Jak pozitivně podporovat tělem mysl a myslí tělo?

[Pelvan]

Ahoj arikirane

Děkuji Ti za přání, občas štěstí potřebuji, hlavně na svých cyklistických výletech...

Objevil jsem ještě jeden zajímavý návod k tomu, jak pečovat o zdraví svého těla, v časopisu Nový Fénix 7/2016.

Článek od Josefa Staňka se jmenuje "Životabudiče, které se mi osvědčily".
Předpokládám, že ty životabudiče autor článku seřadil podle důležitosti, které jim on sám přikládá. Pro přehlednost jsem zde ty tři jeho životabudiče ve stručné ukázce očísloval:

"1)
Od podzimu do jara (v létě ne) se mají užívat ve vodě rozpustné vitamíny A a D3. Nedostatek těchto vitamínů způsobuje mnohé obtíže, od kazivosti zubů a bolesti plotének, až po častá nachlazení. Doplňků vitamínů je velmi mnoho, já používám i kvůli ceně veterinární přípravek Kombisol nebo Hydrovit AD3 v dávce jedné kávové lžičky (koncentrátu rozpuštěného ve vodě) jedenkrát týdně od října do března.
2)
Pro odstranění jarní únavy jsem vyvinul "zelený elixír". Získávám jej tak, že rozmixuji v mixéru směs jetelů a vojtěšky. Dále se individuálně může do směsi přidat kopřiva, bršlice, kontryhel, pýr a jiné nejedovaté plevely. Mixováním získaná zelená drť se přefiltruje a pije jako výživový doplněk. Tento zelený elixír v množství 50 ml denně pomůže tělu na jaře se zbavit minerální a vitamínové nerovnováhy. Na trhu prodávaná zelenina je na tyto látky a vzácné prvky velmi chudá.
3)
Trvale používám vitamíny obohacený sirup z rakytníku zvaný RA-VIT. Sladím s ním čaje a kávu, natírám omelety a podobně.. RA-VIT je obohacený vitamíny B2, B6, B9 a B12. Tyto vitamínové přídavky snižují zvýšenou hladinu jedovatého honocysteinu v krvi.

K těmto třem výše zmíněným doplňkům bych jenom zmínkou připojil zelené čaje, pohankové výrobky a koloidní zlato."

Po přečtení tohoto článku jsem zbystřil.
1)
V následování těchto rad vidím cestu, jak se vyhnout opakujícím se podzimním, zimním a jarním virózám a nachlazením. A zdravé zuby také nejsou k zahození.
Na netu jsem si zjistil dodavatele přípravku Kombisol AD3, zakoupil jsem ho od Shop4dog a od včerejška ho již užívám. Má to zvláštní chuť, ale je to lepší než rybí tuk.:-)
2)
Na mixéru si ještě jetel nemixuji (možná to na jaře zkusím), ale během vegetace si občas sezobnu kousek nějaké pampelišky, sedmikrásky, jitrocele nebo dokonce lze sníst i malý sežmoulaný lístek kopřivy.
A po celý rok se snažím si jako přílohu k jídlu dávat kousek zelené natě cibulky nebo pár koleček natě pórku a podobně.
3)
Trvale již užívám vitamíny B6, B9 a B12 podle doporučení MUDr. Karla Erbena, ale užívám je pouze v množství doporučené dávky na příbalovém letáku těch léků či spíše potravinových doplňků, jak tam píší.
O tom sirupu z rakytníku mohu uvažovat, ale čaj ani kafe si nesladím, tak asi zůstanu u práškové podoby pojídání vitamínů B.

Zelené čaje a pohankové výrobky dost flákám a o koloidním zlatě slyším poprvé.

Zdravím

[Pelvan]

PS

Ještě si pamatuji ze svého dětství, jak do nás doktoři cpali vitamín D v rybím tuku s tím, že je to zdravé.

Po sametové revoluci o vitamínu D není vidu ani slechu.
Z doktorů se staly bílé bestie placené za to, kolik patentovaných a předražených svinstev do nás dostanou. Osobně znám jednoho pediatra, který po revoluci složil praxi a raději začal učit angličtinu, i když si tím platově mnohonásobně pohoršil.
Neměl na to ubližování dětem prostě žaludek...

[nop]

PS

Ještě si pamatuji ze svého dětství, jak do nás doktoři cpali vitamín D v rybím tuku s tím, že je to zdravé.

Po sametové revoluci o vitamínu D není vidu ani slechu.
Z doktorů se staly bílé bestie placené za to, kolik patentovaných a předražených svinstev do nás dostanou. Osobně znám jednoho pediatra, který po revoluci složil praxi a raději začal učit angličtinu, i když si tím platově mnohonásobně pohoršil.
Neměl na to ubližování dětem prostě žaludek...

V mořských rybách vitaminy jsou. Můžeš také ty ryby přímo jíst.
Pokud jsem správně porozuměl dějinným souvislostech, to dávání tuku po lžičkách vymysleli Němci jako spolehlivou metodu jak hladce dostat do dětí vitamin i za válečné doby a vyhnout se složitostech získávání ryb a nákupu.
Lahvička s tukem nepotřebuje rybí trh, dodávky, uchovávání mražených ryb, rozvoz atd.
Geniální německá praxe !
Můžeš také jíst sardinky (nebo i jiné ryby) naložené v oleji (jiné jsou naložené v rajské omáčce), tam plavou v tuku. Potřebuješ otevírač konzerv, ale při lahvičce pouze lžičku. Chuť sardinky s olejem je ale lepší.

[Pelvan]

Ahoj nope

Nejde o rybičky, jde o něco hlubšího, co se změnilo v lékařské "péči". Dříve chtěli doktoři mimo jiné i to, abychom byli zdraví; teď už to vypadá, že si chtějí jenom vydělat.

Podle toho, co jsem četl, je vstřebávání vitamínu D, který je rozpuštěný v tuku, velmi nedokonalé. Naproti tomu je vstřebávání vitamínu D, který je rozpuštěný ve vodě, velmi snadné.

Když jsem byl malý a ještě se neuměl vyrábět vitamín D rozpuštěný ve vodě, tak do nás cpali doktoři rybí tuk, abychom byli zdraví.
Když jsem teď starý, tak už se vitamín D rozpustný ve vodě vyrábí.

Otázka zní: Proč do nás a hlavně do dětí doktoři vitamín D necpou?
Odpověď zní: Není už zájem na tom, aby byli lidé zdraví, to neodpovídá tržnímu mechanizmu. Zdraví se nevyplácí.

Rád bych se mýlil, ale tak to vidím.
A zdravím

[Pelvan]

Ahoj

Louskám teď následující knihu: S. N. LAZAREV - "DIAGNOSTIKA KARMY, KNIHA DRUHÁ"

Autor tam mimo jiné píše o tom, že děláme ve svém životě tři druhy chyb:
1) Stáváme se závislými na hmotě, jako je například zdraví našeho těla, nebo, jako je jídlo, pití a sex. A býváme pak závislí na s tím spojenými potřebnými penězi.
2) Stáváme se závislými na vztazích se svými blízkými a na s tím spojenými penězi.
3) Stáváme se závislými na svých nabytých znalostech a zkušenostech a na s tím spojenými penězi.

Řešení je patrně v přijetí své současné situace, ať už je jakákoli.
"Přijímám všechno a přijímám sebe sama uprostřed toho všeho"

Měl bych být tím pádem spokojený sám se sebou i se svým životem bez ohledu na okolní události.
"Jsem spokojený!"

Zdravím

[Pelvan]

Ahoj


Louskám teď následující knihu: S. N. LAZAREV - "DIAGNOSTIKA KARMY, KNIHA DRUHÁ".

Následují ukázka z této knihy mne velmi zarazila:

"Obrátila se na mne jedna moje známá, která se začala léčit podle mé soustavy.

"Už jsem z těch věčných omluv za všechny své poklesky unavena. Navrhni mi nějakou

modlitbu, která by mě toho všeho zbavila najednou."

"Ráno vstaň a popřej dobro a zdar celému okolnímu světu:

lidem, zvířatům, travám i květinám. A řekni: Mám se rád(a), mám rád(a) jiné lidi, mám rád(a) Zemi,

mám rád(a) vesmír i Boha. Tak se tvá duše očistí od agrese a ty se uzdravíš."

...

O dva dny později jsem začal ztrácet zrak. Pravé oko mi

celé zrudlo a opuchlo. Pochopil jsem, že na mě někdo útočí, a začal jsem pátrat po původci tohoto

útoku. Pokud je to člověk, stačí potlačit analogický program v jeho duši, a útok pomine. Pokud je

to neživá příroda, je třeba potlačit podráždění, nerudnost vůči neživým objektům, a program se

rozptýlí.

