Psychosomatika

Moderátor: Pelvan

Pravidla fóra
Příspěvky, které nebudou k tématu, budou smazány.

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 11:28:05

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
"jediné, co je možné pro ten vzestup po žebříku osvícení udělat, je zvýšení úrovně lásky... musí převládat láska..."

"Jabloň musí kvést, jinak se nezrodí to, co je cílem celé její existence... ovoce."

Co je užitečnější? Neustále opakovat, co musí jabloň udělat... a neuvědomovat si, že jabloň vykvete sama od sebe, pokud jí v tom nebude nic bránit? Anebo si konečně všimnout, že tahle moje jabloň roste na kamenité půdě... usychá... a že pokud rozpoznám, co jejímu vykvetení brání, je možné změnit konkrétní nepříznivé podmínky, které její spontánní rozkvět blokují?


Co je užitečnější?
Přestat si myslet, že s tvojí jabloní není něco v pořádku.

Jako že by se tím ta jabloň sama přesadila ?
Takže jakmile si začneme myslet, že je s námi všechno v pořádku, sama od sebe se v nás rozzáří neosobní láska?

vostal petr píše:
Takže jakmile si začneme myslet, že je s námi všechno v pořádku, sama od sebe se v nás rozzáří neosobní láska?


Ty to tam vidíš někde napsaný a doporučovaný ???

Vyplývá to z analogie - z podobenství o jabloni:

Tak jako když se jabloň sama přesadí do výživné půdy (a v důsledku toho přirozeně rozkvete),
tak v nás zavládne neosobní láska, jakmile si přestaneme myslet, že s námi není něco v pořádku.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 11:33:13

Tak jako když se jabloň sama přesadí do výživné půdy (a v důsledku toho přirozeně rozkvete),
tak v nás zavládne neosobní láska, jakmile si přestaneme myslet, že s námi není něco v pořádku.

PS. Byl to pokus pomocí té analogie naznačit, že obojí je nesmysl.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Jana » pát 11. kvě 2018 11:42:44

vostal petr píše:
s tvým rozumem poznám jen úroveň blbce


No to víš, ta karma furt působí, takže úroven blbce je zde dokud nezaklepeš bačkorama,

to jen nerozumní lidé si myslí, že nemaj už žádnou karmu a připoutanosti

či že ji nemá nákej ten bigguru...

K tomuto pochopení ale zas tak velkej rozum mít nepotřebuješ, to zvládne i šimpanz,

páč je rozumnější než pomatenej duchovnák...


A jen naivkové si myslí, že to, kým jsou, má hotovo, když se zbaví těla, že na to stačí jedna lidská inkarnace.

Buď je to, co by mělo být, tady a teď, nebo je každá iluze o tom, že to bude jindy nebo jinde, marná.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 12:00:18

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
Návštěvník píše:Co je užitečnější? Neustále opakovat, co musí jabloň udělat... a neuvědomovat si, že jabloň vykvete sama od sebe, pokud jí v tom nebude nic bránit? Anebo si konečně všimnout, že tahle moje jabloň roste na kamenité půdě... usychá... a že pokud rozpoznám, co jejímu vykvetení brání, je možné změnit konkrétní nepříznivé podmínky, které její spontánní rozkvět blokují?


Co je užitečnější?
Přestat si myslet, že s tvojí jabloní není něco v pořádku.

Jako že by se tím ta jabloň sama přesadila do výživné půdy?
Takže jakmile si začneme myslet, že je s námi všechno v pořádku, sama od sebe se v nás rozzáří neosobní láska?

Asi těžko. I Hitler si o sobě myslel, že je úplně v pořádku.


Vypadá to, že sis o sobě ještě nikdy nemyslela, že je vše v pořádku.

Těžko kdo může vědět, co si myslel Hitler.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 12:03:02

Návštěvník píše:
Tak jako když se jabloň sama přesadí do výživné půdy (a v důsledku toho přirozeně rozkvete),
tak v nás zavládne neosobní láska, jakmile si přestaneme myslet, že s námi není něco v pořádku.

