Psychosomatika

Moderátor: Pelvan

Pravidla fóra
Příspěvky, které nebudou k tématu, budou smazány.

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 12:06:56

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
Tak jako když se jabloň sama přesadí do výživné půdy (a v důsledku toho přirozeně rozkvete),
tak v nás zavládne neosobní láska, jakmile si přestaneme myslet, že s námi není něco v pořádku.

PS. Byl to pokus pomocí té analogie naznačit, že obojí je nesmysl.


Zde je vidět, jak je nesmírně těžké ba nemožné si o sobě myslet, že je vše v pořádku.


P.S. Pozorovateli připadá, že furt něco chybí, že osoba stále není v pořádku.

Děti tento problém nemají. Dokud jim rodiče a jiní nezačnou vykládát, co je všechno s nimi v nepořádku, co všechno musí změnit. A problém začal...
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 12:11:58

Návštěvník píše:Vyplývá to z analogie - z podobenství o jabloni:

Tak jako když se jabloň sama přesadí do výživné půdy (a v důsledku toho přirozeně rozkvete),
tak v nás zavládne neosobní láska, jakmile si přestaneme myslet, že s námi není něco v pořádku.


U rostlin se nezřídka stává, že rozkvetou právě, když už je vše ztraceno - aspon ještě jednou - naposled.
:)
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 12:33:06

Zde je vidět, jak je nesmírně těžké ba nemožné si o sobě myslet, že je vše v pořádku.

P.S. Pozorovateli připadá, že furt něco chybí, že osoba stále není v pořádku.

Vypadá to, že sis o sobě ještě nikdy nemyslela, že je vše v pořádku.

Myslet si, že je všechno s námi v pořádku znamená, že osobní já podle svých dosavadních zkušeností usoudilo, že je s ním všechno v pořádku.

Jenže potřebu hodnotit, co je v pořádku a co ne, má osobní já, ego. A tak po čase se může ukázat, že to, co podle něj bylo v pořádku nebo v nepořádku, bylo ve skutečnosti úplně jinak.

Proto místo posuzování a hodnocení osobního já, které se pořád potřebuje ujišťovat, že je v pořádku, vidím jako praktičtější plně přijímat, že to, co je, je prostě takové, jaké to je. Včetně nás samých. A spíš se zajímat o to, co k čemu vede. Prohlubovat v sobě plnou spontánní pozornost k tomu, co právě je, pozornost, všímavost, která je naprosto samozřejmá a přirozená u docela malých dětí, než se v nich pod vlivem okolí vytvoří osobní já, které potřebuje všechno hodnotit a posuzovat, jestli to či ono je v pořádku, nebo ne. Včetně vlastní osoby.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Jana » pát 11. kvě 2018 12:36:57

Návštěvník píše: dá se pokročilejšího vývojového stupně rozumu nějak dosáhnout, nebo ne? dá se nějak zvedat úroveň lásky?


Ano. Meditací a láskou.

Poznáním, že mysl je ve skutečnosti prázdná, protože představy nejsou ničím skutečným.

Meditující nic nezachycující mysl je prázdná.

Prázná mysl, ve které není lpění na myšlenkách, je osvícená, bez temnoty, je světlem.

Tvé spojení se světlem je láskou.

Řeknu Ti příklad: Pokud se setkáš s někým, koho znáš, tak můžeš ulpět na představách, co je na něm špatně, jaké jsou jeho chyby, viny, jak by se měl zlepšit, můžeš si dělat starost o jeho budoucnost, případně myslet na to, co bys od něj chtěl, očekával, nechtěl. Mysl se rozjede, zatemní se a zmizí prostor pro možnost uvědomit si, že ho máš rád. Pokud v Tobě žádné zachycení v téhle chvíli v takových myšlenkách není, nic nevnáší do Tvé mysli temnotu a připoutanost k ní, tak si můžeš uvědomovat jen, že ten dotyčný je, že jsi, že vás právě teď spojuje fakt, že jste a že to pouhé bytí je radostí, láskou.

Můžeš se radovat, uvědomovat si lásku a nic si o něm, o sobě a ani o ničem nemyslet. Jen si ten okamžik setkání užívat. Myšlenky se mohou objevovat, můžeš je i klidně vyslovit, ale můžeš je zároveň nechat odejít a nelpět na nich.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 13:07:00

Návštěvník píše:
Zde je vidět, jak je nesmírně těžké ba nemožné si o sobě myslet, že je vše v pořádku.

P.S. Pozorovateli připadá, že furt něco chybí, že osoba stále není v pořádku.