Začal jsem tedy celou situaci zkoumat a najednou jsem s překvapením zjistil, že na mě dotírají

jiné světy. Soudě podle intenzity útoků se zdálo, že jsem se pro ně stal velkým nebezpečím, protože

jsem se dopustil jakéhosi mocného narušení. Zatím jsem však nemohl pochopit, co by to tak mohlo

být. Zrak se mi hodinu od hodiny horšil. Křečovité pokusy zorientovat se v této situaci zatím k

ničemu nevedly. Uvědomil jsem si, že zištnost je program ničení jiných světů. Jenže v poslední

době jsem si nebyl vědom ničeho, co by se takto mohlo projevit. Celý život jsem prožil v

materiálním nedostatku a nikdy jsem nebyl zištný. Naopak jsem díky tomu pociťoval, že se mohu

plně věnovat své práci na sobě a vyvarovat se mnohých problémů, které přináší hmotný dostatek.

Takže v zištnosti to nebude. Musí ale fungovat nějaký mechanismus, který zištnost připomíná.

Co je to vlastně zištnost? Je to příliš silné tíhnutí k pozemským statkům a ochota zříct se pro ně

Ducha svatého, tedy slušnosti, ušlechtilosti a lásky. Zištnost přináší škodu jiným strukturám, a mé

duchovní struktury se v jemné hladině rozprostírají po celém vesmíru. Pokusil jsem se vybavit si

všechny své výzkumy, které se nějak týkaly jiných světů.

Struktura vesmíru je buněčná. Jednotlivé buňky jsou právě jiné světy. Nejdůležitější na tom

všem však je, že má informační struktura je má přesná replika v každém z těchto světů. Jednoduše

řečeno mám v každém z těchto světů svého dvojníka. To znamená, že když budu příliš silně lpět na

pozemském štěstí, bude to, jako když si přitahuji přikrývku na sebe, jako když chci získat ze všech

světů vše pro svou fyzickou schránku v tomto světě; budu tak ničit své dvojníky v oněch jiných

světech. Nu a protože každý je provázán se světem, v němž sídlí, prakticky se jedná o program

deformace jiných světů. To znamená, že každé mé usilování musí mít práh, za nímž začíná zkáza.

Analyzoval jsem situaci posledních dnů krok za krokem a snažil se pochopit, co mě to tak

mohutně přitisklo k Zemi. Nepodařilo se mi ale vybavit si jedinou alespoň trochu významnou

událost. Jediné, čeho jsem se mohl chytit, byla má rada mojí známé o tom, jak se má modlit. Pro každý

případ jsem se rozhodl projít i tuto variantu a zavolal jsem jí.

"Nazdar, jak se vede?"

"Mám něco s očima, přestávám vidět."

"A modlíš se, jak jsem ti doporučoval?"

"Samozřejmě. Ráno, v poledne a večer. Naučila jsem to i své děti a maminku."

"Tak jim řekni, aby toho všichni okamžitě nechali. Je v tom cosi nebezpečného."

Zavěsil jsem a začal situaci v duchu probírat. Když budeme kritickou chvíli vnímat jako neštěstí,

tak se člověk zlomí. Kdežto když ji budeme vnímat jako popud k sebezdokonalení, dostaví se místo

rozpadu vznik. Vzpomněl jsem si na kýmsi vyslovený výrok:

"Bůh nám neukládá zkoušky, které nejsme schopni zvládnout."

Proto v posledních dvaceti pěti letech jakoukoli situaci nazírám jako

další schůdek na cestě k poznání světa. Znovu a znovu jsem pročítal text, který jsem dal své známé,

a nakonec jsem si ve věci udělal jasno.

Pojem Bůh jsem doposud stavěl až za lidi, zvířata, rostliny a Zemi. Přitom první cit lásky musí

směřovat k Bohu. Jakmile jsem si to uvědomil, zrak se mi okamžitě zlepšil. Znovu jsem zavolal své

známé. Všechno jsem jí vysvětlil, a během několika málo hodin se i jí pronikavě zlepšil zrak. A v

této chvílí jsem definitivně porozuměl Kristovu přikázání

"Miluj Boha víc než otce a matku a syna svého."

Později jsem se měl na stovkách příkladů přesvědčit, že láska směřující nejdřív k Zemi,

a pak teprve k Bohu zabíjí, a naopak láska procházející skrze Boha očišťuje.

Tak se tvá duše očistí od agrese a ty se uzdravíš."

"Miluj Boha víc než otce a matku a syna svého."

Později jsem se měl na stovkách příkladů přesvědčit, že láska směřující nejdřív k Zemi, a

pak teprve k Bohu zabíjí, a naopak láska procházející skrze Boha očišťuje."


To by znamenalo, že v afirmacích záleží na pořadí zmíněných fenoménů. To, k čemu se chci pozitivně vztahovat, je třeba

vyjmenovávat od toho nejdůležitějšího, a to by měl být Bůh.

Takhle jsem si tedy přeformuloval zde v ukázce zmíněnou afirmaci do správného tvaru:

"Mám rád Boha, mám rád Vesmír, mám rád Zemi, mám rád rostliny i zvířata, mám rád lidi, mám se rád."


Zdravím

[Jana]

Pojem Bůh jsem doposud stavěl až za lidi, zvířata, rostliny a Zemi. Přitom první cit lásky musí

směřovat k Bohu.

Láska k objektům, k tomu, co vzniká, zaniká, je sama o sobě stižena podmíněností, proto je zdrojem nejen štěstí, ale i utrpení. Štěstí, když je milovaný objekt dostupný a utrpením, když o milované přicházíme, když s milovaným nelze být v přímém kontaktu.

Láska k Bohu je k tomu, co je věčné, proto je ta láska nepodmíněná a proto je zdrojem věčného štěstí a radosti.

Když se směřuje nejprve veškerá pozornost k lásce k Bohu, zapomene se na objekty, na projevený svět, na formy, projevy, tak se objevuje poznání toho věčného v nás a tím se objevuje i poznání toho věčného, božského ve všem a v každém. Tahle láska už není zdrojem bolesti a utrpení, ale zdrojem radosti a věčného blaha.

Ta láska pak není osobní, ale pramení přímo ze zdroje a působí v našich životech zázraky.

Pak ať se děje cokoliv, je tady vědomí neměnné Skutečnosti,

klid a mír prozářený krásou vědomí Boží přítomnosti.

Bůh je každým a vším, proto už není bolestné kohokoliv bezpodmínečně milovat.

[Pelvan]

Ahoj Jano


Když jsem tohle vlákno zakládal, netušil jsem, kam až mne to zavede.
Jsem přesvědčený, zní to jako klišé, že "zdraví těla je spojené se zdravou psychikou".
Jde o to, na co se více soustředím, zda na to tělesné zdraví nebo zda na zdravou (pozitivně naladěnou) psychiku.
Pokud se soustředím na svoji psychiku, tak zpočátku musím bojovat se svými stereotypy, které se projevují negativními emocemi.
Zdravá psychika pro mne znamená, že jsem (snažím se být) šťastný a spokojený bez ohledu na vnější okolnosti.
Pro tento účel jsem používal "Rituál Přijetí" dle Jana Zahradníka Havelky.
Video rituálu najdete na YouTube na videu JZH "Cesta z deprese 2".
Místo zahajovacích a zakončovacích zvonečků na videu třikrát na začátku i na konci rituálu louskám prsty.
Dovolil jsem si sem znění tohoto pozoruhodného Rituálu ještě jednou opsat:

"Vesmíre,
s láskou a vděčností přijímám všechno,
co je napravo ode mě
i vše co je nalevo od mě.
Přijímám všechno, co za mnou,
i vše, co je přede mnou,
všechno, co je pode mnou,
i vše, co je nade mnou.
S láskou a vděčností přijímám i sebe sama
uprostřed toho všeho.
S láskou a vděčností přijímám všechno
co se stalo v minulosti,
co se děje v přítomnosti
i co se stane v budoucnosti.
S láskou a vděčností propouštím vše,
co chce z mého života odejít,
hýčkám vše, co chce v mém životě setrvat
a vítám všechno, co chce do mého života vstoupit.

Vesmíre,
s láskou a vděčností
od Tebe přijímám celý svůj osud
a odevzdávám Ti své ego."

Tento rituál přijetí budu muset modifikovat po přečtení knihy od pana Lazareva.

V knize od S. N. LAZAREVA - "DIAGNOSTIKA KARMY, KNIHA DRUHÁ" se píše následující:

"V této chvílí jsem definitivně porozuměl Kristovu přikázání.

"Miluj Boha víc než otce a matku a syna svého."

Později jsem se měl na stovkách příkladů přesvědčit, že láska směřující nejdřív k Zemi,

a pak teprve k Bohu zabíjí, a naopak láska procházející skrze Boha očišťuje.

Tak se tvá duše očistí od agrese a ty se uzdravíš."

"Miluj Boha víc než otce a matku a syna svého."

Později jsem se měl na stovkách příkladů přesvědčit, že láska směřující nejdřív k Zemi, a

pak teprve k Bohu zabíjí, a naopak láska procházející skrze Boha očišťuje."


To by tedy znamenalo, že v afirmacích záleží na pořadí zmíněných fenoménů. To, k čemu se chci pozitivně vztahovat, je třeba

vyjmenovávat od toho nejdůležitějšího fenoménu, a to by měl být Bůh.

Takhle jsem si tedy přeformuloval afirmaci do správného pořadí vyjmenovaných jednotlivých fenoménů:

"Mám rád Boha, mám rád Vesmír, mám rád Zemi, mám rád rostliny i zvířata, mám rád lidi, mám se rád."

To znamená, že budu muset přeformulovat svůj "rituál přijetí", a místo výrazu "vesmír" budu muset začít používat slovo "bůh".


Zdravím

[Pelvan]

Ahoj Jano



Jestli tomu dobře rozumím, tak tady můžeme my dva ostatní lidi beztrestně terorizovat láskou.
Jenom nevím, jak moc z toho tady budou ty lidi nadšený.
Za tím účelem zde vypíši několik upravených citátů z knihy pana Lazareva:



"Víte vy, co je to vítězství?" ..."To je správný vztah k porážce."

"Největší štěstí netkví v tom, co člověk má,

ale v tom, jak s tím nakládá a jak se k tornu chová.

Mluvíme-li o skutečném štěstí, musí na prvním místě stát stav našeho ducha.

Teprve pak je tu vnější úspěch.

Má metoda pomáhá mně samotnému překonávat vnitřní nedokonalost."



Úroveň lásky v duši každého z nás je úrovní kontaktu se Stvořitelem.

Cit lásky nám nepatří, nemáme právo se ho dotýkat, nemáme

právo si ho podřizovat anebo se snažit ho ovládat.

Moje láska je jen částí lásky, která se nalézá v celku, a část nikdy nemá právo útočit na zájem celku.

Cit lásky je posvátný a nedotknutelný. To my sloužíme jemu, ne on nám.

Jak v sobě herec vychovává schopnost nesplynout s postavou,

tak v sobě každý člověk musí pěstovat umění oddělit tento pozemský život od toho, který je nad ním.

Když člověk chápe, že jakákoli nepříjemnost, neštěstí či nemoc je jen nová

informace, kterou zatím nedokázal správně vstřebat, pak jsou všechny jeho síly vrženy na zvýšení

adaptace (na pochopení toho, co mu Bůh naznačuje), a intenzita chorob, neštěstí či úrazů

jako destabilizujícího faktoru těla pak může dramaticky poklesnout.

Umění vnímat neštěstí pocitově jako cosi seslaného shůry pro naše dobro se v křesťanství říká POKORA.

Člověk, který si přeje spásu vlastní duše, vzdoruje jejímu potřísnění a je

kvůli tomu ochoten trpět na těle, zachraňuje nejen svou duši, ale v konečném důsledku i tělo.

Cit lásky je něco, co nepatří Zemi. Cit lásky nelze řídit. Čím je člověk duchovnější, tím

menší má v sobě přání právě tento cit jakkoli ohrožovat.

Vnitřně jsme ve styku s Bohem a naším jediným právem je bezvýhradně se se vším smiřovat.

Ve svém nitru situaci nikdy nekorigujeme emocemi.



Dnes někteří lidé dospěli do fáze, kdy by ponížení jejich těla, tedy mechanismus donucovací, mohlo být

nahrazeno povznesením ducha, tedy mechanismem fungujícím na dobrovolné bázi.



Léčení je výchova lidí k lásce, dobrotě a duchovní jednotě se Stvořitelem. Každý člověk,

který v tomto ohledu dokáže pomoci jinému, léčí plnohodnotně.

