Ivane,
došel jsem k porozumění Tvého dotazu, čím přispěli ti moji citovaní autoři k rozvoji vztahů v psychosomatice..
Zkraje odpovídám :
ničím,
tato tématika „podporovat duchem tělo a tělem ducha“ je v evropské oblasti zanedbaná a také tělo a duch jsou postavené vzájemně do nežádoucího rozporu.
Také platí „poučka“ o nepružnosti tradice : „co je psáno, to se nemění“,
jak u knih křesťanů tak také v koránu.
K věci: cituji tři tradice: (Pavla) – (manichejce) – (konec tance)
/1//
Pavelapoštol Pavel byl žid, vzdělaný u proslulého učence Gamaliela, měl ale také navíc římské občanství a patřil k židovsko-římské společenské smetánce, a k tomu měl značné vyjadřovací schopnosti a tyto tři vlastnosti mu umožňovaly být v novém hnutí „křesťanů“ vnímaný jako autorita.
O těle psal toto: v dopise biskupovi Timoteovi napsal:
4 Neboť všeliké stvoření Boží dobré jest, a nic nemá zamítáno býti, což se s díků činěním přijímá.
5 Posvěcuje se zajisté skrze slovo Boží a modlitbu (1 Tim 4:4)
,
ale dále Pavel píše:
(budeš) dobrý služebník Jezukristův, vykrmený slovy víry a pravého učení, kteréhož jsi následoval.
7 Světské pak a babské básně zavrhni, ale cvič se v pobožnosti.
8 Neboť tělesné cvičení malého jest užitku, ale pobožnost jest užitečná ke všemu, a má i zaslíbení nynějšího i budoucího života.
Tedy není zaznamenané nějaké cvičení, moudrost ani zvyk či praxe na poli „působení těla a duše“.
/2//
manicheismus. časově souběžné s raným křesťanstvím je učení proroka Mání Kubrika (přibližně roky 216–276), se zamítavým postojem k hmotě. Ideologicky křesťanům vyhověl a stačil již uvedený postoj
„všeliké stvoření Boží dobré jest, a nic nemá zamítáno býti, což se s díků činěním přijímá.“
Manicheismus nevytvořil spojení „ducha a těla“ a u svých věřících preferoval askezi.
/3//
Jan Křtitel a zákaz tance.
Protože prorok Jan vyčítal vládci (Hérodes Antipas), že žije s nerozvedenou ženou bratra, dostal se do vězení.
Vládci se občas dali bavit tancem a hodováním a jednou byl vládce okouzlený krásným tancem dcery té ženy. Za to jí slíbil za odměnu cokoliv. Dívka se ale zeptala té ženy, která uviděla možnost zbavit se Jana a navedla dceru žádat hlavu Jana.
Vládce to udělal, vzhledem k tomu, že královské slovo se nedá zrušit (musel by abdikovat).
A tak vznikl odpor raných křesťanů proti tanci, který byl pochopený jako zdroj hříchu.
(místo toho aby se poznalo, že zdrojem zla je slíbit něco nevyjádřeného zjevně.)
Při zákazu tance nelze čekat rozvoj pohybové kultury a podporování ducha tělem.