Vypadá to, že sis o sobě ještě nikdy nemyslela, že je vše v pořádku.

Myslet si, že je všechno s námi v pořádku znamená, že osobní já podle svých dosavadních zkušeností usoudilo, že je s ním všechno v pořádku.



Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod vostal petr » pát 11. kvě 2018 13:09:41

Vyplývá to z analogie - z podobenství o jabloni:

Tak jako když se jabloň sama přesadí do výživné půdy (a v důsledku toho přirozeně rozkvete),
tak v nás zavládne neosobní láska, jakmile si přestaneme myslet, že s námi není něco v pořádku.


Jakmile si někdo přestane myslet že není v pořádku,
tak začne si myslet že je v pořádku,

protože furt musí myslet,
místo toho

aby si nic nemyslel....


Já vím, je to fakt náročný si nic nemyslet,
dokonce je to i třeba cvičit,
jak si mnozí myslej,

že jo....
vostal petr
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod vostal petr » pát 11. kvě 2018 13:12:09

Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.


Myslet si to samozřejmě může,

jen to není pravda,

a proto je na tom podobně jako ten co si myslí, že to s ním není v pořádku,

prostě oba moc myslej a nepoužívaj ten rozum...
vostal petr
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 13:16:26

Návštěvník píše:
Proto místo posuzování a hodnocení osobního já, které se pořád potřebuje ujišťovat, že je v pořádku, vidím jako praktičtější plně přijímat, že to, co je, je prostě takové, jaké to je. Včetně nás samých. A spíš se zajímat o to, co k čemu vede. Prohlubovat v sobě plnou spontánní pozornost k tomu, co právě je, pozornost, všímavost, která je naprosto samozřejmá a přirozená u docela malých dětí, než se v nich pod vlivem okolí vytvoří osobní já, které potřebuje všechno hodnotit a posuzovat, jestli to či ono je v pořádku, nebo ne. Včetně vlastní osoby.


Tohle je typický projev věčné nespokojenosti osobního já. Chce to mít jinak, nebot to, co je, není podle něho v pořádku, nestačí mu to.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 13:20:39

vostal petr píše:
Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.


Myslet si to samozřejmě může,


Nemůže si to myslet, protože si furt musí myslet, že

vostal petr píše: to není pravda,



:)
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 13:33:47

Návštěvník píše: Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.

Tak to vidí osobní já, které potřebuje druhým neustále dokazovat, že to ví líp než oni.

Možná by v takovém případě mohl pomoci zájem začít rozpoznávat rozdíl mezi neosobním pozorováním = přijímáním pozorovaného takového, jaké to je, a mezi posuzováním, které v člověku vyvolává nutkání neustále hodnotit druhé a dokazovat jim, co jim chybí.

Duchovní cesta, kterou ukazuje mistr Osho, je dobrodružná výprava za poznáním funkcí mysli, nevědomí, podvědomí a vědomí. Jejím cílem je objevení toho největšího pokladu, vlastní přirozené podstaty. Osho ve svých promluvách nastavuje zcela originálním a provokativním přístupem zrcadlo, v němž člověk vidí vše, co je třeba změnit v zaběhlém životním stereotypu. A základem toho je právě zklidnění mysli, která vytváří problémy, neustále posuzuje a hodnotí...

https://www.knihcentrum.cz/cesta-ke-zklidneni-mysli

Jemnou a laskavou všímavost je možno vztáhnout i k obsahu mysli.

Díky všímavosti můžeme přijmout a prožít nepohodlí, strach, podrážděnost či posuzování aniž bychom se s těmito reakcemi ztotožnili nebo je odmítali. Přijetí je pro mysl to samé, co uvolnění pro tělo.

Ani ten nejlepší záměr nestačí k tomu, abychom se okamžitě uvolnili. Pokud však budeme uvolnění
trpělivě cvičit, nahradíme tendenci odmítat nepříjemné pocity či myšlenky přirozeným a klidným
přijetím.

Díky tomu přestaneme udržovat a posilovat napětí a místo toho se začneme uvolňovat a
zklidňovat.

Prožitky, které se odhalily díky tomu, že jsme se zastavili, je možné skrze uvolnění léčit.

Přijetí není pasivní rezignace. Pokud si všímáme pocitů, myšlenek a emocí uvolněně a s laskavým
přijetím, ztrácejí nad námi svou moc, přestáváme na nich ulpívat a můžeme na ně svobodně a
přiměřeně odpovídat, místo abychom jen navykle reagovali.