Pokud jsme ochotni rozvíjet v sobě cit lásky a v pravidelných intervalech

dobrovolně namáhat vlastní tělo, budeme vědomě opakovat to, co dělá i příroda. To znamená, že

periodické fyzické zátěže, stresy a mezní situace jsou pro tělo nezbytné a jsou báječným

prostředkem, který pomáhá rozvoji duše.



Existují sebeomezení dobrovolná, za nimiž vždy stojí víra v Boha a absolutní smysl pro cit lásky.

Když člověku na něco takového nestačily síly, sahal po dobrovolně-donucovacích metodách,

jako je snížení dechové frekvence, dlouhodobé osamění, nepřetržité modlitby.



První známkou toho, že logika božského principu se pro vás stává prioritou,

je pocit lásky k celému světu, která nikdy nepohasne a neustále vzrůstá.

Nejdřív člověk mění svůj vztah k minulosti a odhazuje agresi. Pak správným vztahem ke světu a

řádným chováním potlačí agresi vůči přítomnosti. A nakonec se vzdáme i agrese vůči budoucnosti tím,

že se neustále modlíme za duše svých potomků. Tak setřeme hranice mezi minulostí,

přítomností a budoucností a zůstane tu jen cit lásky, který přesahuje hranice hmoty, prostoru a času.



"V současnosti v sobě neustále chráním a rozmnožuji pocity lásky a jednoty s Bohem.

Prosím o odpuštění za to,

že jsem se tak dlouho soustřeďoval na zájmy těla,

místo toho

abych svoji pozornost věnoval potřebám ducha."



"Uvnitř sebe všechny navzájem miluji, protože uvnitř všichni jedno jsme.



Moje duše a tedy i moje tělo jsou zdrávy tak dlouho, dokud ve mě existuje víra v Boha a láska k němu."



Spolehlivým prostředkem očisty karmy je pomoc lidem a péče o jiné.



"Pane, Stvořiteli, kterýžs’ mě učinil člověkem. Má láska k Tobě je nejvyšším štěstím a smyslem

mého života. A veškeré pozemské štěstí, které jsem kdy měl, mám a mít budu, bude pro mě i pro mé

potomky vždy jen prostředkem, jen způsobem, jak dál posílit lásku k Tobě. A všechno, co se událo a

udá, přijímám jako Tebou dané, a má duše to přijímá s láskou."





Zdravím

[Jana]

Pelvane, díky moc.

[Pelvan]

Ahoj Jano



Přidávám další ukázky z knihy pana Lazareva:


"Newton odhalil zákony zemské tíže. Já se zabývám objevy zákonů duchovního vývoje."


"Lepší je být

ateistou, který Boha nezná a zlobí se jen na jiné lidi, než věřícím, který na životní zkoušky reaguje

nevraživostí vůči osudu a Bohu."


"... pokaždé, když léčitel zhojí

tělo, posiluje jeho lpění na všem, co s tělem souvisí. To se pak dále předává dětem. Pacient

najednou propadá pocitům žárlivosti a dotčenosti, jeho děti přijdou o osobní život a jejich osud je v

troskách. Jestliže ve snaze zachránit své tělo někoho zrazujeme nebo se zříkáme lásky, zasazujeme

těžkou ránu své duši a tělo stavíme nad ni, pak tělo a vše, co s ním souvisí, začíná trpět. Láska,

skrze niž spějeme k Bohu, musí být nejvyšším z majáků, které nás vedou životem."


"Jestlipak víte, proč stárneme a umíráme? Aby se nám na cestě k Bohu dostalo dalšího přídělu

lásky. Vše, co Bůh stvořil, se k němu musí periodicky vracet, a získávat tak novou zásobu lásky a

energie. Hlavní podmínkou kontaktu s Bohem je zřeknutí se kontaktů se vším, co On stvořil. Když

stárneme a umíráme, opouštíme vše, co jsme v životě vyznávali a velebili. Jedině tak je možné

získat nový příděl lásky, ale stejně dobře je možné, že nám tento příděl nebude na další život stačit.

V zájmu nového kontaktu musejí být zničeny všechny lidské hodnoty včetně těch nejvyšších.

Potlačit je musíme především před početím dětí, abychom byli schopni obdařit láskou nejen sebe,

ale také je. Čím méně je naše láska závislá na lidských hodnotách, tím víc se v duši

připodobňujeme Bohu. Bůh přece není na ničem závislý. Čím více se připodobňujeme Bohu, tím

víc lásky se rodí v naší duši. V takovém případě se ze špinavé louže měníme v průzračný pramen.

Projděte si znovu celý život s pocitem, že vaše láska není na ničem závislá. A modlete se, aby se

právě toho dostalo i vašim potomkům."



To by znamenalo, že nejen stáří a smrt (což jsou potíže nevyhnutelné), ale že i všechny možné choroby těla (což jsou potíže vyhnutelné) pocházejí ze stejné příčiny. Tou příčinou je nedostatek lásky k Bohu.
To je tak jednoduché, až z toho mrazí.



Zdravím

[Jana]

Díky

[Pelvan]

PS

Vždycky jsem se domníval, že je správné být stejný uvnitř jako na povrchu podle rčení: "co na srdci to na jazyku".
Pak jsem se dostal do situace, kdy jsem vnitřně nesouhlasil s chováním nějakých lidí, ale na povrchu jsem jim to ze zdvořilostních důvodů nemohl říct. Byl jsem vmanipulován do stavu, který by se dal charakterizovat rčením: "na jazyku med a v srdci jed". Cítil jsem, že mi tohle válečné příměří velmi ubližuje a leze krkem.

Podle pana Lazareva je to, když vpouštíme nesouhlas a agresi do svého nitra, zhoubná kombinace pro nás samé i pro celou rodinu.
Doporučuje za každých okolností milovat lidi, i když se chovají naprosto šíleně.
To, jak budu reagovat navenek, není tak důležité, důležitější je moje vnitřní naladění na lásku.
Tohle je pro mne zcela nová informace. Budu si muset zvyknout při tréninku tohoto nového přístupu asi na zajímavé životní situace podle hesla: "ať tak anebo tak, všechno je naopak".

[Jana]

To, jak budu reagovat navenek, není tak důležité, důležitější je moje vnitřní naladění na lásku.

Tohle, Pelvane, je nádherný postřeh. Ano, naše přirozená reakce může být jakákoliv, ale nikdy bychom neměli podléhat pýše, že víme, proč je ten druhý nemilovatelný, nikdy bychom neměli ulpět na žalobnictví v mysli.

[Pelvan]

G D7 G Ami
1. Láska, bože, láska! Kde ťa luďia berú?
C D G D7 G
/: Na hore nerastieš, v poli ťa nesejú.

2. Ľúbosti, ľúbosti, mala som ťa dosti,
ale už ťa nemám ani medzi prsty.

3. Aby sa tá láska na brali rodila,
nejedna panenka hlavu by zlomila.

[arikiran]

Ludia moji milí
Já sa v srdciach rodím
na horách nerastiem
po poliach nechodím

Po poliach nechodím
ba ani po lukách
najdeš ty ma v srdci
v radosti i v mukách
.......

[Pelvan]

Ahoj arikirane
Děkuji za písničku.
Vždycky jsem si myslel, že je to jenom obyčejná odrhovačka.
Ona je to vlastně lidová moudrost...

Takhle nějak nás ji učili ve škole:

G D7 G Ami
Lásko, bože, lásko! Kde ťa luďia berú?
C D G D7 G
/: Na horách nerastieš, v poli ťa nesejú.

Ludia moji milí
Já sa v srdciach rodím
na horách nerastiem
po poliach nechodím

Po poliach nechodím
ba ani po lukách
najdeš ty ma v srdci
v radosti i v mukách
.......

Zdravím s láskou

[Pelvan]

PS

Lazarev končí v závěru svoji čtvrtou knihu přibližně takto:

"Když jsem dokázal změnit sám sebe a pomáhat jiným, pocítil jsem cosi, čemu lidé říkají štěstí.
Všem svým čtenářům přeji, aby v životě pocítili totéž."

[Pelvan]

PPS
Tady na tom videu Lazarev v podstatě předpovídá konec toho světa, který známe:
https://www.youtube.com/watch?v=tx00ys7Zf0c

Rok 2020 podle Lazareva přežijí jenom ti nejodolnější, pokud budou mít navíc štěstí.
Proto má svoji cenu se starat o svoji psychosomatiku s důrazem na duši a na Boha.

[Pelvan]

Ahoj


K tématu pěstování pocitů lásky v sobě, se hodí podle mne i úryvky z knihy Stíny před úsvitem od Teal Swan:

„Napadlo mne, že bych mohla vzít sklenici vody a myslet na to, co miluji na svém synovi, a tuto překypující lásku a pozitivní přijetí, jež vůči němu pociťuji, nasměrovat do vody…Po uplynutí pěti minut jsem zvedla sklenici k ústům, jako bych měla pozřít nějaký lék, a co nejrychleji ji vypila…

Zvedl se mi žaludek, místo zvracení jsem se rozplakala. Cítila jsem doslova, jako bych ten smutek zvracela.

Ležela jsem zkroucená a plakala dobrých dvacet minut. Pak ten pláč ustával a zaplavila mne úleva. Cítila jsem se uzemněná. Šla jsem na procházku a uvědomila si, že poprvé zakouším alespoň náznak vnitřního klidu…

Takže jsem se rozhodla, že budu dál pokračovat ve svém experimentu a budu jej provádět každý den ve stejný čas po dobu jednoho měsíce…

Touha uniknout sama sobě se zvolna začala rozpouštět a spolu s ní i moje úzkost…

Zadala jsem si úkol objevit každou jednotlivou příměs pro dokonalý recept na vytváření sebelásky.“

Několik dalších ukázek z knihy:

„Lidem, kteří nevidí svého duchovního učitele jako úplně stejného člověka, jako jsou oni sami, je spiritualita méně přístupná. Důležitá je snaha po autenticitě.

Praktikuji cviky na rozpuštění traumat a poslouchám hudbu, abych se zbavil(a) trémy.

Cesta od sebenenávisti k sebelásce má být snadnou cestou, ale pouze když si dovolím, aby snadná byla. Je pro mne důležité důvěřovat pocitu snadnosti.

Mám se naučit s láskou se obejmout a nechat se uzdravit. Všechno, s čím se setkávám ve světě okolo mne, je mojí projekcí.

Bolest lze vyléčit pouze tím, že se budeme milovat. Sebeláska je stav bytí, který je nám k dispozici v každém okamžiku. Stačí si ji jen dovolit. Dovoluji si ji tedy. Podstatou naší bytosti je láska. Buďme k sobě laskaví.

Hledám cestu ke své osobní pravdě a ke své osobní radosti.

Základním kamenem mého života je sebeláska.

Důležitá otázka při rozhodování: „Co by dělal ten, kdo se má rád?“

Když si ji položím, odpověď přijde okamžitě v záblesku intuice. Přichází v podobě jistoty, že víte, jako pocit v břiše, záblesk myšlenky,…Intuitivní zprávy přicházejí mnoha různými způsoby ke každému člověku jinak. Pak je třeba se zachovat následně podle rady své intuice.

Další související důležité otázky:

Věnuješ si dostatek pozornosti?

Spokojíš se s kompromisem?

Když se na sebe díváš do zrcadla, přitáhnou Tvoji pozornost nedostatky?

Jsi-li smutný, říkáš si: „Nech to plavat, povznes se nad to“?

Představ si, že podobným způsobem jako na sebe reaguješ na svého přítele.

Jakmile nejsi s nějakým způsobem svého chováním k sobě spokojený, napiš variantu, jak bys se sebou zacházel raději ve větě tohoto znění:

„Jsem připraven a ochoten …………..“

Důležité je, abych měl z té představy (co bych dělal se sebou raději) dobrý pocit. Příklad znění věty:

„Jsem připraven a ochoten dovolit si cítit se tak, jak se právě cítím, najít si čas na naslouchání svým emocím, a to, jak se cítím, pokládám za nejdůležitější.“

V případě objevení se negativní (i pozitivní) emoce je vhodné ji vnímat v celé její jedinečnosti. (Mohu se ptát sama sebe i po důvodech jejího příchodu do mého vědomí.)

Vizualizace k ukonejšení vnitřního dítěte (str. 91).

Při pohledu na svoji fotografii z dětství si mohu klást další důležité otázky:

Zaslouží si to dítě na obrázku lásku, zaslouží si být milováno? Zaslouží si to dítě splnění svých snů?

Zaslouží si to dítě být šťastné?

Zaslouží si to dítě být opečovávané a být v bezpečí?

Zaslouží si to dítě být mezi svými přáteli a být milované?“


Zdravím