Psychosomatika

[Pelvan]

Ahoj nope

Jistě, že jsou v diskusích plkači o ničem, pak tam jsou negativní škodiči a občas se tam vyskytují i pozitivně diskutující lidé.
To je princip entropie.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Entropie

Jde o to ty plkače nějak snášet, ty škodiče omezovat a ty pozitivní diskutéry podporovat.

Zdravím

[Pelvan]

Ahoj


Tweet o diskuzi pod mými videi

Tohle video neodráží přesně moji pozici (tahle diskuse není moje), ale velice se tento jeho názor blíží mým názorům. Hodlám se zde chovat podobně, jako to dělá pan Jan Zahradník Havelka v diskusích pod svými videi.

Zdravím

[Pelvan]

Ahoj přátelé

Co to znamená, když si takto neodbytně někdo vynucuje vnější pozornost?
Jedná se u té pozornosti také o psychosomatickou záležitost?

Pozornost znamená v přeneseném významu dárek. Pokud na někoho upřete svoji pozornost, tak ho tím vlastně obdarujete. Dotyčný člověk může pod dojmem této upřené pozornosti zažívat slastné pocity své vlastní důležitosti. Jedná se o pocity vznikající v těle a tudíž je to zcela nepochybně psychosomatická záležitost.

Jsou lidé, kteří dokáží na sebe upozornit nějakým pozitivním konstruktivním způsobem.

Jsou však lidé, kteří tyto konstruktivní schopnosti postrádají a vynucují si tedy pozornost jakýmkoli negativním způsobem, i když při tom destruují svoje sociální vztahy. Jejich počínání se podobá chování narkomanů, kteří si pro malou slastnou chvilku dokáží zničit zdraví.

Zdravím

[Návštěvník]

"Co to znamená, když si takto neodbytně někdo vynucuje vnější pozornost?"
Jako dítě jsem si vynucoval neodbytně pozornost, když jsem se cítil nemilovaný, když jsem si chtěl ověřovat, jak na tom jsem. Když jsem si nemohl vynutit pocit, že mě mají rádi, že mě doopravdy chtějí, tak jsem je alespoň naštval, abych pro ně nebyl vzduch.

"Jedná se u té pozornosti také o psychosomatickou záležitost?"
Tak to nemůžu sloužit, to nevím.

[Pelvan]

Ahoj

Když jsem si nemohl vynutit pocit, že mě mají rádi, že mě doopravdy chtějí, tak jsem je alespoň naštval, abych pro ně nebyl vzduch.

"Jedná se u té pozornosti také o psychosomatickou záležitost?"

Dítě, které má pocit, že není milováno (nedostává se mu od rodičů vlídné pozornosti),
se cítí subjektivně v ohrožení života.
Ohrožení života je stresový stav spojený s napětím v celém těle.
Tento dětský pocit včetně toho tělesného napětí pak zpravidla přetrvává v těle do dospělosti.

Zdravím

[Návštěvník]

"Tento dětský pocit včetně toho tělesného napětí pak zpravidla přetrvává v těle do dospělosti."
Ano, asi to přetrvalo.

[Pelvan]

Ahoj

Tohle napětí v mysli a v těle je získané během předchozího života.
Pokud lze takové napětí v životě získávat, tak obdobně lze toto napětí v životě odbourávat.

Snižování vnitřního napětí v lidech brání dva faktory:
1) Většina lidí o té možnosti, že se lze zbavit svých vnitřních napětí a traumat, vůbec neví.
2) Z té menšiny vědoucích lidí zase většina z nich není ochotná k této své vnitřní proměně vyvinout potřebné úsilí.
Důvody této neochoty k činům jsou různé, od obyčejné lenosti a věčného odkládání na neexistující příště, přes vyhýbání se vlastní odpovědnosti za sebe sama až po strach ze ztráty svého strachu.:-)

Společným jmenovatelem této nevědomosti a pasivity lidí je většinou jejich slabé sebevědomí.
Jsme mnohem více, než si dokážeme sami představit, a tím spíše jsme mnohem mnohen více, než nám o nás tvrdí všichni ti společenští lháři a zblblíci všude okolo nás...

Zdravím

[Návštěvník]

"Společným jmenovatelem této nevědomosti a pasivity lidí je většinou jejich slabé sebevědomí."
Ano. Jenže to si sám sobě těžko někdo sám zvedne.

"Jsme mnohem více, než si dokážeme sami představit."
Kdyby tak k tomu ještě existoval nějaký hmatatelný důkaz.

[Pelvan]

Ahoj

"Jsme mnohem více, než si dokážeme sami představit."
Kdyby tak k tomu ještě existoval nějaký hmatatelný důkaz.