PS. Byl to pokus pomocí té analogie naznačit, že obojí je nesmysl.


Zde je vidět, jak je nesmírně těžké ba nemožné si o sobě myslet, že je vše v pořádku.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 12:06:56

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
Tak jako když se jabloň sama přesadí do výživné půdy (a v důsledku toho přirozeně rozkvete),
tak v nás zavládne neosobní láska, jakmile si přestaneme myslet, že s námi není něco v pořádku.

PS. Byl to pokus pomocí té analogie naznačit, že obojí je nesmysl.


Zde je vidět, jak je nesmírně těžké ba nemožné si o sobě myslet, že je vše v pořádku.


P.S. Pozorovateli připadá, že furt něco chybí, že osoba stále není v pořádku.

Děti tento problém nemají. Dokud jim rodiče a jiní nezačnou vykládát, co je všechno s nimi v nepořádku, co všechno musí změnit. A problém začal...
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 12:11:58

Návštěvník píše:Vyplývá to z analogie - z podobenství o jabloni:

Tak jako když se jabloň sama přesadí do výživné půdy (a v důsledku toho přirozeně rozkvete),
tak v nás zavládne neosobní láska, jakmile si přestaneme myslet, že s námi není něco v pořádku.


U rostlin se nezřídka stává, že rozkvetou právě, když už je vše ztraceno - aspon ještě jednou - naposled.
:)
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 12:33:06

Zde je vidět, jak je nesmírně těžké ba nemožné si o sobě myslet, že je vše v pořádku.

P.S. Pozorovateli připadá, že furt něco chybí, že osoba stále není v pořádku.

Vypadá to, že sis o sobě ještě nikdy nemyslela, že je vše v pořádku.

Myslet si, že je všechno s námi v pořádku znamená, že osobní já podle svých dosavadních zkušeností usoudilo, že je s ním všechno v pořádku.

Jenže potřebu hodnotit, co je v pořádku a co ne, má osobní já, ego. A tak po čase se může ukázat, že to, co podle něj bylo v pořádku nebo v nepořádku, bylo ve skutečnosti úplně jinak.

Proto místo posuzování a hodnocení osobního já, které se pořád potřebuje ujišťovat, že je v pořádku, vidím jako praktičtější plně přijímat, že to, co je, je prostě takové, jaké to je. Včetně nás samých. A spíš se zajímat o to, co k čemu vede. Prohlubovat v sobě plnou spontánní pozornost k tomu, co právě je, pozornost, všímavost, která je naprosto samozřejmá a přirozená u docela malých dětí, než se v nich pod vlivem okolí vytvoří osobní já, které potřebuje všechno hodnotit a posuzovat, jestli to či ono je v pořádku, nebo ne. Včetně vlastní osoby.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Jana » pát 11. kvě 2018 12:36:57

Návštěvník píše: dá se pokročilejšího vývojového stupně rozumu nějak dosáhnout, nebo ne? dá se nějak zvedat úroveň lásky?


Ano. Meditací a láskou.

Poznáním, že mysl je ve skutečnosti prázdná, protože představy nejsou ničím skutečným.

Meditující nic nezachycující mysl je prázdná.

Prázná mysl, ve které není lpění na myšlenkách, je osvícená, bez temnoty, je světlem.

Tvé spojení se světlem je láskou.

Řeknu Ti příklad: Pokud se setkáš s někým, koho znáš, tak můžeš ulpět na představách, co je na něm špatně, jaké jsou jeho chyby, viny, jak by se měl zlepšit, můžeš si dělat starost o jeho budoucnost, případně myslet na to, co bys od něj chtěl, očekával, nechtěl. Mysl se rozjede, zatemní se a zmizí prostor pro možnost uvědomit si, že ho máš rád. Pokud v Tobě žádné zachycení v téhle chvíli v takových myšlenkách není, nic nevnáší do Tvé mysli temnotu a připoutanost k ní, tak si můžeš uvědomovat jen, že ten dotyčný je, že jsi, že vás právě teď spojuje fakt, že jste a že to pouhé bytí je radostí, láskou.

Můžeš se radovat, uvědomovat si lásku a nic si o něm, o sobě a ani o ničem nemyslet. Jen si ten okamžik setkání užívat. Myšlenky se mohou objevovat, můžeš je i klidně vyslovit, ale můžeš je zároveň nechat odejít a nelpět na nich.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 13:07:00

Návštěvník píše:
Zde je vidět, jak je nesmírně těžké ba nemožné si o sobě myslet, že je vše v pořádku.

P.S. Pozorovateli připadá, že furt něco chybí, že osoba stále není v pořádku.

Vypadá to, že sis o sobě ještě nikdy nemyslela, že je vše v pořádku.

Myslet si, že je všechno s námi v pořádku znamená, že osobní já podle svých dosavadních zkušeností usoudilo, že je s ním všechno v pořádku.



Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod vostal petr » pát 11. kvě 2018 13:09:41

Vyplývá to z analogie - z podobenství o jabloni:

Tak jako když se jabloň sama přesadí do výživné půdy (a v důsledku toho přirozeně rozkvete),
tak v nás zavládne neosobní láska, jakmile si přestaneme myslet, že s námi není něco v pořádku.


Jakmile si někdo přestane myslet že není v pořádku,
tak začne si myslet že je v pořádku,

protože furt musí myslet,
místo toho

aby si nic nemyslel....


Já vím, je to fakt náročný si nic nemyslet,
dokonce je to i třeba cvičit,
jak si mnozí myslej,

že jo....
vostal petr
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod vostal petr » pát 11. kvě 2018 13:12:09

Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.


Myslet si to samozřejmě může,

jen to není pravda,

a proto je na tom podobně jako ten co si myslí, že to s ním není v pořádku,

prostě oba moc myslej a nepoužívaj ten rozum...
vostal petr
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 13:16:26

Návštěvník píše:
Proto místo posuzování a hodnocení osobního já, které se pořád potřebuje ujišťovat, že je v pořádku, vidím jako praktičtější plně přijímat, že to, co je, je prostě takové, jaké to je. Včetně nás samých. A spíš se zajímat o to, co k čemu vede. Prohlubovat v sobě plnou spontánní pozornost k tomu, co právě je, pozornost, všímavost, která je naprosto samozřejmá a přirozená u docela malých dětí, než se v nich pod vlivem okolí vytvoří osobní já, které potřebuje všechno hodnotit a posuzovat, jestli to či ono je v pořádku, nebo ne. Včetně vlastní osoby.


Tohle je typický projev věčné nespokojenosti osobního já. Chce to mít jinak, nebot to, co je, není podle něho v pořádku, nestačí mu to.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 13:20:39

vostal petr píše:
Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.


Myslet si to samozřejmě může,


Nemůže si to myslet, protože si furt musí myslet, že

vostal petr píše: to není pravda,



:)
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 13:33:47

Návštěvník píše: Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.

Tak to vidí osobní já, které potřebuje druhým neustále dokazovat, že to ví líp než oni.

Možná by v takovém případě mohl pomoci zájem začít rozpoznávat rozdíl mezi neosobním pozorováním = přijímáním pozorovaného takového, jaké to je, a mezi posuzováním, které v člověku vyvolává nutkání neustále hodnotit druhé a dokazovat jim, co jim chybí.

Duchovní cesta, kterou ukazuje mistr Osho, je dobrodružná výprava za poznáním funkcí mysli, nevědomí, podvědomí a vědomí. Jejím cílem je objevení toho největšího pokladu, vlastní přirozené podstaty. Osho ve svých promluvách nastavuje zcela originálním a provokativním přístupem zrcadlo, v němž člověk vidí vše, co je třeba změnit v zaběhlém životním stereotypu. A základem toho je právě zklidnění mysli, která vytváří problémy, neustále posuzuje a hodnotí...

https://www.knihcentrum.cz/cesta-ke-zklidneni-mysli

Jemnou a laskavou všímavost je možno vztáhnout i k obsahu mysli.

