Ahoj
Na stejných stránkách je článek, kde jsou dolní 3 čakry pro změnu přiřazené k vnitřnímu dítěti:
http://www.ragauian.cz/co-nebo-kdo-je-t ... #more-8784PSYCHOLOGIE ČLOVĚKA
CO, NEBO KDO JE TZV. „VNITŘNÍ DÍTĚ“ UVNITŘ LIDSKÉ PSYCHIKY? JAK SE V NÁS NAŠE „VNITŘNÍ DÍTĚ“ PROJEVUJE? JE TO JENOM PSYCHOLOGICKÝ KONCEPT? POZNEJTE SAMI-SEBE!
"...
Jak se v nás naše „vnitřní dítě“ projevuje?
Takže, co může každý sám-na-sobě pozorovat?
1. Pociťujeme toto „dítě“ jako tu část sebe sama, která zadržuje bolest, vztek nebo strach v situacích, kdy v běžném životě zažíváme odmítnutí nebo potrestání. Často reagujeme přehnaně, čímž si zvětšujeme své utrpení.
2. Zároveň ho také můžeme pocítit díky jeho původním vlastnostem a dětské energii — tehdy, když někoho milujeme, když jsme ponořeni do proudu své kreativity nebo když se dostaneme za hranici všední rutiny.
3. Naše „vnitřní dítě“ v sobě nese všechny pocity, které nás uvnitř tíží a nikdy jsme je nevyjádřili, stejně jako náš hluboce pohřbený potenciál.
...
Další příklady projevu vnitřního dítěte:
Pokaždé, když na nějakou současnou situaci reagujeme přehnaně a to tak, že nám to způsobuje ještě víc bolesti nebo se cítíme ještě víc izolovaně.
To totiž nejsme „my“, kdo to uvnitř nás cítí, ale právě naše vnitřní dítě, které se znovu dotklo své staré rány.
To jsou takové ty situace, kdy se např. náš šéf v práci nebo učitel ve škole stává otcem našeho vnitřního dítěte nebo naše milenka jeho matkou. V obou uvedených případech to je právě naše vnitřní dítě, které v nich otce nebo matku vidí. Jsou to situace, kdy na osoby žijící s námi teď, v přítomnosti, projikujeme pocity, které jsme v minulosti jako děti nemohli vyjádřit svým rodičům.
Pokaždé, když jsme naštvaní nebo smutní, v nás reaguje naše vnitřní dítě.
Lze ovšem namítnout: A nemůže se tak cítit „dospělý“ uvnitř nás?
Samozřejmě, že můžeme cítit smutek nebo vztek vyplývající z reálných současných situací. Rozdíl je v tom, že vztek nebo smutek, pokud se mu dá prostor a je jednou vyjádřen, má tendenci se rozpustit.
Pokud ale zůstává (smutek, vztek) i poté, co ho vyjádříme, a přidá se k němu pocit viny — je jasné že to naše vnitřní dítě nás prosí o naši pozornost!!…
Naše vnitřní dítě žije v našich pocitech; takže někdo z nás ho vidí, jiný slyší, někdo jiný ho cítí.
Pokud mu ale člověk začne věnovat pozornost, dřív nebo později si jej všimne.
Většina z nás se učila odmalička vyhýbat nepříjemným pocitům a jejich projevům, protože jsme chtěli být svými rodiči a svým okolím milováni a přijati. Báli jsme se, že nás ostatní nepřijmou takové, jací jsme – jak jsme se cítili a projevovali. Tak jsme se naučili – z donucení – pro naši ochranu nasazovat „masky“ a jednat tak, abychom byli bez ohledu na naše pocity přijati.
Aniž si to někteří z nás uvědomují – stále dokola opakujeme stejné chyby a divíme se, že nám není dobře a náš život se neodvíjí tak, jak bychom si představovali. Ale nechápeme proč.
Je to proto, že nás ovládají destruktivní emocionální vzorce, které jsme nevědomě převzali od svých rodičů a svého okolí. Tyto negativní návyky skrytě ubližují našemu vnitřnímu dítěti.
Pokud si jich nejsme vědomi, mají nad námi převahu, která se projevuje tím, že naše vnitřní dítě uvádějí do negativních emocionálních stavů.
Nejenže těmto negativním stavům neumíme zabránit, ale často si je ani nejsme schopni uvědomit. Neboť naše vnitřní dítě zastupuje celou naší emoční a citovou složku…Pozn. redakce: Není to přesně řečeno — především v tom ohledu, že totiž samo to dítě — tj. ego je skutečným původcem negativních emocionálních stavů. Ano, milí čtenáři!
Naše animální, jinová polovina je původcem těchto negativních emocionálních energií. To je základní zákon lidské psychiky!Tak jak jsme chtěli, aby se s námi zacházelo v dětství, tak musíme se sebou sami zacházet v dospělosti. Jediný, kdo je dnes schopen našemu vnitřnímu dítěti pomoci, to jsme jen my sami! Stejně jako své vlastní „vnější“ děti milujeme, stejně tak musíme s láskou vychovávat to své jedno „vnitřní“: Náš malý „vnitřní“ chlapeček / holčička se v tom okamžiku stanou volní – svobodní, milovaní a milující…
…
Přitom tato znalost je lidstvu tisíce let známá. A to například v podobě symboliky jin-jang. Ano, tmavá jin je animální část člověka spojená s tělem, to je ono naše „vnitřní dítě“, neboli „ego“ neboli „malé já“… Ono dítě, tj. ego je úzce spojeno s tělem a tudíž se zdravím — prosím domyslete si to sami, tohle je podstatné! A ego produkuje také emoce!
Světlá jang, spojená s myslí… se někdy nazývá „velké já“ nebo také „duch“.(vnitřní rodič)
…
Velkou práci odvede i jedna velmi jednoduchá technika: Naučit se vědomě změnit perspektivu vnímání. Jde o to být schopen prožít stejnou situaci z jiného úhlu pohledu: Jednak jako to dítě v nás, jednak jako dospělý. Prostě a jednoduše je třeba si průběžně po celý každý den v roce uvědomovat přítomnost toho malého a vést s ním komunikaci. Velice podobně jako kdybyste vychovávali skutečné „vnější dítě“. Tak je to prosté!
..."
Zde popsaný koncept našeho vnitřního uspořádání by se dal zhruba zobrazit takto:
JANG, „velké Já“ nebo také „duch",
(vnitřní rodič) - čakry 5–7
Vnitřní svědek - 4. čakra lásky tvoří most – ze dvou činí jedno.
JIN,"malé já" nebo také hmotný člověk, ego,
vnitřní dítě - čakry 1–3
Není to nic zcela nového, podobně konstruoval vnitřní život člověka také Eric Berne v transakční analýze ve své slavné knize "Jak si lidé hrají":
Rodič
Dospělý
Dítě
Nové je zde hlavně umístění jednotlivých duševních fenoménů člověka (Rodič, Dospělý, Dítě) do konkrétních míst (čaker) v lidském těle.
Zdravím
)