Psychosomatika

[reseek.]

Ahoj reseeku

V podstatě totéž nabízí zen-buddhistický přístup, mysl prostě na moment sama sklapne a přestane mít sílu dál pokračovat.

Zen skutečně má tu schopnost uklidnit mysl a pomoci jí tím od obtížných myšlenek, ale má podle mé zkušenosti ještě jeden vedlejší efekt.
Zen s negativními emocemi mysl vyprázdní i od těch emocí pozitivních. Prostě mysl je kompletně prázdná, ale i se ztrátou pozitivní emoční inspirace...

Proto se mi líbí více ta varianta něco skutečně dělat s pozitivním úmyslem, než jenom pasivně sedět v zazenu.

Ahoj Pelvane, podle mé zkušenosti se nemusí jenom pasivně sedět v zazenu. Mně je blízký celkový přístup zenu

Zen je udržováním mysli "Nevím" vždy a všude.

Nakonec se tvá mysl "nevím" stane úplně čistou. Když pohlédneš na oblohu, je jen modrá. Uvidíš strom, je jen zelený. Tvá mysl je jako čisté zrcadlo. Objeví se červená, zrcadlo je červené; objeví se bílá, zrcadlo je bílé. Přijde někdo hladový, dáš mu najíst; přijde někdo žíznivý, dáš mu napít. Nic nechci jen pro sebe, pouze pro všechny bytosti. Taková mysl je již osvícením, které nazýváme Velkou láskou, Velkým soucitem, Velkou cestou bódhisattvy. Je to jednoduché, není to nic těžkého.

Zenový mistr Seungh Sahn
http://www.kwanumzen.cz/cz/co-je-zen

Ten přístup "nevím" se dá zkoušet od rána do večera při všem, co dělám - a všímat si přitom, kde je v tom navíc i nějaké chtění nebo odpor, neuvědomovaný egoistický nátlak, který vzniká z nevědomé potřeby, vyvolávané bůhvíjak starou vnitřní zraněností.
Překrývá to spokojené tvořivé "nevím podívám se na to uvidíme ...

Učím se to rozpoznávat takříkajíc "za pochodu" a když si toho všimnu, dá se to ošetřit a zahojit obejmutím toho vnitřního nespokojence

[Návštěvník]

No vždyt vo to jde,
aby nikomu nic neprospělo, zatímco ty se honíš za nějakým posraným prospělo...

Píši sem z čistě sobeckých důvodů, aby to prospělo mně.
Pokud to psaní prospěje i někomu druhému, tak tím líp...

Pokud sem někdo píše z důvodů opačných, tedy aby to jemu nebo jiným uškodilo, udělám vše potřebné k tomu, aby se tu psaní toho dotyčného objevovalo minimálně.

Jistě, že jsou v diskusích plkači o ničem, pak tam jsou negativní škodiči a občas se tam vyskytují i pozitivně diskutující lidé.
To je princip entropie.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Entropie

Jde o to ty plkače nějak snášet, ty škodiče omezovat...

Proč chtějí dělat to, co nikomu neprospěje? Protože viewtopic.php?f=140&t=7704&p=136577#p136577

[Pelvan]

Ahoj reseeku

Učím se to rozpoznávat takříkajíc "za pochodu" a když si toho všimnu, dá se to ošetřit a zahojit obejmutím toho vnitřního nespokojence

Tahle technika objímání se skutečným dítětem je pěkně popsaná tady:
http://www.prekopova-pevneobjeti.cz/pev ... fault.aspx

Jiřina Prekopová působí velmi sympaticky. Před pár lety ještě dělala i krátkodobé výcvikové kurzy...
Domnívám se, že tu její techniku lze velmi dobře použít i na láskyplnou péči o svoje vnitřní dítě.

A zdravím

[reseek.]

Jiřina Prekopová působí velmi sympaticky. Před pár lety ještě dělala i krátkodobé výcvikové kurzy...