Tato prostá laskavost k sobě i druhým je bránou ke změně.

http://docplayer.cz/5729814-Vsimavy-roz ... ovoru.html

Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 13:50:09

Návštěvník píše:
Návštěvník píše: Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.

Tak to vidí osobní já, které potřebuje druhým neustále dokazovat, že to ví líp než oni.



Ty to projevem svého osobního já dokazuješ sama, takže není potřeba něco dokazovat. :D
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 13:51:06

vostal petr píše:
Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.


Myslet si to samozřejmě může,

jen to není pravda,

a proto je na tom podobně jako ten co si myslí, že to s ním není v pořádku


Jo, a když se tohle zjistí, je to docela šok :D Naštěstí je pak možné začít zkoušet

přijímat, že to, co je, je prostě takové, jaké to je. Včetně nás samých. A spíš se zajímat o to, co k čemu vede. Prohlubovat v sobě plnou spontánní pozornost k tomu, co právě je, pozornost, všímavost, která je naprosto samozřejmá a přirozená u docela malých dětí, než se v nich pod vlivem okolí vytvoří osobní já, které potřebuje všechno hodnotit a posuzovat, jestli to či ono je v pořádku, nebo ne. Včetně vlastní osoby.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 14:00:22

Návštěvník píše:
vostal petr píše:
Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.


Myslet si to samozřejmě může,

jen to není pravda,

a proto je na tom podobně jako ten co si myslí, že to s ním není v pořádku


Jo, a když se tohle zjistí, je to docela šok :D Naštěstí je pak možné začít zkoušet

přijímat, že to, co je, je prostě takové, jaké to je. Včetně nás samých. A spíš se zajímat o to, co k čemu vede. Prohlubovat v sobě plnou spontánní pozornost k tomu, co právě je, pozornost, všímavost, která je naprosto samozřejmá a přirozená u docela malých dětí, než se v nich pod vlivem okolí vytvoří osobní já, které potřebuje všechno hodnotit a posuzovat, jestli to či ono je v pořádku, nebo ne. Včetně vlastní osoby.


Jen dál prosazovat svoji pravdu, ber co ber.
:D
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 14:10:59

V podstatě je to ta nejsmutnější věc, jak se osobní já vší silou brání tomu, že by mělo být v pořádku.

:)

V okamžiku, kdy by si uvědomilo, že je v pořádku, tak by se změnil svět.

:)
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 14:32:54

Je vcelku přirozené, že iluzorní osobní já - ego - se vší silou brání připustit, že by nemuselo být v pořádku. Jen jeho úporná sebejistota a neustálé dokazování vlastní dokonalosti mu umožňuje dál pokračovat v jeho iluzorní existenci.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 14:51:36

Proč osobní já, které je pouhou iluzí, se musí pořád znovu ujišťovat o své dokonalosti, aby mohlo dál pokračovat ve své iluzorní existenci?

"Coby vnímající bytosti nejsme nic jiného než iluzorní snové postavy. Samotná projevená existence je pouhým jevem ve Vědomí a všechny charakteristiky vnímajících bytostí – tvar, vnímání, schopnost poznávat, pociťovat atd. – jsou pouze změnami ve Vědomí, stejně jako je tomu ve snu. Všechny aktivity znamenající pohyb a události jsou jejich promítnutím do imaginované časo-prostorové konstrukce, aby se tak daly smyslově vnímat, aby se dalo určit, jak dlouho trvaly. Všechno to ale probíhá ve Vědomí, naprosto stejně jako ve snu.

Důležité je pochopit, že snícím je Vědomí, ve kterém se všechno děje coby sen: snící je subjektivním a dynamickým vnímajícím aspektem statického Vědomí, zatímco část, která se jeví jako obsah snu, vnímaný jako cosi odlišného, je zpředmětněným aspektem Vědomí. Jinak řečeno ke snu, který je projevením v oblasti jevů, dochází ve Vědomí. Je vnímán a rozpoznáván ve Vědomí a je interpretován Vědomím prostřednictvím duality, která je základem celého projevení v oblasti jevů: vztahem subjekt-objekt.

To jediné, co tu je, je Vědomí... Postavy, které se nám ve snu jeví jako živé a skutečné osoby s vlastními pocity a reakcemi – což se týká i naší osoby – se po probuzení vnímají jako čistě iluzorní postavy, které neměly žádnou možnost samostatně se rozhodovat a prosazovat vlastní vůli.

Náš každodenní život, v němž se považujeme za subjekty, vstupující do vztahů s jinými lidskými bytostmi v podobě objektů, je ve skutečnosti živým snem, který se od našeho nočního snu nijak zásadně neliší.