Protože jsme mnohem více na té naší nehmotné (nehmatné) složce, hledá se k tomu těžko nějaký hmatatelný důkaz.
Mnohem snáze se naše skutečná velikost dá poznat ve sféře pocitů.
Pokud budeš hnusný na kohokoli druhého, dostaví se krátkodobá úleva z nepříjemných pocitů, ale z dlouhodobého hlediska se hladina pocitů sníží na ještě negativnější úroveň. Děje se to tak proto, protože na duchovní pocitové úrovni jsme všichni jednotní; a ubližováním komukoli ubližujeme zároveň i sami sobě.
Samozřejmě z tohoto pravidla vybočují psychopatičtí jedinci...

"Společným jmenovatelem této nevědomosti a pasivity lidí je většinou jejich slabé sebevědomí."
Ano. Jenže to si sám sobě těžko někdo sám zvedne.

Tohle za nás nikdo jiný neudělá, nikdo nás nebude trvale nosit na rukou. Ta doba je pryč v době, kdy jsme se naučili mluvit.
http://www.ragauian.cz/co-nebo-kdo-je-t ... #more-8784
"...Tak jak jsme chtěli, aby se s námi zacházelo v dětství, tak musíme (se musíme naučit) se sebou sami zacházet v dospělosti. Jediný, kdo je dnes schopen našemu vnitřnímu dítěti pomoci, to jsme jen my sami! Stejně jako své vlastní „vnější“ děti milujeme, stejně tak musíme s láskou vychovávat to své jedno „vnitřní“: Náš malý „vnitřní“ chlapeček / holčička se v tom okamžiku stanou volní – svobodní, milovaní a milující…"

Zdravím

[Návštěvník]

"Samozřejmě z tohoto pravidla vybočují psychopatičtí jedinci..."
Jak?

[Pelvan]

Ahoj

Na tuto otázku Ti neodpovím.
Na co zaměříme svoji pozornost, to přitahujeme a posilujeme.
Je Tvojí věcí, o co se zajímáš a co do svého života přitahuješ;
a je mojí věcí, zda se o totéž budu chtít zajímat s Tebou.

Zdravím

[nop]

"Samozřejmě z tohoto pravidla vybočují psychopatičtí jedinci..."
Jak?

Dobrá věc je předvídatelnost v chování.
Dobří lidé určité věci neudělají, je na to spolehnutí.
labilní mohou překvapit (nemile, nevhodně, i škodlivě).

Odpověď není ovšem úplná.

[reseek.]

"Samozřejmě z tohoto pravidla vybočují psychopatičtí jedinci..."
Jak?

Ahoj

Na tuto otázku Ti neodpovím.
Na co zaměříme svoji pozornost, to přitahujeme a posilujeme.

Mám zkušenost, že tohle se děje, když téma nebo dění, na které zaměříme svoji pozornost, v nás probouzí nějaké emoce, strach, nechuť, hněv, odpor, atd.

Když ale to, na co zaměříme svou pozornost, jen pozorně vnímáme, bez emocí a bez chtění, má to jiné účinky. Uvědomujeme si souvislosti, například co všechno zažívají ti psychopatičtí jedinci a že to opravdu nemají snadné, protože nemají přístup k neosobnímu pohledu. A jak obtížný proto mají život. Můžeme s nimi hluboce soucítit - a tenhle způsob, jak vnímat druhé a jejich problémy, který má vyšší vibrace, se tím v nás posílí.

I na tom se dá tedy trénovat a ověřovat si, nakolik nás co rozhodí, a co už dokážeme přijímat víceméně v pohodě, protože se nám už daří svoje reakce na to průběžně harmonizovat. Rozumné ale asi bude vyhýbat se konfrontaci s příliš drsnými tématy, která nás pokaždé rozhodí, nebo pokud jsme momentálně z nějakého důvodu v nepohodě - a tomu se asi nikdo z nás tu a tam nevyhne.



PS. V diskusi bych ale asi tohle téma taky nerozvíjela, může to vyvolat spoustu znechucených reakcí. Kdo se chce něco dozvědět o psychopatických rysech chování, může si vygooglit stránky, které se tím zabývají, např. https://www.wikihow.cz/Jak-poznat-psychopata nebo http://psychopatie.cz/o-psychopatii/detail/9

[Návštěvník]

"Na co zaměříme svoji pozornost, to přitahujeme a posilujeme."
Když obrátím pozornost k tomu, jak jsem moc nemocný, budu víc nemocný a když obrátím pozornost k tomu, jak moc jsem zdravý, budu víc zdravý?Co když přitom budu mít pocit, že si sám sobě lžu?

[Pelvan]

Ahoj reseeku (nebo reseeko?)

Když ale to, na co zaměříme svou pozornost, jen pozorně vnímáme, bez emocí a bez chtění, má to jiné účinky. Uvědomujeme si souvislosti, například co všechno zažívají ti psychopatičtí jedinci a že to opravdu nemají snadné, protože nemají přístup k neosobnímu pohledu. A jak obtížný proto mají život. Můžeme s nimi hluboce soucítit - a tenhle způsob, jak vnímat druhé a jejich problémy, který má vyšší vibrace, se tím v nás posílí.

Nejdříve bych chtěl namítnout, že psychopatičtí jedinci to mají podle mne naopak velmi snadné. Starají se bezohledně jenom o svoje zájmy a trápením druhých lidí se jenom baví. Pokud jim někdo namítne, že jsou sobci, odvětí, že takoví jsou všichni, a, že ti nešikovní sobci (rozuměj, to jsou ti normální nepsychopatičtí jedinci) závidí těm šikovným sobcům (psychopatům) jejich úspěšnost.

A dále mám ještě ten problém, že nechci umět vnímat sebe ani ostatní bez emocí a neosobní pohled také nemám a ani ho nechci mít.
Vnímám se jako tři entity (to je asi z medicínského hlediska horší případ než schizofrenie, což je rozpolcení na dvě entity).
Jsem svoje tělo, také jsem svoje mysl a také jsem nějakou transcendentní částí zdroje té mysli.
Vnímám svět přes svoji osobu a tedy osobně, alespoň po dobu trvání života té osoby (tělo-mysl).
Chtěl bych být přítel svůj, přítel svého spojení tělo - mysl, přítel toho "panáka", jak říkal Fráňa Drtikol.

Karel Černoch, Filip Brabec - Víc než přítel (Don't Cry Joni)
Vím, že ta písnička je míněna trochu jinak, ale lze ji také použít pro svoji introspekci.

Se domnívám a zdravím

[Pelvan]

Ahoj Návštěvníku

"Na co zaměříme svoji pozornost, to přitahujeme a posilujeme."
Když obrátím pozornost k tomu, jak jsem moc nemocný, budu víc nemocný a když obrátím pozornost k tomu, jak moc jsem zdravý, budu víc zdravý?Co když přitom budu mít pocit, že si sám sobě lžu?

To asi budeš mít nějaké divné pocity, protože změníš úhel svého pohledu na sebe a každá změna způsobuje pocity určité nepatřičnosti. To je věc (ne)zvyku a časem by to mělo odeznít.

Co to je lež a co to je pravda?

Lež je asi to, když si svému stavu dáváme nějaké nálepky jako je zdraví nebo nemoc.

Pravda je asi to, když svůj stav mysli nebo těla vnímáme bez přívlastků (zdraví, nemoc).

Pokud vnímám nějaké myšlenky nebo emoce, tak jim neříkám přímo zdravé nebo nemocné myšlenky nebo emoce. Vnímám prostě konkrétní myšlenku nebo emoci.
Myšlenky jsou mnohočetné, zdánlivě se v mysli rojí automaticky, ale můžeme je i cíleně vytvářet.
Emoce jsou stálejší a vytváří se ve vleku převládajícího emočního zabarvení myšlenek. Pokud mám převahu negativních myšlenek, jsem emočně naladěn negativně. Pokud mám převahu myšlenek pozitivních, jsem emočně naladěn pozitivně.
Pokud ta myšlenka nebo ta emoce je negativní, mohu se ptát: "Co je příčinou této negace?" "Jak mohu ovlivnit svůj stav pozitivním směrem?" tedy "Jak zařídit, abych měl i více pozitivních myšlenek a emocí?"

Podobné je to i s pocity těla. Pokud někde v těle cítím nějaké chronické stažení nebo bolest, tak to také nemusím hned nálepkovat jako "nemoc".

Ať už jsou to záležitosti mysli (myšlenky a emoce) nebo záležitosti těla (spazmy a bolesti), tak ty záležitosti vyžadují především naši pozornost bez nějakého nálepkování ve stylu: to je zdraví nebo to je nemoc.
Ta pozornost sama už může mít v sobě léčebný potenciál i bez konstatování nějaké nemoci, pokud je to tedy pozornost vlídná, pokud jsem sám sobě přítelem.

Se domnívám a zdravím

[Návštěvník]

"Dobrá věc je předvídatelnost v chování.
Dobří lidé určité věci neudělají, je na to spolehnutí.
labilní mohou překvapit (nemile, nevhodně, i škodlivě)."
Co když zjistím, že nejsem dobrý? Že se na sebe nemohu spolehnout? Že některé věci se mi nepodaří udělat tak, jak by měly být?Co když jsem labilní?Co s tím?

[Návštěvník]

"A ta pozornost sama už může mít v sobě léčebný potenciál i bez konstatování nějaké nemoci, pokud je to tedy pozornost vlídná, pokud jsem sám sobě přítelem."
Děkuji.Tomu rozumím.Mohlo by to tak být.

[Návštěvník]

Ale když si uvědomuji, že nejsem dost dobrý, že nejsem takový, jaký mám být, jak si mohu být přítelem?

[reseek.]

Když ale to, na co zaměříme svou pozornost, jen pozorně vnímáme, bez emocí a bez chtění, má to jiné účinky. Uvědomujeme si souvislosti, například co všechno zažívají ti psychopatičtí jedinci a že to opravdu nemají snadné, protože nemají přístup k neosobnímu pohledu. A jak obtížný proto mají život. Můžeme s nimi hluboce soucítit - a tenhle způsob, jak vnímat druhé a jejich problémy, který má vyšší vibrace, se tím v nás posílí.

Nejdříve bych chtěl namítnout, že psychopatičtí jedinci to mají podle mne naopak velmi snadné.

Jen na nějakou dobu. Ti chytřejší jsou nuceni používat stále mazanější taktiky, jak ostatní zneužívat, aby je okolí neprokouklo. Důsledek? Dost lidí jim na to ze začátku naletí, ale dřív nebo později je prokouknou. Se všemi důsledky. A i když takový psychopat stačí umřít dřív, než k tomu dojde, vytvořil si velmi nezáviděníhodnou karmu a v některém dalším životě se pak přesně v té míře, v jaké tohle dělal druhým, začne dít jemu samému. A ti psychopati, kteří nejsou tak mazaní? Musí chtě nechtě čím dál víc přitvrzovat a je jen otázkou času, kdy se dopustí něčeho, co je dostane do kriminálu nebo na uzavřené oddělení psychiatrie.

Vnímám se jako tři entity ...Jsem svoje tělo, také jsem svoje mysl a také jsem nějakou transcendentní částí zdroje té mysli.
Vnímám svět přes svoji osobu a tedy osobně, alespoň po dobu trvání života té osoby (tělo-mysl).

U mě se to taky mění. Vnímám se většinou jako proměnlivé já, ale tu a tam je tu jenom něco jako prostorové vědomí, které všechno, tu osobu i dění kolem ní jen pozoruje; vnímá se to všechno uvnitř tichého, příjemného, neomezeného prostoru. Nic nechybí, není tam ani něco, co by vadilo, bez ohledu na to, co se zrovna děje. Trvalo mi fakt dlouho, než se ukázalo, že kdykoliv je k dispozici tohle pokojné neosobní prostorové pozorování. Že kdykoliv to nastane, okamžitě se všechno, tohle tělo, jeho reakce i dění kolem něj a ve světě vnímá jako pokojně pozorovaná krajina a není tam přitom žádný ´někdo´ nebo osobní (od okolí oddělené) ´já´, které by to pozorovalo. Jenže to většinou dlouho nevydrží.

Zajímalo mě, proč to tak je, proč se to ztrácí, a ukázalo se, že to vždycky souvisí s momentální frekvencí vibrací vědomí. Jestli se vědomí v tomhle tvaru právě nachází na nižší, nebo na vyšší vibrační úrovni. Moc mi pomáhá tahle knížka https://www.kosmas.cz/knihy/131940/nic- ... dosahnout/ a tabulka http://ografologii.blogspot.cz/2012/03/ ... edomi.html . Je tak možné začít si všímat, co se ve mně nejčastěji aktivuje, proč se to aktivuje a vytváří tak znovu a znovu pocit obvyklého osobního já. A když se to rozpozná, je už vcelku snadné od toho v pohodě upustit.

Po čase začalo být jasné, že to, co znovu vyvolalo pocit odděleného osobního já, je pokaždé nějaké automatické chtění/nechtění nebo emoce, které jsou důsledkem něčeho nezpracovaného z minulosti. A že pocit osobního já houstne úměrně tomu, jak momentální chtění/nechtění či emoce na plné pecky pokračuje. To je důvod, proč trvalé zaseknutí ve chtění a v emocích = nemít přístup k neosobnímu pohledu, jak je tomu u psychopatů, vnímám jako holé neštěstí. Protože když se jakákoliv emoce nebo chtění nebo odpor jasně uvědomí, vezme se do náručí, dá se najednou přímo uvidět jako čistá vibrující energie. Tím tenhle spouštěč ega rychle zeslábne nebo úplně zmizí a je tu zase pokojné prostorové vnímání, samo od sebe; jenže většinou závisí na momentální síle neuvědomovaného chtění, odporu nebo emoce, jestli dojde k jejich z pozorování a přátelskému přijetí, nebo jestli mě to schramstne.