Napsala i řadu knih, například

Známá psycholožka českého původu působící dlouhá léta na dětské klinice ve Stuttgartu ukazuje pomocí četných příkladů typických i pro české prostředí, jak v mnoha oblastech našeho každodenního života narážíme na chybějící schopnost empatie. Analyzuje, čím může být vzájemná ohleduplnost posilována, jakým způsobem ji může být u druhých dosaženo. Jiřina Prekopová jako tvůrkyně konceptu terapie pevným objetím vidí cestu k obnovení narušených mezilidských vztahů ve vcítění se jeden do druhého, v pěstování schopnosti empatie. Tato tematicky ojedinělá kniha vykresluje obrazy empatie a naopak bezohlednosti v konkrétních situacích všedního dne (v dopravě, při nákupu, ve škole, v milostných vztazích, v rodině) a na tomto základě definuje proces vcítění, apeluje na jeho osvojování od raného dětství a varuje před zneužitím této svébytně lidské schopnosti. Publikaci uzavírají praktická doporučení, jak o vcítění pečovat. (vcítění v každodenním životě).

https://knihy.abz.cz/prodej/empatie-vci ... nim-zivote

[nop]

Zkuste Prekopové metodu aplikovat v jiném prostředí
Zasáhl šejk. Brit čelící žaláři za dotknutí se jiného muže v Dubaji unikl trestu

Sedmadvacetiletý Skot Jamie Harron, který čelil trestu až tří roků vězení za to, se v Dubaji dotkl boku jiného muže, do vězení nepůjde. Úřady obvinění stáhly a muže propustily, vrátili mu i pas. Do hojně sledovaného případu zasáhl zvláštním dekretem šejk a premiér Spojených arabských emirátů Muhammad ibn Rašíd Al Maktúm. Zasáhl šejk. Brit čelící žaláři za dotknutí se jiného muže v Dubaji unikl trestu

"dotknutí se jiného muže" to zní sexuálně a dostal by bičování. Jiné prostředí jiný mrav. Šejk tedy zachránil politiku.

O propuštění občana Spojeného království informovala britská BBC s odvolání na Radhu Stirlingovou z organizace Zadržen v Dubaji. Ta poskytuje právní služby cizincům, kteří mají v jednom z arabských emirátů závažné problémy se zákonem. Dubajská policie ani jiná oficiální místa zatím završení případu nekomentovaly.

Zpráva přichází jen několik dní poté, co Skotovi soud uložil za veřejné pohoršování tříměsíční trest. Původně mu hrozily až tři roky vězení. „Jeho věznění by bylo pro Spojené arabské emiráty z hlediska PR katastrofou,“ řekla Stirlingová agentuře AP.

Dodala, že Harron nyní proti obchodníkovi, který si na jeho chování stěžoval, zvažuje podat žalobu. Za osobní zásah šejkovi Muhammadovi poděkovala. „Zjistilo se, že obvinění proti Jamiemu (Harronovi) jsou naprosto smyšlená a bezvýznamná,” řekla. Harron tvrdí, že kvůli případu utratil víc jak 30 tisíc liber (863 tisíc Kč).
Bylo to nedorozumění

K incidentu došlo 15. července během rozmíšky v dubajském baru. Jeden z Harronových přátel James Allen, který byl svědkem události, vypověděl, že Skot do druhého muže omylem strčil a chytil ho za bok, aby se mu omluvil.

Také Harron, který pracuje jako elektrikář v Afghánistánu a v Dubaji si udělal dvoudenní zastávku, od začátku tvrdil, že šlo o nedorozumění. V přeplněném baru si podle svých slov nechtěl nechat rozlít nápoj. „Držel jsem ruku před sebou a jiného muže jsem se dotkl, abych se s ním nesrazil,“ tvrdil Harron. [celá zpráva]

Dubajci však byli nekompromisní. Harrona zadrželi a pět dní ho drželi ve vazbě. Pak ho propustili na kauci, ale zabavili mu pas a zakázali mu vycestovat ze země.

zdroj:
https://www.novinky.cz/zahranicni/blizk ... restu.html

[reseek.]

kineziologická metoda One Brain...

Pár slov o kineziologické metodě

Příčinou nemocí a stresů je nerovnováha v organismu, která se nejprve projeví v emocionální a psychické oblasti a následně, pokud příčina nerovnováhy (např. neřešené partnerské problémy, hněv, smutek, mrzutost, pocit viny a lítostivost, u dětí často strach z trestu, problémy ve škole apod.) není odstraněna, vede k projevům nemoci. Názorným příkladem jsou chřipková období, kdy přestože jsme všichni ohrožováni viry, onemocní jen asi 10 % populace.

Náš mozek je rozdělen na dvě hlavní části – levou a pravou hemisféru, které jsou navzájem propojeny. Ideální situace nastává tehdy, když spolu levá a pravá mozková hemisféra dokonale spolupracují. Pak jsme psychicky, emocionálně a následně i fyzicky v rovnováze. Levá hemisféra odpovídá za naše reakce související s logikou, jako je čtení, psaní, počítání, vědomí času, analýza, racionální posuzování… zatímco v pravé hemisféře je sídlo naší kreativity, čichu, emocí, empatie, intuice, vnímání věcí v kontextu, citu pro hudbu, symboliku…

Metoda "One Brain" uvolní stres tak, že bez hypnózy pomocí svalového testu na rukou, umožňuje nahlédnout do situace, kdy naše potíže vznikly. Pomůže nám pochopit tehdejší situaci a její spojitost se situací současnou. Tak můžeme uvolnit hluboko usazené negativní emoce a podívat se na svůj problém z jiného, pozitivnějšího úhlu pohledu. Nalezení bloku v toku energie, způsobené stresem, který se „zapsal“ do paměti buněk v organismu a jeho následné odstranění, pomáhá obnovit vytoužený stav rovnováhy.

Metoda "One Brain" využívá i starých čínských poznatků o meridiánech - jakýchsi drahách, po nichž v těle proudí energie. Každý sval a orgán je spojen s některým meridiánem. Nedostatek nebo přebytek energie rovněž vyvolá nerovnováhu, kterou lze vhodnými technikami poměrně rychle, jemně a účinně odstranit. Pro tyto účely, tedy pro nalezení bloku v toku energie a následně pro nalezení vhodné metody pro jeho odstranění, slouží svalový test. Negativní emoce při testování sval oslabují, při pozitivní emoci zůstává sval pevný.

Pomocí metody "One Brain" se můžeme dostat k příčině problému nebo nemoci. Proč se právě tento problém objevil a kdy vznikl? Často je to dětství, porod nebo dokonce předporodní období. Pochopení příčiny a její odblokování umožní výrazně zmírnit potíže, mnohdy i zbavit se letitých omezení, například alergií, astmatu, závislostí, fobií, dyslexií, koktání a zadrhávání v řeči, nesoustředění, malé sebevědomí, nespavost, bolesti hlavy, tréma… apod.
...

http://www.kineziologie.info/kineziolog ... -ONE-BRAIN

[Pelvan]

Ahoj reseeku

Neverbuji tu nikoho do kineziologických kurzů, spíše mi jde o inspiraci pro to, aby lidé dbali na určité vhodné podmínky při práci na sobě.

Podmínky k získání zjevných pozitivních výsledků celého snažení o změnu svého vnitřního nastavení:
1) Dodržovat pravidelné vykonávání cvičení (dechu, rituálu, relaxace,...).
2) Mít upřímný zájem o tento proces – naučit se mít rád sám sebe – BEZPODMÍNEČNĚ.
3) Být ochoten a mít odvahu k tomu - zbavit se buď hněvu nebo strachu nebo obojího.
4) Poskytnout si dostatečnou dobu na snahu o změnu. Podle MUDr. Šuly to je:
30 dní na hledání a zvykání si na správnou mantru (například na rituál přijetí)
90 dní na rozpojování nežádoucích synapsí v mozku
90 dní na spojování žádoucích synapsí v mozku
5) Být všímavý k probíhajícím změnám a k tomu, jak se moje vnitřní změny odráží v mých vztazích k druhým lidem. Vzdor rozdílným názorům je mohu mít rád a mohu mít s nimi soucit.
6) Oddělit se (alespoň uvnitř sebe) od svého původního negativního prostředí.
7) Být schopný se při nějakém problému zastavit a zamyslet se nad otázkou:
„Jak se na tohle asi dívá malé dítě?“

Zdravím

[Pelvan]

Ahoj nope

Bavíme se tu o vnitřním dítěti a o vnitřním rodičovi, nikoli o vnitřním Arabovi.

Zdravím

[reseek.]

Ahoj reseeku
Neverbuji tu nikoho do kineziologických kurzů...

Ani já ne. Jen mi napadlo, že ta informace o kineziologii by se třeba mohla někomu hodit. Mně totiž už delší dobu kineziologie pomáhá objevovat příčiny různých energetických bloků v těle, souvisejících s psychikou, zpracovávat je a harmonizovat tak energetické dráhy i čakry.

[Pelvan]

Ahoj reseeku

Hledám spíše cesty sebepomoci, aby si každý mohl pomoci sám sobě podle svých cílů a své píle.
Nemám ani neznám a nehledám žádného kineziologického trenéra.
Nacházím v kineziologii prvky podobné, jako se vyskytují v reiki nebo v EFT nebo v čhi kungu.
Jistě je možné v krizových situacích se chytit za hlavu a kroutit očima.
Lidé to dělají úplně automaticky, tělo samotné má v sobě pravěké instinkty které v tenzi následuje.
Je možné se chytit za hlavu a kroutit při tom očima i ve chvíli úplné pohody jenom tak tréninkově.
Někdo takové pokusy může považovat za úplnou blbost. Já to považuji za zajímavou možnost se někam posunout, posunout se blíže k lepšímu propojení těla a mysli.

Zdravím

[reseek.]

Hledám spíše cesty sebepomoci, aby si každý mohl pomoci sám sobě podle svých cílů a své píle.

Bez toho to nejde. Používám k tomu cokoliv, co mi to umožní. Tedy i možnost nechat si kineziologicky vytestovat, jaké potravní doplňky a kolik jich tělo právě potřebuje. Především se dá ale vytestovat skrytá příčina toho, co zrovna moje tělo řeší, co v něm právě teď vyvolává určité fyzické dysfunkce nebo poruchy, a co to ode mě chce. Dá se taky vytestovat i jaká cvičení jsou na to třeba, jak často a jak dlouho je dělat.

Asi mám štěstí, že se svou kinezioložkou se setkávám už hodně dlouho a mohla jsem si tak opakovaně ověřit, že nekecá a že to, co vytestuje, opravdu odpovídá danému stavu těla. Potíž je jen v tom, že má tolik klientů, že už pracuje i o víkendech a volné termíny se musí dojednat na dlouho dopředu. Takže si dělám poznámky, co s ní budu potřebovat řešit, a postupně si je aktualizuju.

Mně tahle pomůcka - kineziologie - vyhovuje především proto, že každá chronicky se objevující nemoc nebo porucha má nějaký silný psychosomatický spouštěč, který se dá testováním zjistit. Pak už je jen na mně, nakolik tu odhalenou příčinou dokážu vzít jako fakt, uvědomit si, proč vznikla, a začít na tom pracovat.

Je to velmi praktický způsob. Někdy se tu příčinu podaří rozpustit hned napoprvé, během samotného kineziologickém sezení, a tělesná porucha (např. bolest určitého kloubu, pálení očí a pod.) se po něm přestane objevovat. O tom ale rozhoduje síla toho spouštěče, a tak ve většině případů se ta potíž sice oslabí, ale úplně nezmizí, tu a tam se ještě ozve. Pak nezbývá než na jeho rozpouštění pracovat dál všemi způsoby, které jsou k dispozici. Bez ochoty pomáhat sám sobě a neustále se v každé situaci učit, jak a čím, by ani tady člověk daleko nedošel.

[reseek.]

PS. Na to, že každá naše zdravotní porucha, ale i vážná nemoc má svou psychickou příčinu a že předepisování léků a další způsoby, kterými se ve zdravotnictví dosud léčila, neodstraní její příčinu, už konečně taky přišla i současná medicína. Mezi lékaře, kteří léčí své pacienty jinak, takže se rozpouští i ta příčina, která nemoc vyvolala, patří u nás především MUDr. Hnízdil. Proto vytvořil spolu s dalšími celý tým http://hnizdozdravi.cz/nas-tym

Tady http://jaromir-hybner.cz/zamysleni/Hniz ... i_Leky.pdf MUDr. Hnízdil říká: "Nejcennější léky máme v sobě", a vysvětluje, proč.

V dalším rozhovoru na https://www.celostnimedicina.cz/lide-uz ... z527g3WDsJ MUDr. Hnízdil říká: "Nejde o přijetí neověřených šarlatánských metod, nýbrž o uznání psychosomatického přístupu, nutnosti hledání souvislostí zdravotních potíží se životem pacienta."

[Pelvan]

Ahoj reseeku

Asi mám štěstí, že se svou kinezioložkou se setkávám už hodně dlouho a mohla jsem si tak opakovaně ověřit, že nekecá a že to, co vytestuje, opravdu odpovídá danému stavu těla. Potíž je jen v tom, že má tolik klientů, že už pracuje i o víkendech a volné termíny se musí dojednat na dlouho dopředu. Takže si dělám poznámky, co s ní budu potřebovat řešit, a postupně si je aktualizuju.

Je to výborné, že máš člověka (kinezioložku), kterému můžeš věřit a který Ti pomůže. Ale vzniká tím nebezpečná závislost, a pokud ten člověk nemá čas, můžeš s tím být problém.
Nemám žádného takového člověka a ani ho nehledám. Řídím se heslem "pomoz si sám". Je v tom obrovská svoboda, ale i zodpovědnost - ještě že jen sama za sebe.:-)
Václav Vocásek radí, jak probudit vnitřní inteligenci svého těla, speciálně trávicího ústrojí, aby to poznalo, která potravina mu škodí a která prospívá. Neříkám, že to umím, ale zkouším se to naučit...

Zdravím

[Pelvan]

Ahoj


Domnívám se, že nejlepší psychosomatika je snaha o žití ve vděčnosti.
Ve vděčnosti k sobě, ke svému tělu i ke svému okolí, že to všechno nějak funguje.


Dostala se mi do rukou (to víte, jsou Vánoce) kniha citátů kombinovaná s deníkem vděčnosti -
101 DNÍ VDĚČNOSTI (I Can Academy)

Je v ní následující pokyn:
Každé ráno (nebo i večer) si přečti citát (zamysli se nad přítomnou chvílí a dnem) a napiš, za co jsi vděčný.

1) Piš konkrétní věci.
2) Buď vděčný.
3) Jsi vděčný v přítomném čase.
4) Nech si chvíli času, abys vděčnost opravdu procítil.

Už vyplňuji třetí den tohoto deníku...


Projevem vděčnosti a lásky je na fyzické úrovni objetí. O objetí píše Neale Donald Walsch v úvodu své knihy "CHVÍLE BOŽÍ MILOSTI" následující úvahu:

"...Objetím bychom skutečně mohli všechno vyřešit...
Jak (však) můžeme objímat jeden druhého, když se ani neznáme
a když je mezi námi taková vzdálenost? Nejsme schopni obejmout ani
sami sebe - a to ze stejného důvodu. A také nám není (výchovou) dovoleno pokusit se milovat sebe a druhé lidi. To je sentimentální. To je staromódní..."


Snažím se s tím něco dělat,
a zdravím.

[reseek.]

Ahoj reseeku

Asi mám štěstí, že se svou kinezioložkou se setkávám už hodně dlouho a mohla jsem si tak opakovaně ověřit, že nekecá a že to, co vytestuje, opravdu odpovídá danému stavu těla. Potíž je jen v tom, že má tolik klientů, že už pracuje i o víkendech a volné termíny se musí dojednat na dlouho dopředu. Takže si dělám poznámky, co s ní budu potřebovat řešit, a postupně si je aktualizuju.

Je to výborné, že máš člověka (kinezioložku), kterému můžeš věřit a který Ti pomůže. Ale vzniká tím nebezpečná závislost

Jsem vděčná, že ta možnost setkávat se tu je, na druhé straně když nemá čas, beru to jako pokyn Vesmíru, že mám teď šanci si ty věci v sobě zpracovávat sama.

Vesmír moc dobře ví, co teď potřebuju, naučilo mě to brát i všechno, co bych dřív vnímala jako nepříjemné, jako dar.

A je to až překvapivé, ale ono se to dodatečně pak jako dar opravdu ukáže. Asi proto nevidím žádný rozdíl mezi pomocí od druhého a tou vlastní, vděčně používám to, co právě je k dispozici a nijak se nezabývám tím, co k dispozici není.