Díky všímavosti můžeme přijmout a prožít nepohodlí, strach, podrážděnost či posuzování aniž bychom se s těmito reakcemi ztotožnili nebo je odmítali. Přijetí je pro mysl to samé, co uvolnění pro tělo.

Ani ten nejlepší záměr nestačí k tomu, abychom se okamžitě uvolnili. Pokud však budeme uvolnění
trpělivě cvičit, nahradíme tendenci odmítat nepříjemné pocity či myšlenky přirozeným a klidným
přijetím.

Díky tomu přestaneme udržovat a posilovat napětí a místo toho se začneme uvolňovat a
zklidňovat.

Prožitky, které se odhalily díky tomu, že jsme se zastavili, je možné skrze uvolnění léčit.

Přijetí není pasivní rezignace. Pokud si všímáme pocitů, myšlenek a emocí uvolněně a s laskavým
přijetím, ztrácejí nad námi svou moc, přestáváme na nich ulpívat a můžeme na ně svobodně a
přiměřeně odpovídat, místo abychom jen navykle reagovali.

Tato prostá laskavost k sobě i druhým je bránou ke změně.

http://docplayer.cz/5729814-Vsimavy-roz ... ovoru.html

Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 13:50:09

Návštěvník píše:
Návštěvník píše: Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.

Tak to vidí osobní já, které potřebuje druhým neustále dokazovat, že to ví líp než oni.



Ty to projevem svého osobního já dokazuješ sama, takže není potřeba něco dokazovat. :D
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 13:51:06

vostal petr píše:
Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.


Myslet si to samozřejmě může,

jen to není pravda,

a proto je na tom podobně jako ten co si myslí, že to s ním není v pořádku


Jo, a když se tohle zjistí, je to docela šok :D Naštěstí je pak možné začít zkoušet

přijímat, že to, co je, je prostě takové, jaké to je. Včetně nás samých. A spíš se zajímat o to, co k čemu vede. Prohlubovat v sobě plnou spontánní pozornost k tomu, co právě je, pozornost, všímavost, která je naprosto samozřejmá a přirozená u docela malých dětí, než se v nich pod vlivem okolí vytvoří osobní já, které potřebuje všechno hodnotit a posuzovat, jestli to či ono je v pořádku, nebo ne. Včetně vlastní osoby.
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 14:00:22

Návštěvník píše:
vostal petr píše:
Osobní já si nikdy nemůže myslet, že je s ním všechno v pořádku. Furt mu něco chybí. Ty jsi pro to prima důkaz.


Myslet si to samozřejmě může,

jen to není pravda,

a proto je na tom podobně jako ten co si myslí, že to s ním není v pořádku


Jo, a když se tohle zjistí, je to docela šok :D Naštěstí je pak možné začít zkoušet

přijímat, že to, co je, je prostě takové, jaké to je. Včetně nás samých. A spíš se zajímat o to, co k čemu vede. Prohlubovat v sobě plnou spontánní pozornost k tomu, co právě je, pozornost, všímavost, která je naprosto samozřejmá a přirozená u docela malých dětí, než se v nich pod vlivem okolí vytvoří osobní já, které potřebuje všechno hodnotit a posuzovat, jestli to či ono je v pořádku, nebo ne. Včetně vlastní osoby.


Jen dál prosazovat svoji pravdu, ber co ber.
:D
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 14:10:59

V podstatě je to ta nejsmutnější věc, jak se osobní já vší silou brání tomu, že by mělo být v pořádku.

:)

V okamžiku, kdy by si uvědomilo, že je v pořádku, tak by se změnil svět.

:)
Návštěvník
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. kvě 2018 14:32:54

Je vcelku přirozené, že iluzorní osobní já - ego - se vší silou brání připustit, že by nemuselo být v pořádku. Jen jeho úporná sebejistota a neustálé dokazování vlastní dokonalosti mu umožňuje dál pokračovat v jeho iluzorní existenci.
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na O psychosomatice

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků