těla, vědoma si svého totálního omezení = uvěznění, v bezmoci, s nadějí, že to bude lepší, nebude, to je to totální uvěznění a v v této situaci (Ježíš, Elizabeth.... a tak se cítím i já....) nezbývá, než se absolutně vzdát....

Žádné snažit se vidět v té bolesti něco úžasného, to snažení se už je navíc...., protože tak / tam je navíc ta zakoušející osoba.... nezbývá, než "ji" o-pustit. Nezvratně.... a přijde Smrt...

Víš dobře, že já na žádné techniky nehraju...

Ale úryvek je to pěkný.... ♥

Tara píše:

Zdeněk píše:

Tara píše:Armin dokáže jen kecat a šťourat do bolavého...

Však ještě o Arminovi uslyšíme!!


(co měl napsáno na parte?)

Nějak nerozumím :-)

To byl jen takovej vtípek.. nepovedenej zřejmě.


Pamatuji si před léty na bolest když jsem měl zlomenou nohu. Po operaci jsem odmítl injekci proti bolesti. Tedy ne že by se to nedalo vydržet, ale noha začala dosti bolet, když jsem s ní nehýbal. Když jsem s ní pohnul, tak ta bolest odezněla či se výrazně zmírnila. Na chvíli. Takže jsem s ní musel hýbat furt. Vůbec jsem se nevyspal, k ránu jsem si připadal jak štvaná zvěř. Pak už jsem si o injekci řekl sám :-).
To od Gibrana o bolesti je takové hezké... když jí fyzicky člověk nepociťuje.

Ahoj Zdeňku

Zdeněk píše:To od Gibrana o bolesti je takové hezké... když jí fyzicky člověk nepociťuje.

Právě, že když člověka (mě) něco bolí, tak chce (chci) vědět, co s tím má(m) dělat.
Je jasné, že vše co se děje, má nějaký DŮVOD.
Docela by mě zajímalo, zda někdo z vás diskutujících zkusil alespoň více pít obyčejnou vodu, nebo něco jiného skutečně pro to svoje zdraví a pro svoji spokojenost skutečně DĚLAT.
Je to všechno o přístupu k Bohu a ke světu a k sobě a o tom přístupu se píše v knize, kterou zmiňuji zde:
viewtopic.php?f=132&t=8645

Napíši sem z té knihy alespoň výňatek:

"DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

...
Častokrát nás životní události nasměrují do postavení, v němž vůbec

nechceme být, a tak se bráníme - třeba zánětem kloubů. Když v sobě stále

nosíme složitou minulost, vytrvale ji oživujeme vzpomínkami, pokud jsme

17

dosud srdcem někomu neodpustili křivdy, které nám způsobil, zvyšuje

se pravděpodobnost vzniku zánětu..."

Zdravím

Zdeněk píše:To od Gibrana o bolesti je takové hezké... když jí fyzicky člověk nepociťuje.

Já jsem zkoumal bolest dlouhodobě, opakovaně u zubaře.
Normálně je bolest signálem, že máme něco honem dělat nebo nedělat. Třeba když si sáhneme na rozpálená kamna.
Ale u zubaře - sedíme bezmocně, odevzdáváme se péči zubaře a třeba to zrovna strašně bolí. Není třeba se bránit, reagovat, naopak je třeba to v klidu vydržet v klidu a v bezmoci. Čili ideální situace zkoumat bolest jako takovou protože není třeba reagovat.
U zubaře, kam jsem musel chodit dost často, jsem toho skutečně duchovního (ne duchovně iluzorního) hodně poznal, zažil.
Vnímal jsem bolest jako téměř nesnesitelnou lásku Šaktí, téměř nesnesitelnou intenzitu její lásky a jejího doteku. Nesnažil jsem se utíkat, jak to obvykle při bolesti bývá, ale jít jí vstříc, otevřít se jí, ať se děje (cítí) co se děje, ať mne třeba zahubí.
Je to něco, co člověk jinak (než skrze bolest) snad ani nemůže poznat. Je to dobrá příprava na Smrt, která je nedílnou součástí života.
Bolest a nemohoucnost je velká příležitost pro zásadní životní změnu (zanechání, opuštění všech nespásných snah a pocitů), ale není to lehké, je to asi to nejtěžší. Ale zkusit to (když už ta bolest a nemohoucnost tu je), neutíkat od toho do modliteb atd., ale silně to přijmout a jít za to, tam, odkud to pramení a pochopit, poznat...
Je to výzva, ze všech asi ta největší a nejtěžší.
Taková je moje zkušenost.

U zubaře máš / můžeš mít v pozadí, že je to jen na chvíli, ta bolest, že za 15 minut je po všem a bude to lepší, bude to dobré, ale asi vím, co máš na mysli....

K bližšímu přiblížení se hodí příběh (není nad příběhy)... díky...

Uvěznili muže, je jedno, proč a koho a že to byl muž.... dvacet let byl uvězněn v kobce, připoután okovy na jenom místě a v pravidelných intervalech mu kapala na hlavu kapka vody, ..... kap....., kap.... kap.... dvacet let....

Když byl osvobozen, ptali se ho, jak mohl tak dlouho vydržet taková muka ....

A on odpověděl: "Vždy poprvé...."


......

armin píše:Vnímal jsem bolest jako téměř nesnesitelnou lásku Šaktí, téměř nesnesitelnou intenzitu její lásky a jejího doteku. Nesnažil jsem se utíkat, jak to obvykle při bolesti bývá, ale jít jí vstříc, otevřít se jí, ať se děje (cítí) co se děje, ať mne třeba zahubí.

Masochizmus není cesta k Bohu.
Svět je tu od toho, aby nás znechutil, pravil někde Eckhart Tolle. Kdyby své znechucení tehdy miloval, nemohl by dnes být duchovním učitelem. Ten sice svět (potažmo znechucení z něj) miluje, ale podstatně jiným vědomím, které se podstatně liší od vědomí starého, které bylo subjektem onoho znechucení.
Milujte své nepřátele bylo řečeno vyšším vědomím osobně (nikoli písemně), jako výzva k němu, neboť osobní přítomnost může v druhém vyšší vědomí budit.

Zdeněk píše:

armin píše:Vnímal jsem bolest jako téměř nesnesitelnou lásku Šaktí, téměř nesnesitelnou intenzitu její lásky a jejího doteku. Nesnažil jsem se utíkat, jak to obvykle při bolesti bývá, ale jít jí vstříc, otevřít se jí, ať se děje (cítí) co se děje, ať mne třeba zahubí.

Masochizmus není cesta k Bohu.
Svět je tu od toho, aby nás znechutil, pravil někde Eckhart Tolle. Kdyby své znechucení tehdy miloval, nemohl by dnes být duchovním učitelem. Ten sice svět (potažmo znechucení z něj) miluje, ale podstatně jiným vědomím, které se podstatně liší od vědomí starého, které bylo subjektem onoho znechucení.
Milujte své nepřátele bylo řečeno vyšším vědomím osobně (nikoli písemně), jako výzva k němu, neboť osobní přítomnost může v druhém vyšší vědomí budit.

Možná bylo zvoleno špatné slovo. Milovat vnímám jako přijmout, přijmout celým tělem i duší to, co se děje..... to je to - neutíkat před tím, před ní, otevřít se jí, ať se děje co se děje....
Takové absolutní přijetí = otevření se nese v sobě KLID... a o ten jde vždy až v první řadě :-)

Mimochodem, myslím si, že každé živé bytosti o toto Přijmutí (cítit se milován, být milován, milovat, ležet v náručí Milovaného, Jediného, jak by napsala Lída...) jde (blbé slovo, no ale je to tak. Spočinout v náručí Jednoty bytí...., vrátit se (konečně) domů...

O nic jiného nejde, než o toto....

Tara píše:Možná bylo zvoleno špatné slovo. Milovat vnímám jako přijmout, přijmout celým tělem i duší to, co se děje..... to je to - neutíkat před tím, před ní, otevřít se jí, ať se děje co se děje....
Takové absolutní přijetí = otevření se nese v sobě KLID...

Asi ano. Mistr Eckhart tvrdí, že musíme být svobodní od každého ne. Že prý se praví, že v pekle hoří svévole, ale on tvrdí, že v pekle hoří ne. A že hořící uhlík položený na ruku nepálí, že to pálí naše ne.

Ale to už je na mě příliš hardcore na pochopení.

Zdeněk píše:Masochizmus není cesta k Bohu.

To nevím, nemám s tím zkušenost. Masochismus stejně jako sadismus není o poznání smyslu bolesti. Masochismus a sadismus je o pokoření a bolest je v tom jen symbolem, potvrzením pokoření, jen nástrojem.
Já píšu o bolesti, která přichází osudově sama a není z ní vyhnutí, není vyhledávána a přesto přichází ať chceme nebo nechceme. A ta je tak intenzivní, že z ní hledáme všechny cesty úniku a nenapadne nás se jí postavit tváří v tvář a pochopit její smysl - ne teoreticky ale opravdu to prožít. A to je podle mne, když už to přijde, cesta k Bohu, jedna z posledních zkoušek naší opravdovosti.