Jana píše:S osvobozením duše, s poznáním kým skutečně jsme, mizí jakýkoliv strach, jakákoliv možnost strachu.
Ahoj Jano
Pro mne je strach přirozená emoce, která se někdy objevuje z nějakého logického důvodu. Úplné zmizení strachu by mi možná vadilo.
Teď čtu následující knihu:
Bon – tibetské umění pozitivního myšlení
(Christopher Hansard)
V té knize je i hezká pasáž o štěstí a v té pasáži je i zmínka o strachu:
"...Opravdové štěstí je rovnováha myšlenkových energií spletených dohromady a vytvářejících harmonii.
Všichni máme právo na toto štěstí, pokud ho sdílíme.
Čím více lásky jsem schopen v sobě vytvářet, tím užitečnějším se stává moje myšlení.
Správné myšlení znamená mít kontrolu nad svým životem. Což může také vystrašit, protože to znamená převzít odpovědnost za daný způsob života. Pokud budu věnovat pozornost i drobnostem ve svém myšlení a ve svých emocích, mohu docílit žádaných výsledků.
Sedmidenní proces:
Každý den začínám vzdáním díků za to, že mám možnost zahájit tento den nekonečnou příležitostí ke změně. Získávám větší vhled do toho, jak moje myšlenková energie ovlivňuje můj každodenní život. Za každým svým zvykem odhaluji smysl pro humor a moudrost. Rozumím svým zvykům a odhaluji a vnímám energii (svých) původních myšlenek.
Síla myšlenky je všude, v každém předmětu. Je neviditelná, ale skutečná a vytváří nám všem známou realitu a zkušenost.
Pokud se napojím na myšlenkovou energii předmětů, znamená to, že jsem se rozhodl se svým životem pracovat, být odpovědný. Spolupracuji s vyšší dimenzí svého vědomí. Raduji se ze života a život mi radost přináší. Nechávám se zaplavit silou myšlenky a zúročuji čistou myšlenkovou energii tím, že moudře používám svou vůli a své úmysly. Moje myšlení se stává prostředkem komunikace s mým posvátným vnitřním já a je účinným a mocným nástrojem k ovlivňování materiálního světa..."
Kdyby se provazochodec nebál pádu, byl by pořád na zemi nebo po smrti. A my jsme vlastně takoví provazochodci života.
Se domnívám a zdravím.