Re: Jak pozitivně podporovat tělem mysl a myslí tělo?
Napsal: úte 29. lis 2016 10:33:02
PS
sat-čit-ánanda
Důvod, proč o tomto slovním spojení píši, to není jenom nějaké vyhrabávání starých filosofických konceptů. Tento výraz by mohl v sobě ukrývat prastarý (a námi současníky poněkud pozapomenutý) popis toho, jak funguje život tady na zemi. Mohlo by to popisovat fungování nás samých.
Sanskrtský výraz "sat-čit-ánanda" by mohl znamenat česky "seď - ciť - a nám dá".
To jsou podle mne nejdříve dva jasné Boží pokyny k Bohem požadovanému chování nás lidí tady na zemi. A poté je to vysvětlení mechanizmu Boží milosti.
Zní to celé jednoduše jako pokyny vychovatele v mateřské školce. Právě proto to asi nikdo nechce akceptovat.
Seď= pokyn sedět v klidu; t. j. nejen tělesně sedět, ale i myšlenkově sedět, tělo ani vědomá mysl se nehýbe. ("Bytí" tedy znamená sedět se svým tělem i se svým vědomím v klidu.)
Ciť = pokyn cítit pocity lásky a přijetí ke všemu a hlavně k lásce samé, t. j. cítit lásku a vděčnost k Bohu - k Brahma. ("Vědomí" tedy znamená prozařování vědomí citem lásky k Bohu.)
A nám dá (žít) = ujištění, že pokud se skupina (nebo alespoň někdo ze skupiny) bude pravidelně (nebo alespoň občas) chovat podle prvních dvou pokynů, tak Bůh nám (celé naší skupině) dá k dispozici to, co k životu potřebujeme. ("Blaho" tedy znamená, že žití a užívání Božích darů je provázeno blahými pocity.)
Výraz ánanda ve významu "a nám dá (zpátky)" by mohl popisovat mechanizmus probíhající následovně.
Já pošlu k Bohu cit lásky a Bůh tento cit lásky pro mne (pro nás) transformuje a zesílí a ze Zdroje lásky mi (nám) lásku pošle zpátky.
Respektive by to mohlo znamenat, že Bůh se nás pořád snaží zásobovat láskou, ale my tuto boží lásku jsme schopni vnímat a přijímat jenom ve vlastním láskyplném naladění.
Mluví o tomto mechanizmu i Jaroslav Dušek v představení "Čtyři dohody".
Znamená to mimo jiné, že sat-čit-ánanda by mohl být jinými slovy vyjádřený popis Zákona přitažlivosti.
O Zákonu přitažlivosti jsem se zde již zmiňoval v souvislosti s knihou od dvojice autorů Wayne W. Dyer a Esther Hicks: Spolupráce v tom nejlepším smyslu:
"Když na něco pomyslíš alespoň 17 vteřin, Zákon přitažlivosti k této myšlence přinese jinou podobu. A tak vzniká hybná síla, která Ti při pozitivních myšlenkách otevírá okno vyrovnanosti se Zdrojem.
Stačí myslet 4x17 vteřin (68 vteřin) na něco negativního a uzavře se nám okno vyrovnanosti se Zdrojem.
Zákon přitažlivosti je vibrační motor, který všechno řídí. Hybná síla je v myšlení. A pokud na nějakou myšlenku myslíš dost dlouho, stane se z ní silný zvyk myšlení. A tím vzniká víra a přesvědčení. Přesvědčení je jen myšlenka, kterou si neustále myslíš.
Čím konkrétnější ve své myšlence jsi, tím je hybná síla rychlejší. Pozitivně mysli pokud možno konkrétně, negativní myšlenky zevšeobecňuj.
Každá myšlenka je vibrace a Zákon přitažlivosti na každou myšlenku reaguje a pokud na myšlenku myslíš déle než 17 vteřin, tak ona myšlenka naroste.
Je třeba se rozhodnout. „Je tohle myšlenka, kterou chci stupňovat?“
Není žádná smrt.
Zdroj Tě neustále zaplavuje Energií Dobrého pocitu, trocha vyrovnanosti Tě posune o veliký kus cesty dál."
Důvod pozapomenutí tohoto "Zákona přitažlivosti" moderními lidmi (ani já jsem o něm neměl ponětí) by mohl spočívat v přílišném rozvoji vědomí lidí. Jedná se o otázku rovnováhy mezi rozumem a citem a hlavně jde o určení, co je pro člověka důležitější, zda je to rozum nebo zda je to cit. Věda, už tím názvem "homo sapiens sapiens" = člověk rozumně rozumný, dává jasně najevo, že prvotní je pro ni rozum. To je ovšem ve svých důsledcích destruktivní přístup ke všemu, k celému světu. Všechno se ve vědecky řízeném světě rozpadá, nejen příroda, ale i člověk sám.
S. N. Lazarev varuje před rozvojem vědomí mysli na úkor lásky v duši. Taková tendence v případě člověka vede k nemoci a v případě lidské společnosti to vede k válce. S tímto stavem vlády vědomí mysli jsou u člověka spojeny negativní stresové emoce: strach, nenávist, smutek a podobně.
K žádoucímu omezování vědomí dobře slouží monotónní pohyb například na houpacím křesle, manuální práce, sport, turistika, jednoduchá strava, klidné dýchání a podobně.
K žádoucímu rozvoji lásky vede modlitba, pokání, meditace nebo zpěv. Lásku lze rozvíjet i nácvikem pozitivních myšlenek ve vědomí, to znamená, že vědomí našeho smrtelného těla může (a mělo by) sloužit lásce k Bohu naší nesmrtelné duše.
sat-čit-ánanda
Důvod, proč o tomto slovním spojení píši, to není jenom nějaké vyhrabávání starých filosofických konceptů. Tento výraz by mohl v sobě ukrývat prastarý (a námi současníky poněkud pozapomenutý) popis toho, jak funguje život tady na zemi. Mohlo by to popisovat fungování nás samých.
Sanskrtský výraz "sat-čit-ánanda" by mohl znamenat česky "seď - ciť - a nám dá".
To jsou podle mne nejdříve dva jasné Boží pokyny k Bohem požadovanému chování nás lidí tady na zemi. A poté je to vysvětlení mechanizmu Boží milosti.
Zní to celé jednoduše jako pokyny vychovatele v mateřské školce. Právě proto to asi nikdo nechce akceptovat.
Seď= pokyn sedět v klidu; t. j. nejen tělesně sedět, ale i myšlenkově sedět, tělo ani vědomá mysl se nehýbe. ("Bytí" tedy znamená sedět se svým tělem i se svým vědomím v klidu.)
Ciť = pokyn cítit pocity lásky a přijetí ke všemu a hlavně k lásce samé, t. j. cítit lásku a vděčnost k Bohu - k Brahma. ("Vědomí" tedy znamená prozařování vědomí citem lásky k Bohu.)
A nám dá (žít) = ujištění, že pokud se skupina (nebo alespoň někdo ze skupiny) bude pravidelně (nebo alespoň občas) chovat podle prvních dvou pokynů, tak Bůh nám (celé naší skupině) dá k dispozici to, co k životu potřebujeme. ("Blaho" tedy znamená, že žití a užívání Božích darů je provázeno blahými pocity.)
Výraz ánanda ve významu "a nám dá (zpátky)" by mohl popisovat mechanizmus probíhající následovně.
Já pošlu k Bohu cit lásky a Bůh tento cit lásky pro mne (pro nás) transformuje a zesílí a ze Zdroje lásky mi (nám) lásku pošle zpátky.
Respektive by to mohlo znamenat, že Bůh se nás pořád snaží zásobovat láskou, ale my tuto boží lásku jsme schopni vnímat a přijímat jenom ve vlastním láskyplném naladění.
Mluví o tomto mechanizmu i Jaroslav Dušek v představení "Čtyři dohody".
Znamená to mimo jiné, že sat-čit-ánanda by mohl být jinými slovy vyjádřený popis Zákona přitažlivosti.
O Zákonu přitažlivosti jsem se zde již zmiňoval v souvislosti s knihou od dvojice autorů Wayne W. Dyer a Esther Hicks: Spolupráce v tom nejlepším smyslu:
"Když na něco pomyslíš alespoň 17 vteřin, Zákon přitažlivosti k této myšlence přinese jinou podobu. A tak vzniká hybná síla, která Ti při pozitivních myšlenkách otevírá okno vyrovnanosti se Zdrojem.
Stačí myslet 4x17 vteřin (68 vteřin) na něco negativního a uzavře se nám okno vyrovnanosti se Zdrojem.
Zákon přitažlivosti je vibrační motor, který všechno řídí. Hybná síla je v myšlení. A pokud na nějakou myšlenku myslíš dost dlouho, stane se z ní silný zvyk myšlení. A tím vzniká víra a přesvědčení. Přesvědčení je jen myšlenka, kterou si neustále myslíš.
Čím konkrétnější ve své myšlence jsi, tím je hybná síla rychlejší. Pozitivně mysli pokud možno konkrétně, negativní myšlenky zevšeobecňuj.
Každá myšlenka je vibrace a Zákon přitažlivosti na každou myšlenku reaguje a pokud na myšlenku myslíš déle než 17 vteřin, tak ona myšlenka naroste.
Je třeba se rozhodnout. „Je tohle myšlenka, kterou chci stupňovat?“
Není žádná smrt.
Zdroj Tě neustále zaplavuje Energií Dobrého pocitu, trocha vyrovnanosti Tě posune o veliký kus cesty dál."
Důvod pozapomenutí tohoto "Zákona přitažlivosti" moderními lidmi (ani já jsem o něm neměl ponětí) by mohl spočívat v přílišném rozvoji vědomí lidí. Jedná se o otázku rovnováhy mezi rozumem a citem a hlavně jde o určení, co je pro člověka důležitější, zda je to rozum nebo zda je to cit. Věda, už tím názvem "homo sapiens sapiens" = člověk rozumně rozumný, dává jasně najevo, že prvotní je pro ni rozum. To je ovšem ve svých důsledcích destruktivní přístup ke všemu, k celému světu. Všechno se ve vědecky řízeném světě rozpadá, nejen příroda, ale i člověk sám.
S. N. Lazarev varuje před rozvojem vědomí mysli na úkor lásky v duši. Taková tendence v případě člověka vede k nemoci a v případě lidské společnosti to vede k válce. S tímto stavem vlády vědomí mysli jsou u člověka spojeny negativní stresové emoce: strach, nenávist, smutek a podobně.
K žádoucímu omezování vědomí dobře slouží monotónní pohyb například na houpacím křesle, manuální práce, sport, turistika, jednoduchá strava, klidné dýchání a podobně.
K žádoucímu rozvoji lásky vede modlitba, pokání, meditace nebo zpěv. Lásku lze rozvíjet i nácvikem pozitivních myšlenek ve vědomí, to znamená, že vědomí našeho smrtelného těla může (a mělo by) sloužit lásce k Bohu naší nesmrtelné duše.