Pelvan píše:Ahoj Jano, ještě mne napadá k tomuto:
Jana píše:...zaměřit pozornost jen na Boha, zdroj absolutně všeho, způsobem, ve kterém není žádný odpor, jen přijetí.
Tohle je samozřejmě pravda, ale pro někoho to může být příliš vysoký level na zaměření pozornosti. Snaha o modlitbu je dobrá věc, ale ovoce to může přinést někdy až za delší dobu.
Co mi připadá jako schůdná cesta pro každého, je to, že je dobré zaměřit svoji pozornost i na sebe způsobem, ve kterém je jenom přijetí.
Hezky o tom mluví Pavel Moric...
Díky, Pelvane. Shlédla jsem skoro celou tu dlouhou přednášku Pavla Morice. Má tam pěkné postřehy, které mohou život drobet vylepšovat. Učí dívat se na sebe a chovat se k sobě láskyplně, neodsuzovat se, nekritizovat se, ocenit se... Tedy jak říkáš, zaměřit na sebe pozornost způsobem, ve kterém je jenom přijetí. Absolutní přijetí sebe sama je zároveň i přijetím toho, z čeho pramení náš život (tedy toho, čemu říkám Bůh).
To, co se mi v tom Moricovo učení sem tam jeví občas jako drhnoucí a namáhavé, je naložení celého svého života i se svými sny, cíli a plány na bedra své vlastní osoby, která ve skutečnosti nemá šanci příliš ovlivňovat běh světa ve kterém má dle svých představ kvalitně žít. Tedy ne, že by člověk s vynaložením veškerého úsilí a zaměření své pozornosti a ovládnutím mysli, svých cílů nemohl dosáhnout, ale bez spojení se svou podstatou, může nakonec dospět k poznání, že vynaložil obrovské úsilí na něco, co nebylo přesně to ono, po čem ve skutečnosti toužil.
Proto je také skvělé, že Pavel Moric nabádá hledat v sobě, co je ono. Je to vlastně to, co Ty děláš. Zkoušíš různé věci a to co se osvědčuje si necháš, to, co ne, pustíš.
Je možné si to přeci jen trochu zjednodušit a vzít si do toho jako spojence to, co to osobní přesahuje.
Je jedno jak to budeš nazývat, můžeš tomu klidně říkat život, protože není jiný Bůh, než život.
Stejně tak, jako zaměřuješ svoji pozornost na sebe způsobem, ve kterém je jenom přijetí, můžeš zaměřit svou pozornost, ve které je jen přijetí, i na svůj život. Nic, co přinesl, mu nevyčítáš a čím víc ho miluješ, tím větším miláčkem života se stáváš. Čím víc vděčnosti mu projevíš, tím víc důvodů k vděčnosti máš.