Pravdivé vnímání navazuje přímý vztah mezi Zdrojem, neprojeveným, a mezi projeveným vesmírem: projevení může na sebe vzít nespočetné množství tvarů, ale substrátem všech tvarů je Vědomí, které je podstatou každého jevu bez výjimky – stejně jako zlato je podstatou každé zlaté ozdoby, ať má jakékoliv pojmenování a tvar. Vnímá se, že nic z poznávaného neexistuje nezávisle na Vědomí.

...

Je-li Vědomí ve svém statickém stavu, v klidu, neexistuje nic, co by mohlo vnímat nebo poznávat, protože tu není žádné projevení. Vznikne-li nějaká aktivita, která způsobí, že vyvstane projevení a v něm i domnělý vnímající, není to nic jiného než Vědomí. Stručně řečeno ať už tu je nějaká projevená oblast jevů (plus konceptuální individuální vnímající), nebo tu žádné projevení není, to, co je neměnné a trvalé, je podstata – Vědomí.

Člověk intuitivně poznává mír a harmonii neměnnosti tohoto Základu, Bytí, které se nemění. Prožívá je v hlubokém spánku a v těch vzácných okamžicích bdělého stavu, kdy je mysl tichá a neobsazená; pokud je ale mysl v pohybu, marně o tuto neměnnost usiluje, protože se mylně ztotožňuje se svým aktivním psychofyzickým organismem a považuje se za jedince..."

Vědomí je tu synonymem Brahmy, všetvořícího Bytí, nazývaného na západě Bůh.

Kniha "Peace and Harmony in Daily Living" ke stažení pdf: http://icapdf.abhappybooks.com/book/978-8188479566
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod vostal petr » pát 11. kvě 2018 15:16:15

No a ?

Fakt je důležité pochopit že snícím je Vědomí ?

Když jsem tou snovou osobou, tak už nejsem Vědomí ?

Furt jsem Vědomí, jednou jsem čisté Vědomí, podruhé jsem snící (univerzální) Vědomí a potřetí jsem ztotožněné Vědomí...


Důležité to je leda pro to ztotožněné Vědomí,

to se obvykle chová jinak než to uni. nebo čistý Vědomí,

pro ty to důležitý není...

Stačí vzít to, jak to je v případě uni. vědomí a máš sadhánu sakumprásk tak, jak má být bez pomateností ztotožněného Vědomí...

A to je vše v případě toho rozumu...
vostal petr
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 15:17:39

Návštěvník píše:Je vcelku přirozené, že iluzorní osobní já - ego - se vší silou brání připustit, že by nemuselo být v pořádku. Jen jeho úporná sebejistota a neustálé dokazování vlastní dokonalosti mu umožňuje dál pokračovat v jeho iluzorní existenci.


V podstatě je komické, když osobní já o sobě píše, že je iluzorní - ale je opravdu smutné, když je přesvědčené, že není v pořádku.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod vostal petr » pát 11. kvě 2018 15:20:22

vostal petr píše:No a ?

Fakt je důležité pochopit že snícím je Vědomí ?

Když jsem tou snovou osobou, tak už nejsem Vědomí ?

Furt jsem Vědomí, jednou jsem čisté Vědomí, podruhé jsem snící (univerzální) Vědomí a potřetí jsem ztotožněné Vědomí...


Důležité to je leda pro to ztotožněné Vědomí,

to se obvykle chová jinak než to uni. nebo čistý Vědomí,

pro ty to důležitý není...

Stačí vzít to, jak to je v případě uni. vědomí a máš sadhánu sakumprásk tak, jak má být bez pomateností ztotožněného Vědomí...

A to je vše v případě toho rozumu...



Tedy toto je k tý reakci o
Kniha "Peace and Harmony in Daily Living"
vostal petr
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 15:27:57

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:Je vcelku přirozené, že iluzorní osobní já - ego - se vší silou brání připustit, že by nemuselo být v pořádku. Jen jeho úporná sebejistota a neustálé dokazování vlastní dokonalosti mu umožňuje dál pokračovat v jeho iluzorní existenci.


V podstatě je komické, když osobní já o sobě píše, že je iluzorní

I tak se to dá vidět.

Nebo se tohle pochopení dá s vděčností a pokorou přijmout jako první krůček k možnosti začít přímo rozpoznávat a uvědomovat si TO, co je vším - i všemi iluzorními tvary, které Vědomí ze Sebe sama vytváří... coby Vědomí v pohybu...

:)
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na O psychosomatice

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků