Poradna zdarma

vostal petr píše:

Líbí se jí to, co píše Hmla.

Protože je pocitářka a prožívačka
a navíc si to impretuje stejně blbě jak ta Jana...

Co mám komu říct ale já ???
Je to furt dokola, dělej co tě baví (to je fakt hrůzná rada)
a pak na to přijdeš jak to funguje i bez duchovnoblbnutí,
když nevíš co tě baví, tak je to pak těžký...

Ale to Jana taky furt tvrdí - dělat to, co tě baví. A ji hold baví ta láska a blaženost. Lídu baví pozorovat, přijímat, rozpouštět, uvědomovat si, coby osoba. Tebe baví mlátit nejen prázdnou slámu ale i kolem sebe, a k čemu to je???? Ptám se tě, Bože, k čemu to je????? :-)
Ouplně k ničemu, velebnosti :-)
Je to neustálé točení se v kopce (vlastního) hnoje.
:-)

Proto takové čerstvý vítr, co tu zavál od Hmlhy, to se prostě nedá nenasát a z plna hrdla vdechnout :-)
To je jak když prožiješ den i noc (dny i noce) jako pod dekou, starosti, myšlenky všelijaké, žádný prostor, PROSTOR, cítíš se jak napolo ušláplý mravenec v téhle soudobé mašinérii na povinnosti a pak příjde ráno. Čerstve osprchován, oblečen vyjdeš z baráku ven. Uděláš krok, zvrátíš hlavu vzhůru a nadechneš se.... N a d e ch n e š s e..... a vo tom to je, vzácná lehkost bytí tě prostoupí a.....

lehkost bytí, vo tom je ta pauza....

Byť pro nohé z nás, zatím, jen výjimečnou, proto vzácnou chvílí....

A ty řekneš, pocitářka...., ano, jsem pocitářka, protože jedině PROŽITEK dá zprostředkování esence. Mysli stačí stále dokola omýlání slov coby konceptů, ale ten skutečný úlevný nádech duše mysl nezná, protože si nedovolí ani na chvíli pustit opratě z rukou a pak to vypadá, jak to vypadá...

A ty řekneš, pocitářka...., ano, jsem pocitářka, protože jedině PROŽITEK dá zprostředkování esence. Mysli stačí stále dokola omýlání slov coby konceptů, ale ten skutečný úlevný nádech duše mysl nezná, protože si nedovolí ani na chvíli pustit opratě z rukou a pak to vypadá, jak to vypadá...

Proto taky furt říkám, že máte dělat co vás baví,
a ne nějaký pitomý sekáčový programy co jste převzali vod jinejch,
koho může bavit nějaká pauza ???

Leda duchovního magora...

PROŽITEK ?
No tak to znamená TVOŘIT (jedno co) a ne jen pasívně přijímat a vopájet se tím,
to je pak vo něčem jiným

ani na chvíli pustit opratě z rukou

Na to se vykašli, dělej co tě baví a když to budeš dělat, tak na to přijdeš co to znamená pustit vopratě z rukou,
jinak je to jen debilní duchovní koncept...

„Pro posouzení toho, co je poezie, je důležité, má-li autor v sobě pramen, vřídlo, z něhož verše plynou. Má-li v sobě prosté a čisté podněty, vycházející z Taa, nebo zda jeho životní zásady postrádají tak prostou krásu. Má-li v sobě takový pramen, je to básník, bez něho básníkem není.
Mohli bychom snad říci, že všichni lidé jsou v podstatě básníky. Ve všech je přece původní a základní pohyb z Taa a zpět k Tau. Ale jen u zcela výjimečných osob je tento pohyb tak rozvinutý a vytváří tak silné napětí, že se stávají schopnými spatřit a vyjádřit vznešenou krásu. Mnozí lidé připomínají často vodu bez pohybu, v bahnité krajině, kde se rostlinám málo daří; básníci jsou však průzračné řeky proudící k širému oceánu mezi bujně porostlými břehy, jejich nádhera uchvacuje."

"Každý zvuk vzniká z pohybu. Všechno kolem nás v přírodě má svá ústa. Jsou-li v pohybu rty kohokoliv na světě, slyšíme zvuky. Zaposlouchej se do proudu vody, když se v horách řítí ze skal. Jakmile je v pohybu, zvučí vysokým nebo hlubokým, dlouhým nebo kratším tónem, sice ne přesně podle zákonů hudby, ale má přesto osobitý výraz a rytmus. To je přirozený zvuk země a nebes, rodící se sám ze sebe.
Jestliže je lidské srdce prázdné světem a naplněno duchem, vychází z něho při pohybu zvuk. Tím vzniká i literatura.
Poezie je tedy zvuk srdce. Můžeš ji slyšet a vidět všude, protože všude je příroda jediným opravdovým básníkem, který rezonuje v tvém srdci. A protože je to tak prosté a jednoduché, je to provázeno přísností a neměnitelností; kde vyráží pramen pohybu, tam se taky ozývá zvuk verše.
Žádný jiný zvuk nelze za poezii pokládat. Zvuk musí vyvěrat samovolně, sám ze sebe. Poznáš mnoho lidí, kteří zvuk vyvolávají nepřirozeným způsobem. Nejsou to proto básníci, připomínají jednání opice nebo papoušky. Je málo opravdových básníků, jejichž verš plyne sám sebou, je plný zpěvnosti, podobně jako horský proud hučí přes skály, jako hrom duní v mracích, jindy zašumí jako mírný déšť v podvečer nebo je jako tichý vánek letní noci."

Ale to Jana taky furt tvrdí - dělat to, co tě baví.

Tu baví jenom láska, láska, láska,

ta si myslí, že všichni lidí touží po štěstí,

což je ovšem vopak toho "dělat co tě baví"

Ta vždycky popadne něco, co kdo říká a udělá z toho pitominu,

jako že dělat něco co tě baví děláš proto, protože ti to přináší nějaký štěstí,

čímž ovšem píše jen o sobě a egu co potřebuje nějakej zisk...

„Pro posouzení toho, co je poezie, je důležité, má-li autor v sobě pramen, vřídlo, z něhož verše plynou. Má-li v sobě prosté a čisté podněty, vycházející z Taa, nebo zda jeho životní zásady postrádají tak prostou krásu. Má-li v sobě takový pramen, je to básník, bez něho básníkem není.

No prostě každej má svůj individuální talent,
což ovšem neplatí jen vo básních,
stačí jej prostě jen rozvinout skrze tvůrčí (např. básnickou) činnost...

Nezáleží na druhu činnosti, ale na samotné tvůrčí činnosti...

Pokud máš v sobě ty čisté podněty vycházející z Taa, tak to vidíš i v jiných činnostech, nežli jen a jen poezii...

Ptám se tě, Bože, k čemu to je????? :-)

Už jsem to tady psal,
ale pro tebe to asi nebyl ten správnej prožitek,

musíš to přece točit tak dlouho dokola, dokud na to nepřijdeš a nepustíš to...

Takže, chceš roztočit, vytočit apd ?

Eva má pravdu, že jsi taky na něčem ustrnul - na uvolnování a na vasanách.

Ustrnul, ale pěkně



https://www.youtube.com/watch?v=92hhQKd-Zrg

Mr.Johny Relaxace

https://www.youtube.com/watch?v=vBsjLSCN-_4

Relaxace pro menší děti - Spi, plyšáčku, spi...

https://www.youtube.com/watch?v=2k6Y1h9C3nc

Potůček pro relaxaci a uvolnění

https://www.youtube.com/watch?v=01rTKcTkMio


ard.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Diskuse bez možnosti kritizovat druhé by asi pro řadu účastníků přestaly být zajímavé.
A kdo tuhle potřebu nemá, protože ho zajímá, jak věci doopravdy jsou, má holt smůlu.

Co se dá dělat, je to, jak to je.

Co když to není o kritizování, ale jen o pouhém konstatování toho, co je viděno.?

A co když je viděno že je to na ... ?

No pak je k tomu kritický názor, co jinýho sakra ???

Tak prostě kritizuj, kritika nikoho nezabila, leda ty slabší psychopaty pocitově postihne...

Pro psychopata každý psychopat, pro blba každý blb.

Návštěvník píše:„Pro posouzení toho, co je poezie, je důležité, má-li autor v sobě pramen, vřídlo, z něhož verše plynou. Má-li v sobě prosté a čisté podněty, vycházející z Taa, nebo zda jeho životní zásady postrádají tak prostou krásu. Má-li v sobě takový pramen, je to básník, bez něho básníkem není.
Mohli bychom snad říci, že všichni lidé jsou v podstatě básníky. Ve všech je přece původní a základní pohyb z Taa a zpět k Tau. Ale jen u zcela výjimečných osob je tento pohyb tak rozvinutý a vytváří tak silné napětí, že se stávají schopnými spatřit a vyjádřit vznešenou krásu. Mnozí lidé připomínají často vodu bez pohybu, v bahnité krajině, kde se rostlinám málo daří; básníci jsou však průzračné řeky proudící k širému oceánu mezi bujně porostlými břehy, jejich nádhera uchvacuje."

"Každý zvuk vzniká z pohybu. Všechno kolem nás v přírodě má svá ústa. Jsou-li v pohybu rty kohokoliv na světě, slyšíme zvuky. Zaposlouchej se do proudu vody, když se v horách řítí ze skal. Jakmile je v pohybu, zvučí vysokým nebo hlubokým, dlouhým nebo kratším tónem, sice ne přesně podle zákonů hudby, ale má přesto osobitý výraz a rytmus. To je přirozený zvuk země a nebes, rodící se sám ze sebe.
Jestliže je lidské srdce prázdné světem a naplněno duchem, vychází z něho při pohybu zvuk. Tím vzniká i literatura.
Poezie je tedy zvuk srdce. Můžeš ji slyšet a vidět všude, protože všude je příroda jediným opravdovým básníkem, který rezonuje v tvém srdci. A protože je to tak prosté a jednoduché, je to provázeno přísností a neměnitelností; kde vyráží pramen pohybu, tam se taky ozývá zvuk verše.
Žádný jiný zvuk nelze za poezii pokládat. Zvuk musí vyvěrat samovolně, sám ze sebe. Poznáš mnoho lidí, kteří zvuk vyvolávají nepřirozeným způsobem. Nejsou to proto básníci, připomínají jednání opice nebo papoušky. Je málo opravdových básníků, jejichž verš plyne sám sebou, je plný zpěvnosti, podobně jako horský proud hučí přes skály, jako hrom duní v mracích, jindy zašumí jako mírný déšť v podvečer nebo je jako tichý vánek letní noci."

Pěkný. Z kohopak to vykouklo? :-)

Je to úryvek z Šienšanského mudrce.

viewtopic.php?f=273&t=5081

Aha, autor neznámý, "Podle staršího překl. Františka Čupra převypr. Jiří Kutina", a vidno že oba odvedli dobrou práci. :-)

Návštěvník píše:Pro psychopata každý psychopat, pro blba každý blb.

Ty jsi jeden z těch psychopatů,

když ti někdo řekněe, že jsi psychopat, tak si naděláš do trenek,

a ztotožnuješ se svejma představama a pocitama...

Někde radí Dušek v nákým videu, abys nebyl zoufalej když ti někdo řekne že jsi pitomec,

páč si to vo tobě myslí jen jeden člověk ale zbejvajících sedum miliard lidí na planetě si to vo tobě nemyslí,

takže tím se můžeš ty vole utěšovat,

že si to votobě nemyslej

((i když je to nejspíš tím, že tě neznaj)

Hmla píše:Aha, autor neznámý, "Podle staršího překl. Františka Čupra převypr. Jiří Kutina", a vidno že oba odvedli dobrou práci. :-)

Jsou také jiné případy.
Josef Camra pod pseudonymem Da Cámara převyprávěl příběh Osirise a Isis. Části vynechal, protože obsahovaly jenom alegorické pasáže ve vyprávění bohů (ne dost děje).

















§

Jana píše:

Návštěvník píše: dá se pokročilejšího vývojového stupně rozumu nějak dosáhnout, nebo ne? dá se nějak zvedat úroveň lásky?

Ano. Meditací a láskou.

Poznáním, že mysl je ve skutečnosti prázdná, protože představy nejsou ničím skutečným.

Meditující nic nezachycující mysl je prázdná.

Prázná mysl, ve které není lpění na myšlenkách, je osvícená, bez temnoty, je světlem.

Tvé spojení se světlem je láskou.

Řeknu Ti příklad: Pokud se setkáš s někým, koho znáš, tak můžeš ulpět na představách, co je na něm špatně, jaké jsou jeho chyby, viny, jak by se měl zlepšit, můžeš si dělat starost o jeho budoucnost, případně myslet na to, co bys od něj chtěl, očekával, nechtěl. Mysl se rozjede, zatemní se a zmizí prostor pro možnost uvědomit si, že ho máš rád. Pokud v Tobě žádné zachycení v téhle chvíli v takových myšlenkách není, nic nevnáší do Tvé mysli temnotu a připoutanost k ní, tak si můžeš uvědomovat jen, že ten dotyčný je, že jsi, že vás právě teď spojuje fakt, že jste a že to pouhé bytí je radostí, láskou.

Můžeš se radovat, uvědomovat si lásku a nic si o něm, o sobě a ani o ničem nemyslet. Jen si ten okamžik setkání užívat. Myšlenky se mohou objevovat, můžeš je i klidně vyslovit, ale můžeš je zároveň nechat odejít a nelpět na nich.

to voní

Návštěvník píše: dá se pokročilejšího vývojového stupně rozumu nějak dosáhnout, nebo ne? dá se nějak zvedat úroveň lásky?

To ani ne. Ale můžeš se asi tak jednou za tisíc let inkarnovat (vstát z mrtvých), a podívat se, jak evoluce pokročila. Tzn. jestli ten rozum prahnoucí po Rozumu, už konečně prošmejdil všechna zákoutí srozumitelna. A v samé radosti že jo, pak jaksi pozapumenul na sama sebe.. A že by stupně tohoto pozapomenutí se rovnaly úrovním lásky? To ani ne.

Za tou druhou větou jsem zapomenul dát veselého smajlíka.

Hmla píše:

Návštěvník píše: dá se pokročilejšího vývojového stupně rozumu nějak dosáhnout, nebo ne? dá se nějak zvedat úroveň lásky?

To ani ne. Ale můžeš se asi tak jednou za tisíc let inkarnovat (vstát z mrtvých), a podívat se, jak evoluce pokročila. :-D Tzn. jestli ten rozum prahnoucí po Rozumu, už konečně prošmejdil všechna zákoutí srozumitelna. A v samé radosti že jo, pak jaksi pozapumenul na sama sebe.. A že by stupně tohoto pozapomenutí se rovnaly úrovním lásky? To ani ne.

P.S. to jen tak na oko. ;-)

Hmla píše:Za tou druhou větou jsem zapomenul dát veselého smajlíka.

Hmla píše:

Návštěvník píše: dá se pokročilejšího vývojového stupně rozumu nějak dosáhnout, nebo ne? dá se nějak zvedat úroveň lásky?

To ani ne. Ale můžeš se asi tak jednou za tisíc let inkarnovat (vstát z mrtvých), a podívat se, jak evoluce pokročila. Tzn. jestli ten rozum prahnoucí po Rozumu, už konečně prošmejdil všechna zákoutí srozumitelna. A v samé radosti že jo, pak jaksi pozapumenul na sama sebe.. A že by stupně tohoto pozapomenutí se rovnaly úrovním lásky? To ani ne.

Takhle?