[Pelvan]

Ahoj

TRIBUNOVÁ SÚTRA ŠESTÉHO PATRIARCHY (Chuej-neng)
"Bloudící lidé přirozenost odříkávají ústy, vědoucí ji uskutečňují srdcem.
Znám lidi, kteří vyprazdňují srdce a přestávají myslet, nazývajíce toto velikostí. Ale to není to pravé. Neboť srdce je velké tím, co všechno dokáže obejmout, pasivita je malá."
Chuej-neng žil v 7. století.

Zdravím

[Pelvan]

PS
Videopozdrav k novému roku 2018

S.N.Lazarev

[Anim]

http://forum.jitrnizeme.cz/viewtopic.php?f=24&t=500

Člověk může komunikovat se skrytým záměrem, jehož příčiny a cíl si sám neuvědomuje. Prostě jen hraje svou obvyklou hru. Důležitým ziskem ze hry je potvrzení role a upevnění postoje. Role každého ze zúčastněných se upevní tenkrát, jestliže nabude vrchu nad ostatními – tj. nesetká-li se s odporem, nebo upevní-li se každým odporem, s nímž se střetne, nebo je-li kladně přijata pohlazením určitého typu lidí.

Upevněním role se stabilizuje postoj jedince a tomu se pak říká existenční zisk ze zábavy. Postoj může být více či méně absolutní. Z rodičovského postoje pak může vzniknout role např. neúprosného, spravedlivého, shovívavého nebo chápavého RODIČE...

Jestliže se do toho nikdo nebo nic nevloží, člověk pak může prožít zbytek svého života upevňováním tohoto postoje: provádí to tak, že se takovým situacím vyhýbá, odráží určité jevy, nebo s nimi zachází tak provokativně, že se latentní hrozby mění v uspokojení."

Je to jeden z fíglů, který člověk v diskusi používá, aby si zajistil dominantní postavení autority: když mluvíme s druhými z pozice laskavého RODIČE, chválíme, doporučujeme, utěšujeme, že nic není ztraceno, je vždycky šance, že partner se nechá takovým přístupem emocionálně vyprovokovat k sebeobranné reakci a začne sám jednat v některé z rolí, ke které se uchýlí. V takovém případě buď

a) zaujme doplňkovou emocionální roli DÍTĚTE (vzpurného nebo poslušného), a tím partnerovu dominanci potvrdí

nebo
b) zaujme emocionální postoj RODIČE, tj. stejný postoj jako jeho protějšek, a z pozice autority jeden druhého kárá a napomíná, nebo chválí a utěšuje. Může přitom dojít i k eskalaci agresivity na jedné nebo na obou stranách, což se může projevit i v podtextu při argumentaci, když někdo začne používat zdánlivě logické argumenty, kterými se snaží druhého ponížit a poukázat na jeho zaostalost

c) třetí možností je, že diskutující si jasně uvědomuje sebeobranný charakter podobných hrátek i reakce, které v něm tyhle pokusy vyvolávají. Pak je šance, že se zmanipulovat nenechá, průběžně rozpoznává svoje sklony pustit se taky do podobné hry, i svoje reakce na hru svého partnera, a tak se stále vrací k souřadnému jednání dvou rovnocenných partnerů. Autor o takovém přístupu k druhým v okruhu našich blízkých říká:

"Odměna, kterou skýtají důvěrné vztahy oproštěné od her - jež jsou nebo by měly být nejvyšší formou lidského soužití - je naštěstí tak veliká, že dokonce i nevyvážené bytosti mohou klidně a s pocitem úlevy zanechat svých her, když se jim podaří najít vhodného partnera pro hlubší vzájemné vztahy."

Je otázkou, nakolik je možné najít motivaci k zanechání podobných her i mimo rodinné prostředí. Bude to zřejmě záviset na tom, nakolik dokážeme být sami k sobě upřímní a vnitřně pravdiví.

Jedna z oblíbených her při komunikaci s ostatními vede prakticky vždycky k úspěchu. Jakmile se ukáže, že v diskusích je člověk díky této hře v podstatě neporazitelný, uplatňuje ji všude, kde jde o výměnu názorů a informací. Eric Berne v knize „Jak si lidé hrají“ o této hře říká:

„Tuto hru může hrát libovolný počet lidí. Iniciátor předloží nějaký problém a ostatní začnou navrhovat řešení… Paní Lišková má však pokaždé připravenou námitku: „Ano, ale…“ Dobrá hráčka může podle libosti odrážet ty ostatní tak dlouho, dokud se nevzdají, načež vyhrává. V některých situacích musí paní Lišková odmítnout tucet i více návrhů, aby dosáhla zahanbeného mlčení; to je totiž znamení jejího vítězství a zároveň to uvolňuje scénu pro další hru…

Jelikož všechny návrhy – až na vzácné výjimky – bývají odmítnuty, je nabíledni, že tato hra musí sloužit jiným, postranním úmyslům… Nepěstuje se proto, aby splnila předstíraný účel, DOSPĚLOU potřebu informací nebo řešení, ale proto, aby DÍTĚ dosáhlo sebejistoty a zadostiučinění. Stručný popis hry může vyvolat zdání o její DOSPĚLOSTI, ale podíváme-li se na její skutečnou podstatu, vidíme, že Lišková se předvádí jako DÍTĚ, jež je neschopné vyrovnat se se situací… Účelem hry totiž není návrhy přijmout, ale odmítat je…

Souhrnně se tedy dá říci, že pro paní Liškovou je každý tah zábavou a zdrojem drobných radostí z odmítání návrhů, avšak její skutečnou výhrou je ticho nebo maskované mlčení, které nastane, když všem okolo dojdou nápady a už se jim dál nechce o přijatelném řešení přemýšlet. Tento okamžik je pro paní Liškovou důkazem, že vyhrála; dokázala jim totiž, jak jsou neschopní…

Analýza:
TEZE: „Zkus, jestli se ti podaří navrhnout takové řešení, ve kterém bych nenašel chybu.“CÍL: Získání sebejistoty".

Zkušený hráč dokáže kdykoliv pokračovat v diskusi pomocí nějaké jiné z her, popřípadě střídat několik různých her. Obratnost se získává dlouhodobou praxí.

A tak paní Lišková může kdykoliv opustit roli zdánlivě racionálně namítajícího DOSPĚLÉHO a začít vystupovat v roli RODIČE, který chválí a povzbuzuje DÍTĚ ve svém spoluhráči. Je to druh manipulace: pokus přimět ho, aby zareagovat doplňkovým přenosem – jako vzpurné DÍTĚ, nebo jako potěšené DÍTĚ. Když se spoluhráč na tuhle vějičku chytí, diskutující RODIČ spokojeně dál vlídně a moudře poučuje DÍTĚ ve svém spoluhráči, a ono mu hraje doplňkovou roli – dává najevo odpor, podrážděnost, bouří se, vzteká, anebo vděčně přijímá a rozplývá se blahem.

Pokud chceme v diskutování s chválícím a poučujícím RODIČEM z nějakých důvodů pokračovat, jedinou možností je na skrytou manipulaci nepřistoupit a zareagovat křížovým přenosem: nenechat se vmanipulovat do role DÍTĚTE, jednat dál věcně a k věci jako DOSPĚLÝ s DOSPĚLÝM. V takovém okamžiku se jasně ukáže, nakolik má diskutující opravdu zájem o diskutované téma. Pokud ano, podaří se nám DOSPĚLÝM zareagováním na RODIČOVSKÉ aktivity spoluhráče oživit v něm DOSPĚLÉHO a ten začne komunikovat věcně, bez pokusů získat převahu. To se ale při běžné komunikaci – zejména na webu – nestává příliš často. Jediným zájmem notorických hráčů je zvítězit nad spoluhráčem, ne objasnit si vzájemně své chápání nějakého tématu; proto diskusní gambler v takové chvíli raději přejde zpátky ke hře „Ano, ale…“

[Návštěvník]

Zájem o motivace, proč děláme to, co děláme, může vést k překvapivým zjištěním, do jak velké míry nás ovládá limbický mozkový systém svým vrozeným sebezáchovným naprogramováním, aniž bychom to vůbec tušili.

Začne tak velké dobrodružství: objevila se možnost nejednat dál (nevědomky a v nejlepším úmyslu) podle navyklých sebeobranných instinktů našeho limbického systému a zkoušet je začít v sobě rozpoznávat. Teprve pak se můžou začít s láskou přijímat, každý ten doteď neuvědomovaný sebeobranný instinkt rozpoznat, uvítat, obejmout ho, - dát mu prostor, aby se plně mohl rozvinout....Tichým, přátelským, zcela neosobním pozorováním (jako když pozorujeme temperamentní kačenu na rybníku, mávající energicky peřím) se po chvíli sám vytratí... rozpustil se. Když se objeví příště, je už slabší, a nakonec se přestane objevovat vůbec.

Tak se dá prohlubováním schopností našich čelních laloků postupně přijímat ve vědomí všechno, co jsme si dosud v sobě vůbec neuvědomovali, co jsme pokaždé automaticky potlačili. V nejlepším úmyslu jsme tak ponechávali limbickému systému moc, aby za nás v jednotlivých situacích zaktivoval potřebné sebeobranné motivace, o kterých jsme neměli ani tušení.

Přirozeně v tom můžeme pokračovat i dál – jako většina lidské populace – a využívat jen tu část schopností svých čelních laloků, která ve spolupráci se starší částí mozku vytváří plány, postupy a programy, kdy motivací je stále ještě nevědomá potřeba našeho "já" zabezpečit se.

Druhá možnost je zkusit naslouchat těm, kteří cestou rozpouštění vnitřních překážek spokojeného života sami prošli, a učit se postupně rozpoznávat jednotlivé vlastní motivace, instinktivně zaměřené na přežití, stopovat je podle emocí, které v nás vyvolávají, zkoušet inovovat svoje přístupy a objevovat tak metodou zkouška-omyl možnosti, jak zareagovat jinak než minule.

Během doby se začne ukazovat, co všechno ve svém životě člověk předtím bezděčně odmítal, aniž si to uvědomoval, a s prohlubujícím se přijímáním je tu najednou i schopnost úspěšně řešit pracovní i soukromé záležitosti s daleko menším vynaložením energie než dřív a mnohem přínosnějším způsobem pro všechny zúčastněné. Takový člověk neutíká ze světa a přesto, že se neřídí nějakou duchovní doktrínou s cílem dosáhnout sebevlády a dalších duchovních cílů, přestává postupně jednat pod vlivem navyklých zautomatizovaných reakcí. Mizí nevědomá potřeba manipulovat sebou i druhými, mizí konflikty a pocity nespokojenosti, které jeho jednání předtím vyvolávalo; během jeho účasti na denním provozu se bez ohledu na okolnosti stále častěji objevuje bezdůvodná spokojenost, uvolněnost, mír spolu se schopností snadno se dohodnout a objevovat optimální řešení. Není to nic nového pod sluncem, lidé se o to pokoušejí odedávna. Říká se tomu: žít ve světě a nebýt z něho.

[Pelvan]

Ahoj reseeku

A je to až překvapivé, ale ono se to dodatečně pak jako dar opravdu ukáže. Asi proto nevidím žádný rozdíl mezi pomocí od druhého a tou vlastní, vděčně používám to, co právě je k dispozici a nijak se nezabývám tím, co k dispozici není.

Život lze žít a problémy lze řešit nesčíslnými způsoby. A mnohé z těchto způsobů řešení lze při troše podezíravosti označit za manipulační hry.

Vážím si toho, když mi sem někdo (třeba zrovna Ty) napíše, jak to dělá zrovna on a jak mu to pomáhá.
To, že to dělám já zrovna náhodou jinak, neznamená nutně, že to Ty děláš špatně. Každému prostě může sedět něco trochu jiného...

Zdravím


PS pro čtenáře

Mohu si stát jenom za metodami, které zde doporučuji já. A i u mne probíhá určitý vývoj, takže některé metody dřívější opouštím a nové nacházím.
A ani to, že mi něco pomáhá, nezaručuje, že to bude pomáhat každému.

U metod ostatních diskutujících nemohu dát záruky žádné, pokud jsem je já sám nevyzkoušel.

Je to o pokusech a omylech, bohužel jistoty chybí...